7 Afs 351/2019 — Nejvyšší správní soud

54 Af 23/2021- 24 - text 9 54 Af 23/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: EKO Logistics s.r.o., IČO: 26710170 sídlem Tyršova 68, Týnec nad Labem zastoupena advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Stodůlky, Praha 5 proti žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj sídlem Na Pankráci 1685/17, 19, Nusle, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2021, č. j. 4921816/21/2111-50523-202376, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její námitku proti vyrozumění ze dne 31. 8. 2021, č. j. 3930894/21/2111-50523-202376, o výši úroků z nesprávně stanovené daně podle § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 2. Žalobkyně namítá, že žalovaný pro určení výše úroku podle § 254 daňového řádu ode dne 1. 1. 2021 užil sazbu 8 % p. a. plus repo sazba vyhlášená Českou národní bankou (dále jen „ČNB“), a to podle čl. II bodu 11 věty druhé přechodných ustanovení zákona č. 283/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále také „sporné přechodné ustanovení“). Podle žalobkyně se však výše úroku má řídit právem účinným v době, kdy dluh vznikl a trvá (rok 2019). Žalovaný jí proto měl přiznat úrok ve výši repo sazby zvýšené o 14 procentních bodů. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) jsou daňové orgány ohledně práv či povinností zasahujících do hmotněprávní sféry jednotlivce vázány právními předpisy platnými v době vzniku daňového dluhu. Přitom ustanovení, které upravuje úrok z nesprávně stanovené daně, je nutné považovat za hmotněprávní, protože úrok je příslušenstvím daně, tedy součástí daňové povinnosti. I když úrok vzniká každý den prodlení, tak se na něj zásadně aplikuje hmotněprávní úprava platná a účinná v okamžiku splatnosti daňového dluhu či v okamžiku zaplacení daňového dluhu. 3. Podle názoru žalobkyně zavádí sporné přechodné ustanovení nepřípustnou retroaktivitu. Žalobkyně s odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítá, že nepravá retroaktivita je přípustná pouze výjimečně a jen tehdy, pokud zákonodárce zdůvodní, proč je zásadním veřejným zájmem její existenci připustit. Jelikož zákon č. 283/2020 Sb. výši úroku podle § 254 daňového řádu snížil, jedná se o nepřípustnou nepravou retroaktivitu. Navíc i v případě nepravé retroaktivity by byly porušeny zásady právní jistoty a legitimního očekávání. Daňový subjekt mohl oprávněně očekávat, že při nesprávně stanovené dani bude odškodněn úrokem platným v okamžiku zaplacení daní. V důvodové zprávě se neuvádí žádný veřejný zájem, jenž by měl převážit nad oprávněným zájmem daňových subjektů na postupu dle předchozí právní úpravy. Nevyplývá z ní ani, proč má být legitimní, že je žalobkyně omezena na svém právu na úrok ve výši 14 % p. a. + repo sazba vyhlášená ČNB. V důvodové zprávě nejsou uvedeny žádné osoby a jejich nároky, kterým je snížení úroků z prodlení ku prospěchu, a žádné osoby a jejich nároky, kterým je snížení úroků podle § 254 daňového řádu k tíži, a jak byly tyto dvě skupiny poměřeny. Neuvádí se ani, jaký je veřejný zájem na kompenzaci příslušenství daně mezi těmito skupinami. Žalovaný měl aplikovat ústavně konformní výklad § 254 daňového řádu. Není proto pravdou, že musel postupovat jen dle doslovného znění zákona. Sporné přechodné ustanovení nelze pro nedovolenou retroaktivitu v případě žalobkyně užít. Pro případ, že by soud dospěl k názoru, že tuto neústavnost nelze odstranit ústavně konformním výkladem, měl by Ústavnímu soudu navrhnout zrušení sporného přechodného ustanovení. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Žalobkyně podle něj nerozlišuje mezi vznikem a trváním podmínek pro vznik úroku a vznikem úroku samotného. V jejím případě nastaly podmínky pro vznik úroku za účinnosti předchozí právní úpravy (ve znění do 31. 12. 2020). I před účinností zákona č. 283/2020 Sb. bylo teorií a praxí dovozováno, že úrok vzniká za každý jednotlivý den, kdy jsou splněny podmínky pro jeho vznik. S otázkou retroaktivity se vypořádal zákonodárce přímo v důvodové zprávě. Sporné přechodné ustanovení není retroaktivní, neboť dopadá na úroky, které vzniknou teprve po nabytí účinnosti zákona č. 283/2020 Sb. Žalovaný proto trvá na tom, že podmínky pro vznik úroku z nesprávně stanovené daně byly zkoumány za každý jednotlivý den a pro určení jeho výše byla správně aplikována právní úprava účinná v době jeho vzniku. Samotný procesní postup žalovaného, tj. předpis úroku z nesprávně stanovené daně od 1. 1. 2021, pak v podstatě není sporným. Těžko lze žalovanému přičítat k tíži, že jím aplikovaná právní norma dle domněnky žalobkyně neobstojí v testu ústavnosti. Potenciálně neústavní ustanovení by těžko mohlo zdárně projít legislativním procesem. Žalobkyní citovaná judikatura je nepřiléhavá, neboť se v ní NSS zabýval během promlčecí a prekluzivní lhůty pro vyměření a vymožení celního dluhu. Z rozsudků jsou citovány pasáže vytržené z kontextu. Nadto neodrážejí skutkovou podstatu projednávané věci. 5. Na jednání dne 29. 11. 2023 účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích a odkázali na svá dosavadní podání. Žalobkyně uvedla, že identický případ zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, č. j. 51 Af 36/202136, proti kterému žalobkyně podala kasační stížnost. Kromě toho probíhají řízení o dalších dvou kasačních stížnostech, a to proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích a Městského soudu v Praze, které zdejší soud v rozsudku č. j. 51 Af 36/202136 zmiňuje. V tom vidí důvod pro přerušení řízení v projednávané věci. Žalobkyně navrhla přerušení řízení rovněž z důvodu řízení před Ústavním soudem vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 8/23, které může mít vliv na rozhodnutí zdejšího soudu. Žalovaný rovněž odkázal na rozsudek č. j. 51 Af 36/202136, kterým zdejší soud potvrdil zákonnost jeho postupu. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 6. Žalovaný žalobkyni rozhodnutím ze dne 20. 2. 2019, č. j. 663340/19/2111-60563-208124, uložil pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč. Toto rozhodnutí následně na základě odvolání žalobkyně Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 2. 7. 2021, č. j. 26183/21/5100-41451-712241 (dále jen „rozhodnutí OFŘ“), zrušilo a řízení zastavilo. 7. V návaznosti na rozhodnutí OFŘ žalovaný žalobkyni opatřením ze dne 31. 8. 2021, č. j. 3930894/21/2111-50523-202376, vyrozuměl o předpisu úroku z nesprávně stanovené daně (pořádkové pokuty) podle § 254 daňového řádu. Úrok ve výši 2 264 Kč byl stanoven z částky nesprávně stanovené pořádkové pokuty ve výši 10 000 Kč za období od 26. 10. 2019 (den následující po dni splatnosti pokuty) do 19. 7. 2021 (den uplynutí lhůty pro její vrácení podle rozhodnutí OFŘ). Při výpočtu úroku vycházel žalovaný v období do 31. 12. 2020 z úroku ve výši 14 % + repo sazba ČNB, od 1. 1. 2021 již ve výši 8 % + repo sazba ČNB. Úrok nesprávně stanovené daně byl do evidence daní předepsán až dne 9. 8. 2021, a proto vznikl ještě úrok z úroku ve výši 12 Kč. 8. Proti tomuto vyrozumění podala žalobkyně námitku, v níž uplatnila obdobnou argumentaci jako v žalobě. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že úroky vznikají za každý jednotlivý den, jsou-li v daném dni splněny podmínky pro jejich vznik. Úroky podle nové právní úpravy tak mohou vzniknout nejdříve za den, kdy tato právní úprava nabyla účinnosti. Žalovaný přitom postupoval podle sporného přechodného ustanovení. Dále odkázal na rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2019, č. j. 7 Afs 373/2018-39, a podotkl, že přijetí zákona č. 283/2020 Sb. nevedlo k situaci, kdy by absentovala výslovná zákonná úprava ohledně působnosti ustanovení o úroku na již založené a trvající hmotněprávní nároky. Posouzení žaloby soudem 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Poté přistoupil k věcnému projednání žaloby a přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10. Žaloba není důvodná. 11. Jádrem sporu v projednávané věci je otázka, zda lze pro určení výše úroku z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 odst. 1 daňového řádu ve znění do 31. 12. 2020), respektive z nesprávně