1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

54 A 23/2024- 71 - text 22 54 A 23/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci navrhovatelky: Ing. arch. T. L. bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Jitkou Růžičkovou sídlem Kováků 1077/9, Smíchov, Praha 5 proti odpůrkyni: obec Mokrovraty sídlem č. p. 92, Mokrovraty zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 567/33, Brno-město, Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Mokrovraty, vydaného usnesením zastupitelstva obce Mokrovraty č. 3-5/2023 ze dne 30. 3. 2023, takto: I. Opatření obecné povahy – Územní plán Mokrovraty, vydané usnesením zastupitelstva obce Mokrovraty č. 3-5/2023 ze dne 30. 3. 2023, se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v části textového i grafického vymezení plochy s označením XA. II. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 17 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Jitky Růžičkové. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Navrhovatelka se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „napadený územní plán“) v části vymezující zastavitelnou plochu XA (dále jen „sporná plocha“) s funkčním využitím ZV – plochy veřejných prostranství (veřejná zeleň). Obsah návrhu 2. Navrhovatelka je vlastnicí pozemku parc. č. st. XB, jehož součástí je rodinný dům č. p. XC, a pozemků parc. č. st. XD, parc. č. XE a parc. č. XF v katastrálním území X v obci X (všechny pozemky uváděné v tomto rozsudku jsou ve stejném katastrálním území). Navrhovatelka využívá pozemky přilehlé k domu č. p. XC, včetně sporné plochy (tvořené pozemky parc. č. XH a parc. č. XCH – pozn. soudu) k zemědělskému podnikání a provozuje na nich rehabilitační ústav pro koně. Návrhem sporné plochy je proto bezprostředně dotčena na svých právech. K podání návrhu je aktivně legitimována jako vlastnice pozemku, který se nachází v území regulovaném napadeným územním plánem. Vymezením sporné plochy dojde k zásahu do jejího vlastnického práva a zhoršení kvality bydlení. Zařazení sporné plochy do veřejných prostranství je v přímém rozporu s § 18 odst. 1 zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“), respektive s § 38 a § 39 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále též „nový stavební zákon“), neboť navrhovatelce znemožní, respektive ztíží, zemědělské podnikání na sousedních pozemcích. Možnost využití sporné plochy pro dětská hřiště, otevřená malá sportoviště včetně technického zázemí, stánkový prodej a zastávky nepochybně povede ke zvýšení hluku a dopravního zatížení v lokalitě, ztrátě soukromí navrhovatelky a její rodiny, a tím k podstatnému snížení pohody a kvality bydlení. Navrhovatelka při přijímání napadeného územního plánu uplatnila dne 19. 2. 2020 připomínky a dne 7. 7. 2021 námitky, v nichž popsala zásah do svých práv, zdůvodnila svůj nesouhlas s navrženým řešením a navrhla zrušení sporné plochy jako plochy veřejného prostranství (veřejná zeleň). Odpůrkyně ale její připomínky a námitky zohlednila nedostatečně a spornou plochu ponechala jako plochu veřejných prostranství (veřejná zeleň). 3. Sporná plocha byla vymezena v rozporu se zákonem. Vymezení sporné plochy nerespektuje historické ani stávající urbanistické struktury, historické, občanské a kulturní hodnoty a krajinný ráz, a proto není v souladu s cíli a úkoly územního plánování, tj. s § 18 odst. 1 starého stavebního zákona, respektive s § 38 odst. 4 a § 39 písm. b), c), d) a n) nového stavebního zákona. Vybudováním hřiště (jakýmkoliv zastavěním) sporné plochy dochází v rozporu se zákonem k rozšiřování zastavitelných ploch na úkor volné krajiny a nežádoucímu zahušťování sídla v místě, kde je nutné zachovat stávající historicko-urbanistické hodnoty a ponechat pozemek bez dalších zásahů jako přechod staré části obce se statkem č. p. XB ve volnou krajinu. Na to napadený územní plán zcela rezignuje. Jednou z nejvýraznějších kvalit lokality Pouště je její jedinečné umístění v krajinném kontextu. Dochovanou strukturu zástavby je třeba respektovat. Pouště jako typická původní úseková plužina představují významnou územní hodnotu, již je třeba chránit zejména s ohledem na blízkost pražské aglomerace a související pronikání nežádoucích prvků do venkovské krajiny. Původní budovy obklopené zahradou, sadem, loukami a rozumně velkými celky polí jsou cennou součástí kulturního dědictví v kontextu volné přírody a člověkem ovlivňované krajiny. Zásady územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR“) vymezují Pouště jako „krajinu zvýšených hodnot kulturních a přírodních“ a stanovují pro ně tyto zásady plánování: zachování přírodních a kulturních hodnot, neohrožovat důvody ochrany přírodních a krajinářských hodnot. Odůvodnění napadeného územního plánu na str. 105 uvádí, že se neplánuje výstavba budov, ale pouze otevřených sportovišť, a na str. 126, že pozemky mají být využity pro rozvoj rekreačně sportovní vybavenosti v podobě otevřeného přírodního hřiště. Z charakteristiky plochy ZV je zřejmé, že v lokalitě může kromě otevřeného hřiště vyrůst mnoho jiných staveb, jako šatny, hygienická zařízení, klubovny a sklady, bufety či půjčovny sportovních potřeb, což odporuje § 38 odst. 4 a § 39 nového stavebního zákona a vede k trvalému záboru půdy. 4. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) plyne, že při územním plánování je třeba zvážit varianty řešení s ohledem na zajištění harmonického rozvoje lokality a zvolenou variantu přesvědčivě zdůvodnit, že územní plánování chrání kulturní a civilizační hodnoty území a krajinu a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků a že jde o vyvážení zájmů jednotlivých vlastníků s ohledem na veřejný zájem na harmonickém využití území. V případě sporné plochy nelze hovořit o harmonickém využití území. Napadený územní plán nepřiměřeně zasahuje do vlastnického práva navrhovatelky, přičemž zájem na ochraně majetku a kvality bydlení navrhovatelky i dalších obyvatel jednoznačně převažuje nad vymezením sporné plochy. Není naplněna podmínka neexistence vhodnějšího prostředku k dosažení sledovaného cíle, tj. vymezení dalších ploch veřejného prostranství. Nebylo totiž prokázáno ani posuzováno, zda nešlo využít jiné lokality, kde by k takovému zásahu do jiných práv nedocházelo. 5. Námitky navrhovatelky a jejich zdůvodnění byly konkrétní a argumentovala v nich příslušnými zákonnými ustanoveními. Podle judikatury NSS má konkrétnost a rozsah vypořádání námitek odpovídat konkrétnosti a rozsahu těchto námitek a v rozhodnutí o námitkách má být uvedeno, proč je odpůrce považuje za liché, mylné nebo vyvrácené. Rozhodnutí o námitkách navrhovatelky neobsahuje náležitosti podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a nesplňuje požadavky judikatury NSS. Tím bylo porušeno právo navrhovatelky na spravedlivý proces. Rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Obsah vyjádření odpůrkyně 6. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu uvedla, že je návrh nedůvodný. Napadený územní plán byl přijat řádně a v souladu s cíli a úkoly územního plánování a judikaturou NSS o možnosti odchýlit se od stávající regulace. Pozemky tvořící spornou plochu byly v původním územním plánu vymezeny jako louky a pastviny. Odpůrkyně se již delší dobu potýká s nedostatkem občanské vybavenosti na svém území, nejcitelněji právě v Pouštích, kde zcela chybí a je po ní poptávka. Z toho důvodu byl v zadání územního plánu formulován požadavek nerozšiřovat stávající sportovní areál v Mokrovratech s tím, že plocha pro občanskou vybavenost (pro hřiště a sportovní aktivity) bude vymezena v Pouštích. Pozemky tvořící spornou plochu byly vybrány jako nejvhodnější k umístění hřiště: jsou obecní, navazují na zástavbu rodinných domů, jejich umístění na kraji sídla snižuje riziko rušení obyvatel hlukem ze hřiště a mají dobré napojení na místní komunikaci. Zároveň plynule navazují na zastavěné území a jejich využitím bude zarovnáno prázdné rohové místo, a dotvoří se tak kompaktní hranice zastavěného území. Odpůrkyně nemá jiný vhodný pozemek. V návrhu pro společné jednání byla sporná plocha podstatně větší s funkčním využitím OS (občanské vybavení), ale v reakci na připomínky navrhovatelky byla zúžena jen na pozemky ve vlastnictví odpůrkyně (parc. č. XH a parc. č. XCH). V reakci na námitky navrhovatelky při veřejném projednání, že funkční využití OS umožňuje umístění i jiných staveb než jen dětského hřiště, odpůrkyně změnila funkční využití na ZV, jehož regulativy neumožňují intenzivnější zástavbu než přírodní hřiště. Navrhovatelka však i při opakovaném veřejném projednání uplatnila n