— Nejvyšší správní soud

37 A 48/2024- 37 - text 7 37 A 48/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: JUDr. J. G. bytem X proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2024, č. j. PPR-32746-3/ČJ-2024-990450, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o to, zda se za bezúhonného podle § 22 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), nepovažuje též ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem odsuzujícím rozsudkem, kterým trestní soud podle § 314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), mj. schválil dohodu o vině a trestu. 2. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „trestní soud“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, sp. zn. 43 T 1/2024 (dále jen „trestní rozsudek“), schválil dohodu o vině a trestu mezi státním zástupcem a žalobcem. Žalobce byl shledán vinným pro skutky, jimiž spáchal přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) téhož zákoníku, a přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 téhož zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákoníku. Žalobci byl podle § 210 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1, § 67 odst. 1, odst. 3 a § 68 odst. 1, odst. 2 téhož zákona uložen úhrnný peněžitý trest ve výměře 200denních sazeb o výši denní sazby 3 000 Kč za den (dohromady 600 000 Kč). Podle § 228 odst. 1 trestního řádu rozsudek uložil žalobci povinnost uhradit poškozené částku 145 194 Kč. 3. Žalobce již ve správním řízení shodně jako následně v žalobě namítal, že trestním rozsudkem nebyl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu, ale byla jen schválena dohoda o vině a trestu. Nejednalo o „jednostranný direktivní akt státu“, ale o „dvoustranný právní úkon“. Podmínky § 22 odst. 1 zákona o zbraních nebyly naplněny. 4. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „orgán I. stupně“) mu nicméně rozhodnutím ze dne 15. 5. 2024, č. j. KRPS-155148-17/ČJ-2023-0113IZ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 27 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních odejmulo zbrojní průkaz, neboť přestal splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 22 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o zbraních. Soud podle orgánu I. stupně dohodu o vině a trestu schvaluje odsuzujícím rozsudkem. Součástí trestního rozsudku je nejenom výrok o schválení dohody o vině a trestu, ale i výrok o vině a trestu. Trestní rozsudek má povahu odsuzujícího rozsudku se všemi důsledky s tím spojenými (např. evidence v Rejstříku trestů). 5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 7. 2024, č. j. PPR-32746-3/ČJ-2024-990450 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobce byl podle žalovaného pravomocně uznán ve smyslu § 22 odst. 1 zákona o zbraních vinným trestným činem odsuzujícím rozsudkem. Trestním rozsudkem byla nejenom schválena dohoda o vině a trestu, ale žalobce byl též uznán vinným ze spáchání dvou úmyslných trestných činů. To je zřejmé i z opisu z evidence Rejstříku trestů (srov. § 22 odst. 3 zákona o zbraních). Trestní soud podle § 314r odst. 4 trestního řádu dohodu o vině a trestu schválil odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvedl výrok o schválení dohody o vině a trestu i výrok o vině a trestu v souladu s dohodou o vině a trestu. Žalovaný tedy nepochyboval o tom, že podmínky § 22 odst. 1 zákona o zbraních byly naplněny. 6. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí. Argumentace účastníků řízení 7. V žalobě žalobce namítal, že podmínky § 22 odst. 1 zákona o zbraních nebyly splněny. Trestním rozsudkem nebyl uznán vinným úmyslným trestným činem, ale byla jím jen schválena dohoda o vině a trestu. To plyne již ze samotného výroku trestního rozsudku, jelikož soud jen schválil dohodu o vině a trestu tak, jak je uvedeno v části „B“ výroku trestního rozsudku. I jazykový výklad § 22 odst. 1 zákona o zbraních za bezúhonného nepovažuje jen toho, kdo byl pravomocně uznán vinným. Musí se jednat o jednostranný direktivní akt státu vůči pachateli trestného činu, nikoli o dvoustranný právní úkon v podobě dohody o vině a trestu. Pokud § 22 odst. 1 zákona o zbraních výslovně neodkazuje na § 175a trestního řádu, jedná se legislativní nedostatek, který nelze přičítat k žalobcově tíži. Zákon o zbraních nelze vykládat extenzivně v neprospěch držitele zbrojního průkazu. 8. Namítal-li žalovaný, že při schvalování dohody o vině a trestu má trestní soud vyslovit i výrok o vině a trestu, jedná se jen o provedení ústavní zásady, že nikdo nemůže být uznán vinným z trestného činu jinak než rozsudkem soudu. Nic to ale nemění na tom, že ve smyslu zákona o zbraních nebyl žalobce odsouzen trestním soudem. To by zákonodárce musel v zákoně výslovně uvést. Dohoda o vině a trestu je z hlediska procesního i hmotněprávního dohodou. Nejedná o odsouzení, k němuž soud přistoupí po provedeném dokazování. Obsahově, povahou a procesním postupem je dohoda o vině a trestu od odsuzujícího rozsudku zcela odlišná. Uvádíli § 314r odst. 4 trestního řádu, že soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, nejde podle žalobce o odsouzení, ale o schválení dohody o vině a trestu. Jedná se sice formálně o rozsudek, ale to jen z toho důvodu, že dohodu o vině a trestu nelze schválit usnesením. 9. Případné pochybnosti o výkladu zákona (veřejnoprávní normy) pak podle žalobce na základě zásady in dubio pro libertate nemohou jít v jeho neprospěch. Tím se žalovaný neřídil a napadené rozhodnutí je z toho důvodu nezákonné. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval obsah trestního rozsudku, opisu z evidence Rejstříku trestu a právní úpravu. Trestní soud schválil dohodu o vině a trestu odsuzujícím trestním rozsudkem. Trestní soud se neomezil jen na schválení dohody o vině a trestu, ale žalobce též uznal vinným ze spáchání dvou úmyslných trestných činů. Dohoda o vině a trestu není jen dvoustranný právní úkon, ale musí být schválena soudem a součástí odsuzující výroku musí být výrok o vině a trestu. Ustanovení § 22 odst. 1 zákona o zbraních nepřipouští více intepretací, a proto není namístě aplikovat zásadu in dubio pro libertate. Posouzení žaloby soudem 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tímto postupem nevyjádřili účastníci ve lhůtě stanovené soudem nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 12. Jak soud upozornil již výše, žalobce v žalobě uplatnil jediný žalobní bod – jelikož se státním zástupcem uzavřel dohodu o vině a trestu, není naplněna hypotéza § 22 odst. 1 zákona o zbraních o tom, že byl pravomocně uznán vinným trestným činem. S tím soud nesouhlasí. 13. Podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních za bezúhonného podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem uvedeným v písmenu a) nebo b) nebo jiným úmyslným trestným činem, jestliže od právní moci rozsudku nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že tento trest byl uložen, 1. neuplynulo alespoň 10 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody převyšující 2 roky, 2. neuplynulo alespoň 5 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky nebo jiný trest než trest odnětí svobody, nebo 3. neuplynuly alespoň 3 roky, jestliže bylo upuštěno od potrestání, podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, upuštěno od uložení trestního opatření mladistvému anebo podmíněně upuštěno od uložení trestního opatření mladistvému nebo byla sice vyslovena vina, ale nebyl uložen trest v trestním řízení, v němž došlo k pokračování trestního stíhání na žádost obviněného anebo obžalovaného, nebo nebylo uloženo trestní opatření poté, co bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého podle zvláštního právního předpisu. 14. Podle § 175a odst. 1 trestního řádu, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Neshledá-li státní zástupce návrh obviněného důvodným, vyrozumí o svém stanovisku obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho. 15. Podl