9 Afs 137/2016 — Nejvyšší správní soud

43 Af 33/2020- 108 - text 28 43 Af 33/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: BIOENERGO - KOMPLEX, s.r.o. IČO 27888754, sídlem Pod Hroby 130, Kolín zastoupená společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2020, č. j. 11288/20/5300-22442-712600, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále „správce daně“) dodatečnými platebními výměry ze dne 9. 4. 2018, č. j. 1693954/18/2111-50523-202055 a č. j. 1701212/18/2111-50523-202055, doměřil žalobkyni DPH za květen 2014 ve výši 201 373 Kč a za červen 2014 ve výši 66 260 Kč a uložil jí penále. Správce daně totiž dospěl v návaznosti na daňovou kontrolu k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“), u dodání surového řepkového oleje deklarovanému polskému odběrateli PW.ARON GRZEGORZ BOGDANOWICZ (dále „PW.ARON“). 2. Žalovaný se v záhlaví označeném rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“) s tímto závěrem správce daně ztotožnil, potvrdil, že předmětné transakce byly správcem daně správně vyhodnoceny jako tuzemská plnění, avšak oproti správci daně shledal, že podléhaly základní, nikoliv snížené, sazbě daně. Proto změnil platební výměry tak, že navýšil doměřenou daň (z 201 373 Kč na 268 015 Kč a z 66 260 Kč na 87 961 Kč) i penále. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vyšel z toho, že aby bylo možné uplatnit nárok na osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu, musí být splněny tři hmotněprávní podmínky: 1) právo nakládat se zbožím jako vlastník musí být převedeno na pořizovatele, 2) zboží bylo odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu a v důsledku tohoto odeslání nebo přepravy opustilo území České republiky, 3) zboží bylo dodáno osobě registrované k dani v jiném členském státu. 4. Ve vztahu k zdaňovacímu období květen 2014 žalovaný zrekapituloval, že žalobkyně v evidenci pro účely DPH i v daňovém přiznání vykázala dodání řepkového oleje polskému odběrateli PW.ARON. V souhrnném hlášení ale nebyla tato plnění evidována. Správce daně zjistil v žalobkyní předložených listinách řadu nesrovnalostí: Na všech daňových dokladech je jako odběratel i konečný příjemce uveden PW.ARON, ale na předložených mezinárodních nákladních listech (dále „CMR listy“) je v položce příjemce jiný subjekt. Na CMR listech č. 70833 a 70152 je uvedena společnost Wratislava Bio. K faktuře č. 21400125 CMR list zcela chybí a žádný jiný důkazní prostředek prokazující přepravu do jiného členského státu předložen nebyl. Na všech předložených CMR listech dále chybí potvrzení, že příjemce zboží skutečně přijal (položka 24). Z předložené kupní smlouvy ani dalších listin není zřejmé, kdo zajišťoval přepravu ani kdo je příjemcem zboží. 5. Ve vztahu k zdaňovacímu období červen 2014 žalovaný zrekapituloval, že i v tomto případě žalobkyně vykázala dodání řepkového oleje společnosti PW.ARON, k čemuž doložila fakturu, kde je tato společnost uvedena jako odběratel i jako konečný příjemce. A i zde správce daně zjistil řadu nesrovnalostí: Na předloženém CMR listu není v položce příjemce uveden PW.ARON, ale společnost Harmony partner Sp. Chybí v něm rovněž vyplněné potvrzení, že příjemce zboží skutečně přijal (položka 24). Z předložené kupní smlouvy ani dalších listin není zřejmé, kdo zajišťoval přepravu ani kdo je příjemcem zboží. 6. Žalovaný dále konstatoval, že správce daně uskutečnil mezinárodní dožádání do Polska, aby ověřil faktické uskutečnění osvobozeného dodání společnosti PW.ARON. Z odpovědí polské daňové správy vyplynulo, že pan G. B. dal k dispozici své osobní údaje k založení fiktivní společnosti. Pan B. vypověděl, že nikoho nezaměstnával, neměl k dispozici žádné prostředky a nikdy neplatil ani nepřebíral řepkový olej. 7. Při ústním jednání Ing. P., obchodní ředitelka žalobkyně, uvedla, že žalobkyně spolupráci s PW.ARON navázala telefonicky a komunikovala s ní telefonicky a emailem. Ing. P. uvedla, že zboží přebírala pověřená osoba skladu, od které žalobkyně obdržela vážní lístky a potvrzené CMR listy. K tomu daňové orgány nicméně poznamenaly, že tyto listiny žalobkyně nepředložila. Ing. P. dále správci daně sdělila, že za PW.ARON jednal pan M. T. K této osobě ale nebylo podle daňových orgánů doloženo žádné pověření či plná moc, z které by vyplývalo oprávnění jednat za PW.ARON. Z předložených e-mailových zpráv navíc vyplývala řada nejasností, byly psány místy až nesrozumitelnou angličtinou a pan T. v nich vystupoval jako by byl sám odběratelem zboží. 8. Na základě těchto pochybností správce daně vydal výzvu k prokázání skutečností, čímž na žalobkyni přenesl v souladu s § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále „daňový řád“), důkazní břemeno stran vyvrácení zjištěných pochybností. Žalobkyně na výzvu reagovala, nicméně podle daňových orgánů dostatečně nevyvrátila vznesené pochybnosti. Žalobkyně nevysvětlila, proč je na CMR listech v části 2 (Příjemce) uvedena společnost Wratislava Bio a proč není u všech CMR listů vyplněna položka 24 (Zboží obdržel). Chybějící CMR list k faktuře č. 21400125 nebyl doložen. Žádným způsobem nebylo ani doloženo, kdo a za jakých podmínek zajistil přepravu zboží. 9. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí zdůraznil zásadní důkazní roli CMR listů. Shora uvedené nesrovnalosti v CMR listech označil za stěžejní, neboť nepotvrzovaly, zda PW.ARON vůbec zboží obdržel. Takto nekompletní CMR listy měly vyvolat pochyby i u žalobkyně, která si měla opatřit další důkazy o reálném dopravení zboží do Polska. Ve shodě se správcem daně žalovaný také poukázal na výše uvedené odpovědi pana B. a na pochyby ohledně pana T. Žalovaný též nesouhlasil s tvrzením v odvolání, že podmínka přepravy zboží do jiného členského státu byla brána za prokázanou. Předložené CMR listy ani samotné sjednání doložky Ex Works (EXW) ve smlouvě totiž nepředstavují důvěryhodné důkazy. Pokud žalobkyně předala zboží ve svém závodě, splnila tím sice smluvní ujednání, to ale nepostačuje k prokázání přepravy. 10. Jiné důkazy (například GPS záznamy, návrhy na výslechy řidičů) žalobkyně nepředložila ani nenavrhla. Jedinou výjimkou byla žádost o další mezinárodní dožádání, které se mělo vztahovat ke společnostem uvedeným na předložených CMR listech. K tomu žalovaný uvedl, že žalobkyně předně nikdy nevysvětlila, jakou pozici měly tyto společnosti (Harmony Partner Sp. a Wratislava Bio) plnit v uvedených transakcích. Žalobkyně se měla sama u svého odběratele dotázat, proč jsou tyto společnosti uvedeny na CMR listech. Mezinárodní dožádání již bylo provedeno a pouze rozšířilo pochyby stran splnění podmínek pro osvobození. 11. K odvolací námitce, že z CMR listu vyplývá, že přepravu zajišťovala kupujícím pověřená společnost Timbre Sp., a proto měla být přeprava zboží ověřena cestou mezinárodního dožádání u ní, žalovaný konstatoval, že k této společnosti žalobkyně neuvedla žádné bližší podrobnosti. Pokud žalobkyně této společnosti předala zboží, mohla se o ní blíže zajímat (zda se skutečně jedná o přepravní společnost, která zboží dopraví odběrateli). Žalobkyně se však spokojila s nedostatečně vyplněnými CMR listy, aniž by se sama snažila získat CMR listy zcela vyplněné či jiné důkazy prokazující splnění podmínek dle § 64 zákona o DPH. 12. Obdobně žalovaný reagoval na odvolací námitku, že pan B. zboží dále dodal společnosti PRORSUM Sp., což žalovaný označil za značně sporné v situaci, kdy bylo zjištěno, že PW.ARON nijak s řepkovým olejem neobchodovala. Podle žalovaného není možné prověřovat prostřednictvím mezinárodního dožádání všechny možné obchodní partnery polského odběratele, aby vůbec bylo zjištěno, zda s řepkovým olejem obchodoval. Mezinárodní dožádání nemá sloužit k vyplnění důkazní nouze daňových subjektů. 13. Žalovaný tak shrnul, že žalobkyně neprokázala splnění zákonných podmínek pro přiznání osvobození od daně, neboť nedoložila, že by zboží byla přepraveno do jiného členského státu osobě registrované k dani. Za této situace bylo podle žalovaného na místě se zabývat dobrou vírou žalobkyně, tedy zda se mohla v době uskutečnění transakcí oprávněně domnívat, že podmínky pro přiznání osvobození splňuje. Žalovaný však neshledal, že by žalobkyně byla v dobré víře. Žalobkyně ani nevěděla, s jakou osobou sjednává jednotlivé transakce. Nijak nedoložila, kdo přesně je pan T. a proč se domnívala, že může jednat za PW.ARON. Žalobkyně nebyla v dobré víře ani s ohledem na předložené listiny. Ty obsahovaly výše popsané nesrovnalosti a CMR listy nebyly dostatečně vyplněny. Navíc společnost PW.ARON nebyla ani žalobky