7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 8/2024- 38 - text 11 49 Ad 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: R. V. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Viktorem Pakem sídlem Francouzská 171/28, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla žalobcovy námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 12. 10. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žalobcovu žádost o zvýšení procentní výměry starobního důchodu za vychované dítě (dále jen „výchovné“) pro nesplnění podmínek čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 323/2021 Sb.“). Žaloba 2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaná neodůvodnila závěr, že žalobce o syna D. V., narozeného dne X (dále jen „syn“), nepečoval alespoň po dobu 10 let. Pouze ze skutečnosti, že syn byl po rozvodu manželství žalobce a jeho manželky (dále též jen „matka“) svěřen do žalobcovy výchovy, nelze dovodit, že o něj žalobce osobně nepečoval již před rozvodem. Žalobce nezpochybňuje, že po dobu mateřské a rodičovské dovolené matka pečovala o syna více než žalobce. Žalovaná však neuvádí délku trvání mateřské a rodičovské dovolené, což kontrastuje s tím, že po rozvodu byl syn v péči žalobce od 3. 6. 1993 do nabytí zletilosti dne 15. 4. 2000 (tj. s přesným vymezením této doby). I proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Doba trvání mateřské a dovolené nemohla být ani teoreticky delší než doba žalobcovy výlučné péče. Žalovaná tak skutková zjištění vlastně jen dovozuje z obsahu právní normy (§ 32 odst. 4 věty první zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) a ignoruje znění čl. 8 odst. 2 zákona č. 323/2021 Sb., což také způsobuje nepřezkoumatelnost. Žalobcem navržené důkazy žalovaná neprovedla a ani se s nimi nevypořádala v odůvodnění napadeného rozhodnutí. I z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Dle žalobce se též žalovaná nevyrovnala s rozporem mezi tvrzením matky, která žádala o uznání péče o syna a dceru A. V., narozenou dne X (dále též jen „dcera“), od narození do dosažení zletilosti a skutečností, že syn byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově, č. j. 5 C 194/93 – 12, od dne 3. 6. 1993 svěřen do žalobcovy péče. Vyjádření žalované 3. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Zdůrazňuje, že sám žalobce v žádosti odkázal na rozsudek o svěření syna do své péče a uvedl, že od narození do rozhodnutí soudu žil syn ve společné domácnosti. Rozsudek přitom nemá žádný vypovídací potenciál ke skutečnosti, že žalobce do rozvodu manželství zajišťoval převážně péči o svého syna. Žádný další důkaz žalobce neoznačil, a dokonce v žádosti ani netvrdil, že by (s výjimkou období od 3. 6. 1993) osobně a v největším rozsahu o syna pečoval. V řízení o žádosti přitom důkazní břemeno spočívá na žadateli. Není úlohou žalované prokazovat neexistenci žalobcovy péče. Neplatí algoritmus založený na jakémsi obráceném důkazním břemeni. Žalovaná neměla povinnost ex offo prověřovat, zda náhodou žalobce nepečoval výlučně o syna již před rozvodem. Důkazní návrhy uplatněné v námitkách směřovaly výlučně k období po rozvodu, ačkoliv je nikdo nečinil sporným. Žalované tak není jasné, z čeho žalobce dovozuje svůj nárok, byť by se mohlo jednat o svérázný výklad § 34a odst. 3, resp. § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Domáhané plnění může vzniknout pouze jedné osobě, zákon neumožňuje paralelní čerpání či přechod plnění po úmrtí oprávněné osoby apod. Žalobce v žádosti čestně prohlásil, že o syna pečoval v největším rozsahu v době od 3. 6. 1993 do 15. 4. 2000. S ohledem na datum narození syna tedy neprokázal svůj zásadní podíl v rozhodném časovém úseku, resp. netvrdil opak. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí vypořádala se všemi připomínkami a patřičně odůvodnila potvrzující výrok. Replika žalobce 4. Dle žalobce ani z vyjádření žalované nevyplývá, z čeho dovozuje závěr, že od 15. 4. 1982 do 3. 6. 1993 (od narození syna do právní moci rozsudku o svěření do žalobcovy péče) žalobce o syna osobně nepečoval. Tím spíše za situace, kdy s ním sdílel společnou domácnost. Ani z vyjádření k žalobě nevyplývá, od kdy do kdy trvala mateřská dovolená matky, a z čeho žalovaná dovozuje závěr, že i po skončení mateřské dovolené matka pečovala o syna v největším rozsahu. Stále není jasné, jak žalovaná vysvětluje rozpor mezi obsahem žádosti matky o výchovné a skutečností, že syn byl od 3. 6. 1993 svěřen do žalobcovy péče. Duplika žalované 5. Žalovaná opětovně zdůrazňuje, že v řízení o žádosti leží důkazní břemeno na žadateli. Na základě žádosti operující s dobou péče od 3. 6. 1993 do 15. 4. 2000, aniž by se žalobce vymezil vůči období od narození syna, nemá provedení rozsáhlého vyšetřování ohledně této doby ze strany žalované oporu v právní úpravě. V řízení před soudem potom nelze zhojit případnou liknavost žalobce ve správním řízení. Triplika žalobce 6. Žalobce opakuje, že žalobní námitky spočívají v nedostatečném odůvodnění skutkových závěrů žalované a pominutí žalobcových důkazních návrhů. Žaloba je dostatečně konkrétní. Rozhodné skutečnosti žalobce v řízení nevylíčil, protože k tomu nebyl žalovanou vyzván postupem předpokládaným § 12 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v prvostupňovém řízení ani v řízení o námitkách. To vše při opomenutí veškerých žalobcových důkazních návrhů. Žalovaná tak vylíčení rozhodných skutečností ze strany žalobce nahradila vlastními „fabulacemi“. Jednání 7. Na jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. 8. Žalobce zdůraznil, že pro přiznání výchovného je podstatné, aby žalovaná dospěla k závěru o tom, kdo o syna pečoval v největším rozsahu. Není pochyb o tom, že žalobce o něj v největším rozsahu pečoval po pravomocném svěření do své péče a logicky lze uvažovat, že v době mateřské, resp. rodičovské dovolené o něj v největším rozsahu pečovala matka. V mezičase péči poskytovali oba rodiče. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem není zřejmé, proč měla žalovaná za to, že v této době pečovala o syna v největším rozsahu právě matka. Žalovaná ani neprovedla žalobcem navržené důkazy. V napadeném rozhodnutí (str. 4) jsou uvedeny skutkové závěry, dle nichž se žalobce o syna nestaral až do pravomocného svěření do své péče. To ovšem není ničím podloženo. Pokud žalobce uvedl, že o syna pečoval od pravomocného svěření do své péče, není to totéž, jako by řekl, že se o něj do té doby nestaral. Žalovaná měla postavit na jisto, který z rodičů a v jakém období pečoval o syna v největším rozsahu. 9. Soud neprovedl důkaz žalobcovou výpovědí, svědeckou výpovědí syna ani rozsudkem Okresního soudu v Benešově, č. j. 5 C 194/93 – 12, které žalobce navrhl při jednání, neboť ani jeden z nich nebyl navržen k prokázání skutečností relevantních pro posouzení žalobních bodů. Ty totiž spočívaly výhradně v námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, pro jejíž posouzení je rozhodující obsah napadeného rozhodnutí. Podstatný obsah správního spisu 10. Dne 7. 1. 2019 podala Z. V. (matka) žádost o starobní důchod. Na formuláři uvedla, že je rozvedená, a že vychovala syna (D. V., narozený X) a dceru (A. V., narozená X). U obou dětí uvedla, že o ně osobně pečovala od narození do zletilosti. 11. Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2019 žalovaná přiznala matce starobní důchod od 1. 4. 2019 ve výši 16 337 Kč měsíčně. 12. Dne 15. 11. 2022 žalobce podal žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku. Uvedl, že je rozvedený, počet vychovaných dětí je 0, a že nežádá o uznání péče o děti. 13. Oznámením ze dne 15. 12. 2022 žalovaná oznámila matce, že od lednové splátky 2023 zvyšuje podle čl. II bodu 1 a 4 zákona č. 323/2021 Sb. procentní výměru starobního důchodu za výchovu dvou dětí o 1 000 Kč měsíčně. 14. Dne 13. 2. 2023 žalobce podal žádost o zvýšení starobního důchodu za vychované děti. Ve formuláři žádosti čestně prohlásil, že osobně pečoval v největším rozsahu o syna od 3. 6. 1993 do 15. 4. 2000. V kolonce pro doplňující informace odkázal na rozsudek „Č.R.“ ze dne 3. 6. 1993, č. j. 5 C 194/93 – 12, s poznámkou: „OD NAROZENÍ VE SPOLEČNÉ DOMÁCNOSTI DO ROZHODNUTÍ SOUDU.“ 15. K žádosti je ve správním spise připojena první strana rozsudku Okresního soudu v Benešově, č. j. 5 C 194/93 – 12, s doložkou právní moci dnem 3. 6. 1993. Datum vydání rozsudku není na jeho první straně