37 A 14/2024 – Krajský soud v Praze

37 A 14/2024- 100 - text 7 37 A 14/2024 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Jana Peroutky a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: L. B. státní příslušník Mongolska bytem X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 25, Praha – Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha – Holešovice o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Řízení se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 795,60 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou dne 8. 4. 2024 se žalobce domáhal podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ochrany proti nečinnosti žalovaného. Nečinnost spatřoval v tom, že mu žalovaný podle § 87y odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) nevylepil do cestovního dokladu vízový štítek. 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že požádal o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona o pobytu cizinců. Žalobce se ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) a odst. 2 téhož zákona považoval za biologického otce nezletilého D. M., narozeného dne X (dále jen „nezletilý syn“), státního občana České republiky přihlášeného k trvalému pobytu na území České republiky, o kterého žalobce skutečně pečoval. Současně s podáním žádosti žalobce požádal o vydání osvědčení o oprávněnosti pobytu na území České republiky ve formě vízového štítku. Ten mu žalovaný původně vydal, avšak následně jej zrušil, jelikož žalobce nebyl právním rodičem nezletilého syna (nebyl uveden v jeho rodném listě). Pokud jde o podmínku skutečné péče, žalovaný shledal žalobcem předložené doklady nedostatečnými. Žalobce proto požádal o uplatnění opatření proti nečinnosti, na kterou nadřízený správní orgán ke dni podání žaloby nereagoval. Žalobce byl přesvědčen o tom, že zákonné podmínky pro vydání osvědčení o oprávněnosti pobytu na území České republiky splnil. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nesouhlasil s tím, že by byl nečinný. Oprávnění pobývat na území v průběhu řízení o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu nevzniká automaticky bez dalšího již tím, že by žalobce požádal o vydání povolení k přechodnému pobytu. Aby oprávnění k pobytu žalobci svědčilo, je nutné, aby současně naplnil několik zákonem stanovených podmínek. Žalovaný nejdříve žalobci vízový štítek vydal, avšak následně jej zrušil. Žalovaný proto nemohl být nečinný, neboť konal. 4. Žalobce v replice zopakoval, že naplnil všechny podmínky fikce pobytového oprávnění. Podle žalobcova názoru posouzení fakticity a existence rodinné vazby rodinného příslušníka občana Evropské unie pro účely osvědčení fikce pobytového oprávnění nelze ztotožňovat s posouzením postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie při meritorním projednání žádosti a nelze na ně klást stejné nároky. 5. Podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se rodinným příslušníkem občana Evropské unie rozumí rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje. Podle § 15a odst. 2 téhož zákona se rodinným příslušníkem občana Evropské unie dále rozumí cizinec, který je ke státnímu občanu České republiky přihlášenému k trvalému pobytu na území ve vztahu uvedeném v odst. 1 písm. a) až d). 6. Podle § 87y odst. 1 zákona o pobytu cizinců rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území pobývá společně s občanem Evropské unie nebo se státním občanem České republiky, je oprávněn pobývat na území do a) dne nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 nebo 2, nebo b) dne, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí ministerstva o jeho žádosti, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 3. 7. Podle § 87y odst. 4 zákona o pobytu cizinců oprávnění pobývat na území podle odstavce 1 ministerstvo osvědčí vízovým štítkem vyznačovaným do cestovního dokladu podle jednotného formátu stanoveného přímo použitelným předpisem Evropské unie, a to ve formě víza k pobytu nad 90 dnů […]. 8. Rozsudkem ze dne 17. 6. 2024, č. j. 37 A 14/2024-59, soud žalobu zamítnul. Žalobce žalovanému předložil výsledek DNA analýzy, podle které je biologickým otcem nezletilého syna. Podle rodného listu ovšem měl být otcem nezletilého syna jiný muž (český státní občan). Mezi právním a biologickým stavem v otázce rodičovství nezletilého syna tak existoval rozpor. Soud uznal, že pojem „rodič“ podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců lze vztáhnout jak na rodiče „právní“, tak rodiče biologické. Soud dále považoval za významné, že nesoulad mezi právním (matrikovým) a biologickým stavem otcovství způsobil sám žalobce trestněprávním jednáním. Podle správního spisu byl žalobce shledán vinným ze spáchání přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky (který jako organizátor spáchal tím, že nabídl jinému muži – českému státnímu občanovi – finanční odměnu, jestliže souhlasným prohlášením určí své otcovství k nezletilému synovi). Za takových okolností nemohly být pochybnosti o skutečném rodinném příslušenství ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců žalobci „ku prospěchu“. Účelem podmínek § 87y odst. 1 zákona o pobytu cizinců, při nichž nastupuje fikce pobytu, je zabránit zneužívání fikce podáváním účelových žádostí. 9. Rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, č. j. 9 Azs 162/2024-54, NSS zrušil rozsudek č. j. 37 A 14/202459 a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. NSS souhlasil s tím, že rodičem ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců může být „právní“ i biologický rodič. Podle NSS žalobce doložením výsledků testu otcovství prokázal své biologické rodičovství k nezletilému synovi. Tím prokazatelným způsobem zpochybnil pravdivost skutečností uvedených v rodném listě. První předpoklad rodinného příslušenství podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců (žadatel je rodičem občana Evropské unie mladšího 21 let) měl NSS za splněný. Následně NSS posuzoval druhý předpoklad rodinného příslušenství (skutečnou péči o nezletilého syna – českého občana). Podle NSS žalobce dostatečným způsobem tvrdil, že o nezletilého syna pečuje. K prokázání svých tvrzení doložil rodinné fotografie společně s prohlášením nezletilého syna. Pro případné vyvrácení dalších pochybností navrhl provést pobytovou kontrolu a výslech svůj a dalších rodinných příslušníků. Žalobce tudíž předestřel plausibilní tvrzení nasvědčující tomu, že o nezletilého syna pečuje. Žalovaný tato tvrzení nikterak relevantním způsobem nevyvrátil. Za této situace měl žalovaný žalobci vízový štítek vyznačit. NSS připomněl, že posuzoval pouze splnění podmínek fikce pobytu. Pro účely ověření splnění podmínek vzniku fikce pobytu se neprovádí dokazování v takovém rozsahu jako při meritorním posuzováním žádosti o přechodný pobyt. NSS také vytkl soudu, že nepřípustně de facto aplikoval tzv. výhradu veřejného pořádku. Otázka narušení veřejného pořádku má své místo rovněž až v meritorním posouzení žádosti o přechodný pobyt. 10. Podáním ze dne 1. 7. 2025 vzal žalobce žalobu zpět. Žalobce uvedl, že rozhodnutím ze dne 6. 3. 2025, č. j. OAM-1675-73/PP-2024, žalovaný žalobcovu žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie zamítnul. Rozhodnutím ze dne 7. 5. 2025, č. j. MV61802-4/SO-2025, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) zamítla žalobcovo odvolání a rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2025 potvrdila. Proti rozhodnutí Komise ze dne 7. 5. 2025 podal žalobce žalobu, jež je u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 45 A 5/2025. S ohledem na to, že o žalobcově žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu žalovaný meritorně rozhodnul, vzal žalobce žalobu zpět z důvodu pozdějšího chování žalovaného. Současně žalobce požádal o přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný totiž v žalobcově případě skutečně byl nečinný. 11. Žalovaný ve vyjádření ke zpětvzetí odkázal na své vyjádření k žalobě. Podle názoru žalovaného žaloba nebyla důvodná. Žalovaný nebyl nečinný, neboť nejprve žalobci vízový štítek vylepil a posléze jej zrušil. Žalovaný nesouhlasil s tím, aby soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. 12. Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. 13. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. 14. Žalobcovo podání ze dne 1. 7. 2025 obsahující zpětvzetí žaloby nevzbuzuje z hlediska svého obsahu žádné pochybnosti; soud proto řízení o žalobě v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. zastavil. 15. Soud dále posuzoval, zda má žalobce právo na náhradu nákladů