37 Af 4/2024 – Krajský soud v Praze

37 Af 4/2024- 53 - text 11 37 Af 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Jana Peroutky a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: CEDES Worldwide s.r.o., IČO 04013964 sídlem Polní 2305, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav zastoupená advokátkou JUDr. Ivanou Žilinčíkovou sídlem Revoluční 763/15, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2024, č. j. 1823/24/5100-41456-712609, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Praze. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) dne 20. 11. 2023 vydal první zajišťovací příkaz č. j. 4788839/23/2101-00540-203145, kterým žalobkyni podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „daňový řád“) ve spojení s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o DPH“) uložil zajistit úhradu daně z přidané hodnoty za období měsíce května 2023 složením jistoty ve výši 12 285 880 Kč, a druhý zajišťovací příkaz č. j. 4788839/23/2101-00540-203145, kterým uložil žalobkyni zajistit úhradu daně z přidané hodnoty za období měsíce června 2023 složením jistoty ve výši 14 894 904 Kč. Zajišťovací příkazy byly účinné a vykonatelné okamžikem jejich vydání, neboť správce daně dospěl k závěru, že hrozilo nebezpečí z prodlení (§ 103 zákona o DPH). 2. Proti zajišťovacím příkazům podala žalobkyně odvolání. To žalovaný shora uvedeným rozhodnutím zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“) a zajišťovací příkazy potvrdil. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že zajišťovací příkazy byly vydány před zahájením daňové kontroly a správce daně se mohl opřít jen o omezený okruh zjištěných skutečností. Žalovaný měl za osvědčené, že žalobkyně dodala zboží neplátci daně z přidané hodnoty, z čehož je zřejmé, že nebyla splněna základní podmínka pro osvobození od daně z přidané hodnoty podle § 64 odst. 1 zákona o DPH (dodání zboží registrovanému plátci daně). Žalovaný připustil, že tento závěr nemusí být v nalézacím řízení dostačující, neboť je třeba se zabývat dobrou vírou daňového subjektu (zda a jak registraci k dani svého odběratele ověřoval apod.). To však lze podrobně zkoumat až v nalézacím řízení, nikoli při vydávání zajišťovacích příkazů. Byť žalovaný hodnotit tento předpoklad budoucího stanovení daně jako slabší, nelze s jistotou konstatovat, že nedojde ke stanovení daně. První předpoklad byl tedy podle žalovaného splněn. 4. Podle žalovaného jsou totiž dále dány silné obavy o budoucím ohrožení výběru daně. Žalovaný akcentoval, že žalobkyně je v podstatě nemajetným podnikatelským subjektem. Nevlastní nemovitý ani dlouhodobý majetek. Žalobkyniny bankovní účty průběžně vykazují nízké zůstatky. Pokud by byla v budoucna stanovena daň, není zřejmé, z čeho by ji žalobkyně uhradila. Dále žalovaný přihlédl k tomu, že žalobkyně deklarovala uskutečnění značného objemu obchodních transakcí, což však neodpovídá tomu, jaké finanční prostředky měla na bankovních účtech, a finančním transakcím na těchto účtech učiněným (a tedy i jejímu hospodářskému výsledku). Ostatně, žalobkyně sama popsala, že vůbec neinkasovala kupní ceny, zboží jen proclila a zajistila dodání konečnému odběrateli. Jeden z účtů, jež využívala, u správce daně neregistrovala. Žalobkyně ani se svými finančními prostředky nenakládala standardně, neboť na její účty byly v krátkém časovém období (v tentýž den) připsány a následně z nich byly odeslány finanční prostředky stejné hodnoty. To vzbuzuje podle žalovaného podezření, zda se vůbec jedná o transakce související se skutečnou ekonomickou činností, jelikož odporují základnímu podnikatelskému principu levně nakupovat a dráž prodávat. S ohledem na závažnost jednotlivých indicií žalovaný považoval důvody zakládající obavu ohledně dobytnosti v budoucnu stanovené daně za silné. 5. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uzavřel, že podle něho byly sice dány slabší předpoklady pro stanovení daně, které však byly kompenzovány silnými důvody stran obavy o budoucí úhradu daně. Podmínky pro vydání zajišťovacích příkazů proto byly podle žalovaného splněny. 6. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí i zajišťovacích příkazů. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a repliky 7. Žalobkyně v žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, nezákonné, nicotné a vybočující z mezí správního uvážení. Žalobkyně se v rámci své podnikatelské činnosti zaměřuje na dovoz zboží (zlatých šperků a telefonů z Turecka, Dubaje a Číny), které po proclení z území České republiky dále dováží do jiných členských států Evropské unie (Nizozemsko, Německo, Belgie, Bulharsko nebo Maďarsko). Je proto podle § 64 zákona o DPH osvobozena od daně z přidané hodnoty. Povinnost odvést daň má až konečný odběratel. 8. Správce daně v zajišťovacích příkazech nezpochybnil, že žalobkyně zboží dovezené v období od ledna 2023 do října 2023 vyvážela z území České republiky do jiných členských států Evropské unie. Přitom využívala elektronický účetní systém Prytanis, do něhož se vždy zadávají osobní údaje nových odběratelů včetně jejich daňového identifikačního čísla. Účetní systém však již nebyl schopen zaznamenat případy, kdy došlo k zániku registrace k dani z přidané hodnoty. Žalobkyně z tohoto důvodu okamžitě nezjistila (nebyla na to ani nikým upozorněna), že zanikla registrace u žalobkynina odběratele ONPA GmbH (DIČ DE312639712), kterému dodala zboží v květnu 2023 v hodnotě 58 535 189 Kč a v červnu 2023 v hodnotě 70 928 113 Kč. Žalobkyně ovšem bezprostředně zjednala nápravu. Jakmile se dne 27. 11. 2023 dozvěděla, že odběrateli ONPA GmbH zanikla registrace k dani z přidané hodnoty, podala dne 1. 12. 2023 následná souhrnná hlášení, v nichž namísto odběratele ONPA GmbH uvedla správnou zahraniční právnickou osobu, která je plátcem daně z přidané hodnoty – OS-PA GmbH (DIČ DE312706127). Tato společnost je registrována jako roční plátce daně z přidané hodnoty a je sesterskou a spřízněnou osobou s ONPA GmbH. Společnost OS-PA GmbH převzala od společnosti ONPA GmbH veškeré zboží, žalobkyně zrušila se společností ONPA GmbH veškeré obchodní transakce za rok 2023 a uhradila daň z přidané hodnoty za rok 2023 v zákonem stanovené lhůtě. 9. Tyto skutečnosti žalobkyně v odvolacím řízení dokládala předloženými listinami (včetně CMR listů prokazujících dodání zboží společnosti OS-PA GmbH), avšak žalovaný k nim nepřihlédl. Podle žalobkyně orgány daňové správy nepostupovaly v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Jelikož daňový řád neobsahuje zásadu ochrany dobré víry, je třeba i pro daňové řízení podle § 177 správního řádu vycházet z § 2 odst. 3 správního řádu. Podle žalobkyně měly orgány daňové správy přihlédnout k tomu, že žalobkyně jednala v dobré víře. To odpovídá i judikatuře. Z rozsudků Soudního dvora ze dne 12. 1. 2006 ve spojených věcech C-354/03, C-355/03 a C484/03 (Optigen), ze dne 6. 7. 2006 ve věci C-439/04 (Axel Kittel), ze dne 27. 9. 2007 ve věci C-409/04 (Teleos) a rozsudku NSS ze dne 6. 10. 2010, č. j. 9 Afs 18/2010-227, žalobkyně dovozuje, že povinnost posuzovat existenci dobré víry měly orgány daňové správy i v tomto případě. Společnost ONPA GmbH žalobkyni o zániku své registrace k dani z přidané hodnoty neinformovala a nechala ji, aby na ni vystavovala faktury. Žalobkyně o zániku registrace k dani z přidané hodnoty svého odběratele tak nejenže nevěděla, ale ani vědět nemohla. Následně navíc vše napravila, protože zboží bylo převedeno na společnost OS-PA GmbH. Žalobkyně měla za to, že učinila všechna možná opatření, aby dodání osobě, která nebyla registrována k dani z přidané hodnoty, zabránila. Vzhledem k tomu, že správce daně neprokázal žalobkyninu „zlou víru“ o dodání zboží odběrateli, který není registrován k dani z přidané hodnoty (naopak žalobkyně předloženými listinami prokázala svoji dobrou víru), náleží jí právo na osvobození od daně podle § 64 zákona o DPH. 10. Žalobkyně též poukázala na to, že zajišťovací příkazy vydané na částku 27 180 784 Kč jsou nepřiměřené. Žalobkyně má ze své podnikatelské činnosti příjem obvykle ve výši 4 % až 5 % hodnoty zboží, jehož prodej zprostředkuje a u nějž zajistí celní deklaraci na území České republiky. Žalobkyně se nestává vlastníkem zboží a nemá právo s ním jakkoliv disponovat. Na území České republiky žalobkyně zboží nedistribuuje. 11. Ža