2 As 86/2010 — Nejvyšší správní soud

41 A 15/2023- 74 - text 14 41 A 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Oulíkové a soudců Martiny Kotouček Mikoláškové a Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: MUDr. M. H. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Jaromírem Císařem sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2022, č. j. 138424/2022/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Městský úřad Jesenice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 18. 1. 2017, č. j. MěÚJ/00734/2017/Pou, nařídil žalobkyni odstranit stavbu zahradního domku (doplňková stavba k rodinnému domu č. p. X) o rozměrech 2,50 x 3,80 m, zastřešeného sedlovou střechou, umístěného ve vzdálenosti 1,50 m od hranice s pozemkem parc. č. XA k. ú. X a 1,60 m od hranice s pozemkem parc. č. XB k. ú. X (dále jen „stavba“). 2. Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 29. 6. 2017, č. j. 083227/2017/KUSK, a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 18. 1. 2017 potvrdil. Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2017 podala žalobu. 3. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, č. j. 46 A 160/2017-42, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s řadou odvolacích námitek. Nevypořádal se s námitkou zpochybňující použití zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Nedostatečně se vyjádřil k námitce žalobkyně, dle níž stavební úřad zvolil řešení zcela neodpovídající okolnostem daného případu a rozhodování skutkově obdobných případů. Správní orgány neuvedly, kdy byla stavba postavena, resp. nevyvrátily tvrzení žalobkyně, že byla realizovaná v roce 2005. Soud neshledal důvod se domnívat, že žalobkyní tvrzené ohlášení nebylo zaevidováno. Stavba není tak stará, aby se žalobkyní tvrzené povolení či ohlášení nedalo dohledat, stavební úřad již v té době vedl dochovanou evidenci všech přijatých podání. S ohledem na nepřezkoumatelnost rozhodnutí se však nemohl zabývat námitkou, že stavba s ohledem na své parametry žádné povolení nepotřebovala. Pro případ, že by bylo třeba stavbu posuzovat podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“) neobsahují rozhodnutí správních orgánů žádnou argumentaci, zda (a případně jaký) úkon žalobkyně či stavebního úřadu by byl k legalitě stavby zapotřebí. 4. Kasační stížnost žalovaného zamítl Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 4. 6. 2021, č. j. 5 As 48/2020-28. NSS v odůvodnění uvedl, že správní orgány v řízení nezjistily dostatečně skutkový stav věci tak, aby mohl být učiněn jednoznačný závěr pro aplikaci relevantní právní úpravy, potažmo závěr o tom, zda stavba žalobkyně je, či není „černou stavbou“, která má být odstraněna. Konstatoval, že podmínky umisťování či ohlašování staveb musí být naplněny dle právní úpravy účinné v době vzniku stavby, čímž se žalovaný neřídil. Nejen, že námitku žalobkyně nevypořádal, ale spokojil se s rozpornými závěry, když aplikoval stavební zákon a současně fakticky nerozporoval tvrzení o době vzniku stavby již v roce 2005. Správní orgán nemůže rozhodovat o odstranění stavby, resp. učinit závěr o tom, že byla postavena v rozporu s právními předpisy, aniž by zjistil skutečný okamžik vzniku stavby. Důkaz k ověření stáří stavby z veřejně dostupného informačního zdroje bylo nezbytné ověřit, což žalovaný neučinil, resp. to nepromítl do odůvodnění svého rozhodnutí. Proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Jakkoli důkaz navržený žalobkyní leteckými snímky na serveru mapy.cz nelze primárně považovat za dostatečný, k nastínění posouzení doby vzniku stavby jej lze zcela jistě využít. NSS také poukázal na rozdíly v právní úpravě podmínek odstupů staveb s tím, že zdůraznil, že zjištěné poměry umístění zahradního domku splňují ze ¾ požadavky § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), oproti tomu vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů, žádné rozestupy u staveb souvisejících s bydlením neupravovala; použilo se pouze obecné pravidlo podle § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. stavba musela odpovídat mj. urbanistickým a hygienickým požadavkům. NSS poukázal na to, že charakter zástavby ani místní poměry žalovaný neposuzoval, ačkoli dle žalobkyně stavba svým provedením i umístěním o něco blíže k hranici pozemku odpovídá stavbám, které jsou pro obdobnou funkci v dané lokalitě již umístěny. K tomu pak NSS doplnil, že stavba byla odstraňována primárně v důsledku absence jejího ohlášení stavebnímu úřadu, nezákonnost stavby kvůli nedostatečnému odstupu byla druhotným nedostatkem, který by samostatně nemusel vzhledem k výjimkám uvedeným ve výše odkazovaných vyhláškách k odstranění stavby postačovat, zejména v případě aplikace dřívější právní úpravy. 5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 7. 2021, č. j. 079023/2021/KUSK, zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 18. 1. 2017 a věc mu vrátil k novému projednání. 6. Stavební úřad dne 13. 5. 2022 vyzval žalobkyni, aby doplnila podklady o ohlášení stavby, a řízení přerušil. Žalobkyně se ve věci vyjádřila, ohlášení nepředložila. 7. Stavební úřad oznámením ze dne 4. 7. 2022 informoval žalobkyni o pokračování řízení. Vyzval ji, aby ve lhůtě 15 dnů uplatnila námitky. Současně ji poučil o právu vyjádřit se k podkladům, navrhnout důkazy a o možnosti požádat o dodatečné povolení stavby. 8. Žalobkyně o dodatečné povolení stavby nepožádala. Stavební úřad tak rozhodnutím ze dne 8. 9. 2022, č. j. MUJ/10280/2022/DuI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nařídil žalobkyni odstranit stavbu. Stavební úřad se ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že stavba byla postavena na podzim 2005. Podle veřejně dostupných leteckých snímků (mapy.cz) se v roce 2004 stavba na pozemku nevyskytuje, kdežto snímky z roku 2006 ji již na pozemku potvrzují. V roce 2005 zákon č. 50/1976 Sb. umožňoval podle § 57 realizaci takovéto drobné stavby (§ 139b) na základě ohlášení stavebnímu úřadu. Stavební úřad se zabýval tím, zda byla stavba v roce 2005 ohlášena. Stavební úřad provedl v podacím deníku kontrolu přijatých podání a zjistil, že ohlášení drobné stavby žalobkyně v roce 2005 na stavební úřad doručeno nebylo. Kontrolu provedla i obec Vestec; tedy pro katastrální území, ve kterém se stavba nachází, a to se stejným výsledkem. Žalobkyně nepředložila důkaz o ohlášení stavby. Stavební úřad nemůže akceptovat dobrou víru v nabytí práva postavit stavbu pouze na základě tvrzení žalobkyně, že svůj záměr ohlásila, ač je prokazatelně ověřeno, že tomu tak nebylo. Pokud žalobkyně poukazovala na nepřiměřený zásah do jejího vlastnického práva, mohla požádat o dodatečné povolení stavby. Ani stavební zákon neumožňuje realizaci stavby bez povolení. Vyžadovala by územní souhlas a výjimku z odstupových vzdáleností. Stavební úřad prověřil archiv dokumentace okolních pozemků a nedohledal podání ani opatření stavebního úřadu, které by umožňovalo obdobné stavby. Nezákonný stav na pozemku žalobkyně nelze ospravedlnit nezákonným stavem na jiném pozemku. 9. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný ve shodě se stavebním úřadem uvedl, že stavba vznikla na podzim 2005, což považoval za dostatečné s ohledem na aplikaci právních předpisů. V roce 2005 bylo možné podle § 57 zákona č. 50/1976 Sb. realizovat drobné stavby na základě ohlášení stavebnímu úřadu. Stavební úřad ohlášení v archivu nedohledal. Nedohledal ho ani Obecní úřad Vestec. Skutečnost, že stavba nebyla ohlášena, potvrdil i Krajský soud v Praze. V době provedení se jednalo o stavbu nelegální, jejíž legalizace měla být předmětem postupu podle § 88 zákona č. 50/1976 Sb. Do konec účinnosti zákona č. 50/1976 Sb. takové řízení zahájeno nebylo. Řízení bylo zahájeno až za účinnosti stavebního zákona, a proto se podle něj řízení o nařízení odstranění stavby vede. Není důvodná námitka žalobkyně, že stavební úřad neopodstatněně zahájil a vedl řízení o odstranění stavby dle § 129 odst. 2 stavebního zákona při aplikaci § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, dle kterého má být odstranění stavby nařízeno vlastníku stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. Stavba vyžadovala dle zákona č. 50/1976 Sb. ohlášení, tj. opatření. Byla však provedena bez něho. Dodatečně povolena nebyla, protože žalobkyně o dodatečné povolení nepožádala, ač byla o této možnosti poučena. Dokonce i dle stavebn