6 Ads 133/2020 — Nejvyšší správní soud

53 Ad 23/2024- 24 - text 7 53 Ad 23/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: Ing. M. P. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 7. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítla žalobcovu žádost o vdovecký důchod pro nesplnění podmínek podle § 49 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť žalobce byl v době úmrtí své bývalé manželky rozvedený. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobcovy námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Konstatovala, že žalobce podal žádost o vdovecký důchod po Ing. J. P. zemřelé dne X. Žalobce byl jejím bývalým manželem, neboť manželství bylo ke dni úmrtí rozvedeno. Nebyla tak splněna základní podmínka podle § 49 zákona o důchodovém pojištění, tj. existence manželství ke dni úmrtí. Pokud by se vdovecký důchod vztahoval i na bývalé manžele, musel by to zákon o důchodovém pojištění výslovně uvádět. Aby mohl nárok na vdovecký důchod zaniknout uzavřením nového manželství, musel by tomuto zániku nejprve předcházet vznik nároku. Jedná se tedy o situaci, kdy v době trvání manželství jeden z manželů zemře, druhému vznikne nárok na vdovský důchod, a následně uzavře nové manželství. Nikoliv o situaci, kdy je manželství rozvedeno, následně jeden z manželů uzavře nové manželství a druhý z bývalých manželů zemře. Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Žalobce nesouhlasí se „zúženým“ výkladem pojmu manžel ze strany žalované. Důchod je sice označován jako vdovecký, ale cílem je podpora pozůstalé rodiny skrze jeho poživatele. To plyne z definice podle § 50 zákona o důchodovém pojištění. Žalobcovo manželství bylo rozvedeno a děti jsou v jeho péči. Žalovaná nebrala v potaz, že manželství bylo rozvedeno z důvodu dlouhodobé závislosti manželky na alkoholu a na doporučení lékařů. Vzhledem ke společným dětem i po rozvodu fungovali v rámci možností jako rodina. 5. Žalovaná se nevypořádala s námitkou výkladu pojmu „manžel“ dle rodinného práva, které jej užívá běžně i po rozvodu, včetně např. poučení v rozsudku o rozvodu manželství. Pokud by se měla logika žalované aplikovat do důsledku, neměl by nárok na vdovecký důchod nikdo. Manželství totiž zaniká i v důsledku smrti, zákon o důchodovém pojištění však v § 49 nepoužívá pojem „pozůstalý manžel“, ale jen „manžel“, přestože v té době již manželství zaniklo pro úmrtí. Podle žalobce je analogicky třeba chápat „rovnocennost pojmů ‚rozvedený manžel‘ a ‚manžel‘ v případě zániku rozvodem“. 6. Žalovaná se nevěnovala ani informaci, že velká část vyměřovacího základu sociálního pojištění žalobcovy manželky pocházela z přerozděleného zisku z žalobcovy činnosti, na které manželka spolupracovala. Měla tedy být brána v potaz i ustanovení o rodinném podniku podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Příjmy si v rodině přerozdělovali právě z důvodu sociálního zajištění pro případ nenadálé životní situace. Žalovaná kromě nepřiznání vdoveckého důchodu žalobce v budoucnu ještě „potrestá“ sníženou vyměřovací základnou pro výpočet důchodu. 7. Žalovaná též nevzala v potaz ani analogii s výživným rozvedeného manžela podle § 760 občanského zákoníku. Hlavní cíl úpravy je identický, tj. podpora rodiny zaniklého manželství. Odlišný je jen způsob zániku manželství. Vyjádření žalované 8. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Opakuje odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dodává, že na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 1995 již nevzniká nárok na vdovský důchod rozvedené ženě (muži), třebaže byla ke dni úmrtí bývalého manžela odkázána na příspěvek na výživu, který jí byl povinen poskytovat, k čemuž odkazuje na komentářovou literaturu. Dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. II ÚS 376/2000, dle nějž v případě předpisů sociálního zabezpečení nelze použít rozšiřující výklad právních předpisů. Replika 9. Žalobce tvrdí, že nežádá rozšiřující výklad pojmu manžel. Komentář citovaný žalovanou již není relevantní, neboť byl zpracován v době, kdy ještě nenabyl účinnosti občanský zákoník z roku 2012. Autor komentář navíc „zjevně bojoval“ s faktem, že po smrti manžela zanikne manželství ze zákona a také užívá širší výklad pojmů „manžel/ka“ a „vdova/vdovec“. 10. Definice pojištěnce podle § 2 zákona o důchodovém pojištění výslovně připouští osobu která je nebo byla účastna pojištění. To je podle žalobcova názoru výstižnou paralelou širšího výkladu aplikovatelnou i na pojem manžel. Zákon o důchodovém pojištění je zvláštní právní normou vůči občanskému zákoníku. Zjevně používá pojem manžel v širším významu bez ohledu na fázi manželství. Rodinné právo je v roli „lex superior derogat legi inferiori“, čemuž napovídá i komentář citovaný žalovanou. Ustanovení § 24 zákona o důchodovém pojištění uvádí pojem manžel s odkazem na § 20 definující „dítě“. Nepoužívá přitom pojmy „rozvedený“ ani „bývalý“ manžel. Žalobcovy nezletilé děti přitom spadají pod definici podle § 20 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V odst. 2 je uveden pojem manžel ve zjevně širším pojetí bez ohledu na aktuální fázi manželství. Posouzení věci 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci soud rozhodl bez jednání, neboť žalobce s takovým postupem výslovně souhlasil a u žalované se má za to, že souhlas vyslovila (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 12. Jednání ani nebylo zapotřebí k provádění dokazování. Některé žalobcem navržené důkazy jsou součástí správního spisu (napadené rozhodnutí, námitky a prvostupňové rozhodnutí). Seznámení se s jeho obsahem nevyžaduje dokazování. Zbývající důkazy měly prokazovat skutečnosti, které nebyly podstatné pro posouzení věci (rozsudek o rozvodu, rozsudek o úpravě poměrů k žalobcovým dětem a rozhodnutí o zvýšení příspěvku na bydlení, viz zejména níže bod 25). Ostatně jediná rozhodující okolnost, že žalobcovo manželství s jeho bývalou manželkou J. P. bylo ke dni jejího úmrtí již rozvedeno, je mezi účastníky nesporná. Nedokazuje se ani právními předpisy (tj. občanským zákoníkem, § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.). 13. Podle § 49 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění má vdova nárok na vdovský důchod po manželovi, který [písm. a)] byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo [písm. b)] splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod stanovené v § 29 nebo § 31 odst. 1 anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Podle odst. 2 má vdovec nárok na vdovecký důchod po manželce, která splňovala podmínky uvedené v odstavci 1. 14. Žalobce namítá, že pojem „manžel“, resp. „manželka“ podle shora citovaného § 49 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění v sobě obsahuje i rozvedeného manžela (manželku). Domnívá se, že by proto měl mít nárok na vdovecký důchod po své bývalé manželce, přestože v době jejího úmrtí byli rozvedeni. 15. Soud konstatuje, že pojem manžel obecně v doslovném a běžně používaném jazykovém významu zahrnuje toliko osobu, která je v existujícím manželském svazku. Nikoliv tedy i bývalého manžela, rozvedeného manžela, budoucího manžela apod. Žalobce tedy (byť tvrdí opak) ve skutečnosti zastává značně rozšiřující výklad tohoto pojmu, neboť pod něj navíc podřazuje i manžela rozvedeného. Žalovaná přitom správně poukázala na to, že v oblasti pojistného systému je namístě spíše doslovný výklad než rozšiřující, neboť rozšiřující výklad předpisů sociálního zabezpečení by se mohl dostat do rozporu se zájmy ostatních pojištěnců na vyrovnaném financování celého systému (viz bod 14 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2022, č. j. 6 Ads 133/2020 – 36, č. 4382/2022 Sb. NSS, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. II ÚS 376/2000). 16. Soud k takovému výkladu ani neshledává jediný přesvědčivý důvod. Předně je třeba odmítnout žalobcovy opakované odkazy na právní předpisy z oblasti rodinného práva. Zákon o důchodovém pojištění není ve vztahu k občanskému zákoníku žádným zvláštním předpisem (ani naopak). Oba zákony upravují věcně zcela odlišnou problematiku. Občanský zákoník je soukromoprávním předpisem, který reguluje vzájemná práva a povinnosti fyzických a právnických osob. Jeho uplatňování je nezávislé na uplatňování p