39 A 10/2024 – Krajský soud v Praze

39 A 10/2024- 40 - text 10 39 A 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka, soudce Mgr. Richarda Galise a soudkyně Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyně: X s.r.o., IČO X sídlem X zastoupená advokátem Mgr. Jaromírem Noskem sídlem Furchova 373, 588 56 Telč proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2024, č. j. 000675/2024/KUSK-DOP/Hav, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2024, č. j. 000675/2024/KUSK-DOP/Hav, a rozhodnutí Městského úřadu Neratovice ze dne 20. 2. 2023, č. j. MěÚN/016413/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Jaromíra Nováka, advokáta. Odůvodnění: 1. V této věci soud řešil, zda žalobkyně jako provozovatelka nákladního vozidla spáchala přestupek spočívající v překročení hmotnostních limitů zjištěném vysokorychlostním kontrolním vážením. Dospěl k závěru, že z důvodu přijetí pozdější právní úpravy, která je pro žalobkyni příznivější, je třeba rozhodnutí správních orgánů zrušit. Vymezení věci 2. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších právních předpisů (dále „s. ř. s.“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Neratovice (dále „městský úřad“) ze dne 20. 2. 2023, č. j. MěÚN/016413/2023 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 42b odst. 1 písm. u) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 1. 2021 (dále „zákon o pozemních komunikacích“). 3. Žalobkyně se prvního přestupku dopustila tím, že dne 16. 2. 2021 v 08:13 hodin provozovala na pozemní komunikaci č. II/101 v obci Neratovice-Lobkovice, ve směru jízdy na centrum obce Neratovice, motorové vozidlo tovární značky MAN, registrační značky XA, které spolu s přípojným vozidlem tovární značky PANAV, registrační značky XB při vysokorychlostním kontrolním vážení překročilo hodnoty stanovené v § 5 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitosti vozidel (dále „vyhláška č. 209/2018 Sb.“), a to největší povolenou hmotnost motorového vozidla se dvěma nápravami o 264 kg (největší povolená hmotnost 18 000 kg, naměřená hmotnost po odpočtu 11% tolerance 18 264 kg). 4. Druhého přestupku se dopustila tím, že dne 16. 3. 2021 v 07:23 hodin provozovala na pozemní komunikaci č. II/101 v obci Neratovice-Lobkovice, ve směru jízdy na obec Kostelec nad Labem, motorové vozidlo tovární značky MAN, registrační značky XA, které spolu s přípojným vozidlem tovární značky PANAV, registrační značky XB, při vysokorychlostním kontrolním vážení překročilo hodnoty: i) stanovené v § 5 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 209/2018 Sb., a to nejvyšší povolenou hmotnost motorového vozidla se dvěma nápravami o 1 195 kg (nejvyšší povolená hmotnost 18 000 kg, naměřená hmotnost po odpočtu 11% tolerance 19 195 kg), ii) stanovené v § 5 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 209/2018 Sb., a to nejvyšší povolenou hmotnost na jednotlivou hnací nápravu (nápravu č. 2) motorového vozidla o 555 kg (nejvyšší povolená hmotnost 11 500 kg, naměřená hmotnost po odpočtu 11% tolerance 12 055 kg). 5. Výše uvedeným hodnotám odpovídají navážené hodnoty dle vážních lístků, které jsou součástí správního spisu. Žaloba 6. Žalobkyně v žalobě nejprve zrekapitulovala obsah správních rozhodnutí, zjištění plynoucí z vážních lístků a procesní postup ve správním řízení. Následně citovala pasáže napadeného rozhodnutí a k nim uvedla své tvrzení, proč považuje citovanou pasáž ze chybnou. Takto tvrdila, že liberace je spojena s principem objektivní odpovědnosti, nikoli subjektivní, která dopadá na protiprávní jednání fyzických osob, že § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále „přestupkový zákon“) nedopadá na odpovědnost řidiče, že pro posouzení možných liberačních důvodů se žalovaný nezabýval předloženými podklady (CMR, dodací listy a další) a že nezhodnotil a přehlédl nahrávku na flash disku. Dále tvrdila, že součástí správního spisu není potvrzení o ověření stanoveného měřidla. 7. Žalobkyně dále uvedla, že několikeré porušení zákona v procesní rovině vnímá jako porušení práva na spravedlivý proces. Úvahy a tvrzení žalovaného nemají žádnou oporu. Žalovaný dokonce argumentuje porušením zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), přestože městský úřad takové porušení neshledal. Tyto vady způsobily zmatečnost, nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Skutkový stav a okolnosti, které jej doprovázely, nebyly řádně zjištěny a podklady nebyly řádně vyhodnoceny. Správní orgány neřešily návěsovou soupravu a její vybavení přepážkami proti posunu nákladu s ohledem na možnosti žalobkyně. Technická charakteristika konstrukčního systému návěsu, tj. přenesení hmotnosti na tahač v okamžiku nájezdu na vážící zařízení, nebyla hodnocena. Žalovaný nerozlišuje mezi odpovědností právnických a fyzických osob. Nesprávně zachází s pojmem liberace, kterou aplikuje na řidiče, aniž by vzal v potaz § 21 přestupkového zákona, který dopadá na zproštění odpovědnosti pouze u právnických osob. 8. Za zásadní považovala žalobkyně rozlišení pojmů vozidlo a jízdní souprava. Správní orgány na jízdní soupravu nevhodně (zmatečně) aplikují parametry vozidla. Je rozdíl v pojmosloví, v technickém provedení a ve fyzikálním přenosu hmotnosti. S poukazem na stanovisko Ministerstva dopravy ČR ze dne 12. 2. 2018, č. j. 37/2018-120-OST/2, zdůraznila, že u soupravy sestávající z motorového vozidla a návěsu (nikoli přívěsu) lze při kontrolním vážení kontrolovat pouze zatížení jednotlivých náprav a celkovou hmotnost jízdní soupravy. Za jízdní soupravu se považuje pouze takové spojení tažného a přípojného vozidla, které umožňuje vzájemný pohyb obou vozidel. Pokud je spojení při jízdě pevné, bez stupňů volnosti, považuje se takové spojení vozidel za jednotlivé vozidlo. Tuto charakteristiku nevzal žalovaný v potaz. Nedostatečným vyhodnocením všech parametrů dopravy nebylo možno posoudit liberační důvody, tj. nakolik byly naplněny. Žalovaný k možnosti liberace přistoupil tak, že odpovědnost posuzoval v zásadě na principu absolutní odpovědnosti. Možnost prokázání takových opatření, které prokazují vynaložení veškerého možného úsilí, vyloučil. Svůj názor však nedokázal řádně odůvodnit. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě s odkazem na rozsudky Krajského soudu v Praze poukázal na to, že vážní lístek lze považovat za dostatečný důkaz o tom, že ke spáchání přestupku došlo, pokud je měření provedeno úředně schváleným přístrojem, řádně zdokumentováno a je-li provedeno za okolností nevzbuzujících pochybnosti o jeho správnosti. Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) v rozsudku ze dne 12. 7. 2018, č. j. 4 As 188/2018-53, uvedl, že vysokorychlostní měření jako spolehlivý podklad pro rozhodnutí o správním deliktu aproboval zákonodárce, a to za předpokladu schválení těchto měřidel ČMI. Odpovědnost za přestupky byla objektivní. Možnost přesunu nákladu při akceleraci a deceleraci již byla judikaturou vyvrácena. Na vážním místě nemohlo dojít k přenesení hmotnosti. Skutková podstata přestupků se týká přetížení motorového vozidla, nikoli jízdní soupravy. Stanovisko ministerstva na věc nedopadá. Navíc je nezávazným doporučením. Pokud je žalobkyni známo, že zatížení nápravy tahače způsobuje návěs, pak s takovým následkem mohla a měla počítat a rozložit náklad tak, aby nedošlo k přetížení tahače. Žalovaný doplnil, že správní spis obsahuje potvrzení o ověření měřidla. Replika žalobkyně 10. Žalobkyně v replice zopakovala, že předložené podklady nebyly řádně vyhodnoceny. Poukázala na nesoulad prvostupňového a napadeného rozhodnutí. V prvostupňovém rozhodnutí byla uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 42b odst. 1 písm. u) zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že byla uznána vinnou za přestupky dle § 43a odst. 5 zákona o silničním provozu ve spojení s § 42b odst. 1 písm. u) zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný vyloučil možnost liberace. Splnění procesních podmínek 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud rozhodl bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Souhlas žalovaného se presumuje (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl, protože si při posouzení věci vystačil s obsahem sprá