1 As 436/2017 — Nejvyšší správní soud

41 A 6/2024- 76 - text 11 41 A 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudce Josefa Straky a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyně: Obec Lichoceves sídlem Lichoceves 20, 252 64 Lichoceves zastoupená advokátem JUDr. Martinem Ondrou sídlem Holečkova 419/21, 150 00 Praha 8 proti žalovanému: Obecní úřad Velké Přílepy sídlem Pražská 162, 252 64 Velké Přílepy zastoupený advokátem Mgr. Jiřina Endrštová sídlem Poštovní 18, 269 01 Rakovník o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2024, č. j. OVP-952/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda žalobkyně byla dotčeným vlastníkem veřejné dopravní infrastruktury, jehož stanovisko je obligatorním podkladem k udělení souhlasu s odstraněním stavby na základě ohlášení ve smyslu § 128 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 30. 6. 2024 (dále jen „stavební zákon 2006“). 2. Společnost Infrastruktura Lichoceves, s.r.o., (dále též jen „stavebník“) dne 26. 1. 2024 ohlásila žalovanému záměr odstranit stavbu rodinného domu č. 2 (dále souhrnně jen „stavba“) nacházející se na jí vlastněném pozemku parc. č. st. XA v k. ú. Lichoceves (v témže k. ú. se nacházejí všechny pozemky uváděné v tomto rozsudku). Společně s dokumentací bouracích prací doložila stanovisko provozovatele energetické soustavy. Žalovaný shledal toto ohlášení za úplné a na jeho základě udělil s odstraněním stavby dne 20. 2. 2024 souhlas č. j. OVP-952/2024 (dále jen „souhlas s odstraněním“ nebo též „napadený souhlas“). 3. Proti souhlasu s odstraněním nyní žalobkyně brojí žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 4. Žalobkyně namítá, že stavba je dopravně napojena pouze na místní komunikaci na pozemku parc. č. XB. Tato místní komunikace je v jejím vlastnictví. Současně jde o stavbu pozemní komunikace, která se podle § 2 odst. 1 písm. m) bodu 1 stavebního zákona 2006 považuje za stavbu veřejné dopravní infrastruktury. Podle § 128 odst. 1 věty třetí stavebního zákona 2006 je vlastník stavby – pokud se jedná o stavbu podléhající ohlášení ve smyslu § 104 odst. 1 téhož zákona – povinen ke svému ohlášení doložit mimo jiné vyjádření dotčených vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury. Žalobkyně, která je v tomto případě vlastnicí veřejné infrastruktury, však žádné vyjádření nepodala a ani ji nikdo o jeho vydání nežádal. Ohlášení vlastníka stavby proto bylo vadné, resp. neúplné. V takovém případě měl žalovaný dle § 128 odst. 4 stavebního zákona 2006 projednat žádost o odstranění stavby ve správním řízení, vyzvat vlastníka stavby k doplnění žádosti a až následně vydat správní rozhodnutí, proti kterému je přípustné odvolání. V takovém správním řízení by žalobkyně měla postavení dotčeného účastníka dle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), které by bylo založeno na možnosti přímého dotčení jejího vlastnického práva k místní komunikaci, k jejímuž poškození by mohlo dojít provozem techniky či samotným odstraňováním stavby. S bouracími pracemi spojovala i omezení užívání pozemní komunikace, neboť se po ní bude pohybovat technika potřebná pro odstraňovací práce. Žalovaný však žádné správní řízení nevedl a na základě neúplné žádosti vlastníka stavby vydal souhlas s odstraněním. Takový postup je v rozporu se zákonem. Dle žalobkyně se přitom nejedná o jediný případ, kdy takto žalovaný postupoval, poukazuje přitom na dříve vydaný souhlas žalovaného ze dne 12. 7. 2021, který rovněž vydal navzdory jejímu chybějícímu vyjádření. 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Argumentuje, že místní komunikace, napojující stavbu určenou k demolici, slouží k obecnému užívání, proto bude-li stavební technika užívána k příjezdu či odjezdu při respektování dopravního značení, bude takové užívání v souladu se zákonem a v mezích obecného užívání. Pro samotné odstranění stavby je podstatné, že realizace běžných bouracích prací v případě běžných objektů nevyžaduje jinou než běžnou techniku, která se denně pohybuje po pozemních komunikacích včetně těch místních. Žalobkyně vyslovuje obavy z užívání místní komunikace, která je však denně užívána i autobusy, vozidly k odvozu komunálního odpadu či zemědělskými stroji s cisternami a valníky, aniž by přitom tato komunikace nějak utrpěla. Pokud by vlastník stavby měj zájem využít k bouracím pracím nějakou zvláštní techniku vyžadující pro průjezd povolení zvláštního užívání, byl by povinen požádat o povolení silniční správní úřad. Dle názoru žalovaného má proto vyjádření dotčeného vlastníka dopravní infrastruktury význam jen za situace, pokud může být infrastruktura realizací určitého záměru nějak významně dotčena. Takové dotčení nepředstavuje prostý pohyb vozidel potřebných k realizaci záměru. Pokud by každý příjezd techniky (v režimu obecného užívání) měl být spojen s dotčením ve smyslu § 128 stavebního zákona 2006, musel by dávat souhlas každý vlastník každé komunikace, po níž se má technika pohybovat cestou na staveniště. Obavy žalobkyně z možné újmy způsobené užíváním místní komunikace však postrádají smyslu, neboť těžká technika se po ní může pohybovat v mezích právní úpravy provozu na pozemních komunikacích a regulace dopravním značením. V souvislosti s jednotlivými stavebními záměry však nelze řešit podrobnosti jako běžný průjezd techniky. Samotné bourací práce budou probíhat pouze na pozemku vlastníka stavby, pozemky jiných vlastníků nebudou použity ani k uložení stavebního materiálu, ani k parkování vozidel. Pro výjezd a vjezd na stavbu bude použit pouze stávající vjezd na pozemku vlastníka stavby, který směřuje právě na místní komunikaci, přičemž v daném úseku na ní neplatí žádná omezení pro hmotnost vozidel. Schválené bourací práce nevyžadují ani zvláštní užívání pozemní komunikace, ani žádný zábor veřejného prostranství. Dle žalovaného proto není dostatečně zřejmé, jak by žalobkyně měla být jako vlastnice veřejné infrastruktury dotčena na svých právech. V tomto směru žalovaný považuje žalobní tvrzení za příliš obecná. Odstranění stavby přitom bylo posuzováno i v kontextu širších vztahů, k čemuž žalovaný odkazuje na doložená stanoviska vlastníků či provozovatelů energetických sítí. Podstatné je, že schválené bourací práce mají být provedeny pouze „uvnitř dvora“ vlastníka stavby s využitím pouze jeho pozemku a jím navržený způsob bouracích prací toto umožňuje. Žalobu proto navrhuje zamítnout. 6. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikami, v nichž vyslovila nesouhlas s tím, že by z její žaloby nebylo zřejmé, jak by mohla být dotčena na svých právech. Jednoznačně přitom uvedla, že jejím neoslovením coby vlastnice dotčené veřejné dopravní infrastruktury bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a do práva vlastnického. V důsledku postupu žalovaného nebyla žalobkyně seznámena ani s dokumentací bouracích prací, proto jí žalovaný nemůže vyčítat, že se v žalobě k této problematice dostatečně konkrétně nevyjádřila. Pokud by žalovaný právní předpisy dodržel a projednal odstranění stavby ve správním řízení, tak by proti případnému rozhodnutí o povolení odstranění stavby bylo přípustné odvolání, které by mělo odkladný účinek. Argumentuje-li žalovaný tím, v jakých situacích má vyjádření vlastníka veřejné dopravní infrastruktury význam, pak tím zcela bagatelizuje svou povinnost dle § 128 stavebního zákona 2006, podle něhož lze souhlas s odstraněním stavby vydat jen na základě úplného ohlášení, v případě ohlášení neúplného je povinnost vést správní řízení. Zde přitom není sporu o tom, že vyjádření dotčeného vlastníka veřejné dopravní infrastruktury doručeno nebylo. Stavební zákon 2006 takové vyjádření jednoznačně požaduje, a pokud by takových dotčených vlastníků mělo být více, pak i jejich vyjádření by bylo nutno připojit. Proto nelze souhlasit s argumentací žalovaného ohledně nesmyslnosti žádat vyjádření každého jednoho dotčeného vlastníka každé jedné komunikace. Žalovaný ve svém vyjádření nijak nereagoval na námitku žalobkyně, že bylo jednoznačně porušeno její právo na spravedlivý proces. 7. Žalovaný v doplňujícím vyjádření zdůraznil, že odstranění stavby, pro které byl vydán napadená souhlas, již bylo v plném rozsahu realizováno. Poukázal přitom na připojené fotografie s tím, že na pozemku parc. č. st. XA se již žádné stavby nenacházejí. Žalovaný má dále za to, že v důsledku odstranění stavby nevznikla nikomu žádná újma a ani vlastnické právo žalobkyně tím nebylo nijak dotčeno, natož ohroženo. Byla to přitom právě obava z dotčení či ohrožení vlastnického práva, co vedlo žalobkyni k podání žaloby, k čemuž poukazuje na její příslušné pasáže. 8. Stavebník k výzvě soudu explicitně sdělil, že práva osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 s. ř. s. up