1 As 436/2017 — Nejvyšší správní soud

37 A 67/2025- 13 - text 8 37 A 67/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Kryštofa Horna, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci žalobce: M. S. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Martinem Voldřichem sídlem 28. října 212/37, Ostrava proti žalovanému: Městský úřad Černošice sídlem Podskalská 1290/19, Praha 2 v řízení o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 18. 6. 2025, č. j. MUCE 109860/2025 OSU, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce požádal dne 19. 9. 2024 žalovaného o stanovení místní úpravy provozu spočívající v doplnění dodatkové tabulky E 13 („Text nebo symbol“) pod stávající svislé dopravní značení IP 10a („Slepá pozemní komunikace“) nacházející se na pozemní komunikaci na pozemku parc. č. X v katastrálním území J. Žalobce konkrétně požadoval umístění dodatkové tabulky s nápisem „Soukromá účelová komunikace“. Rozhodnutím ze dne 7. 3. 2025, č. j. MUCE 31424/2025 OSU, žalovaný žalobcovu žádost zamítnul. Podle žalovaného byl žalobcův požadavek v rozporu s § 78 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Požadované dopravní značení neukládá řidičům žádnou povinnost, např. omezení vjezdu vozidel, tudíž by bylo v silničním provozu neúčelné. Žalovaný též přihlédnul k nesouhlasnému stanovisku Krajského ředitelství policie Středočeského kraje s umístěním požadovaného dopravního značení. 2. Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2025, č. j. 061657/2025/KUSK-DOP/Jel, Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) k žalobcově odvolání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2025 zrušil. Krajský úřad uvedl, že podnět ke stanovení místní úpravy provozu může podat jak vlastník pozemní komunikace, tak veřejnost. Je na uvážení správního orgánu, zda v souladu s § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, shledá důvody ke stanovení místní úpravy, či nikoliv. Podle krajského úřadu nepřestavoval podnět podaný žalobcem dne 19. 9. 2024 žádost, a proto žalovaný nemohl vést řízení o žádosti podle částí druhé a třetí správního řádu. Žalovaný proto postupoval chybně a na žalobcův podnět neměl reagovat rozhodnutím o zamítnutí žádosti. Krajský úřad proto rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2025 zrušil a věc vrátil žalovanému „k novému projednání, resp. vydání stanoviska. MěÚ Černošice sdělí podateli, jakým způsobem naložil s jeho podáním, a to s řádným odůvodněním.“ 3. Sdělením ze dne 18. 6. 2025, č. j. MUCE 109860/2025 OSU (dále jen „napadené sdělení“), žalovaný žalobci sdělil, že ke stanovení místní úpravy provozu v podobě dodatkové tabulky E 13 („Text nebo symbol“) s nápisem „Soukromá účelová komunikace“ nepřistupuje. Tento postup žalovaný odůvodnil obdobně jako v rozhodnutí ze dne 7. 3. 2025: osazení dodatkové tabulky E 13 by nebylo v souladu s § 78 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Na pozemní komunikaci, která je využívána vlastníky přilehlých nemovitostí, je již osazeno svislé dopravní značení IP 10a („Slepá pozemní komunikace“). Osazení dalšího dopravního značení by bylo neúčelné a vzniklá situace by působila v dopravním provozu nepřehledně. Dopravní značení v podobě dodatkové tabulky s požadovaným textem neukládá řidiči žádnou povinnost, např. omezení vjezdu vozidel. Žalovaný opět přihlédnul k nesouhlasnému stanovisku Krajského ředitelství policie Středočeského kraje s umístěním požadovaného dopravního značení. 4. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhal zrušení napadeného sdělení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobce v žalobě připomněl, že se u žalovaného domáhal stanovení místní úpravy provozu – konkrétně osazení dodatkové tabulky E 13 („Text nebo symbol“) s nápisem „Soukromá účelová komunikace“ pod svislou dopravní značku IP10a („Slepá pozemní komunikace“). Zmíněná dopravní značka je umístěna na pozemku parc. č. X označeným v katastru nemovitostí jako druh pozemku ostatní plocha se způsobem využití pozemku ostatní komunikace. Pozemek spoluvlastní žalobce s M. V. Žalobce měl za to, že ačkoliv je akt, proti němuž brojí žalobu, formálně označen jako „sdělení“, materiálně se jedná o rozhodnutí. K tomu žalobce citoval komentářovou literaturu k § 65 s. ř. s. zabývající se nesouladem formálního označení určitého aktu s jeho materiální povahou. Žalobce upozornil na to, že odůvodnění napadeného sdělení je v podstatě totožné s odůvodněním stanoviska Krajského ředitelství policie Středočeského kraje. Podle žalobce je odůvodnění napadeného sdělení natolik strohé, až je nepřezkoumatelné. 6. Dále žalobce odkázal na § 63 odst. 1 písm. e) a f) zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení existují kategorie informativních značek a dodatkových tabulek, které nutně neukládají řidičům žádné povinnosti, pouze informují účastníky dopravního provozu o určité skutečnosti, či zpřesňují nebo doplňují jiné dopravní značky. Žalobce tak označil argumentaci žalovaného za nemístnou. Podle žalobce by umístěním požadované dopravní značky nedošlo k narušení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemní komunikaci. De facto se jedná o účelovou komunikaci, která je využívána jen vlastníky nemovitostí umístěných podél této účelové komunikace. 7. Dále žalobce uvedl, že značka E 13 („Text nebo symbol“) v požadované podobě byla pod dopravní značkou IP 10a („Slepá pozemní komunikace“) již v minulosti umístěna. Někdo však dopravní značku E 13 („Text nebo symbol“) nejspíše odcizil. Žalobce v přecházejícím řízení přeložil důkazy svědčící o tom, že se dopravní značka E 13 („Text nebo symbol“) v požadované podobě a na požadovaném místě dříve nacházela. Žalovaný nemohl k umístění tohoto dopravního značení dohledat žádnou dokumentaci. Žalobce však předpokládal, že žalovaný v minulosti jeho umístění povolil. Pokud tedy nebylo rozhodnuto o odstranění dopravního značení (což zjevně nebylo), mělo by být dopravní značení stále umístěno. Pokud bylo odcizeno, mělo by být obnoveno. S touto argumentací se žalovaný nijak nevypořádal. Žalobce si také opatřil souhlas M. V. (spoluvlastnice pozemku, na kterém má být požadované dopravní značení umístěno) i souhlas L. D. (vlastníka sousedního pozemku) s umístěním požadovaného dopravního značení. 8. Konečně bylo podle žalobce předcházející správní řízení zatíženo mnoha procesními pochybeními. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje vydalo své stanovisko k umístění dopravního značení až po třicetidenní lhůtě pro vydání stanoviska a po žalobcových urgencích. Podle žalobce dotčený orgán nevydal závazné stanovisko do 30 dnů, proto se má za to, že s návrhem souhlasí. Žalovaný též nevydal rozhodnutí v zákonných lhůtách. Podle § 149 odst. 3 správního řádu měl řízení obligatorně přerušit, což neučinil. Podle zrušujícího rozhodnutí krajského úřadu nemělo být řízení ukončeno rozhodnutím ve smyslu části druhé a třetí správního řádu. Žalovaný ale poté vydal napadené sdělení, které bylo věcně totožné s rozhodnutím ze dne 23. 4. 2025. Žalovaný napadené sdělení řádně neodůvodnil. Vycházel ze stanoviska Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, které také nebylo řádně odůvodněno. Posouzení věci soudem 9. Soud se nejprve zabýval přípustností žaloby. 10. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. 11. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. 12. Soud se tedy zabýval povahou napadeného aktu veřejné správy (napadeného sdělení). 13. Žalobce v žalobě kvalifikoval napadené sdělení jako rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 14. Žalobce v žalobě citoval odbornou literaturu, podle které je rozhodnutí třeba chápat v materiálním smyslu jako jakýkoliv individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení, bez ohledu na to, zda mělo příslušnou formu nebo bylo vydáno v řádném procesu (srov. Blažek, T., Jirásek, J., Molek, P., Pospíšil, P., Sochorová, V., Šebek, P. Soudní řád správní. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, komentář k § 65). K tomu žalobcem citovaná literatura odkazovala na rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2006, č. j. 1 Afs 147/2005-107, č. 923/2006 Sb. NSS. Podle soudu nicméně bylo zmíněné (absolutně) materiální pojetí rozho