6 As 152/2014 — Nejvyšší správní soud

59 A 18/2023- 69 - text 17 59 A 18/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Marcely Uhříčkové a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: JUDr. L. S. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Mašlejem sídlem Říční 456/10, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: město Jesenice sídlem Budějovická 303, 252 42 Jesenice zastoupené advokátem Mgr. Martinem Žákem sídlem Šlikova 550/6, 169 00 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2023, č. j. 048352/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 8. 6. 2023, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Jesenice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 18. 11. 2022, č. j. MUJ/13052/2022/Vit (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím povolil změnu stavby nazvané „rodinný dům S4“ na pozemku p. č. XA v katastrálním území X (dále jen „stavba S4“ a „stavební pozemek“) před dokončením, spočívající v prodloužení termínu dokončení stavby S4 do dvou let ode dne právní moci prvostupňového rozhodnutí. Učinil tak na základě žádosti společnosti OMAP ESTATE s. r. o. (dále jen „stavebník“), která dne 9. 9. 2021 požádala o prodloužení termínu dokončení stavby S4 stanoveného v rozhodnutí ze dne 19. 8. 2003, č. j. 330/1 – 707/03/Š, jímž bylo vydáno stavební povolení na stavbu rodinných domů S1 až S18 včetně dvougaráží a přípojek inženýrských sítí na pozemcích p. č. XB, XC až XD, XE až XF a XG až XH v katastrálním území X, jež nabylo právní moci dne 11. 9. 2003 (dále jen „stavební povolení“). 3. Žalobkyně vlastní pozemek, který sousedí se stavebním pozemkem, a byla účastníkem správního řízení o změně stavby S4 před dokončením. Obsah žaloby 4. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Má za to, že obě rozhodnutí jsou nezákonná a správní řízení, které předcházelo jejich vydání, bylo zatíženo vadami, čímž byla žalobkyně zkrácena na svých právech. Namítá nezákonnosti i nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 5. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí uzavřel, že stavbu S4 považuje za součást většího souboru staveb tvořeného rodinnými domy S1 až S18. Jelikož některé z těchto samostatných rodinných domů již byly vystavěny, dovodil stavební úřad, že touto výstavbou byly splněny podmínky realizace i dalších, dosud nevystavěných samostatných rodinných domů, jež jsou předmětem stavebního povolení, a to včetně stavby S4. Žalobkyně se však domnívá, že stavební úřad i žalovaný nesprávně pokládali stavbu S4 za součást souboru staveb, pročež dospěli k mylnému závěru ohledně trvající platnosti stavebního povolení ve vztahu ke stavbě S4. 6. Žalobkyně tvrdí, že stavbu S4 nelze považovat za součást souboru staveb ve smyslu § 2 odst. 8 a 9 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „stavební zákon“), neboť není závislá či podmíněná jinými realizovanými či plánovanými stavbami rodinných domů S1 až S18. Dle definice ve stavebním zákoně musí soubor staveb obsahovat stavbu hlavní a stavbu vedlejší, které spolu vzájemně souvisí. I judikaturou bylo dovozeno, že soubor staveb představuje ustálený výraz označující více staveb vzájemně funkčně a prostorově souvisejících, v nichž lze rozlišit stavbu hlavní a vedlejší či doplňkovou (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č. j. 8 As 112/201660, a ze dne 13. 1. 2022, č. j. 4 As 202/2021-44). Stavba hlavní přitom určuje účel výstavby souboru staveb, zatímco vedlejší stavby slouží stavbě hlavní, doplňují ji a zabezpečují její funkčnost. Při hodnocení, zda se jedná o soubor staveb, je tedy nezbytné posuzovat celkovou funkční provázanost mezi jednotlivými stavbami, přičemž musí být zřejmé, že účel a možnosti stavby hlavní jsou podmíněny existencí staveb vedlejších (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2022, č. j. 25 Co 214/2021-783). Dle žalobkyně je současně potřeba vycházet z toho, že soubor staveb od sebe nelze oddělit tak, aby mohly vzniknout dvě stavby hlavní. Existence rodinných domů S1 až S18, včetně stavby S4, však není vzájemně podmíněna, tyto stavby spolu funkčně ani prostorově nesouvisí a zároveň nejsou vůči sobě hlavními a vedlejšími stavbami. Naopak si jsou všechny rodinné domy navzájem rovnocenné. Žalobkyně se proto domnívá, že stavba S4 je samostatnou stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona, nikoliv součástí souboru staveb. Tento závěr podle ní vyplývá i ze stavebního povolení, jež stanovilo podmínky, za nichž může být každý z rodinných domů S1 až S18 vystavěn, a to individuálně pro každý jednotlivý stavební záměr. 7. Platnost stavebního povolení je podle žalobkyně vázána na dokončení jednotlivých povolovaných staveb (včetně stavby S4) ve lhůtě 2 let od nabytí právní moci stavebního povolení, tj. ode dne 11. 9. 2003, což vyplývá z bodu 9 stavebního povolení. Povinností stavebníka tedy bylo dokončit výstavbu všech rodinných domů S1 až S18 nejpozději do dne 11. 9. 2005. Ze správního spisu a zejména z prvostupňového rozhodnutí však vyplývá, že stavba S4 dosud nebyla zahájena, tím méně pak dokončena. Jelikož stavba S4 není součástí souboru staveb, uplatní se pro její režim i běh lhůt a dob právní úprava zcela nezávislá na ostatních samostatných rodinných domech S1 až S18. Žalovaný se proto mýlí, když v napadeném rozhodnutí uvádí, že stavební povolení je stále platné. 8. Taktéž z § 115 odst. 4 stavebního zákona dle mínění žalobkyně vyplývá, že pouze tehdy, pokud stavebník zahájí stavbu ve lhůtě 2 let ode dne nabytí právní moci stavebního povolení (v posuzované věci do dne 11. 9. 2005), stavební povolení nepozbývá platnosti. Naopak platí, že nebyla-li stavba ve stanovené lhůtě zahájena, stavební povolení pozbude platnosti. Zákonná úprava sice umožňuje stavebníkovi podat žádost o prodloužení doby platnosti stavebního povolení, žádost však musí být podána včas před uplynutím doby platnosti stavebního povolení (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2018, č. j. 30 A 61/2016-107, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 59 A 66/2021-109). Žalovaný však přes zjevnou opožděnost stavebníkovy žádosti uzavřel, že nedošlo k zániku platnosti stavebního povolení, přičemž žalobkyně má tento právní názor za zcela nesprávný. Žalobkyně v této souvislosti připomíná, že stavebník musí disponovat platným stavebním povolením, aby mohl provést změnu stavby před jejím dokončením (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, č. j. 7 As 17/2010-101, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2019, č. j. 46 A 19/2017-101). 9. Žalobkyně podotýká, že ačkoliv je možné podat žádost o prodloužení termínu dokončení stavby v režimu změny stavby před dokončením podle § 118 stavebního zákona (jak podle ní plyne z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2006, č. j. 15 Ca 220/2004-45, publikovaného pod č. 1156/2007 Sb. NSS, či z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2022, č. j. 5 As 164/2022-22), je vždy nutné, aby tato žádost byla podána před uplynutím původní lhůty pro dokončení stavby, tedy pouze za platnosti stavebního povolení (v této souvislosti přiměřeně odkazuje na bod 16 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2019, č. j. 48 A 158/2017-44). Toto však dle žalobkyně v posuzovaném případě splněno nebylo. Žalobkyně také připomíná, že stavební povolení, jež pozbylo platnosti, nemůže vyvolávat žádné právní účinky, tj. opravňovat stavebníka k výstavbě (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 10 As 229/2014-41, a ze dne 31. 10. 2018, č. j. 1 Afs 167/2018-62). Pokud tedy nedošlo k řádnému a včasnému zahájení výstavby stavby S4, nelze již zabránit pozbytí platnosti stavebního povolení, ani kdyby stavebník zahájil stavbu S4 nyní. Dále žalobkyně dodává, že účelem časového omezení platnosti stavebního povolení je, aby bylo se stavbou započato v aktuálním období. Jen tímto způsobem totiž lze eliminovat nežádoucí důsledky plynutí času (k tomu odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012, č. j. 9 As 74/2012-39, a ze dne 12. 10. 2017, č. j. 4 As 180/2017-54). 10. K otázce zahájení stavby žalobkyně uvádí, že podle ustálené judikatury je za den zahájení stavby možné považovat den, v němž byly započaty práce při vlastním provádění stavby, které mají hmotný výsledek zapsatelný do stavebního deníku a ověřitelný dle schválené proj