9 As 140/2019 — Nejvyšší správní soud

54 A 96/2023- 28 - text 16 54 A 96/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobkyně: České štěrkopísky spol. s r.o., IČO 27584534 sídlem Cukrovarská 34, 190 00 Praha 9 zastoupena advokátem Mgr. Vojtěchem Metelkou sídlem Martinská 608/8, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2023, č. j. 128310/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou dne 19. 12. 2023 do datové schránky soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2023, č. j. 128310/2023/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Říčany (dále jen „stavební úřad“) ze dne 3. 5. 2021, č. j. 128657/2021-MURI/OSÚ/00028, sp. zn. 95409/2021/Há (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“; poznámka soudu: ve výroku i odůvodnění napadeného rozhodnutí je prvostupňové rozhodnutí opakovaně označeno nesprávným č. j. 128657/202 UMURI/OSÚ/00028 a nesprávnou sp. zn. 95409/202i/Há, nicméně s ohledem na zbylý obsah napadeného rozhodnutí nelze mít žádných pochyb o tom, že se jedná pouze o písařskou chybu, kterou může žalovaný napravit vydáním opravného rozhodnutí). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad zamítl žádost žalobkyně podanou dne 8. 4. 2021 o vydání rozhodnutí o změně využití území pro „Manipulační a skladovou plochu na p.p.č. 759, k.ú. Dobřejovice“ (dále jen „sporný záměr“; všechny v tomto rozsudku dále uváděné nemovitosti se nachází v katastrálním území a obci Dobřejovice), a to z důvodu rozporu záměru s územním plánem obce Dobřejovice. Obsah žaloby 2. Žalobkyně uvedla, že žaloba směřuje proti závazným stanoviskům orgánů územního plánování: závaznému stanovisku žalovaného ze dne 7. 9. 2023 (dále jen „potvrzující stanovisko ze dne 7. 9. 2023“; pro přehlednost je orgán územního plánování žalovaného dále označován jen jako „krajský úřad“), kterým krajský úřad potvrdil závazné stanovisko Městského úřadu Říčany, odboru územního plánování a regionálního rozvoje, (dále jen „prvostupňový orgán územního plánování“) ze dne 23. 3. 2021 (dále jen „stanovisko ze dne 23. 3. 2021“). Krajský soud v Praze již v této věci jednou rozhodl rozsudkem ze dne 27. 4. 2023, č. j. 55 A 51/2021-28 (dále jen „zrušující rozsudek“), nicméně krajský úřad při vydání potvrzujícího stanoviska ze dne 7. 9. 2023 podle žalobkyně nerespektoval závazný právní názor soudu co do rozsahu, v jakém byl krajský úřad znovu povinen posoudit soulad sporného záměru s územním plánem. 3. Žalobkyně zdůraznila, že krajský úřad ani tehdy a ani nyní nevysvětlil, jaký má být smysl využití plochy drobné a řemeslné výroby a skladování (VD) vyjmenovaných v územním plánu. Odůvodnění potvrzujícího stanoviska ze dne 7. 9. 2023 nevychází z její žádosti o povolení změny využití území, která nezahrnuje činnosti spočívající ve zpracování a úpravě surovin (žalobkyně cituje z odůvodnění souladu sporného záměru s územním plánem v souhrnné technické zprávě). Stejně tak se krajský úřad vyhnul odpovědi, zda je z hlediska územního plánu a úkolů a cílů územního plánování podstatný charakter skladovaných komodit. Krajský úřad také neodpověděl, proč v situaci, kdy územní plán odlišuje pojmy surovina a odpady, ve svém stanovisku ztotožňuje odpady s pojmem surovina zmíněným v nepřípustné funkci plochy. Neřeší též, zda stavební a demoliční odpad je surovou hmotou a zda jsou podstatné jeho kvalitativní a kvantitativní charakteristiky nebo zda existuje rozdíl mezi (územním plánem zakázaným) skladováním kamene a požadovaným skladováním stavebního odpadu. Krajský úřad dále odlišil sklad (objekt) a skládku (plochu), ale neodkázal na žádnou pasáž územního plánu, která by mezi těmito situacemi rozlišovala. Nezohlednil přitom ani to, že sousedící Sběrný dvůr Dobřejovice skladující odpady v objektech i na volné ploše územní plán také zařadil do ploch VD. 4. Žalobkyně též poukázala na čl. 2.8 a 2.9 metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj „Závazná stanoviska orgánů územního plánování“ vydaného pod č. j. MMR38672/201881, z nichž dovodila, že závazné stanovisko musí obsahovat konkrétní důvody, o něž se opírá, a je-li územní plán v určitých otázkách méně podrobný, též doplňující posouzení souladu konkrétního záměru s úkoly a cíli územního plánování ve smyslu § 18 a § 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“), např. co do souladu s charakterem zástavby. Nepostačuje tak pouhé posouzení souladu z hlediska územního plánu. Ztotožnění pojmů „surovina“ a „odpad“ přitom prvostupňový orgán územního plánování neopřel ani o územní plán (který definici neobsahuje), ani o právní předpis a svou úvahu nijak neodůvodnil. Pokud snad v právním předpise neexistuje výklad pojmu „surovina“, tak měl krajský úřad své úvahy založit na posouzení souladu konkrétního záměru s úkoly a cíli územního plánování a zejména právě na zkoumání charakteru zástavby v ploše VD včetně sběrného dvora. 5. Žalobkyně nicméně zdůraznila, že v § 4 odst. 1 a § 6 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) je definován odpad a v návaznosti na to § 11 odst. 2 písm. h) zákona o odpadech definuje pojem druhotné suroviny jako vedlejší produkt nebo odpad upravený tak, že přestal být odpadem a mohl nahrazovat prvotní surovinu jakožto výrobní vstup. Jestliže se tedy odpad může stát surovinou až po své úpravě a splnění podmínek stanovených příslušnými předpisy, sám o sobě surovinou být nemůže. Nakládání s odpady (jejich sběr, úprava a zpracování) je tak podle žalobkyně na ploše VD přípustné, což plyne i ze zařazení sousedního Sběrného dvora Dobřejovice do stejné plochy. Ani skladování druhotných (či jiných) surovin územní plán jako nepřípustné využití plochy VD nevymezuje a jejich zpracovávání žalobkyně na daném pozemku provozovat nebude. 6. Z textové části územního plánu podle žalobkyně dále nevyplývá, že sklad musí být objektem, a nikoliv skladovací plochou. Kdyby chtěl pořizovatel zúžit pojem sklad, tak by využití formuloval jako skladovací objekt, stavba skladu, skladovací hala apod. Podle žalobkyně je totiž sklad obecně vnímán jako prostor určený ke skladování nějakého materiálu. Územní plán obsahuje pod bodem 1 základní funkci plochy v podobě skladovací činnosti, jež nepochybně může být realizována nejen v objektech skladů. Této obecné definici odpovídá i sporný záměr, který bude sloužit pro skladování a manipulaci s inertními stavebními a demoličními odpady, a nikoliv k úpravě a zpracování surovin. Navíc výčet „Vhodných a převládajících funkcí“ dané plochy v bodě 2 hovořící o (pronajímatelných) skladech je jen demonstrativní a doporučující, zatímco závazné je „Základní funkční využití“ v bodě 1, kde se hovoří o „skladování a spediční činnosti“. 7. Žalobkyně zdůraznila, že v případě výkladu neurčitého pojmu v územním plánu by měly správní orgány zohlednit zásadu, že každý může činit, co není zákonem zakázáno (zásadu legální licence), a fakt, že žádný právní předpis nestanoví, že skladem se rozumí objekt a že surovinou se rozumí odpad. Měly by též zohlednit zásadu rovného zacházení ve smyslu § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a skutečnost, že ve stejné ploše provozován sběrný dvůr, který také provádí skladování a manipulování se sypkými materiály na volné ploše. Konečně by měly přihlédnout i k zásadě veřejné správy jako služby veřejnosti ve smyslu § 4 odst. 1 správního řádu, jež ukládá pokud možno vyhovět podané žádosti. 8. Územní plán v nepřípustné funkci ploch VD obsahuje za slovy „zpracování a úpravy surovin“ příkladmý výčet – v závorce jsou přitom uvedeny jen primární suroviny (kámen a štěrk) a druhotná surovina (kov). V textové části územního plánu přitom nejsou pojmy „odpad“ a „surovina“ ztotožněny, ale jsou používány se samostatným významem (srov. podkapitolu „Ae6. Dobývání nerostů“ hovořící o cihlářské surovině a vedle toho regulativy pro plochy soukromé a vyhrazené zeleně ZS zakazující zneškodňování jakýchkoliv odpadů). Z koordinačního výkresu územního plánu je patrné, že se sousední Sběrný dvůr Dobřejovice nachází na ploše VD, a přitom podle svých webových stránek skladuje a manipuluje i se směsnými stavebními a demoličními odpady – má pro ně v ceníku samostatnou položku. 9. Žalobkyně žalobu uzavírá konstatováním, že stejně tak sporný záměr předpokládá skladování a manipulaci s odpadem, ale nikoliv upravování a zpracování primárních či druhotných surovin. Je proto v souladu s úze