8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

54 A 52/2022- 42 - text 33 54 A 52/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobkyně: Ing. arch. D. H. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Pavlem Novákem sídlem Bohuslava Martinů 1051/2, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2022, č. j. 034581/2022/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2022, č. j. 034581/2022/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Jesenice ze dne 5. 11. 2021, č. j. Mčál/10084/2021/Pou, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to k rukám jejího zástupce JUDr. Pavla Nováka. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou v pondělí 11. 7. 2022 do datové schránky soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2022, č. j. 034581/2022/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Jesenice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 5. 11. 2021, č. j. Mčál/10084/2021/Pou (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad schválil žádost obce Zvole (dále též „stavebník“) ze dne 6. 11. 2019 o společné povolení stavebního záměru „Novostavba bytového domu pro sociální bydlení Z.“ na pozemcích st. p. XA, p. č. XB a p. č. XC, vše k. ú. X a obci X (dále jen „sporný stavební záměr“ a „stavební pozemek“; všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomtéž k. ú.). Obsah žaloby 2. Poněkud nepřehledná žaloba je rozčleněna do pasáže obecně shrnující výtky proti napadenému rozhodnutí a do následné pasáže, v níž jsou s odkazem na text § 94o a § 94p odst. 1 stavebního zákona a jednotlivé části výroku prvostupňového rozhodnutí žalobkyní popisovány její různé dílčí výhrady k závěrům žalovaného a stavebního úřadu. V důsledku toho se jednotlivé výhrady na několika místech opakují, zčásti překrývají a zčásti doplňují, výjimečně obsahují i vzájemně rozporná tvrzení k témuž. Soud toto členění pro jeho nepřehlednost nepřejímá, ale v následné rekapitulaci se snaží tato tvrzení shrnout do jednotlivých problémových okruhů: 3. Úvodem žalobkyně uvádí, že vlastní pozemek p. č. st. XA (dále jen „pozemek žalobkyně“) včetně rodinného domu č. p. X, na který má sporný stavební záměr přivádět nepřiměřené imise zejména v podobě narušení soukromí pohledem ze šesti oken. Má též vytvářet životu nebezpečný stav vyplývající z nedostatečného statického řešení sporného stavebního záměru. Žalobkyně následně vznáší početné námitky proti technickému řešení sporného stavebního záměru v projektové dokumentaci. 4. Nedostatečné statické řešení sporného stavebního záměru dovozuje z toho, že z projektové dokumentace nevyplývá, jak hluboko budou zapuštěny jeho základy a zda se při hranici s pozemkem žalobkyně nedostanou pouze na úroveň okolní zeminy (tedy nikoliv do nezámrzné hloubky), což je nebezpečný stav, který hrozí zřícením sporného stavebního záměru na pozemek žalobkyně. V prvním odvolání totiž žalobkyně úspěšně zpochybnila údaj projektové dokumentace, že 1. nadzemní podlaží bude na kótě 364,3 m. n. m., a nyní je tato kóta změněna na výšku 365,21 m. n. m. Korekce o 1 m ale neřeší návaznost na okolní terén, jelikož k ní podle žalobkyně došlo prostým škrtem stavebního úřadu. Pokud projektová dokumentace uvádí, že původní terén je na úrovni -1,3 m od výšky podlahy prvního nadzemního podlaží, jde podle žalobkyně o nepravdivé tvrzení. Ve skutečnosti není řešen vztah pozemku žalobkyně vůči stavebnímu pozemku, ačkoliv jejich výškový rozdíl činí cca 4 m (v komentáři k čl. II bodu 12 prvostupňového rozhodnutí nicméně žalobkyně uvádí, že její pozemky jsou na jižní straně objektu cca o 2 m níže). Původní projektová dokumentace počítala s hloubkou základů 5 m, tedy u hranice s pozemkem žalobkyně zapuštěnými 1 m pod úrovní zeminy. Po navýšení kóty 1. nadzemního podlaží ale není dle žalobkyně jasné, jak je tento rozdíl řešen, protože projektová dokumentace počítá s původní hloubkou základů. Žalovaný měl podle žalobkyně žádat o nápravu a doplnění dokumentace vazeb na okolí s reálnými výškami terénu v okolí novostavby ověřenými geodetem, případně měl toto stísněné území ohledat. 5. V této souvislosti považuje žalobkyně napadené i prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelná, neboť neobsahují kóty k sousedním pozemkům a stavbám, a to včetně jejich odstupů. Sporný stavební záměr proto nelze posoudit ve vztahu k nemovitostem žalobkyně, které se nachází hluboce pod úrovní stavebního pozemku. Napadené rozhodnutí sice zmiňuje aktualizaci bodů, ale nevyplývá z něj, zda došlo k přeměření okolních výškových bodů. Podle žalobkyně nebylo ani zjištěno, zda kvůli této změně není nutná změna projektové dokumentace. 6. Napadené rozhodnutí podle žalobkyně rovněž neřeší možnost údržby a oprav sporného stavebního záměru, který má stát přímo na hranici pozemků, a není tak jasné, jak bude řešen zásah do vlastnického práva k pozemku žalobkyně, který je hluboce pod úrovní terénu a nepřístupný technice. 7. Dále podle žalobkyně není řešena ani otázka bezpečnosti ve vztahu k šesti oknům, která se nacházejí směrem k pozemku žalobkyně a nesplňují technické normy požární bezpečnosti. V případě sociálního bydlení navíc nelze vyloučit uvolnění nebo rozbití oken a jejich pád na pozemek žalobkyně. S ohledem na právní úpravu ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška o technických požadavcích na stavby“) a vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška o obecných požadavcích na využívání území“) žalobkyně tvrdí, že na hranici pozemků nesmí být umístěna stavba, v jejíž zdi jsou okna z obytných místností, jsou-li tato okna požárními klapkami, které vytváří na pozemku žalobkyně požárně nebezpečný prostor (jde o rozpor s normou ČSN 730802). 8. Stavební záměr podle žalobkyně rovněž nebude stejně vysoký jako stávající stavba obecního úřadu, v důsledku čehož dojde k (nadměrnému) zastínění obytných místností rodinného domu žalobkyně. Navíc po přepsání výškové kóty má být stavební záměr o 1 m výše, čímž nesplní ani podmínku vzájemných odstupů staveb. 9. Žalobkyně dále namítá, že vypršela platnost závazných stanovisek a vyjádření správců sítí (konkrétně uvádí výčet o 12 položkách, mezi nimi i průkaz energetické náročnosti budovy). V návaznosti na změny a opravy projektové dokumentace (např. zvýšení sporného stavebního záměru o 1 m) by tato závazná stanoviska a vyjádření měla být vydána znovu, neboť ta původní se týkala jiného projektu. V důsledku zvýšení založení stavby se liší statika i napojení na pozemní komunikaci a veřejné sítě. Žalovaný přitom nevysvětlil, proč se spokojil s již neplatnými stanovisky. 10. Z hlediska závazného stanoviska na úseku odpadních vod spatřuje žalobkyně riziko v tom, že její pozemek je hluboce pod úrovní sporného stavebního záměru, a nebude tak schopná z něj odvádět odpadní vodu, k čemuž již nyní potřebuje tlakový mechanismus odvodu odpadních vod. Novému umístění sporného stavebního záměru o 1 m výše oproti původní projektové dokumentaci nebudou podle žalobkyně odpovídat ani povolené sklony přípojek – sklony vodovodu a kanalizace nesmí přesahovat jednotky procent. Neplatí, že je sporný stavební záměr napojen na stávající inženýrské sítě, protože v některých případech nebude moci být bez úpravy projektové dokumentace vůbec na stávající přípojky a další zařízení napojen. V této souvislosti hrozí přetížení funkční kanalizace žalobkyně. 11. Žalobkyně také rozporuje soulad sporného stavebního záměru s územním plánem. Má se totiž nacházet na ploše „občanské vybavení – veřejná infrastruktura“, s jejímž možným využitím ale není v souladu výstavba bytového domu s čistě obytnými plochami „bez jakékoliv další vybavenosti služeb“. Obytné stavby se totiž řídí odlišnými normami ČSN než občanská vybavenost, zejména normou ČSN Obytné budovy 734301. Např. stavba občanské vybavenosti v extrémním případě nemusí mít žádná okna, což by nezasahovalo do práv žalobkyně tolik, jako činí sporný stavební záměr. 12. V posledku pak žalobkyně namítá, že výkres současného stavu území tak, jak je obsažen v projektové dokumentaci, nemá vypovídající hodnotu, protože neobsahuje kóty k sousedním pozemkům a chybí v něm odstupy staveb. V projektové dokumentaci není dle žalobkyně zobrazena ani návaznost sporného stavebního záměru na ulici K. a na terén kopírující hranici pozemku žalobkyně. Žalovaný proto měl nařídit nápravu a doplnění chybějících údajů namísto toho, aby rozhodoval na základě nejasných skutkov