41 A 14/2025 – Krajský soud v Praze

41 A 14/2025- 112 - text 17 41 A 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyně: obec Bradlec sídlem Bezdězská 9, Bradlec proti žalovanému: Magistrát města Mladá Boleslav sídlem Komenského náměstí 61, Mladá Boleslav zastoupený advokátem Mgr. Janem Krátkým sídlem náměstí Míru 14, Mladá Boleslav o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou (ve znění její opravy a doplnění ze dne 30. 3. 2025) podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v nezahájení řízení o odstranění pevných překážek podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, na pozemku p. č. XA v k. ú. B. (všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území), konkrétně dvou kovových bran umístěných na hranici s ulicí X v obci B. a na hranici s pozemkem p. č. XB. Žalobkyně požaduje, aby soud určil nezákonnost tohoto zásahu a aby žalovanému přikázal zahájit řízení o odstranění uvedených pevných překážek. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně tvrdí, že předmětem řízení jsou dvě pevné překážky (brány) umístěné na pozemku p. č. XA. Vlastník tohoto pozemku brány postupně umístil v létě 2023 (na hranici s ulicí X) a v létě 2024 (na hranici s pozemkem XB). Bránami uzavřená část pozemku p. č. XA navazuje na místní komunikaci a začíná na ní veřejně přístupná účelová komunikace pro pěší a cyklisty, která dále pokračuje jako pěšina přes pozemky p. č. XB a XC (veřejná zeleň) a větví se na cestu podél obory K. přes pozemky ve vlastnictví žalobkyně p. č. XD a XE. Jedná se o komunikační spojnici pro pěší a cyklisty zejména z okolí ulice X se severovýchodní částí obory, volnočasovým areálem K., tenisovým areálem K. a dalšími nemovitostmi v K. minimálně od roku 2009. Pozemek p. č. XA je dle územního plánu veřejným prostranstvím, takže ho jeho vlastník nemohl znepřístupnit veřejnosti. Proto zde bylo umístěno veřejné osvětlení ve vlastnictví žalobkyně. Také byla před instalací překážek vyštěrkována. 3. Původní vlastník pozemku p. č. XA (společnost Dony Invest, s.r.o.), který „zainvestoval“ stavební pozemky v ulici X, byl v rámci územního plánu srozuměn, že přes pozemek povede veřejně přístupná účelová komunikace. Minimálně konkludentně tak vyslovil souhlas s užíváním cesty pro širší veřejnost jako komunikačního spoje do K. a do obory. O odkupu pozemku p. č. XA žalobkyně s původním vlastníkem jednala, k převodu však nedošlo, neboť v mezidobí byl prodán současnému vlastníkovi V. N. kupní smlouvou ze dne 12. 5. 2023. Ten jej svévolně zahradil, přestože musel být srozuměn s tím, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci a veřejné prostranství. Sám jej dříve užíval k průchodu a průjezdu do obory. V důsledku protiprávního jednání stávajícího vlastníka vznikl rozpor ve využití pozemků p. č. XA a p. č. XC oproti územnímu plánu, neboť pozemek p. č. XA (veřejné prostranství dle územního plánu) je zcela znepřístupněn a pozemek p. č. XC (veřejná zeleň dle územního plánu) je přístupný omezeně ze soukromých pozemků nebo pozemků vedlejší obce K. Veřejná zeleň by logicky měla být přístupná z obce, v níž se nachází. 4. Na umístění pevné překážky upozornili žalobkyni její občané v létě 2023. Z osobního jednání starostky žalobkyně a občanů vyplynulo, že se zamezením přístupu nesouhlasí. Žádali žalobkyni, aby ve věci jednala. Obecní úřad žalobkyně vyzýval V. N. k odstranění pevných překážek, což odmítl. Žalobkyně tedy dne 16. 1. 2024 podala žalovanému podnět k zahájení řízení o odstranění pevné překážky. I přes urgence se nedočkala žádného vyrozumění o krocích žalovaného. Dne 11. 6. 2024 podnět rozšířila o odstranění další pevné překážky umístěné na pozemku p. č. XA při hranici s pozemkem p. č. XB v létě 2024. Součástí podnětů byla i informace o tom, jak trvající nezákonnost zkracuje žalobkyni na právech. Žalovaný byl o újmě, která vzniká žalobkyni, informován i při osobních a telefonických jednáních. Dne 12. 6. 2024 požádala žalobkyně Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 80 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Krajský úřad dne 18. 6. 2024 přikázal žalovanému, aby vyhodnotil podnět žalobkyně a vyrozuměl žalobkyni jako podatele o způsobu jeho vyřízení. Poté, co žalobkyně informovala žalovaného o záměru podat opětovně žádost o opatření proti nečinnosti, bylo jí doručeno osvědčení datované dne 21. 10. 2024, dle nějž sporná komunikace vedoucí přes pozemek p. č. XA není veřejně přístupnou účelovou komunikací a neplní komunikační potřebu. Osvědčení bylo vydáno po provedení místního šetření, jehož se účastnila pouze Policie ČR, a pouze za účelem, aby žalovaný vykázal činnost. Není rozhodnutím v řízení o odstranění pevné překážky. O sporných skutečnostech nelze vydávat osvědčení. Zda, je určitá část pozemku veřejně přístupnou účelovou komunikací, si má správní orgán posoudit jako předběžnou otázku, a poté vydat rozhodnutí ve správním řízení. Žalobkyně nemá informaci o tom, že by žalovaný zahájil řízení podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. 5. Žalobkyně v nečinnosti žalovaného shledává zásah do svého vlastnického práva k pozemkům p. č. XD a XE, neboť instalací pevných překážek je k nim žalobkyni zamezen přístup. Žalobkyně též vlastní veřejné osvětlení na pozemku p. č. XA, které musela dočasně odinstalovat (ale zůstává na něm technické zařízení). Nečinnost žalovaného zasahuje i do žalobkynina práva na samosprávu. Žalobkyně má právo hájit charakter svého území a život obyvatel před protiprávním jednáním zasahujícím do schváleného způsobu využití území a prostupnosti krajiny deklarované v územním plánu, jakož i před jednáním, které omezuje dopravu pěších a cyklistů na území obce. Žalobkyně v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 11. 5. 2021, č. j. 10 As 8/2020 – 45. Nečinnost žalovaného znemožňuje žalobkyni realizovat na svém území územní plán. Znepřístupněním pozemku p. č. XA není dodržována územním plánem deklarovaná prostupnost krajiny. Žalobkyně nepodává žalobu za občany (třetí osoby), ale za sebe, přiměřeně dle nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14. Žalobkyni svědčí aktivní legitimace i s ohledem na to, že by se mohla bránit žalobou podle § 65 s. ř. s. proti rozhodnutí, které by vzešlo z řízení o odstranění pevné překážky. 6. Žalobkyně má též za to, že u cesty na pozemku p. č. XA jsou splněny všechny znaky veřejně přístupné účelové komunikace. Je bez významu, že komunikace není zanesena do katastrální mapy. Původní vlastník byl v rámci územního plánu srozuměn s tím, že přes pozemek p. č. XA povede místní komunikace, která se napojí na ulici XX a na komunikaci, jež měla vést podél severní hranice obory. K realizaci napojení ulice X přes pozemek p. č. XA na ulici XX a k výstavbě komunikace pro motorová vozidla podél obory nedošlo. Byla však udržována cesta (o délce asi 10 metrů), která přes pozemek p. č. XA vede na veřejnou zeleň na pozemku p. č. XC a dále do obory. Původní vlastník průchod veřejnosti strpěl a nikdy proti němu aktivně nebrojil. Pokud cesta přestane být zřetelná v terénu v důsledku protiprávního jednání, nelze k tomu přihlížet. K cestě neexistuje rovnocenná alternativa. Lze uvažovat o cestě ulicí X „kolem koní“ se vstupem do severozápadní části obory, jejíž délka měřená od počátku do konce uzávěry činí 1 400 m oproti 10 m (délka uzávěry pozemku p. č. XA). Její využití by tedy znamenalo podstatnou zacházku. Tato cesta je také nerovná, po většinu roku rozblácená a jde o náročnější terén pro cyklisty a pěší (zejména pro seniory). Sporná cesta naproti tomu bývá suchá, nejsou zde vyjeté koleje a nedrží se v ní voda. Cesta „od koní“ je i méně bezpečná, neboť pěší musí překonat určitou vzdálenost podél místní komunikace v části ulice X, ke které nepřiléhá chodník a za krajnicí není ani dostatek místa k bezpečné chůzi. Provoz zde není zanedbatelný, neboť jde o odbočku z páteřní komunikace z ulice XX, a pěší musí překonat dvě až tři křížení místních komunikací. Je třeba přihlížet i k tomu, že sporná cesta je užívána z velké části pejskaři, pro něž průchod alternativní komunikací přináší další rizika. Druhou možnou alternativou je cesta přes ulici X na ulici XX podél místní komunikace a dále kolem staveb vodovodů a kanalizací do obory, která činí asi 2,5 km. Vykazuje podstatně nižší bezpečnost, neboť v části není chodník ani cyklostezka a snížená přehlednost na křižovatce ulic XX a X je zřejmá již z toho, že zde bylo nainstalováno zrcadlo. 7. Sporná cesta není jen cestou z pohodlí, ale významnou komunikační spojnicí pro pěší a cyklisty do obory a na ni navazující nemovité v