39 A 14/2024 – Krajský soud v Praze

39 A 14/2024- 28 - text 10 39 A 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka, soudce Mgr. Richarda Galise a soudkyně Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobce: K. K. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Mariem Kotorou sídlem Malická 11, Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2024, č. j. 016343/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2024, č. j. 016343/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Maria Kotory, advokáta. Odůvodnění: 1. Soud v této věci řešil formální náležitosti výroku rozhodnutí žalovaného o odvolání, a zda případně obstojí rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informací o serveru, na který jsou ukládány fotografie z automatického rychloměru, z důvodu, že by jejich poskytnutí významně nebo přímo mohlo ohrozit účinnost bezpečnostního opatření stanoveného na základě zvláštního předpisu pro účel ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku. Dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné. Vymezení věci 2. Podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (viz čl. II bod 1 zákona č. 241/2022 Sb.; dále „zákon o svobodném přístupu k informacím“) žalobce požádal Městskou policii Příbram o poskytnutí informace: - kde je fyzicky umístěn server, na který jsou ukládány fotografie z automatického rychloměru umístěného na pozemní komunikaci v obci Bohutín, silnice I/18, směr Příbram, - jaká je konfigurace tohoto serveru, zejména jaká je velikost jeho úložiště/diskového pole. 3. Městský úřad Příbram (dále „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 21. 12. 2023, č. j. MeUPB 131962/2023 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), odmítl informace poskytnout. V odůvodnění uvedl, že poskytnutím požadovaných (informačně a hardwarově zásadním způsobem strategických) informací by postupoval v rozporu se zásadami kybernetické bezpečnosti a mohl by tak ohrozit ochranu vlastní sítě a programů před případným digitálním útokem, jehož cílem by mohlo být zasažení, změna nebo zničení informací nebo přerušení běžných procesů úřadu. 4. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále „napadené rozhodnutí“) prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že do jeho výroku doplnil odkaz na § 11 odst. 1 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím (výrok I), a současně zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí (výrok II). 5. Žalobou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) se žalobce domáhal zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí a uložení povinnosti informace poskytnout. Žaloba 6. Žalobce v žalobě namítal, že jsou výroky napadeného rozhodnutí nesrozumitelné a vnitřně rozporné. Žalovaný nemohl výrokem I změnit prvostupňové rozhodnutí a výrokem II odvolání zamítnout. Mohl buď rozhodnutí změnit, nebo odvolání zamítnout. Nebyl oprávněn rozhodnout více výroky. Jeden výrok vůči druhému zakládá překážku věci rozhodnuté. 7. Napadené rozhodnutí považoval též za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a za nezákonné. Žádost o informace byla odmítnuta dle § 11 odst. 1 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím. Ten předpokládá, že existuje bezpečnostní opatření stanovené na základě zvláštního právního předpisu. Správní orgány nepoukázaly na konkrétní bezpečnostní opatření podle zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), účinného do 31. 10. 2025. Takové opatření není žalobci známo. Z rozhodnutí neplyne, proč by poskytnutím informací byla výrazně nebo přímo ohrožena účinnost opatření. Žalobci není zřejmé, jak by informace o umístění nebo o konfiguraci serveru mohla narušit kyberbezpečnost. Veřejnost má právo vědět, kde je server uložen, kam jsou data odesílána a jak velké je úložiště. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že přestože má žalobce datovou schránku, žádost i další podání podávala jiná osoba, která je žalovanému známá z úřední činnosti svými dotazy na fotografie z rychloměrů, obstrukcemi v přestupkovém řízení apod. Teprve na opakovanou výzvu začal žalobce s úřadem komunikovat, a to stížností na postup a opakováním žádosti. Z jednání těchto osob je patrné, že žalobce původně nevystupoval v dotazu svým jménem. 9. Žalovaný dále uvedl, že druhý výrok napadeného rozhodnutí je plně v souladu s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“). K meritu věci poukázal na to, že povinný subjekt má upravenu kybernetickou bezpečnost. Sdělení jakýchkoliv konkrétních informací o tom, jak a kde je umístěno technické zařízení, představuje informaci, která je předmětem ochrany a utajení. Žalobce se nedotazoval na úpravu kyberbezpečnosti. Nebylo nutné uvádět konkrétní úpravu zabezpečení. Poskytnutí informace, jak je upravena kybernetická bezpečnost, také představuje bezpečnostní riziko. Proto bylo poskytnutí informace odmítnuto. Podle vyhlášky č. 82/2018 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti), účinné do 31. 10. 2025 jsou hrozby uvedeny obecně (např. body 5 a 6, 15 a 17 přílohy č. 3 vyhlášky). K fyzickému umístění serveru se váže hrozba uvedená pod bodem 6 přílohy č. 3 téže vyhlášky. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. Soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci na výzvu nesdělili, že s takovým postupem nesouhlasí, tudíž se jejich souhlas presumuje (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, protože soud si při posouzení věci vystačil s obsahem správního spisu, jímž se dokazování neprovádí [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“ ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS]. Posouzení věci soudem 11. Žalobce od Městské policie Příbram požadoval informace o serveru, na který jsou ukládány fotografie z automatického rychloměru. Požadoval tedy informace týkající se organizačních záležitostí městské policie při měření rychlosti [§ 79a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 31. 3. 2024], nikoli informace o projednávání konkrétního přestupku. V takovém případě jde o informace poskytované v rámci samostatné působnosti (viz rozsudky zdejšího soudu ze dne 19. 6. 2024, č. j. 37 A 13/2024-47, body 7–8, a ze dne 22. 7. 2025, č. j. 41 A 34/2025-22, bod 11). Při poskytování informací spadajících do samostatné působnosti jsou povinnými subjekty podle zákona o svobodném přístupu k informacím územní samosprávné celky jako takové, a nikoliv jejich orgány, a to bez ohledu na to, který orgán obce žádost fakticky vyřizoval (rozsudek NSS z 27. 10. 2010, č. j. 4 Ans 13/2008-87, shodně Furek, A., Rothanzl, L., Jírovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016). V projednávané věci je tedy povinným subjektem město Příbram, nikoli jeho městský úřad, který o žádosti rozhodl. 12. Soud se předně zabýval námitkou nesrozumitelnosti a rozpornosti výroků napadeného rozhodnutí. 13. Podle § 68 odst. 2 věty první správního řádu se ve výrokové části rozhodnutí uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu. 14. Podle § 90 odst. 1 písm. c) věty před středníkem správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. 15. Podle § 90 odst. 5 správního řádu, neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí. 16. Obecně platí, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost mimo jiné v případě, že z něho nelze seznat, jak správní orgán rozhodl. To může být dáno absencí výroku, nedostatky jazykového vyjádření výroku nebo jeho vnitřní rozporností. O nesrozumitelnost však nejde, pokud lze nedostatky odstranit výkladem, tj. nejsou-li po interpretaci rozhodnutí jako celku s přihlédnutím k obsahu správního spisu a úkonům orgánů a účastníků pochyby o jeho významu (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2