1 As 19/2005 — Nejvyšší správní soud

50 A 12/2023- 54 - text 8 50 A 12/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mg. Josefem Strakou ve věci žalobce: Ing. M. K., Ph.D. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Františkem Schulmannem sídlem Valentinská 92/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2023, č. j. 081539/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. V této věci je podstatou sporu rozsah plné moci a od toho se odvíjející akceptovatelnost omluvy učiněné zmocněncem v rámci nahlížení do spisu. 2. Žalobce byl obviněn z přestupku, který spočíval v překročení nejvyšší dovolené rychlosti při řízení motorového vozidla. Řízení o přestupku vedl Městský úřad Říčany, který ve věci nařídil ústní jednání. Poprvé nařídil jednání na termín 8. 3. 2023, avšak na základě písemné omluvy žalobce jej odročil na nový termín 12. 4. 2023. Téhož dne přišel na základě plné moci nahlížet do spisu žalobcův zmocněnec J. K., a téhož dne také proběhlo ústní jednání v nepřítomnosti žalobce s tím, že se bez náležité omluvy k jednání nedostavil. Po provedení ústního jednání vydal Městský úřad Říčany dne 21. 4. 2023 rozhodnutí pod č. j. 96812/2023-MURI/OPE/1124 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž shledal žalobce vinným, že dne 19. 8. 2022 ve 20:21 hodin na dálnici D1 ve směru jízdy na Prahu v úseku 7 km při řízení motorového vozidla M. RZ X jel rychlostí nejméně 154 km.h-1 (při odečtu možné tolerance 3%), ačkoliv v daném místě byla nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 130 km.h-1, tedy při řízení motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost nejméně o 24 km.h-1, čímž spáchal z nedbalosti přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), za což mu uložil správní trest pokuty 2 000 Kč včetně paušální náhrady nákladů řízení 1 000 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž především namítal, že v době konání ústního jednání byl na vyšetření CPM a proto prostřednictvím svého zmocněnce učinil řádnou omluvu, která měla být akceptována. Tuto svou odvolací námitku podpořil hojnou citací z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a z komentářové literatury. Žalovaný však rozhodnutím ze dne ze dne 19. 6. 2023, č. j. 081539/2023/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný sice nepolemizoval s tvrzením žalobce o vyšetření na CPM, vyšel však z úvahy, že plná moc udělaná J. K. opravňovala pouze k nahlížení do spisu, ale neobsahovala zmocnění k učinění omluvy z ústního jednání. Ani ze záznamu o nahlížení do spisu nevyplývá, že by zmocněnec při tomto úkonu nějakou omluvu učinil. Nešlo proto vycházet z toho, že by žalobce učinil řádnou a včasnou omluvu z ústního jednání nařízeného na 12. 4. 2023, které proto mohlo proběhnout i v jeho nepřítomnosti, jak umožňuje § 80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „přestupkový zákon“). V předvolání k tomuto ústnímu jednání přitom bylo uvedeno, že budou-li v jeho závěru shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí, bude věcně rozhodnuto bez dalšího poučování podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobcem navrhovaný svědecký výslech zmocněnce J. K. žalovaný vyhodnotil jako nadbytečný, neboť nedostatečnost oprávnění k učinění omluvy je patrná z rozsahu plné moci. 3. Proti napadenému rozhodnutí nyní žalobce podává žalobu dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 4. Žalobce v žalobě předně rozporuje závěr správních orgánů obou stupňů o neakceptování jeho omluvy z ústního jednání konaného dne 12. 4. 2023. Považuje za mylný jejich závěr, že by svého zmocněnce J. K. nezmocnil k učinění omluvy. K takovému úkonu totiž není výslovně zapotřebí písemné plné moci, ani to nelze dovodit z žádného právního předpisu či judikatury. Důvod omluvy spočívající v účasti na vyšetření ve zdravotnickém zařízení byl přitom Městskému úřadu Říčany doložen řádně a včas před zahájením jednání. Je chybou Městského úřadu Říčany, že tuto omluvu nezaznamenal do spisu, toto naopak vypovídá o jeho nedostatečné a nekvalitní práci. Žalobce je přitom přesvědčen, že bez jeho osobní přítomnosti nesmělo být ústní jednání vůbec zahájeno, a jestliže tak bylo učiněno, došlo tím k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. K tomu rozsáhle cituje z judikatury NSS i Ústavního soudu. 5. Žalobce dále namítá porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Správní orgány obou stupňů mu nikdy neumožnily vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí, čímž byl opět zkrácen v právu na spravedlivý proces a možnosti vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. V této souvislosti důrazně popírá, že by se jakkoli vzdal práva být osobně přítomen na ústním jednání. 6. Žalobce rovněž nesouhlasí s důvody, pro které žalovaný nevyslechl zmocněnce J. K. jako svědka k tomu, zda při nahlížení do spisu učinil omluvu. V této souvislosti žalobce opět rozvíjí argumentaci, že zmocněnec byl oprávněn omluvu učinit, že ji doložil a že je pochybením správních orgánů, jestliže zmocněncem učiněnou omluvu neakceptovaly. Žalovaný rovněž dostatečně nezdůvodnil, proč neprovedl důkaz čestným prohlášením J. K. ze dne 17. 5. 2023. Podle § 50 odst. 3 správního řádu je přitom povinností správních orgánů, aby i bez návrhu zjišťovaly skutečnosti svědčící ve prospěch obviněného. Tím, že správní orgány neprovedly důkaz svědeckým výslechem zmocněnce J. K. a jeho čestným prohlášením ze dne 17. 5. 2023, upřely žalobci právo označit důkazy na podporu jeho tvrzení dle § 52 správního řádu a také právo vyjádřit se k prováděným důkazům. K tomu opět rozsáhle cituje z judikatury NSS i Ústavního soudu. 7. Žalobce konečně namítá rozsáhlá procesní pochybení, jako nedostatečné odůvodnění přijatých závěrů, překvapivost rozhodnutí a nevypořádání se s judikaturou NSS uváděnou v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. 8. Soud ve věci nařídil ústní jednání, při němž zástupce žalobce odkázal na obsah žaloby a setrval na jejích závěrech. Žalovaný při jednání předestřel své stanovisko k věci, kdy shrnul, že plná moc nezahrnovala oprávnění zmocněnce učinit omluvu a že o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí byl žalobce dostatečně poučen již v rámci předvolání k ústnímu jednání; žalobu považoval za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Soud při jednání shrnul obsah správního spisu se zamřením na plnou moc ze dne 5. 4. 2023 udělenou žalobcem J. K., dále zčásti doplnil dokazování potvrzeními ze zdravotnických zařízení a žalobce předloženým nedatovaným čestným prohlášením J. K. (ke skutkovým zjištěním z těchto podkladů viz dále). II. Posouzení soudem 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného. Napadené rozhodnutí soud přezkoumává v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prví s. ř. s. vázán. 10. Žaloba je nedůvodná. 11. Soud předesílá, že i když je žaloba velmi obsáhlá, tak její argumentační kvalita není příliš valná. Žalobní argumentace i navzdory své rozsáhlosti takřka přehlíží nosný důvod spočívající v nedostatečném oprávnění zmocněnce učinit omluvu, k čemuž je v žalobě bez opory v právní úpravě jen paušálně tvrzeno, že k omluvě není třeba žádného zvláštního zmocnění. Odkazy a citace z judikatury uváděné na podporu tohoto tvrzení se přitom vztahují k odlišné problematice a s podstatou věci se zpravidla míjí, případně s ní souvisejí jen nepřímo. V žalobě hojně užívané citace z judikatury jsou zpravidla založeny na nahodilém vybírání pasáží zmiňujících se o právu na spravedlivý proces či právu být přítomen na jednání, opět však často zcela bez spojitosti s posuzovanou věcí. Kvantita žalobního textu výrazně převažuje nad kvalitou jeho věcného obsahu. 12. Uvedené má význam především pro vypořádání žalobních námitek týkajících se obecně vymezených procesních pochybení jako nedostatečné odůvodnění přijatých závěrů, překvapivost rozhodnutí či nevypořádání se s judikaturou NSS zmiňovanou v odvolání. Právě tyto námitky jsou často založeny na obecných až paušalizujících tvrzeních a nepřiléhavých citacích judikatury, a patrně vycházejí z představy, že každý ocitovaný judikaturní text musí být v odůvodnění správního rozhodnutí vysvětlen a zanalyzován. Tato představa je však mylná. Již Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. z