10 As 139/2021 — Nejvyšší správní soud

54 A 27/2024- 47 - text 13 54 A 27/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci navrhovatele: D. H. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Františkem Scholzem sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1 proti odpůrkyni: obec Panenské Břežany sídlem Hlavní 17, Panenské Břežany zastoupena advokátem JUDr. Michalem Bernardem sídlem Klokotská 103/13, Tábor o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2023 – Územního plánu obce Panenské Břežany, vydaného usnesením zastupitelstva obce Panenské Břežany ze dne 29. 3. 2023, č. 0929/03/2023/ZO, takto: I. Opatření obecné povahy č. 1/2023 – Územní plán obce Panenské Břežany, vydané usnesením zastupitelstva obce Panenské Břežany ze dne 29. 3. 2023, č. 0929/03/2023/ZO, se ruší dnem právní moci tohoto rozsudku ve vztahu k pozemku navrhovatele parc. č. X v k. ú. X v části, v níž byla v podkapitole f) textové části pro plochu BI – bydlení individuální, v odstavci míra využití území (podmínky prostorového uspořádání a základní podmínky ochrany krajinného rázu) stanovena podmínka „max. 1 bytová jednotka (byt) na jednu stavbu pro bydlení“. II. Ve zbývající části se řízení zastavuje. III. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů řízení částku 17 342 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Františka Scholze. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah návrhu 1. Navrhovatel se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá, aby soud v opatření obecné povahy označeném v záhlaví (dále též „napadené OOP“) zrušil v písmenu f) textové části stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití pro plochu BI (bydlení individuální) následující text: „Podmínky prostorového uspořádání a základní podmínky ochrany krajinného rázu: ❑ výšková regulace zástavby: ­ zástavba musí respektovat výškovou hladinu a charakter současné zástavby; ­ dominanty nejsou přípustné; ­ maximálně 2 nadzemní podlaží + podkroví se šikmou střechou se sklonem 30° až 40°, střechy polovalbové a sedlové s pálenou krytinou, zachovávající charakter převažující zástavby obce. Zároveň je stanovena maximální výška staveb 9 m (od nejnižšího bodu přilehlého původního terénu po hřeben střechy); ❑ míra využití území (podmínky plošného uspořádání území): ­ minimální výměra nově vzniklého stavebního pozemku pro RD se stanovuje na 800 m2; ­ max. 1 bytová jednotka (byt) na 1 stavbu pro bydlení; ­ max. index zastavění území 0,4; ­ min. index zeleně 0,4.“ 2. Ke své aktivní legitimaci k podání návrhu uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. č. X v k. ú. X, který byl napadeným OOP zařazen do plochy BI (bydlení individuální). V důsledku níže popsané nezákonnosti došlo podle navrhovatele k významnému zásahu do jeho subjektivních práv, zejm. bylo omezeno jeho vlastnické právo a možnost realizace stavby rodinného domu, a dále došlo ke snížení hodnoty navrhovatelova pozemku. 3. Navrhovatel brojí proti podmínkám prostorového uspořádání a základním podmínkám ochrany krajinného rázu pro plochy BI z důvodu rozporu se zákonem. Připomíná, že je-li namítána nezákonnost územního plánu, nevyžaduje se pro vyhovění návrhu podání předchozích námitek [viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010116, č. 2215/2011 Sb. NSS, body 25 až 32, nebo rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 As 139/202153, č. 4294/2022 Sb. NSS]. 4. Navrhovatel předně namítá, že odpůrkyně stanovila pro plochu BI maximální počet bytových jednotek na 1 stavbu pro bydlení (rodinný dům), přestože tento regulativ svou podrobností překračuje rámec pro obsah územního plánu vymezený § 43 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) a části I odst. 1 písm. f) přílohy k č. 7 vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, účinné do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška č. 500/2006 Sb.). 5. Zmíněný regulativ sám o sobě nesouvisí s funkčním využitím ani s vnějším uspořádáním zástavby z hlediska urbanistických hodnot, ale naopak jej lze podřadit pod pojem „kapacita stavby“, kterou lze upravit v regulačním plánu [viz část I odst. 2 písm. b) přílohy č. 11 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.], příp. v územním plánu s prvky regulačního plánu. To ale splněno nebylo. Z veřejně dostupných dokumentů nevyplývá, že by bylo napadené OOP přijato s prvky regulačního plánu podle § 43 odst. 3 stavebního zákona. Krom toho, stavební zákon tuto možnost připustil až od 1. 1. 2018. Zastupitelstvo rozhodlo o přijetí územního plánu dne 24. 4. 2017 a schválilo zadání dne 18. 12. 2017. Skutečnost, že napadené OOP nemá mít prvky regulačního plánu, je patrná také z absence výčtu prvků regulačního plánu s odůvodněním jejich vymezení [viz část II odst. 1 písm. d) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.]. 6. Závěr o nezákonnosti zmíněného regulativu podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 55 A 35/202291, č. 4413/2023 Sb. NSS, který se týkal skutkově i právně obdobného případu. 7. Dále navrhovatel namítá, že napadené OOP neodpovídá zadání územního plánu, které schválilo zastupitelstvo, protože v zadání nebyl stanoven požadavek na úpravu podmínek užívání plochy BI, zejm. nebyl stanoven požadavek na změny prostorového uspořádání ani na stanovení maximálního počtu bytových jednotek na stavbu pro bydlení. Zadání je poměrně obecné a ve výčtu nazvaném „V návrhu budou prověřeny změny využití území, nové zastavitelné plochy dle podnětů vlastníků a další záměry: …“ neobsahuje požadavek na jakékoliv změny ve využití ploch BI, zejm. nepožaduje, aby byl stanoven maximální počet bytových jednotek pro stavby pro bydlení, ani úpravu jiných prostorových regulativů. Jak už bylo uvedeno výše, ze zadání nevyplývá, že by měl být pořízen územní plán s prvky regulačního plánu. Pokud územní plán neodpovídá zadání, neodpovídá skutečné vůli zastupitelstva, je proto namístě napadené OOP zrušit v rozsahu, v jakém neodpovídá zadání. To potvrzuje rozsudek ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/200862, č. 1766/2009 Sb. NSS, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl: „Požadavku na konkrétně vymezený předmět opatření obecné povahy nedostojí taková změna územního plánu […], jejíž skutečný obsah neodpovídá navrženému zadání a z níž nelze s určitostí seznat, které části dosavadního územního plánu a v jakém rozsahu byly změněny“ (zdůraznění doplněno navrhovatelem). 8. Závěrem navrhovatel „pro úplnost“ doplnil, že nezákonná podmínka požadující max. 1 bytovou jednotku na 1 stavbu pro bydlení je stanovena také pro plochy BV (bydlení venkovské), SV (smíšené obytné venkovské) a VZ (výroba zemědělská a lesnická), byť v tomto rozsahu není navrhovatel dotčen na svých právech. II. Vyjádření odpůrkyně 9. Odpůrkyně je přesvědčena, že napadené OOP bylo pořízeno a vydáno v souladu se zákonem. Úvodem poukazuje na meze soudního přezkumu opatření obecné povahy a zdůrazňuje zejm. zásadu zdrženlivosti soudu a poltickou diskreci obce při tvorbě územního plánu. V této souvislosti pak odkazuje na rozsudky NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/200773, ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010103, a ze dne 7. 2. 2023, č. j. 7 As 232/202225, a usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 482/10. 10. Dále odpůrkyně namítá, že navrhovatel byl v průběhu pořizování územního plánu zcela pasivní. Nepodal připomínky ani námitky. V usnesení ze dne 4. 12. 2012, sp. zn. I. ÚS 2731/10, Ústavní soud konstatoval, že „pasivitu stěžovatele či jeho právního předchůdce, kteří neuplatnili v průběhu projednávání a schvalování územně plánovací dokumentace žádnou námitku, nelze za této situace přičítat orgánům územního plánování, neboť i v daném řízení platí zásada, že stěžovatel si má střežit svá práva“. V usnesení ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010126, č. 2215/2011 Sb. NSS, rozšířený senát NSS uvedl, že „okolnosti související s podáním nebo nepodáním námitek či připomínek soud posuzovat může (ba musí) ve fázi samotného věcného projednání návrhu, tedy při posuzování otázky legitimace věcné (důvodnosti návrhu)“. A dodal, že „pokud účastník, brojící proti procesním vadám při přijímání opatření obecné povahy, proti věcné správnosti přijatého řešení, anebo proti neproporčním důsledkům, které plynou z opatření obecné povahy (třetí až pátý problémový okruh algoritmu), mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti správnosti připravovaného řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže Nejvyšší správní soud bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k sit