41 A 19/2023 – Krajský soud v Praze

41 A 19/2023- 79 - text 14 41 A 19/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Martiny Kotouček Mikoláškové v právní věci žalobců: a) R. S. bytem X b) S. Š. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Michalem Svatoněm se sídlem Vinohradská 2133/138, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 81/11, Praha za účasti: Tělocvičná jednota Sokol Lety, IČO 44685131 sídlem Sokolská 12, Lety zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Fárou sídlem Na Příkopě 988/31, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2023, č. j. 004828/2023/KUSK takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2023, č. j. 004828/2023/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 15 668,03 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce a), advokáta Mgr. Michala Svatoně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 15 668,03 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b), advokáta Mgr. Michala Svatoně. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2023, č. j. 004828/2023/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Řevnice (dále též jen „stavební úřad“) ze dne 23. 8. 2022, č. j. 4349/2022/SU/Hko (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“), o dodatečném povolení stavby osoby zúčastněné na řízení (dále též „stavebník“) s názvem „změna povrchu kurtů-změna užívání z kurtů na odbíjenou na tenisové kurty“ (dále jen „stavba“) na pozemku stavebníka parc. č. XA v kat. území X (další v textu uvedené pozemky jsou ve stejném katastrálním území, dále soud bude uvádět pouze parcelní čísla). 2. Žalobci předně namítali, že se před vydáním napadeného rozhodnutí neměli možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. Správní orgány též řádně nezjistily skutkový stav věci, když se nevypořádaly s tvrzeními žalobců ohledně rozšíření rozměrů hrací plochy obou kurtů (SO 05, SO 06) včetně nového odvodnění obou sportovišť. Rozměry hřišť byly v rámci stavebních úprav upraveny v roce 2014. Žalobci doložili stavebnímu úřadu fotodokumentaci, ze které vyplývá, že došlo k odstranění starých staveb hřišť a byly provedeny zcela nové stavby, jejichž hranice se posunuly směrem k hranicím pozemků žalobců, zejména žalobkyně b). Žalovaný nadto nesprávně posoudil odstupové vzdálenosti jednotlivých staveb od hranice pozemku (nejmenší vzdálenost 2,9 m kurtu od stavby), pokud vzal v úvahu nikoli hranici stavby kurtu, ale hranici „herní lajny“, která v žádném případě nevymezuje a nemůže vymezovat hranice stavby. Reálná vzdálenost stavby kurtu od hranice nemovitosti žalobkyně b) je méně než 1 m. Z uvedených důvodů nemůže žalobkyně b) provádět údržbu své nemovitosti. Žalobci proto trvali na námitce, že stavby sportovišť byly podstatně rozšířeny a že se správní orgány měly podrobně zabývat jednotlivými částmi staveb, které stavebník provedl v roce 2014. Z přiložených fotografií vyplývalo, že stavebník odstraňoval zeminu a zakládal stavby přímo u stěny nemovitosti žalobkyně b) a odhalil i základy stavby. 3. Správní orgány nekriticky převzaly odůvodnění z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 43 A 44/2020-70, že soubor sportovišť byl rozhodnutím z roku 1980 povolen. Předmětem soudního řízení ale nebylo posouzení oprávnění původních staveb sportovišť, a správní orgány ji proto nemohou z rozsudku dovozovat. Navíc stavební úřad vymezil řízení o dodatečném povolení stavby jako „Změna povrchu kurtů, Změna užívání z kurtů na odbíjenou na tenisové kurty, Lety, ulice Sokolská č.p. 12“, avšak nařídil odstranění stavby sportovišť jako celku. Stavebník měl proto v řízení o dodatečném povolení stavby žádat o povolení v rozsahu, v jakém stavební úřad nařídil jejich odstranění. S ohledem na skutečnost, že původní stavby nebyly povoleny (žádné rozhodnutí nebylo doloženo), měly správní orgány uvedenou otázku posoudit. Dokumenty nasvědčují tomu, že stavby byly původně provedeny bez příslušného povolení a původní vlastník usiloval o následnou „legalizaci“ staveb. O tom svědčí i skutečnost, že posledním dokumentem je výzva vůči původnímu vlastníkovi k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby. 4. Dle žalobců se správní orgány nedostatečně vypořádaly i s námitkami ohledně imisí, které vznikají provozem hřišť. Žalobci nesouhlasili s odůvodněním, že sportoviště se na daném místě nachází již několik desítek let a prachové a hlukové emise, které by teoreticky mohly být spojeny s provedenými úpravami, nepřesahují míru nepřiměřenou místním poměrům nebo neomezují obvyklé užívání pozemků účastníků. Správní orgány měly k dispozici zprávu hygienické stanice, ze které vyplývá, že při hře tenisu dochází k mnohonásobnému překročení hlukových limitů. Není také pravdou, že by stavebník neprovozoval sportoviště ke hře tenisu po výzvě stavebního úřadu, neboť je užíval v období červenec až září 2022 bez omezení (viz inzerce v obecním časopisu na sportovní akce v uvedených měsících). Stavební úřad se spokojil s formálními opatřeními, která stavebník provedl, přičemž skutečný rozsah užívání sportovišť byl odlišný, na což žalobci opakovaně upozorňovali. 5. Žalobci z výše uvedených důvodů navrhli, aby soud zrušil jak napadené, tak prvostupňové rozhodnutí. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se žalobci seznámili se spisem při místním šetření dne 21. 6. 2022. Před vydáním rozhodnutí osoba zúčastněná na řízení zaslala stavebnímu úřadu vyjádření k námitkám žalobců ze dne 20. 6. 2022 (pozn. soudu: zřejmě myšleno vyjádření ze dne 24. 6. 2022), jak bylo domluveno při ústním jednání dne 21. 6. 2022, které není podkladem rozhodnutí dle § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Nejmenší vzdálenost kurtu od stavby je 2,19 m, tj. zcela v dostatečné míře pro údržbu staveb i užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, např. technickou infrastrukturu, v souladu s § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Stavba je v souladu s územním plánem obce, hygienickými i požárními předpisy i ostatními parametry. Užívání stavby nevybočuje z užívání stavby v místě obvyklého. Jak bylo stavebníkem vysvětleno, počet sportovců aktivně zapojených ve hře by se měl snížit, stejně tak bude pokračováno s kropením ke snížení prachových emisí a umístění pruhu látkové zábrany do výšky cca 2 m na pletivo vedle kurtu SO 06 po celé jeho délce. Dle vyjádření dotčených orgánů, obce Lety, obsahu projektové dokumentace a Provozního řádu nedojde stavbou k narušení kvality obytného prostředí a pohody bydlení nad přípustnou míru. 7. Žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl. 8. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ze dne 17. 4. 2023 k žalobě uvedla, že správní řízení ani napadené rozhodnutí neobsahují tak závažné vady, aby měly vliv na zákonnost nebo nicotnost napadeného rozhodnutí. Osoba zúčastněná na řízená učinila provozní opatření, aby se od července 2022 kurty nevyužívaly k hraní tenisu. Ve zbytku se zcela ztotožňuje s vypořádáním odvolacích námitek žalobců v napadeném rozhodnutí. 9. Žalobci v replice ze dne 3. 5. 2023 uvedli, že stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby, tj. části stavby nazvané „TJ Sokol Lety-soubor sportovišť Lety, ulice Sokolská č. p. 12“. Osoba zúčastněná na řízení žádala o dodatečné povolení stavby „změna povrchu kurtů-změna užívání z kurtů na odbíjenou na tenisové kurty“. Předmět obou řízení se nepřekrývá, přesto stavební úřad zastavil řízení o odstranění stavby s odkazem na napadené rozhodnutí. Stavebník měl žádat o povolení celého souboru sportovišť, nikoli o změnu užívání. Žalobkyně b) doplnila, že hřiště nebyla v minulosti povolena a neměla tušení o tom, že je hřiště v blízkosti její nemovitosti provozováno, neboť se hrálo minimálně a na vzdálenějším hřišti. 10. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ze dne 12. 6. 2023 dodala, že žalobci neprokazují zásah do přesně specifikovaných veřejných subjektivních práv. Žalobci tvrdí, že je provoz kurtů obtěžuje, na druhou stranu jejich provozu nebránili v době, kdy je sami užívali. Již z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 43 A 44/2020-70, vyplývá, že dle zjednodušené dokumentace souboru sportovišť vzdálenost 4,44 m skutečně představuje vzdálenost od tenisového kurtu k hranicím pozemků parc. č. XA a parc. č. XB. Jedná se však o vzdálenost od úrovně tzv. základní čáry ohraničující kratší strany tenisového kurtu, a nikoli vymezení konce antukové plochy. Odvodňovací systém je vybudován nově a je z technického hlediska plně