37 A 1/2025 – Krajský soud v Praze

37 A 1/2025- 33 - text 11 37 A 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobkyně: ZIP o.p.s., IČO: 26324105 sídlem Tomanova 2424/3, Plzeň zastoupena JUDr. Janou Kotounovou, Ph.D. sídlem náměstí Republiky 2, Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2024, č. j. MK 78653/2024 OPI, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 9. 10. 2024, č. j. MK 78653/2024 OPI, a rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 3. 12. 2021, č. j. 150904/2021/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 269,40 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyniny zástupkyně JUDr. Jany Kotounové, Ph.D., advokátky. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně je držitelkou oprávnění k provádění archeologických výzkumů vydaného žalovaným. Zároveň má s Akademií věd České republiky uzavřenou dohodu o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů ze dne 9. 7. 2013 (dále jen „dohoda“). Dohoda byla uzavřena na základě zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Podle jejího obsahu je činnost žalobkyně územně omezena na území Plzeňského, Karlovarského a Jihočeského kraje a hlavního města Prahy. Žalobkyně provedla v období od 17. 1. 2020 do 31. 3. 2020 archeologický výzkum na území Středočeského kraje v souvislosti se stavbou dálnice D6 v katastrálních územích obcí Nesuchyně, Krupá a Krušovice. 2. Rozhodnutím ze dne 3. 12. 2021, č. j. 150904/2021/KUSK, Krajský úřad Středočeského kraje uznal žalobkyni vinnou z přestupku podle § 35 odst. 2 písm. g) zákona o státní památkové péči, kterého se dopustila tím, že v daném období provedla archeologický výzkum na území Středočeského kraje bez uzavřené dohody s Akademií věd k oprávnění provádět archeologické průzkumy na území tohoto kraje, tedy provedla archeologický výzkum v rozporu s § 21 odst. 2 zákona o státní památkové péči. Za tento přestupek jí krajský úřad uložil pokutu 10 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. 3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil rozhodnutí krajského úřadu. II. Žaloba 4. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Domáhá se zrušení rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně tvrdí, že správní orgány nesprávně právně posoudily věc, pokud její jednání kvalifikovali jako přestupek podle § 35 odst. 2 písm. g) zákona o státní památkové péči. Žádné ustanovení zákona o státní památkové péči neobsahuje skutkovou podstatu přestupku spočívajícího v porušení dohody o rozsahu a podmínkách provádění archeologického výzkumu. Podstatou žalobkynina jednání nebylo provádění výzkumu v rozporu s povolením vydaným žalovaným, ale v rozporu s dohodou uzavřenou s Akademií věd. Žalobkyně má za to, že se správní orgány dopustily nepřípustné analogie v rámci správního trestání a porušily jednu z jeho základních zásad, podle které je porušení právních povinností trestné jen v případě, že tak stanoví zákon. 6. Žalobkyně namítá, že v případě sporů týkajících se veřejnoprávní smlouvy je smluvním stranám ochrana poskytována prostřednictvím sporného řízení. Toto řízení může iniciovat kterákoliv strana smlouvy. Ve sporu týkajícím se dohody tak nemůže být Akademii věd ochrana poskytnuta v přestupkovém řízení vedeném proti žalobkyni kvůli porušení dohody. 7. Žalobkyně v řízení před správními orgány namítala neplatnost ujednání dohody omezujícího její územní působnost, na kterém byla založena její přestupková odpovědnost. Správní orgány se odmítly touto námitkou zabývat, jelikož ujednání nepovažují za rozporné s právními předpisy a navíc ani nejsou příslušné o takovém rozporu rozhodnout. Žalobkyně má za to, že se měly otázkou neplatnosti omezení zabývat jako předběžnou otázkou ve smyslu § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. 8. Správní orgány zároveň nesprávně posoudily materiální stránku přestupku, neboť se nedostatečně zabývaly společenskou škodlivostí posuzovaného jednání. Správní orgány se nedostatečně zabývaly nálezovou zprávou, kterou žalobkyně předložila Akademii věd, a tím, že výzkum byl dokončen v souladu s veškerými odbornými standardy. Z těchto skutečností vyplývá, že nedošlo k poškození ani ohrožení historického či kulturního dědictví. 9. Žalobkyně namítá, že správní orgány nesprávně a neúplně zjistily skutkový stav. Nedostatečně se zabývaly dohodou o spolupráci mezi žalobkyní a společností Labrys o.p.s. Ta je na základě své dohody s Akademií věd oprávněna provádět archeologické výzkumy i na území Středočeského kraje. Na základě dohody o spolupráci neprováděla žalobkyně archeologický výzkum samostatně, ale ve spolupráci se zmíněnou společností, která je oprávněna na daném území výzkumy provádět. III. Vyjádření žalovaného 10. Podle žalovaného byla obě rozhodnutí vydána v souladu se zákonem o státní památkové péči i správním řádem. Ve správním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že se žalobkyně dopustila přestupku. Skutkovou podstatu obsaženou v § 35 odst. 2 písm. g) zákona o státní památkové péči naplnila tím, že porušila § 21 odst. 2 téhož zákona. 11. Námitky uvedené v žalobě jsou totožné s námitkami, které žalobkyně vznesla již ve správním řízení. Proto žalovaný odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obou správních orgánů. Z nich je podle něj zřejmé, jak a z jakých důvodů správní orgány rozhodly. Na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí trvá. 12. K povaze povolení k provádění archeologických průzkumů vydaného žalobkyni žalovaný uvádí, že žalobkyně je jedním z držitelů oprávnění vydaného ještě podle staré právní úpravy. Podle té se při vydávání těchto povolení neuplatňoval správní řád a zákon o státní památkové péči neobsahoval žádnou konkretizaci postupu vydávání povolení, ale ani jejich obsahu. Z toho důvodu v povolení vydaném žalobkyni schází územní rozsah či jiné podmínky provádění archeologických výzkumů. 13. Konkretizace územní působnosti žalobkyně a podmínek, za jakých může provádět archeologické výzkumy, je tak zcela ponechána na dohodě o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů s Akademií věd. Taková dohoda byla mezi žalobkyní a Akademií věd opakovaně uzavřena, a to včetně ujednání o územním omezení. 14. Obsah dohody nepovažuje žalovaný za rozporný s právními předpisy. Naopak má za to, že tento obsah zcela vyhovuje Úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy (dále jen „Úmluva“), kterou je Česká republika vázána. Odpovídá také úmyslu zákonodárce, který vedl k vytvoření de facto monopolního postavení Akademie věd na poli provádění archeologických výzkumů. Z tohoto stavu jsou možné výjimky, které ovšem podléhají předchozímu souhlasu právě Akademie věd, bez kterého nelze vydat povolení k provádění výzkumů. 15. Žalovaný spatřuje společenskou škodlivost jednání žalobkyně především v porušení veřejného zájmu na ochraně systému řádného výkonu ochrany archeologického dědictví ve smyslu zákona o státní památkové péči a Úmluvy. 16. K námitce žalobkyně, že její přestupková odpovědnost je vyvozována primárně z porušení dohody, žalovaný uvádí, že tomu tak není. Odpovědnost žalobkyně primárně vyvozuje z faktu, že žalobkyně dle čl. 3.3 dohody není oprávněna provádět archeologické výzkumy na území Středočeského kraje. Žalobkyně tudíž pro území Středočeského kraje nemá dohodu s Akademií věd uzavřenou vůbec. 17. Správní orgány postupovaly zcela v souladu s § 3 správního řádu. Namítaný způsob provedení i dokončení archeologického výzkumu správní orgány ve svých rozhodnutích zohlednily při stanovování druhu a výše trestu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou seznatelné důvody výroku rozhodnutí, jeho podklady a informace k vypořádání se s uplatněnými námitkami. Pokuta byla stanovena při dolní hranici zákonem stanoveného rozpětí. IV. Splnění procesních podmínek 18. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná po vyčerpání řádných opravných prostředků. Žaloba je proto přípustná. Splňuje i všechny formální náležitosti na ni kladené, proto ji soud věcně projednal. 19. Soud rozhodl o žalobě bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem účastníci mlčky souhlasili. Dokazování neprováděl. V. Posouzení žaloby V.1 Procesní východiska přezkumu rozhodnutí správních orgánů 20. Obecně se v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu uplatňují dvě zásady upravující to, podle jakého skutkového a právního stavu soud věc přezkoumává, a v jakém rozsahu a co přezkoumává. 21. Ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s. ukládá správním soudům povinnost při přezkumu rozhodnutí vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Z tohoto obecného pravidla existují výjimky,