3 Ads 37/2003 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 1/2024- 40 - text 19 49 Ad 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: Ing. Z. M., narozen X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Rostislavem Sochorem sídlem Masarykova 1680/110, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2023, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2023, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 719 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Rostislava Sochora, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou dne 11. 12. 2023 do datové schránky Městského soudu v Praze a postoupenou usnesením ze dne 19. 12. 2023, č. j. 13 Ad 31/202316, Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2023, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla žalobcovy námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 19. 9. 2023, č. j. X (dále jen „původní rozhodnutí“). Původním rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce ze dne 23. 11. 2022 o zvýšení starobního důchodu o částku zvýšení za vychované děti (dále jen „výchovné“) pro nesplnění podmínek čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 455/2022 Sb. (dále jen „zákon č. 323/2021 Sb.“). Žaloba 2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť žalovaná nezohlednila náležitě skutkový stav a účel právní úpravy výchovného, dle které se má dostat zvýšení starobního důchodu tomu z rodičů, který převážně pečoval o dítě. Žalobce se o svého syna Mgr. J. V., narozeného dne X, (dále jen „syn“) staral po převážnou část doby od narození do zletilosti a též po dobu jeho vysokoškolských studií. Důvodem bylo podstatné zhoršení zdravotního stavu žalobcovy manželky Ing. I. V., narozené dne X, (dále jen „matka“, popř. „manželka“), který vedl od roku 1969 k opakovaným operacím v souvislosti s rakovinou, následné invalidizaci a v roce 1974 k jejímu úmrtí. Žalobce žalované doložil prohlášením syna, že se rodiče na výchově od jeho narození podíleli stejnou měrou. Matka krátce po porodu (nevyčerpala tehdy ani 18týdenní mateřskou dovolenou) nastoupila do zaměstnání, a podíl rodičů tak nelze označit za nerovný. Situace se změnila vážným onemocněním matky v roce 1969, kvůli němuž již nezvládala péči o syna. Její zdravotní stav se postupně zhoršoval a k péči o syna žalobci přibyla i péče o manželku. V době od roku 1969 do roku 1974 to byl jednoznačně žalobce, kdo o syna převážně pečoval. 3. Od roku 1974 již o syna pečoval výlučně. Logicky tak převažovala žalobcova péče. Po úmrtí manželky mu vypomáhala její sestra M. V., narozená dne X, (dále jen „teta“), která je schopna skutkový stav také popsat. Rodina žila v činžovním domě v X a měla okruh přátel, lze tedy označit řadu možných svědků. S ohledem na § 34a odst. 2 ve spojení s § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) je možná volba pouze mezi dvěma osobami, a je-li jedna z nich významně hendikepována natolik, že převažuje péče druhé (otce), není myslitelné, aby správní orgán otci nárok upřel. Nemohla-li z logických důvodů o dítě matka pečovat, není zde jiný pečující rodič než žalobce. Žalobce proto považuje rozhodování žalované za genderově nevyvážené a vedené snahou poskytnout výchovné co nejmenšímu počtu žadatelů. Zdůraznil, že syna vychoval řádně. Dále namítal nekorektnost argumentace žalované opírající se o daňové výměry a příjem žalobce, který musel živit celou rodinu. Šlo o dobu z hlediska nároků na žalobce velmi těžkou. Manželka i on pracovali v oblasti chemického výzkumu a jejich odměny závisely na výsledcích tvůrčí duševní činnosti, nikoliv na jejich přítomnosti na pracovišti či objemech výroby. 4. Závěrem žalobce navrhl, aby soud jako svědka vyslechl syna, případně též tetu a pana Ing. L. N., CSc., za účelem prokázání žalobcových tvrzení. Vyjádření žalované 5. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Uvedla, že bylo třeba prokázat, že žalobce o dítě pečoval v největším rozsahu. Z nárokových podkladů vyplývá, že matka o syna pečovala celodenně po dobu mateřské, resp. rodičovské dovolené, tj. v období, kdy jeden z rodičů musí o dítě celodenně pečovat, což má negativní důsledky na jeho kariérní růst a výdělečné možnosti. Matka zemřela v roce X, tedy v době, kdy bylo synovi 10 let. Z nárokových podkladů nevyplývá, že by v době od narození syna do jeho zletilosti došlo k výraznému poklesu vyměřovacích základů žalobce z důvodu péče o něj. Od narození syna do smrti matky měl žalobce převážně vyšší příjmy než matka. Matce byl od 21. 9. 1970 přiznán částečný invalidní důchod a od 10. 3. 1974 plný invalidní důchod. To ale neprokazuje, že nebyla schopná péče o syna. Žalobce se významnou měrou podílel na výchově, ale šetřením se nepodařilo prokázat, že by o syna pečoval v největším rozsahu. Žalobce od 1. 11. 1974 až do 29. 11. 1981 vykonával práci, aniž by došlo k poklesu jeho výdělků. Přestože je výchovné genderově neutrální, je určeno především ženám. Ty pečují o děti ve větší míře a vykonávají méně honorovaná zaměstnání či práci na kratší úvazky, navíc přerušovanou překážkami v práci z důvodu potřeby péče o dítě. Ačkoliv výchovu zajišťují i muži, je běžné, že jejich kariéra není výchovou negativně ovlivněna. Nepřetržité zaměstnání a vyšší výdělky se pozitivně projeví na výši důchodu, a není proto důvod pro kompenzaci prostřednictvím výchovného. Nejvýznamnější dopad na pracovní kariéru má výchova dítěte zejména v předškolním věku a prvních letech povinné školní docházky. V pozdějším období jsou již děti samostatné, takže jejich výchova nevyžaduje přerušení kariéry. Jeví se tedy přirozeným, že výchovné má náležet tomu z rodičů, který o děti pečoval v raném věku, tedy matce. V případě žalobce, jehož příjmy nebyly výchovou negativně dotčeny, proto není naplněn smysl výchovného. Výchovné podle žalované není nárokovou, automaticky přiznávanou částkou, jejíž neposkytnutí by mohlo být považováno za protiprávní. Jde o dávku dorovnávající v oblasti důchodového pojištění příjmový výpadek způsobený výchovou potomků jako společensky prospěšnou činností. Replika žalobce 6. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalované, že sice byl patrně po většinu doby rodičem, který se nejvíce staral o syna, ale protože jeho příjem neklesl, tak nemá nárok na údajně genderově nezatíženou dávku. Namítl, že dávka výchovného není navázána na pokles příjmu. Zdůraznil, že v době, kdy byla zdravá, i matka pracovala (byť to v té době bylo neobvyklé) a žalobce musel vynakládat podobné mimořádně zvýšené úsilí při péči o syna jako ona. Když se její zdravotní stav zhoršil, tak to poznamenalo i její schopnost pečovat o syna a domácnost, a to i v době, kdy byla doma z důvodu pracovní neschopnosti a následné invalidity. Byl to pak žalobce, kdo pečoval nejen o syna, ale i o manželku a vedle toho pracoval, aby zabezpečil rodinu. Žalovaná vychází z mylného předpokladu, že těžce nemocná matka se doma také věnovala péči o dítě. Rozsah péče žalobce o syna se zvětšoval a vedle toho pracoval ve výzkumu, což není práce na „píchačky“. Nelze mu klást k tíži, že i přes mimořádné mimopracovní úsilí dosahoval slušné mzdy. Přístup žalované proto vnímá jako neúctu a nezohlednění specifických okolností jeho případu. Úvahy žalované považuje za schematické a pomíjející skutečný stav věci. Podstatný obsah správního spisu 7. Dne 5. 3. 1975 žalobce úspěšně uplatnil pro syna žádost o sirotčí důchod prostřednictvím Okresního národního výboru v Ústí nad Labem k Úřadu důchodového zabezpečení v Praze. Ve formuláři je uvedeno, že žalobce s manželkou o syna pečovali od 29. 11. 1963 (poznámka soudu: narození syna) do 12. 11. 1974 (poznámka soudu: úmrtí matky). Ve formuláři žádosti je uvedeno, že matka zemřela na zhoubný nádor prsu s rozsevem. Ve spisu je založena spisová vložka ohledně matčina invalidního důchodu, ale chybí k ní evidenční listy důchodového pojištění. V dispoziční vložce je zmíněna doba péče o dítě od 29. 11. 1963 do 28. 11. 1966, přičemž na založeném osobním listu důchodového zabezpečení je v roce 1964 uvedeno 102 vyloučených dní pro výpočet průměrného vyměřovacího základu, v roce 1964 ale už jen 33 a v roce 1965 17 takových dnů. Hrubé výdělky matky u organizace Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem dosáhly 14 576 Kčs za rok 1964, 20 317 Kčs za rok 1965, 25 395 Kčs za rok 1966, 24 969 Kčs za