8 As 257/2018 — Nejvyšší správní soud

51 Ad 2/2023- 76 - text 15 51 Ad 2/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka a ve věci žalobců: a) p. O. B. bytem X b) p. J. Č. bytem X c) p. R. K. bytem X d) p. L. M., dříve M. bytem X e) p. M. N. bytem X f) p. M. Š. bytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Zdeňkem Honzíkem sídlem Rooseveltova 16, 301 00 Plzeň proti žalovanému: generální ředitel Vězeňské služby České republiky sídlem Soudní 1627/1a, 140 67 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. VS-233991-10/ČJ-2022-80000L-51ODV, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. VS-233991-10/ČJ-2022-80000L-51ODV, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 6 182,33 Kč, a to k rukám jejich zástupce Mgr. Zdeňka Honzíka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci jsou příslušníky Vězeňské služby České republiky, kteří vykonávají službu ve Věznici Vinařice. Dne 13. 4. 2022 společně požádali ředitele této věznice (dále jen „ředitel věznice“) o proplacení hodin odpracovaných při přestávkách ve službě na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), a to za období od 12. 4. 2019 do 12. 4. 2022 včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobci v žádosti připustili, že jim bylo během služby umožněno stravování. Přestávku nicméně nemohli čerpat dle svého uvážení mimo objekt věznice, neboť je na dozorčích a strážních stanovištích nikdo nevystřídal a v případě mimořádných událostí museli plnit neodkladné úkony. Vzhledem k tomu měl být čas strávený touto „přestávkou“ správně započítáván do doby služby, resp. považován za službu přesčas podle § 54 zákona o služebním poměru. 2. V rozhodném období žalobci a) až e) sloužili jako řadoví dozorci na oddělení výkonu trestu (dále jen „OVT“). Žalobce f) sloužil na OVT do února 2022 a následně byl přeřazen k výkonu služby strážného na oddělení vězeňské stráže (dále jen „OVS“). Žalobce d) nastupoval na OVT pouze na stálou denní službu, tedy nevykonával službu ve směnném či nepřetržitém režimu. 3. K okolnostem čerpání přestávek na jídlo a odpočinek byli v průběhu správního řízení vyslechnuti jednak všichni žalobci, jednak vedoucí OVT mjr. Mgr. J. L. a vedoucí OVS mjr. Mgr. L. P. Součástí správního spisu jsou dále výkazy odsloužených hodin, rozpisy dozorčích a strážních stanovišť, služební předpisy Vězeňské služby a denní rozkazy vedoucích OVT a OVS, jejichž přílohou je evidence přestávek na jídlo a odpočinek. 4. Ředitel věznice rozhodnutím ze dne 17. 10. 2022, č. j. VS-75811-28/ČJ-2022-8005PR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žádosti žalobců v celém rozsahu zamítl. Předně zdůraznil, že žalobci dostatečně nespecifikovali, ve kterých dnech mělo dojít k neoprávněnému odečtu přestávek na jídlo a odpočinek, ani neuvedli konkrétní částku, kterou požadují za rozhodné období proplatit. 5. Ředitel věznice neshledal, že by žalobcům při čerpání přestávky cokoliv bránilo v opuštění objektu věznice. Sice připustil, že v praxi není tento způsob čerpání přestávky využíván, jelikož se věznice nachází mimo město a v jejím okolí není žádné vhodné místo pro zakoupení či konzumaci jídla ani pro odpočinek (např. park). Příslušník by navíc musel během přestávky dvakrát (při odchodu a návratu) absolvovat bezpečnostní prohlídku. V této souvislosti však zdůraznil, že žalobci o trávení přestávky mimo objekt věznice v minulosti ani nikdy nepožádali. 6. Podle ředitele věznice rovněž není pravdou, že by se příslušníci museli během přestávky dostavit k řešení mimořádných událostí, pokud tedy operační středisko neurčí v individuálním případě jinak. Zákon příslušníkům tuto povinnost neukládá. Obecnou zakročovací povinnost v době mimo službu lze dovodit z § 7 odst. 3 a 4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vězeňské službě“). Tato obecná povinnost je však spjata se specifiky výkonu služby a nelze předvídat, zda bude příslušník k jejímu plnění nucen přistoupit právě v době přestávky na jídlo a odpočinek. Nejedná se však o neustálou „pohotovost“ jako v případě příslušníků jiných bezpečnostních sborů, např. Policie České republiky či Hasičského záchranného sboru České republiky. Ředitel věznice navíc upozornil na to, že žalobci neoznačili žádné konkrétní termíny, kdy by jim mělo být kvůli řešení mimořádné události čerpání přestávky znemožněno. Z listinných důkazů navíc vyplynulo, že v případech, kdy nemohla být služba přerušena (např. při službě na pevném stanovišti) proběhlo střídání, příp. došlo k započtení doby přestávky do doby služby, a tedy k jejím proplacení. Věznice má nastavena organizační opatření tak, aby se mimořádná situace vždy zvládla i bez přítomnosti konkrétního příslušníka čerpajícího přestávku. Případná účast takového příslušníka při řešení mimořádné události je pak čistě dobrovolná. Dle ředitele věznice tudíž nelze přisvědčit tvrzení žalobců, že konají službu, jejíž výkon není možné přerušit. Nejedná se tak o službu ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011, dále ředitel věznice podotkl, že čerpání přestávky nevylučuje ani nošení výzbroje, výstroje a radiostanice. Posouzení (ne)přerušitelnosti služby totiž závisí pouze na její skutečné obsahové náplni. 7. Ředitel věznice dále poukázal na měsíční výkazy služeb za rozhodné období, které žalobci bez jakýchkoliv námitek podepsali, a s jejich obsahem tak zjevně souhlasili. Žalobci navíc nenavrhli žádný důkaz, který by správnost výkazů vyvrátil či alespoň zpochybnil. Z těchto výkazů přitom vyplývá, že přestávky nejsou do doby výkonu služby započítávány v souladu s § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Těmto výkazům pak odpovídají i jednotlivé evidence přestávek na jídlo a odpočinek za rozhodné období, které si ředitel věznice za účelem posouzení žádostí žalobců opatřil. Střídání příslušníků je zajištěno rozpisy dozorčích a strážních stanovišť, které byly vypracovány pro potřeby dané věznice v souladu s příslušnými nařízeními žalovaného. Přesný čas nástupu a ukončení služby a čerpání přestávky je pak zřejmý z denních rozkazů vedoucích OVT a OVS, které určují odpovědnost konkrétních příslušníků za jednotlivá stanoviště. Z výpovědí vedoucích OVT a OVS navíc vyplynulo, že žalobci o náhradní čerpání přestávky v minulosti nikdy nežádali, přičemž v případě vznesení takové požadavku by jim bylo ze strany vedoucích vyhověno. 8. K tvrzení žalobců, že k markantnímu porušování zákona o služebním poměru dochází u příslušníků eskortní směny, ředitel věznice uvedl, že žádný ze žalobců nebyl v rozhodném období do této směny služebně zařazen. Tato argumentace dle ředitele věznice svědčí o pouhé paušalizaci návrhu žalobců bez zohlednění specifik jednotlivých věznic, resp. služebního zařazení jednotlivých příslušníků. 9. Na základě provedeného dokazování tak ředitel věznice uzavřel, že žalobcům bylo za rozhodné období zajištěno faktické čerpání přestávky na jídlo a odpočinek. V mimořádných případech, kdy musela být jejich přestávka přerušena, jim byla odpracovaná doba náležitě proplacena. Vzhledem k tomu nelze žádostem žalobců vyhovět. 10. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 7. 3. 2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se zcela ztotožnil se závěrem ředitele věznice, že mechanismy v dané věznici byly nastaveny tak, aby žalobci mohli řádně čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Důvodnou naopak neshledal námitku žalobců, že denní rozkazy vedoucích OVT a OVS jsou v rozporu s příslušnými služebními předpisy, neboť takto tvrzený rozpor žalobci nijak blíže neobjasnili. Žalovaný upozornil, že pro čerpání přestávky je stěžejní rozdělení dozorčích a strážních stanovišť na pevná, na nichž musí být příslušník střídán, a na pohyblivá, u kterých neplatí povinnost být po celou dobu služby na stanovišti. Na pohyblivém stanovišti tak nemusí být příslušník střídán a v případě jeho nepřítomnosti vykonává službu jiný příslušník se stejnými pravomocemi a povinnostmi. Faktické čerpání přestávky na dozorčích stanovištích koordinuje inspektor dozorčí služby (dále jen „IDS“) tak, aby bylo zároveň zajištěno řádné plnění služebních povinností. Na pevných stanovištích je pak každý příslušník střídán dle pokynu IDS. Střídající příslušník je jmenovitě určen v jednotlivých denních rozkazech. Žalovaný dále popsal režim jednotlivých stanovišť v dané věznici, načež uzavřel, že takto nastavený systém žalobcům garantuje řádné čerpání přestávky na jídlo a odpočinek. 11. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podali žalobci