9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

41 A 86/2025- 47 - text 21 41 A 86/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Richarda Galise ve věci žalobce: Okrašlovací spolek čelákovický, IČO 02206820 sídlem Havlíčkova 411/14, 250 88 Čelákovice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/5, 100 10 Praha 10 za účasti: Ing. M. H. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Michalem Bedrnou sídlem Eliášova 922/21, Bubeneč, 160 00 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2025, č. j. MZP/2025/210/2243, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2025, č. j. MZP/2025/210/2243, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 3. 2025, č. j. 142907/2025/KUSK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl dle § 7 odst. 6 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon EIA“), že záměr osoby zúčastněné na řízení (dále též „oznamovatel“) Průmyslový park X II (dále též „sporný záměr“) nemůže mít významný vliv na životní prostředí a nebude posouzen podle zákona EIA. Obsah žaloby 2. Žalobce namítá, že sporný záměr, jehož součástí jsou tři velkokapacitní haly, narušuje harmonickou krajinu přírodního parku Kersko – Bory. Poukazuje na to, že dle čl. 1 odst. 1 nařízení Středočeského kraje č. 12/2010, o zřízení přírodního parku Kersko – Bory (dále jen „nařízení č. 12/2010“), se přírodní park zřizuje z důvodu ochrany krajinného rázu krajiny s významnými soustředěnými přírodními a estetickými hodnotami, s výrazným harmonickým měřítkem, zejména rozlehlými lesními komplexy Kerského lesa a lesa Bory, přecházejícími do otevřených prostor zemědělské polabské krajiny s jedinečnou krajinnou dominantou kostela sv. Apolináře na sadském kopci. 3. Žalobce považuje prvostupňové a napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť správní orgány se dostatečně nezabývaly jeho námitkami ohledně narušení harmonického měřítka přírodního parku Kersko – Bory. Žalobce ve vyjádření k záměru argumentoval, že sporný záměr narušuje harmonické měřítko přírodního parku a že Hodnocení vlivu navrhovaného záměru na krajinný ráz dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, zpracované Ing. M. K., které tvoří přílohu č. 6 oznámení záměru (dále též „Hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz“), chybně vymezuje potenciálně dotčený krajinný prostor, k čemuž navrhl provést dokazování místním šetřením. Namítl, že Hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz nezohledňuje, že na střechách hal bude umístěno technické vybavení. Oznámení záměru a hodnocení též nerespektují, že sousední pozemky v přírodním parku p. č. X1, X2, X3 a X4 v k. ú. S. jsou vedeny jako orná půda a náletová zeleň z nich může být kdykoli odstraněna. Žalobce namítl, že navržené haly by neměly být vidět z prostoru přírodního parku. Záměr by měl proto zahrnovat zelený pás šířky 25 m, nikoli pouze liniovou zeleň, která ho dostatečně nezakryje. Žalobce poukázal na to, že jiný přírodní park ve středním Polabí není. Přírodní park Kersko – Bory tedy představuje významnou jedinečnou hodnotu. Upozornil také, že je třeba chránit pohled z přírodního parku na kostel Sedmibolestné panny Marie, který má dle žalobce jedinečnou hodnotu. Vyjádřil názor, že v případě přírodního parku nejsou vlivy záměru popsané v závěru hodnocení vlivu na krajinný ráz přípustné, zejména je-li možné haly zeleným pásem zcela odclonit. Nesouhlasil se závěrem Hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz, podle nějž je vliv sporného záměru na harmonické měřítko krajiny a prostorové vztahy slabý až středně silní. Žalobce je přesvědčen, že vliv sporného záměru i s navrženou zelení je vzhledem k extrémnímu měřítku hal a jejich barevnosti silný. 4. Správní orgán I. stupně se těmito námitkami odmítl zabývat. Pouze poukázal na vyjádření Městského úřadu v Nymburce ze dne 22. 10. 2024, č. j. MUNYM-100/74073/2024/Ste (dále jen „vyjádření orgánu ochrany přírody“), a na Hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz. Žalobce v odvolání tuto vadu namítl a zdůraznil, že významný negativní vliv záměru spočívá v tom, že nezakrývá haly při hranici přírodního parku dostatečně širokým souvislým zeleným pásem, čímž ničí harmonická měřítka přírodního parku, což nebude možné v dalším stupni posuzování napravit. Ani žalovaný však námitky žalobce dostatečně podrobně neposoudil a jeho posouzení vlivu záměru na krajinný ráz je nedostatečné. Správní orgány se dle žalobce měly zabývat každou výše uvedenou námitkou. Žalobce ve vyjádření a odvolání podrobně uvedl, jak velkokapacitní haly mění měřítko krajiny a jak je navržená sadová výsadba nedostatečná. Argumentace žalovaného, že záměr je umisťován v již antropogenně zasaženém prostoru a že při uplatnění navržených opatření v rámci sadových úprav a ponechání současných nekolizních dřevin záměr neovlivní krajinný ráz, je s ohledem na detailní věcnou argumentaci žalobce nedostatečná. Ani Hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz dle žalobce neobsahuje věcné argumenty pro posouzení vlivu záměru na harmonické měřítko krajiny. Zejména neobsahuje vizualizace záměru z polních cest v přírodním parku, kde je harmonické měřítko nejvíce narušeno. Správní orgán I. stupně nebo žalovaný měli požadovat doplnění vizualizací. 5. Žalobce dále namítá, že správní orgán I. stupně tím, že nevyvrátil jeho námitky směřující proti Hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz, nesplnil svou povinnost posoudit schopnost přírodního prostředí snášet zátěž se zvláštním zřetelem na území přírodních parků podle části II bodu 3 písm. c) přílohy č. 2 zákona EIA. 6. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nepřezkoumatelné rovněž z důvodu, že žalovaný přes odvolací námitku neodůvodnil, proč se správní orgán I. stupně nemusel zabývat návrhem žalobce na provedení důkazu místním šetřením pro vymezení potenciálně dotčeného krajinného prostoru. Správní orgán I. stupně měl zjistit, zda je v Hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz správně vymezen tzv. potenciálně dotčený krajinný prostor. 7. Dále žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť potvrdilo prvostupňové rozhodnutí, v němž se správní orgán I. stupně nijak nevypořádal s jeho námitkou, že autorizovaná osoba v oznámení rezignovala na popis možných vlivů záměru na ochranné pásmo přírodního léčivého zdroje a zdroje minerálních vod II. stupně (dále jen „ochranné pásmo přírodního léčivého zdroje“) a oznámení neuvádí opatření, která budou přijata k jeho ochraně. Dle žalobce měly správní orgány vliv záměru na ochranné pásmo posoudit, neboť záměr počítá se založením objektů na vrtaných velkoplošných železobetonových pilotách se zasakováním dešťových vod, které mohou být ovlivněny ropnými látkami, kdy oznámení připouští možnost vzniku havárií. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nezákonné, neboť se s vlivem záměru na ochranné pásmo dostatečně nevypořádává. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhuje, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. K vypořádání námitek žalobce odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný je přesvědčen, že správní orgán I. stupně se otázkou vlivů záměru na krajinu dostatečně zabýval na stranách 6 a 7, 11 a 12 a 23 prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný poukazuje na to, že záměr zasahuje do území přírodního parku Kersko – Bory pouze okrajově, přičemž tento zásah nemá charakter významného ovlivnění krajinného rázu ani funkčních hodnot přírodního parku. Hranice přírodního parku v tomto místě není jednoznačně prostorově rozlišitelná a její průběh se fakticky překrývá s hranicí průmyslového využití území. Správní orgány proto hodnotily zásah jako marginální a nikoli způsobilý významně narušit přírodní či krajinné hodnoty, které jsou předmětem ochrany přírodního parku. Lokalizace záměru je v souladu s platným územním plánem města Sadská, který v daném prostoru vymezuje plochy pro výrobu a skladování. Dotčené území je dlouhodobě antropogenně ovlivněno. Zároveň byl záměr navržen tak, aby minimalizoval možné dopady na okolní krajinu. Haly jsou orientovány směrem od přírodního parku a do jeho prostoru zasahují pouze okrajovou částí v případě haly A. Tento dílčí zásah je kompenzován sadovými úpravami a výsadbou zeleně v rámci řešeného území, čímž bude zajištěna vizuální a částečně i ekologická integrace záměru do okolní krajiny. Správní orgá