1 As 131/2014 — Nejvyšší správní soud

50 A 19/2023- 75 - text 15 50 A 19/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Strakou ve věci žalobce: Ing. R. P. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2023, č. j. 140474/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda žalobce spáchal přestupek provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. Skutkovou podstatu tohoto přestupku měl žalobce naplnit tím, že jako provozovatel vozidla reg. zn. X nezajistil, aby při užití tohoto vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, když: · dne 11. 11. 2021 v 13:13 hodin v úseku 1,65 až 0,495 km dálnice D0 ve směru jízdy k dálnici D1 blíže nezjištěný řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy 80 km.h-1 nejméně o 16 km.h-1, a · dne 17. 2. 2022 v 15:22 hodin v úseku 1,65 až 0,495 km dálnice D0 ve směru jízdy k dálnici D1 blíže nezjištěný řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy 100 km.h-1 nejméně o 16 km.h-1. Uvedená jednání byla zjištěna automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy, konkrétně rychloměrem Unicam VELOCITY4, výr. č. CAM20001174 (dále jen „rychloměr Unicam“), výrobce CAMEA, spol. s. r. o., ve vlastnictví Ředitelství silnic a dálnic s. p. (dále jen „ŘSD“). Technická způsob rychloměru Unicam byla ověřena ověřovacím listem Českého metrologického institutu ze dne 16. 9. 2021, č. 8012-OL-70430-21 (dále jen „ověřovací list ČMI“). 3. Na daném úseku dálnice D0 běžně platí nejvyšší dovolená rychlost jízdy 130 km.h-1, která může být podle aktuálního stavu dopravy omezena proměnnými dopravními značkami B20a. K takovému omezení mělo podle informací Policie České republiky (dále jen „policie“) dojít dne 11. 11. 2021 v důsledku poruchy nákladního vozidla na 80 km.h-1 [viz písemnost Informace o stavu proměnných dopravních značek dne 11. 11. 2021 ve 13:33 hod. na dálnici D0 v úseku 1.650.-0.495 km ve směru na D1 ze dne 19. 9. 2022, č. j. KRPA-28966-19/ČJ-2022-0000ŘD (dále jen „informace policie ze dne 19. 9. 2022“)] a dále dne 17. 2. 2022 v důsledku úniku provozních kapalin z nákladního vozidla na 100 km.h-1 [viz písemnost Informace o stavu proměnných dopravních značek dne 17. 2. 2022 ve 15:22 hod. na dálnici D0 v úseku 1.650.-0.495 km ve směru na D1 ze dne 19 10. 2022, č. j. KRPA-28966-20/ČJ-2022-0000ŘD dále jen („informace policie ze dne 19. 10. 2022“)]. 4. Žalobce byl za uvedená jednání uznán vinným rozhodnutím Městského úřadu Černošice (dále jen „městský úřad“) ze dne 27. 12. 2022, č. j. MUCE 223040/2022 OP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 11. 2023, č. j. 140474/2023/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl. Žalovaný shledal, že žalobce svým jednáním naplnil formální i materiální znaky přestupku provozovatele vozidla. Žalobce odmítl na výzvu městského úřadu sdělit totožnost skutečného řidiče vozidla, a proto městský úřad nemusel činit další kroky ke zjištění totožnosti řidiče. Omezení rychlosti v době spáchání přestupků bylo spolehlivě prokázáno výpisy ze systému liniového řízení dopravy. Samotné měření rychlosti provedla policie na základě dat z informačního systému úsekového měření rychlosti. K rychloměru Unicam byl v době spáchání přestupku vydán platný ověřovací list ČMI, a proto je třeba výsledky měření pokládat za správné. Žalobcovy návrhy na doplnění dokazování shledal žalovaný vzhledem k dostatečně zjištěnému skutkovému stavu za nadbytečné. II. Obsah podání účastníků 6. Žalobce v žalobě namítá, že v daném úseku dálnice D0 neplatilo omezení rychlosti. Správní orgány vycházely z informací poskytnutých policií o stavu proměnných značek, resp. z protokolů o liniovém řízení dopravy. Z těchto podkladů však není možné určit, kde byly dopravní značky DB20axx0017 a DB20axx2017 umístěny, ani zda jsou pro měření rychlosti na daném úseku vůbec relevantní. Rovněž z nich nelze zjistit, jaké symboly měly proměnné dopravní značky v inkriminované době zobrazovat a zda např. značky neměly technickou poruchu. Tyto protokoly navíc nejsou veřejnou listinou, a proto je nelze bez dalšího považovat za správné. 7. Žalobce dále namítá, že měření rychlosti neprobíhalo v souladu se zákonem. Měření totiž ve skutečnosti provedlo ŘSD, které vlastní a spravuje kamery provádějící párování digitalizované registrační značky ze začátku a konce měřeného úseku, nikoliv policie, jak vyžaduje § 79a zákona o silničním provozu. Policie pouze pasivně přebírá již zpracovaná data, tedy výpočet rychlosti, procentní tolerance, příznak přestupce a zápis těchto údajů do snímků. Uvedenou skutečnost ostatně připouští i napadené rozhodnutí, podle kterého „kamery úsekové měření rychlosti odesílají data o překročení nejvyšší dovolené rychlosti do Centrálního serveru MÚR ŘSD Čerčanská a z tohoto serveru jsou přeposílány rovnou PČR.“ Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného, že podle sdělení Policejního prezidia ČR ze dne 15. 10. 2020 (dále jen „sdělení ze dne 15. 10. 2020“) provádí měření rychlosti policie, neboť se jedná pouze o dopis ŘSD adresovaný policii. Měření rychlosti tak na daném úseku dálnice probíhá mimo kontrolu orgánů veřejné moci. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 12. 2014, č. j. 9 As 185/201427. 8. Žalobce rovněž správním orgánům vytýká, že nedoplnily dokazování jím navrženými důkazy, zejména zadávací dokumentací k veřejné zakázce na pořízení systému měření rychlosti, smlouvou na pořízení tohoto systému, mapou místa domnělého přestupkového jednání s přesným vyznačením dopravní značky B20a a výslechy svědků. Správní orgány tak dostatečně nezjistily skutkový stav věci a postupovaly v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů. Zejména nespecifikovaly, které snímky byly použity pro výpočet rychlosti vozidla, na základě jaké metodiky byly jednotlivé údaje o měření zpracovány, ani co je obsahem návodu k obsluze rychloměru Unicam. Existence vícečetných údajů dle žalobce prokazuje nesprávnou funkci měřidla ve smyslu § 7 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření (dále jen „vyhláška č. 262/2000 Sb.“). Celkově tak žalobce pokládá rozhodnutí správních orgánů za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Správní orgány nadto v řízení opakovaně porušily procesní práva žalobce, neboť neprovedly veškeré navržené důkazy a nenařídily k projednání přestupku ústní jednání, které žalobce implicitně požadoval v podaném odporu. 9. Žalobce dále namítá, že nebyl naplněn materiální znak přestupku. Tvrzení městské úřadu, že překročení nejvyšší dovolené rychlosti patří mezi nejčastější příčiny dopravních nehod, odporuje statistice dopravních nehod za rok 2022. V této souvislosti žalobce upozorňuje, že rozdíl rychlosti mezi jím provozovaným vozidlem a ostatními vozidly byl nanejvýše 16 km.h-1, což odpovídá rychlosti „klusajícího maratonského běžce“. Z Newtonových pohybových zákonu vyplývá, že takto se pohybující vozidla si nemohou být na přehledném úseku dálnice za malého provozu navzájem nebezpečná. O tom svědčí zejména potenciální délka brzdné dráhy, která by se na suché vozovce při reakční době 1 sekunda a rychlosti 96 km.h-1 prodloužila o pouhých 22 metrů a při rychlosti 116 km.h-1 o 24 metrů. V obou případech se k okolnostem jednání přidružily významné skutečnosti, které vylučují, aby byl takovým jednáním porušen nebo ohrožen zájem chráněný zákonem o silničním provozu. 10. Podle žalobce navíc městský úřad neučinil žádné kroky ke zjištění totožnosti skutečného přestupce, tedy řidiče vozidla. Zadávací dokumentace příslušné veřejné zakázky přitom požaduje, aby byla tvář řidiče viditelná i noci. Vzhledem k tomu by neměla činit identifikace skutečného řidiče žádný problém, postačil by prostý dotaz na osobu provozovatele vozidla a jeho nejbližší příbuzné. K povinnosti podle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu (zjevně myšlen odst. 5 – pozn. soudu) však městský úřad přistoupil ryze formalisticky, přičemž žalovaný uvedené pochybení nenapravil. 11. Na podporu své argumentace žalobce navrhuje doplnit dokazování podklady k realizaci systému úsekového měření rychlosti (zadávací dokumentací příslušné veřejné zakázky, projektovou dokumentací, příslušnými smlouvami) a k umístění proměnných dopravních značek (projektovým výkresem stavby liniového řízení dopravy dálnice D0, úsek 512). Ke zjištění skutkového stavu dále navrhuje doplnit dokazování výslech