2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

37 A 36/2025- 31 - text 6 37 A 36/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: J. P. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Zdeňkem Burdou sídlem Fibichova 218, Mělník proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2025, č. j. PPR-4103-3/ČJ-2025-990450, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 11. 2024, č. j. KRPS-123359-33/ČJ-2024-0111IZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“), odňal žalobci zbrojní průkaz č. X pro skupinu oprávnění „C“ platný do 14. 4. 2027. Důvodem byla skutečnost, že žalobce přestal splňovat podmínku bezúhonnosti dle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních, neboť byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 3 T 58/2024, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 11 To 291/2024, uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu, přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), za který mu byl uložen peněžitý trest. Trestní rozsudky nabyly právní moci dne 3. 10. 2024. Obsah podání účastníků řízení 2. Žalobce napadené rozhodnutí označil za věcně nesprávné a v rozporu s právními předpisy. Poukázal na § 76 odst. 1 s. ř. s., podle nějž soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Dále vyjádřil nesouhlas s odejmutím zbrojního průkazu. Namítl, že údajně spáchaným skutkem, pro který bylo zahájeno řízení o odnětí zbrojního průkazu, nedošlo k narušení podmínky bezúhonnosti ve smyslu § 18 zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu (dále jen „zákon č. 90/2024 Sb.“). Podle žalobce tak není dán důvod pro odnětí zbrojní průkazu. Dále žalobce uvedl, že ve věci vyčerpal veškeré dostupné opravné prostředky, přičemž o podaném dovolání nebylo ke dni podání žaloby pravomocně rozhodnuto. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalobcovo obecné tvrzení o věcné nesprávnosti a nezákonnosti napadeného rozhodnutí postrádá bližší konkretizaci. Žalovaný shledal prvostupňové rozhodnutí věcně správným a zákonným. K tomu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný v souladu s § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), v napadeném rozhodnutí uvedl ustanovení, podle kterého rozhodl, a důvody, které jej k tomu vedly. Žalobcem citovaný § 18 zákona č. 90/2024 Sb. nelze v dané věci použít, neboť zákon č. 90/2024 Sb. nabývá účinnosti až 1. 1. 2026. V době rozhodování správních orgánů byl účinný zákon o zbraních, rozhodující byla tedy úprava bezúhonnosti zakotvená v § 22 odst. 1 písm. c) bodu 2 tohoto zákona. Ze shromážděných podkladů vyplynulo, že žalobce byl uznaný vinným úmyslným trestným činem, byl mu uložen peněžitý trest a od právní moci rozsudku neuplynulo pět let. K vyčerpání opravných prostředků žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí bylo žalobci oznámeno, a je tedy pravomocné. Skutková zjištění plynoucí z obsahu správního spisu 4. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 7. 2024, č. j. 3 T 58/2024-179 (dále jen „rozsudek č. j. 3 T 58/2024-79“), shledán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a dvou měsíců, a dále peněžitý trest ve výměře šedesáti denních sazeb po 583 Kč, tedy v celkové výši 34 980 Kč. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 10. 2024, č. j. 11 To 291/2024-200 (dále jen „rozsudek č. j. 11 To 291/2024-200“), rozsudek č. j. 3 T 58/2024-79 zrušil ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl o trestu tak, že žalobce odsoudil podle § 346 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1 až 3 trestního zákoníku (pouze) k peněžitému trestu ve výměře šedesáti denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč. Dle připojené doložky právní moci nabyl rozsudek č. j. 3 T 58/2024-79 právní moci 3. 10. 2024 ve spojení s rozsudkem č. j. 11 To 291/2024-200. 5. Součástí správního spisu je kromě obou výše uvedených rozsudků též opis z evidence rejstříku trestů k osobě žalobce ze dne 11. 11. 2024, v němž je evidován záznam o výše uvedeném odsouzení. 6. Správní orgán I. stupně dne 14. 11. 2024 oznámil žalobci zahájení správního řízení ve věci odnětí zbrojního průkazu č. X pro skupiny oprávnění „C“ platného do 14. 4. 2027 podle § 27 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních. Řízení bylo zahájeno pro důvodné podezření, že žalobce jakožto držitel zbrojního průkazu přestal splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních, neboť byl rozsudkem č. j. 3 T 58/2024–179 ve spojení s rozsudkem č. j. 11 To 291/2024-200 uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu. Současně správní orgán I. stupně stanovil žalobci lhůtu pro vyjádření k podkladům. Této možnosti žalobce nevyužil. 7. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl správní orgán I. stupně podle § 27 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních o odnětí zbrojního průkazu č. X pro skupiny oprávnění „C“ platného do 14. 4. 2027, neboť žalobce přestal splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 22 odst. 1 písm. c) bod 2 téhož zákona tím, že byl uznán vinným z přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za který mu byl uložen peněžitý trest, a dosud neuplynula zákonem stanovena doba v délce pěti let od pravomocného odsouzení. 8. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, v němž argumentoval shodně jako v žalobě. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žalovaný odůvodnil, že správní orgán I. stupně si opatřil dostatečné podklady pro rozhodnutí, dospěl ke správným skutkovým zjištěním a tato zjištění správně právně posoudil. K žalobcově odkazu na § 76 odst. 1 s. ř. s. žalovaný uvedl, že jde o předpis, který upravuje postup soudů, nikoli správních orgánů. Dále upozornil, že § 18 zákona č. 90/2024 Sb. nelze použít, neboť zákon č. 90/2024 Sb. nabývá účinnosti až 1. 1. 2026. Žalobce přestal splňovat podmínku bezúhonnosti dle § 22 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o zbraních, neboť byl pravomocně uznán vinným z úmyslného trestného činu, byl mu uložen peněžitý trest a od nabytí právní moci rozsudku neuplynulo 5 let. Závěrem upozornil, že dovolání k Nejvyššímu soudu je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pouze pravomocné soudní rozhodnutí. Správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonnou úpravou, když rozhodl o odnětí zbrojního průkazu. V případě, že by Nejvyšší soud zrušil soudní rozhodnutí, může žalobce požádat o obnovu řízení podle § 100 správního řádu. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tímto postupem nevyjádřili účastníci ve lhůtě stanovené soudem nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Posouzení žaloby soudem 10. Soud úvodem považuje za vhodné poukázat na skutečnost, že žalobní body jsou shodné s argumentací obsaženou v odvolání, s níž se žalovaný řádně vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje a plně se s ním ztotožňuje. Jak vyložil Nejvyšší správní soud např. v bodě 16 rozsudku ze dne 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/201863, žalobní body mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zo