1 As 207/2018 — Nejvyšší správní soud

43 Af 20/2022- 100 - text č. j. 43 Af 20/2022- 100 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky, ve věci žalobce: Jan Šnitr, IČO 86633376 sídlem Živonínská 1629, Újezd nad Lesy, Praha zastoupen advokátem JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D. sídlem Dvořákova 1624, Úvaly proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2022, č. j. 47581/2022-900000-312, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá přestupkovou odpovědností žalobce, který je nájemcem prostor na adrese X, Úvaly, kde provozuje bar X. Na základě smlouvy ze dne 5. 6. 2019 (dále jen „podnájemní smlouva“) žalobce dále pronajal (dal do podnájmu) část těchto prostor společnosti P+M Terazzo s. r. o. k umístění technických zařízení typu Quizard (dále též „TZ“). 2. Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 19. 10. 2020, č. j. 2508536/2020-610000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o hazardních hrách“). Toho se měl dopustit tím, že v období od 5. 6. 2019 do 21. 10. 2019, v X provozoval v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách prostřednictvím TZ hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení. Celní úřad spatřoval provozování hazardní hry v případě žalobce zejména v poskytnutí prostor k umístění zmíněných TZ, poskytnutí elektrické energie, obsluze TZ zahrnující vyplácení výher a jejich běžné údržbě. Za spáchaný přestupek celní úřad žalobci uložil pokutu ve výši 250 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Současně celní úřad shledal vinnou společnost P+M Terazzo s.r.o. ze spáchání téhož přestupku, jehož se dopustila tím, že ve stejném období a na stejném místě provozovala prostřednictvím TZ hazardní hru bez příslušného povolení. Provozování hazardní hry bylo v jejím případě spatřováno zejména v organizační činnosti spočívající v samotném vytvoření podmínek k provozu TZ, zajištění prostor k umístění TZ, provozování soutěže QUIZARD (softwaru), umístění TZ v provozovně a poskytnutí finanční hotovosti k výplatě výher. Neznámému vlastníkovi TZ pak celní úřad uložil ochranné opatření spočívající v zabrání šesti výše zmíněných TZ. 4. Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Ztotožnil se se závěry celního úřadu, že žalobce bez příslušného povolení fakticky provozoval hazardní hry podle § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách tím, že umožnil umístění hracích zařízení do jím provozovaných a užívaných částí objektu, zajistil jejich napojení na zdroj elektrické energie, prováděl jejich běžnou technickou obsluhu, hlásil závady, umožňoval jiným osobám kontrolní a servisní činnost, zajišťoval úklid, disponoval nulovacími klíči a zajišťoval vyplácení výher hráčům. Soustavně tedy zajišťoval činnosti související s přímou realizací hazardní hry, bez nichž by provoz nebyl možný. Za uvedené činnosti dostával (pod)nájemné ve výši 30 000 Kč. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že svědkyně Pangerlová (dále jen „svědkyně“) obsluhovala provozovnu i hazardní hry s vědomím žalobce, nebylo přitom významné, zda měla s žalobcem uzavřenou pracovní smlouvu. Dále žalovaný konstatoval, že není vyloučené, aby daný přestupek spáchalo více pachatelů. Jelikož žalobce i společnost P+M Terazzo s. r. o., každý samostatně, naplnili všechny znaky skutkové podstaty, byli oba souběžně a samostatně shledáni vinnými z projednávaného přestupku. Nejednalo se o spolupachatelství. Liberační důvody dle žalovaného představují výjimku z principu objektivní odpovědnosti a lze je uplatňovat pouze výjimečně v odůvodněných případech. Důkazní břemeno k prokázání liberačních důvodů nese ten, kdo se jich dovolává. Žalobce však toto důkazní břemeno neunesl. Není-li vydáno povolení k provozování hazardních her, nemůže soukromoprávní ujednání v podnájemní smlouvě zbavit jejich faktického provozovatele veřejnoprávní odpovědnosti. Ani prohlášení, obsažené v podnájemní smlouvě o tom, že zařízení nejsou hazardní hrou dle zprávy Elektrotechnického zkušebního ústavu ze dne 11. 11. 2013, č. 305042-01/01 (dále jen „zpráva EZÚ“), nelze považovat za maximální úsilí, které mohl žalobce vynaložit, aby přestupku zabránil. Předložená zpráva EZÚ hodnotí pouze algoritmus hracího zařízení. Způsob generování zastavení válců však není rozhodující pro posouzení, zda se jedná o hazardní hru. Prvek náhody je nutné posuzovat z pohledu hráče. Žalovaný poukázal též na to, že žalobce dával do podnájmu prostory provozovatelům herních automatů víc než 18 let, musel tudíž vědět, jak výherní automaty vypadají. Pochyboval tedy o dobré víře žalobce, že TZ nevyžadují povolení, resp. nejsou hazardní hrou. Pokuta ve výši necelého 1 % zákonné sazby byla podle žalovaného stanovena přiléhavě. Podklady předložené žalobcem neprokazují, že by daná sankce měla likvidační účinky. 5. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou Městskému soudu v Praze dne 27. 9. 2022 a postoupenou Krajskému soudu v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2022, č. j. 8 Af 22/2022-64, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a výroku I. prvostupňového rozhodnutí. Obsah podání účastníků 6. Žalobce v žalobě rozdělil námitky do pěti žalobních okruhů. 7. Předně namítá, že závěr celních úřadů o tom, že fakticky provozoval hazardní hru, neodpovídá skutkovým zjištěním. Žalobce TZ nevlastní a do provozovny je neumístil. Na základě podnájemní smlouvy umožnil jejich umístění do pronajatých prostor a napojení do zásuvek. Současně zajišťoval úklid a přístup k technickým zařízením v provozní době. Za to inkasoval pevně stanovené (pod)nájemné. Plnil tedy své závazky z podnájemní smlouvy, to však neznamená, že se fakticky podílel na provozování hazardní hry. Provoz TZ a právní aspekty s tím spojené dle podnájemní smlouvy zajišťovala společnost P+M Terazzo s. r. o. Žalobce rovněž uvádí, že svědkyně, která během prohlídky umožnila celníkům přístup k TZ a vyplatila jim nahranou částku, není zaměstnankyní žalobce, nevykonává pro něj žádné činnosti ani nedostává odměnu. Celní úřad nezjistil, zda existuje smluvní vztah mezi P+M Terazzo s. r. o. a svědkyní, či jinými osobami podílejícími se na obsluze TZ. Nezjistil ani to, zda byly tyto osoby neformálně, tzv. do kapsy, odměňovány přímo P+M Terazzo s. r. o. Dokonce svědkyni nevyslechl. Žalobce se domnívá, že provozování hry podle § 5 zákona o hazardních hrách musí být vykládáno v souvislosti se znaky podnikání dle § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Celní orgány proto musely zjistit, zda žalobce vykonával výše uvedené činnosti pro sebe (na vlastní účet a odpovědnost) a zda nesl zisk a ztrátu z provozování hazardní hry. Tvrdí přitom, že činnosti vykonával dle pokynů P+M Terazzo s. r. o. a pevně stanovený příjem (nezávislý na výdělku z provozu her) měl pouze za podnájem herního prostoru. Nebyl tedy provozovatelem hazardních her, ale nanejvýš pomocníkem. Žalobce má též za to, že jedním ze znaků provozování hazardních her je soustavnost, proto není možné stíhat každého, kdo pustí hráče do herního prostoru, rozsvítí světla a vyplatí výhru. Nakonec uvádí, že měl záměr dosahovat zisk z podnájmu herních prostor, nikoliv však z provozování hazardních her. Neměl ani možnost nastavit TZ tak, aby generovala zisk. Žalobce je přesvědčen, že na základě zjištění celních orgánů lze dopět k závěru, že všechny znaky provozování hazardních her naplnila pouze společnost P+M Terazzo s. r. o., nikoliv žalobce. V takovém případě měly celní orgány zastavit řízení vedené se žalobcem, jinak porušily zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného. Případně měly provést došetření k odstranění pochybností. 8. Celní orgány též nesprávně kvalifikovaly odpovědnost žalobce za přestupek. Žalobce i společnost P+M Terazzo s. r. o. byli oba souběžně a samostatně shledáni vinnými ze stejného přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách, spočívajícího v provozování téže hry bez povolení, na stejných TZ, ve stejném herním prostoru a ve stejném čase. Má za to, že pokud se přestupku dopustil, tak pouze ve spolupachatelství jako pomocník P+M Terazzo s. r. o. Nesouhlasí však s tím, že svým samostatným jednáním kumulativně naplnil všechny znaky skutkové podstaty projednávaného přestupku. Naopak P+M Terazzo s. r. o. všechny znaky skutkové podstaty svým jednáním naplnila a byla pravomocně shledána vinnou ze spáchání přestupku. Jelikož dle zákona o hazardních hrách odpovídá za provoz konkrétního technického zařízení vždy jen jedna osoba, nemohl žalobce vedl