§ 251d daňový řád – Vztah úroků hrazených správcem daně k náhradě újmy
Zákon daňový řád · 280/2009 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Daňové právo
Stručně: Paragraf § 251d daňového řádu stanoví, že náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu správcem daně lze přiznat pouze v takovém rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně. Pokud má daňový subjekt nárok na úrok hrazený správcem daně (např. úrok z vratitelného přeplatku), pak se tento úrok započítává do celkové náhrady. (§ 251d zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Vztah úroků hrazených správcem daně k náhradě újmy
- Týká se: správce daně, daňový subjekt
- Judikatura: na § 251d odkazuje 22 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Vztah úroků hrazených správcem daně k náhradě újmy – kdy máte nárok?
- Účinnost: znění účinné od
- Zdroj: e-Sbírka, 280/2009 Sb.
Přiznat náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které byly způsobeny daňovému subjektu jednáním správce daně, lze pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud má daňový subjekt nárok na úrok hrazený správcem daně (např. úrok z vratitelného přeplatku), pak se tento úrok započítává do celkové náhrady.
- Náhrada škody nebo nemajetkové újmy se poskytne pouze za tu část újmy, která není pokryta úrokem hrazeným správcem daně.
- Cílem je zabránit dvojímu plnění za stejnou újmu – jednou formou úroku a podruhé formou náhrady škody nebo zadostiučinění.
- Daňový subjekt tedy nemůže získat plnou náhradu škody nebo újmy a zároveň plný úrok hrazený správcem daně, pokud se tyto nároky překrývají.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 251d
Jak soudy aplikují § 251d
Odvolací soud se tímto postupem neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, z níž vyplývá, že předmětem kompenzace úrokem podle § 254 odst. 6 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 (nebo podle § 251d daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2021) mohla být jak náhrada majetkové újmy (škody), tak i nemajetkové újmy, přičemž z řešení přijatého v jeho rozhodnutích se nikterak nepodává, že by předmětem započtení mohla být buď jen škoda, nebo jen nemajetková újma (srovnej samotným dovolatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. …
… následuje hned po jí citované pasáži) však také vyplývá, že již vyplacená výše úroku z vratitelného přeplatku se započítává, pokud následně žalobkyně požaduje náhradu škody z nezákonného rozhodnutí podle zákona č. 82/1998 Sb. Totéž ostatně vyplývá – jak ve svém vyjádření namítala žalovaná – také z ustanovení § 251d daňového řádu.
Podle dovolatele dále soud prvního stupně (3) postupoval započtením podle § 251d daňového řádu nezákonně, neboť všechny úroky vznikly přede dnem 31. 12. 2020, a proto na ně výše uvedené ustanovení nelze aplikovat.