3 Ads 37/2003 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 20/2023- 71 - text 23 49 Ad 20/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: K. K., narozen X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Vlastiborem Vejvodou sídlem Na Hřebenech II 1062, 147 00 Praha 4 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2023, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2023, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 292 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Vlastibora Vejvody, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) opatřenou uznávaným elektronickým podpisem, doručenou dne 15. 11. 2023 Městskému soudu v Praze (následující den zopakovanou též prostřednictvím datové schránky) a postoupenou usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. 20 Ad 29/202333, Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2023, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 8. 6. 2023, č. j. X (dále jen „původní rozhodnutí“). Původním rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce ze dne 5. 12. 2022 o zvýšení starobního důchodu o částku zvýšení za vychované děti pro nesplnění podmínek čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 455/2022 Sb. (dále jen „zákon č. 323/2021 Sb.“). Žaloba 2. Žalobce namítá, že prokázal, že o své děti J. K., narozeného dne X, (dále jen „syn“) a K. K., narozenou dne X, (dále jen „dcera“) pečoval od narození až do zletilosti v největším rozsahu on, a nikoliv jejich matka. Tím splnil podmínku § 32 odst. 4 věty první zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 30. 9. 2023 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Děti vychovával se svou nyní již zesnulou manželkou Mgr. J. K. (dále jen „manželka“, popř. „matka“). Ve smyslu § 34a odst. 3 zákona o důchodovém pojištění je tak otázkou, který rodič o děti pečoval v největším rozsahu. Žalobce nerozporuje, že manželka byla s dětmi na mateřské. Žalovaná však nezohlednila další péči o děti v době od ukončení rodičovské dovolené do jejich zletilosti. Závěr o vyšším podílu matky na výchově nelze učinit pouze na základě toho, že byla s dětmi na mateřské. To vyplývá i z výkladového stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) k otázce: „Jak se posoudí rozsah výchovy?“, podle nějž je třeba posuzovat výchovu od narození dítěte až do jeho zletilosti jako jeden celek. 3. Žalobce zdůraznil, že jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) měl flexibilnější pracovní dobu než manželka, která se po skončení rodičovské dovolené stala zástupkyní ředitele školy, a tedy kariérně rostla, což se muselo projevit v jejích výdělečných možnostech, a naopak negativně působilo na výdělečné možnosti a kariérní růst žalobce jakožto otce převážně zajišťujícího péči o děti. Není rozhodné jen to, zda došlo k poklesu vyměřovacích základů, nýbrž fakt, že u žalobce jakožto muže v produktivním věku nedocházelo postupem času k jejich zásadnímu navyšování. Ze žalobcem předložených čestných prohlášení též vyplývá, že o děti pečoval ve větším rozsahu než jeho manželka. Obě děti zmiňují, že manželka byla pracovně zaneprázdněna a žalobce se staral o školní záležitosti a mimoškolní aktivity. Rodinná přítelkyně J. L. prohlásila, že manželka byla pracovně vytížena, a o děti se staral převážně žalobce, a to v poměru 70:30 ve prospěch žalobce. Z čestných prohlášení tak lze dovodit nejen způsob péče, ale i časové období poskytování péče dětem. 4. Ve správním řízení podle žalobce platí zásada vyšetřovací, a proto žalovaná měla usilovat o zjištění skutečného stavu. Žalobce v podáních ze dne 6. 7. 2023 a 25. 8. 2023 upozornil, že osoby, které sepsaly čestná prohlášení, jsou připraveni svědčit. Žalovaná přesto důkaz svědeckými výpověďmi neprovedla. Žalobce má za to, že v průběhu správního řízení prokázal splnění podmínek pro zvýšení procentní výměry důchodu podle § 34a odst. 1 se zřetelem k § 34a odst. 3 a § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a že napadené rozhodnutí nemůže obstát. 5. Závěrem žalobce namítl, že mu před vydáním napadeného rozhodnutí nebylo umožněno se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí a seznámit se s nimi postupem podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Konkrétně se jedná o nárokové podklady žalobce a jeho manželky, na něž se žalovaná v napadeném rozhodnutí odvolává. Vyjádření žalované 6. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Zdůraznila, že v řízení o žádosti leží důkazní břemeno na žadateli. Okresní správa sociálního zabezpečení Rakovník (dále jen „OSSZ Rakovník“) ve výzvě ze dne 28. 2. 2023 položila žalobci konkrétní otázky, k nimž žalobce zaslal jen povšechné vyjádření. Pokud jde o reakci na původní rozhodnutí, žalobce nebyl schopen specifikovat skutečnosti, které hodlá prokazovat, a to především pokud jde o identifikaci životního období dětí, v němž měla převažovat péče žalobce. Čestná prohlášení dětí jsou pak obsahově identická a taktéž nekonkrétní. Podobně se nese čestné prohlášení J. L. a podle žalované z nich nevyplývá, v jakém období a jakým způsobem žalobce o děti pečoval ve větším rozsahu než matka. Není úlohou žalované, aby nahrazovala žalobcovo důkazní břemeno, zejména má-li se jednat o dokazování událostí dávno minulých. Žalobce tudíž podle žalované nevyvrátil ani úspěšně nezpochybnil, že na výchově dětí měla zásadní podíl matka. Žalovaná také nemohla žalobci upřít právo se vyjádřit podle § 36 odst. 3 správního řádu, neboť tato pasáž správního řádu na řízení neopadá s ohledem na § 85a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 30. 11. 2023 (dále jen „organizační zákon“). V závěru žalovaná dodala, že zohledňovaná péče nemá nic společného s hmotným zajištěním rodiny, že předpokládá osobní péči a že nárok nemůže přecházet na druhou osobu ani v případě úmrtí oprávněné osoby. Žalovaná s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 323/2021 Sb. též konstatovala, že záměr zákonodárce mířil především na ženy. Další vyjádření účastníků řízení 7. Žalobce v replice setrval na tom, že prokázal, že zajišťoval osobní péči o své děti v největším rozsahu. K tomu odkázal na odpovědi žalované „Kdy bude nutné o výchovné žádat?“ a „Jak se bude výchova prokazovat?“, které uveřejnila na svých webových stránkách. Z nich se podává, že rozsah péče se prokazuje čestným prohlášením. I důvodová zpráva k zákonu č. 323/2021 Sb. předpokládá prokazování výchovy čestným prohlášením jak pro muže, tak pro ženy s tím, že čestné prohlášení může později sloužit jako významný důkaz případné odpovědnosti za přeplatek na dávce, pokud by se prokázala jeho zjevná nepravdivost. Pokud žalovaná postupovala v rozporu se svými proklamacemi a důvodovou zprávou, tak postupovala nepředvídatelně. Jestliže z nárokových podkladů podle žalované vyplývá, že o děti pečovala v největším rozsahu matka, a ze tří čestných prohlášení opak, tak měla žalovaná vyslechnout svědky a odstranit rozpory. Žalobce se ovšem domnívá, že vyšší důkazní hodnotu mají čestná prohlášení sepsaná osobami, jichž se otázka péče o děti přímo týká. Žalovaná by mohla žádosti nevyhovět pouze v případě neposkytnutí potřebné součinnosti k prokázání rozhodných skutečností, nicméně žalobce jí součinnost poskytl. Žalovaná měla buď žalobce požádat o upřesnění tvrzených a čestnými prohlášeními prokazovaných skutečností, anebo mohla svědky vyslechnout, ale nemohla za daného stavu žádost zamítnout. Žalobce uznal správnost odkazu žalované na § 85a odst. 1 organizačního zákona, nicméně připomněl, že Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, č. 1389/2007 Sb. NSS, dospěl k závěru, že výluka § 36 odst. 3 správního řádu není zákazem obdobného postupu žalované a že při nemožnosti seznámení účastníka s podklady je ohroženo právo na spravedlivý proces. Žalobce se na závěr ohradil, že výklad žalované předpokládající péči matky je naprosto diskriminační k mužům a neodpovídá důvodové zprávě, dle které má být výchovné nárokem genderově neutrálním. 8. Žalovaná v duplice uvedla, že žalobce sice doložil čestná prohlášení, ale to nezbavovalo žalovanou povinnosti zjistit, zda v relevantním období skutečně převážně zajišťoval péči a výchovu dětí. Čestná prohlášení dětí jsou přitom shodná (při očividně rozdílném datu narození dětí) a neobsahují bližší specifik