6 Azs 163/2015 — Nejvyšší správní soud

54 A 5/2023- 41 - text 17 54 A 5/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobce: O. K., nar. X státní příslušnost X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023, č. j. OAM-21300-7/ZR-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zrušil platnost jeho zaměstnanecké karty podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a stanovil mu lhůtu 60 dnů pro vycestování z území České republiky. 2. Žalobce přicestoval do ČR v říjnu 2021 a pobýval zde na základě zaměstnanecké karty s platností od 26. 10. 2021 do 25. 10. 2023. Dne 28. 11. 2022 však žalovaný zahájil z moci úřední řízení o zrušení platnosti žalobcovy zaměstnanecké karty, neboť z aktuálního výpisu z Rejstříků trestů fyzických osob a z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 9. 2022, č. j. 1T 88/2022144, zjistil, že žalobce byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 3. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný žalobcovu zaměstnaneckou kartu zrušil, neboť důvodem pro zrušení zaměstnanecké karty podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců jsou mimo jiné důvody uvedené v § 37 téhož zákona. Podle § 37 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona je důvodem pro zrušení pravomocné odsouzení cizince za spáchání úmyslného trestného činu. Trestním příkazem č. j. 1T 88/2022144 byl žalobce odsouzen za spáchání (1) přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) ve spolupachatelství a (2) přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s odkladem nástupu výkonu trestu na zkušební dobu 14 měsíců. 4. Z trestního příkazu žalovaný zjistil, že žalobce spolu s M. K. dne 31. 8. 2022 okolo 20:40 v Kladně v ulici XA před domem č. p. XB pod vlivem alkoholu a v přítomnosti nejméně dalších čtyř osob fyzicky napadli poškozeného K. V., který je napomenul a vyzval, aby nebyli hluční, protože se nahlas hádali uprostřed sídliště, čímž rušili obyvatele okolních domů. M. K. opakovaně, nejméně čtyřikrát, udeřil K. V. pěstí do hlavy. Poté, co přišel poškozenému K. V. na pomoc poškozený L. M., začal jej M. K. slovně urážet a nejméně dvakrát ho udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čehož L. M. upadl na zem. Poté, co se L. M. zvedl, jej M. K. udeřil pěstí do břicha a opětovně do hlavy, poté L. M. opět upadl. Žalobce napadl K. V., dával mu pěstí do hlavy a poté mu podrazil nohy, čímž jej povalil na zem, kde ho společně oba obvinění začali kopat do oblasti hlavy a trupu. Obvinění způsobili K. V. pohmožděninu pod levým okem a lehký otřes mozku a L. M. odřeninu v oblasti kolene levé nohy. 5. K druhému skutku z trestního příkazu vyplývá, že poté, kdy se na místo dostavila hlídka Městské policie Kladno, podezřelý nereagoval na výzvy strážníků k prokázání totožnosti a chtěl z místa odejít. Když strážník P. H. zadržel M. K., přistoupil k němu žalobce zezadu a ve snaze zabránit mu v zadržení M. K. udeřil strážníka levou rukou do oblasti pravého oka, čímž mu nezpůsobil žádné zranění, přičemž v dalším útoku žalobci zabránili okolo stojící strážníci a policisté. 6. Žalobce se tak spolu s další osobou dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti a on sám pak užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/201234, podle kterého útok na policistu výrazně zvyšuje společenskou nebezpečnost takového jednání a výrazně také zvyšuje závažnost narušení veřejného pořádku. 7. Žalovaný nejprve konstatoval, že mu nepřísluší zabývat se dopadem do soukromého a rodinného života, neboť zaměstnanecká karta byla žalobci zrušena podle § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců totiž správní orgán posuzuje přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona pouze v případech, kdy to zákon o pobytu cizinců stanoví. Dále žalovaný poukázal na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), z jehož odstavce 2 vyplývá, že správní orgán může do soukromého a rodinného života zasáhnout v mezích stanovených zákonem. 8. Žalovaný zdůraznil, že žalobce spáchal úmyslný, nikoliv nedbalostní trestný čin. V takovém případě § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců jasně deklaruje, že cizinci bude povolení k pobytu z tohoto důvodu zrušeno, a to bez ohledu na závažnost trestného činu nebo výši trestu. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008101, který ve vztahu k § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vyjádřil přesvědčení, že test proporcionality provedl již zákonodárce při přijímání této zákonné úpravy a shledal, že zájem státu a společnosti na tom, aby se na území ČR nezdržovali cizinci, kteří spáchali úmyslný trestný čin, za nějž byli odsouzeni, je mnohem důležitější a závažnější než individuální právo tohoto cizince na ochranu jeho rodinného života. Dále žalovaný poukázal na rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/201939, podle kterého je čl. 8 Úmluvy přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. K jeho aktivaci však musí vznést cizinec v řízení konkrétní námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého či rodinného života. 9. Dále žalovaný konstatoval, že žalobce je dospělý, zaopatřený a podle záznamu v cizineckém informačním systému je ženatý. Podle žalobcova vyjádření se na území ČR nachází celá jeho rodina, o kterou se stará. Žalovaný vlastním šetřením z cizineckého systému zjistil, že se na území ČR nachází žalobcův nezletilý syn (16 let), který má udělen dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny se svou matkou, která pobývá na území ČR na základě zaměstnanecké karty. Z toho vyplývá, že žalobcova manželka a syn nejsou přímo závislí na pobytovém titulu žalobce. Žalobce i jeho rodinní příslušníci jsou občané Ukrajiny, mohou tedy pokračovat ve společném soužití v domovském státě. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že zrušením žalobcovy zaměstnanecké karty nezpůsobí jeho rodinným příslušníkům vážnou újmu. Přinejmenším žalobce sám nic takového neuvedl, přestože měl dostatek příležitostí pro vyjádření. Žalobce si musel být vědom, že jeho pobytový status může být ohrožen protiprávním jednáním, a tím se mohou dostat do nepříjemné situace také jeho blízcí. To mu však v páchání úmyslné násilné trestné činnosti nebránilo. 10. Žalovaný také poukázal na skutečnost, že žalobce není aktuálně držitelem žádného živnostenského oprávnění ani není zapsán jako statutární orgán v žádné obchodní společnosti. Podle zaměstnanecké karty by měl v ČR pracovat jako zedník. Tato profese není natolik speciální, aby byla vázaná výhradně na pobyt v ČR. Na území ČR se žalobce dlouhodobě zdržuje teprve od října 2021, jeho vazby k zemi původu tedy nemohou být zpřetrhány. Doložená pracovní smlouva nemá na rozhodnutí v této věci žádný vliv. Ani ostatní předložené písemnosti nejsou takového charakteru, aby z nich bylo možné dovozovat nepřiměřenost rozhodnutí o zrušení zaměstnanecké karty. Žalovaný k tomu dodal, že nechápe žalobcem uváděnou souvislost jeho neúspěšného trestního oznámení s útokem na strážníka či jinou osobu, která měla zřejmě napadení omluvit. Žalobce spáchal v krátké době svého pobytu v ČR úmyslný násilný trestný čin, a to hned dvakrát bezprostředně po sobě, což nepochybně nesvědčí o integraci do české společnosti. 11. Žalobce se do nepříznivého postavení dostal sám vlastním protiprávním jednáním. Sám se tak připravil o výhody, které mu i jeho rodině možnost zaměstnání v ČR přinášela. Žalobce bezdůvodně společně s komplicem napadl občany, kteří je pouze napomenuli, aby se nechovali hlučně. Žalobce navíc neváhal zaútočit na zakročujícího strážníka, což svědčí o jeho negativním postoji k právnímu řádu ČR. Nad svým jednáním přitom nevyjádřil žádnou lítost. S ohledem na znění § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je nepodstatné, jaký trest byl žalobci uložen. Irelevantní je také poukaz žalobce na to, že dostal nejnižší trestní sazbu nebo že předtím neměl žádné problémy a nespáchal žádné přestupky. 12. Žalobci byla stanovena doba k vycestování 60 dnů, což je podle žalovaného dostatečně dlouhá doba na to