2 As 347/2019 — Nejvyšší správní soud

41 A 85/2025- 22 - text 8 41 A 85/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Richarda Galise a Miroslava Makajeva ve věci navrhovatelů: a) K. T. b) L. T. oba bytem X oba zastoupení advokátem Mgr. Romanem Sulánským sídlem Pod Tratí 275, Hrádek proti odpůrkyni: obec Skorkov sídlem Skorkov 32 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Skorkov vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 10. 9. 2024, č. 43/24 takto: I. Usnesení soudu ze dne 1. 10. 2025, č. j. 41 A 85/2025 – 5, se potvrzuje. II. Řízení se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Společným návrhem na zrušení části opatření obecné povahy podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy v rozsahu vymezení ploch XA, XB, XC a XD(NIJ). 2. Navrhovatelé s podáním návrhu nesplnili poplatkovou povinnost. Usnesením ze dne 1. 10. 2025, č. j. 41 A 85/2025 – 5 (dále jen „napadené usnesení“), které bylo vydáno vyšším soudním úředníkem, proto soud navrhovatele vyzval, aby každý z nich zaplatil soudní poplatek 5 000 Kč za podání návrhu ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. V odůvodnění odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011 – 251, č. 2410/2011 Sb. NSS. Dále navrhovatele poučil o tom, že pokud poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatí, bude řízení zastaveno. Napadené usnesení bylo zástupci navrhovatelů doručeno dne 12. 10. 2025 (přihlášením do datové schránky). 3. Ani jeden z navrhovatelů ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil. Dne 27. 10. 2025 podali navrhovatelé námitky proti napadenému usnesení, v nichž nesouhlasí s tím, aby byl soudní poplatek uložen každému z nich. Mají za to, že rozsudek NSS č. j. 1 As 74/2011 – 251 není v jejich případě aplikovatelný, neboť jejich vlastnické právo (tedy důvod účastenství) se nezakládá na spoluvlastnictví, ale společném jmění manželů. V rámci poplatkové povinnosti se na ně musí hledět jako na jeden subjekt, neboť jsou takto ze zákona povinni vystupovat. 4. Soud se nejprve zabýval námitkami navrhovatelů proti napadenému usnesení. 5. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“), může proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně. 6. Navrhovatelé jako účastníci řízení podali námitky ve lhůtě podle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem. Byly tedy podány oprávněnými osobami, včas a jsou přípustné. 7. Podle § 33 odst. 8 s. ř. s. platí, že podá-li více osob společný návrh, jedná v řízení každý sám za sebe a s účinky jen pro svou osobu. Soudní řád správní tak zná pouze samostatné společenství účastníků. Důsledkem toho je, že návrh na zahájení řízení (žalobu) může podat kterákoliv z osob, které byly dotčeny na svých právech či povinnostech napadeným rozhodnutím. Nic na tom nemění, že věc, které se rozhodnutí týká, je např. v podílovém spoluvlastnictví či společném jmění manželů. Soudní ochrany se může dovolat každý ze spoluvlastníků bez ohledu na velikost svého spoluvlastnického podílu a každý z manželů. Navrhovatel se může samostatně dovolat soudní ochrany, aniž by bylo třeba, aby se řízení účastnily i všechny ostatní dotčené osoby. I v případě, kdy v soudním řízení správním na straně žalující vystupuje více navrhovatelů, vzniká mezi nimi pouze samostatné společenství, ve kterém každý z navrhovatelů jedná v řízení sám za sebe a s účinky jen pro svou osobu (viz bod 20 rozsudku NSS ze dne 13. 12. 2023, č. j. 6 As 247/2023 – 25, a četnou judikaturu tam citovanou). 8. Navrhovatelé se tedy mýlí, pokud tvrdí, že by na posouzení povahy jejich účastenství (zda jde o nerozlučné či samostatné společenství) měla mít nějaký vliv skutečnost, že podaným návrhem chrání svá vlastnická práva k věci ve společném jmění manželů. Návrh mohl podat každý z nich samostatně (příkladem takového postupu budiž např. rozsudek NSS ze dne 5. 5. 2010, č. j. 3 Ao 2/2010 – 55), neboť každý z nich samostatně hájí své vlastní veřejné subjektivní právo a v řízení jedná za sebe. Nerozlučné společenství účastníků soudní řád správní nezná. Není ani rozhodné, zda jsou vlastníky věci ve společném jmění nebo „podílovými“ spoluvlastníky (viz výslovně výše cit. rozsudek NSS); nehledě na to, že toto odlišení pokulhává již z důvodu, že i společné jmění je formou spoluvlastnictví (viz systematické zařazení § 1236 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, do části třetí hlavy II dílu 4 nazvaného „Spoluvlastnictví“). 9. Jelikož § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, stanovící solidární povinnost k zaplacení (jediného) soudního poplatku dopadá pouze na případy nerozlučného společenství účastníků, nelze jej v nynějším řízení aplikovat (viz např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2022, č. j. 2 As 347/2019 – 81, č. 4368/2022 Sb. NSS, zejména bod 24). Každý z navrhovatelů tak byl povinen sám za sebe zaplatit celý soudní poplatek za podání návrhu ve výši 5 000 Kč [viz položka 18 bod 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích]. S ohledem na to, že jej navrhovatelé nezaplatili spolu s podáním návrhu (ani později před vydáním napadeného usnesení), byli k tomu napadeným usnesením správně vyzváni v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. 10. Ze shora uvedených důvodů soud napadené usnesení podle § 9 odst. 2 věty třetí zákona o vyšších soudních úřednících prvním výrokem potvrdil jako věcně správné. 11. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. 13. Navrhovatelé ve lhůtě stanovené napadeným usnesením, tj. do 15 dnů od jeho doručení, soudní poplatek nezaplatili i přes řádné poučení o tom, že soud jinak řízení zastaví. Proti napadenému usnesení nicméně podali (včasné) námitky dle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících. Soud se tedy musel zabývat tím, zda má tato skutečnost nějaký dopad na běh lhůty pro zaplacení soudního poplatku, resp. zda soud může řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě dle napadeného usnesení bez dalšího zastavit dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. 14. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) v usnesení ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021 (č. 75/2022 Sb. NS), dovodil, že vyzval-li soud prvního stupně dovolatele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (ve spojení s § 3 odst. 2 uvedeného zákona) k úhradě soudního poplatku za dovolání ve lhůtě patnácti dnů počítané od doručení usnesení (výzvy), nemá na běh této lhůty žádný vliv skutečnost, že usnesení nabylo právní moci (ve spojení s rozhodnutím o námitkách dle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících) až po uplynutí této lhůty. Ve věci řešené velkým senátem podal dovolatel taktéž námitky; soudní poplatek však ve lhůtě stanovené usnesením o výzvě k jeho zaplacení (počítané od dne doručení usnesení) nezaplatil. Až po jejím uplynutí a rozhodnutí o námitkách požádal o osvobození od soudních poplatků. Velký senát vyšel z toho, že podle § 171 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), počíná lhůta k plnění běžet od doručení usnesení a jejím uplynutím je vykonatelné. Podání námitek proti usnesení o výzvě má odkladný účinek pouze na právní moc usnesení, nikoliv na jeho vykonatelnost. Pouhé podání námitek tak nemá vliv na běh lhůty k zaplacení soudního poplatku. Je-li usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku na základě podaných námitek potvrzeno, nic se nemění na povinnosti úča