47 Ad 15/2024 – Krajský soud v Praze

47 Ad 15/2024- 39 - text 9 47 Ad 15/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: H. D., narozená X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Petrem Doležalem sídlem Mazovská 476, 181 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2024, č. j. MPSV-2024/106810-912, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2024, č. j. MPSV-2024/106810-912, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 3 146 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Petra Doležala, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně dne 31. 10. 2019 požádala o přiznání příspěvku na péči. Její zdravotní stav byl několikrát posuzován posudkovými lékaři, kteří opakovaně měnili počet základních životních potřeb (dále jen „ZŽP“), které žalobkyně v posuzovaném období (ne)zvládala. O věci rozhodoval již dvakrát i zdejší soud. 2. Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Příbrami (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 31. 3. 2020, č. j. 10604/2020/MEL (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalobkyni přiznal příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od října 2019 (tj. II. stupeň závislosti) pro nezvládání 5 ZŽP: mobilita, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, a to na základě posudku OSSZ Mělník ze dne 18. 12. 2019 (závěry potvrdil dne 24. 2. 2020) 3. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) v posudku ze dne 19. 10. 2020 (který potvrdila dne 3. 12. 2020) vyhodnotila, že žalobkyně je ve III. stupni závislosti, neboť nezvládá 8 ZŽP (mobilita, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost, oproti předchozímu posouzení vyhodnotila, že žalobkyně ještě nezvládala ZŽP orientace, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu). Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2020 o odvolání byla zrušeno v přezkumu dne 23. 4. 2021. PK MPSV následně setrvala na svých závěrech v posudku ze dne 23. 6. 2021. Žalobkyně rozporovala zvládání ZŽP komunikace. 4. V posudku ze dne 31. 8. 2021 PK MPSV vyhodnotila oproti dřívějším posouzením odlišně, že žalobkyně v období od 31. 10. 2019 do 16. 5. 2020 (dále jen „první období“) byla ve II. stupni závislosti, protože nezvládala 4 ZŽP (mobilita, stravování, péče o zdraví a péče o domácnost) a v období od 17. 5. 2020 (dále jen „druhé období“) je ve III. stupni závislosti, neboť nezvládá 8 ZŽP (oproti předchozímu posudku však změnila posouzení ZŽP tělesné hygieny jako zvládnuté, naopak ZŽP komunikace jako nezvládnuté). 5. Po dalším sociálním šetření PK MPSV v posudku ze dne 2. 11. 2021 (jehož závěry potvrdila dne 26. 11. 2021) setrvala na tom, že žalobkyně v prvním období byla ve II. stupni závislosti, v druhém období ve III. stupni závislosti a změnila to, že v období od 15. 9. 2021 (dále jen „třetí období“) byla žalobkyně ve IV. stupni závislosti (úplná závislost). 6. Následné rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2021 zdejší soud zrušil rozsudkem ze dne 22. 8. 2022, č. j. 47 Ad 6/2022-25 (dále jen „první zrušující rozsudek“). 7. V posudku ze dne 7. 12. 2022 PK MPSV (potvrdila dne 23. 2. 2023) opět názor změnila a vyhodnotila, že v prvním období byla žalobkyně v I. stupni závislosti, neboť nezvládala pouze 3 ZŽP (péči o zdraví, péči o domácnost a osobní aktivity). Naopak v druhém období byla žalobkyně ve IV. stupni závislosti, neboť nezvládala žádnou ZŽP. 8. Rozsudkem ze dne 9. 1. 2024, č. j. 42 Ad 7/2023-41 (dále jen „druhý zrušující rozsudku“) zdejší soud zrušil první výrok rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2023 týkající se prvního období, a to z toho důvodu, že žalovaný, resp. PK MPSV nedodržela závazný právní názor v prvním zrušujícím rozsudku. Ve vztahu k výroku II (druhé období) soud žalobu odmítl, neboť žalobkyně dosáhla nejvyššího možného příspěvku na péči. V dalším řízení se tedy PK MPSV a žalovaný měli zabývat pouze prvním obdobím. 9. V posudku ze dne 21. 3. 2024 PK MPSV opět vyhodnotila, že žalobkyně v prvním období byla závislá pouze v I. stupni, neboť nezvládala pouze 3 ZŽP (péči o zdraví, péči o domácnost a osobní aktivity). 10. V záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný rozhodl, že žalobkyně byla v prvním období závislá pouze v I. stupni závislosti (nezvládání 3 ZŽP) a změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobkyni od října 2019 do dubna 2020 (první období) přiznal příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. 11. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný, resp. PK MPSV nedodržela závazný právní názor soudu ve druhém zrušujícím rozsudku. Obsah podání účastníků 12. Zaprvé žalobkyně namítla, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor v druhém zrušujícím rozsudku. Soud ve druhém zrušujícím rozsudku zavázal žalovaného, aby řádně posoudil schopnost žalobkyně zvládat 3 ZŽP: oblékání a obouvání, tělesná hygiena a osobní aktivity. Vytkl žalovanému, že po prvním zrušujícím rozsudku opětovně posuzoval zvládání i jiných ZŽP. Soud ve druhém zrušujícím rozsudku přitom konstatoval, že ZŽP mobilita, komunikace, orientace a stravování byly již posouzeny (žalobkyně proti takovému posouzení logicky nebrojila) a žalovanému nepříslušelo je přehodnocovat. Soud zavázal žalovaného, aby rovněž při posouzení ZŽP osobní aktivity zohlednil, že dle posudků PK MPSV ze dne 7. 12. 2022 a 23. 2. 2023 ji žalobkyně nezvládala. 13. Zadruhé žalobkyně namítla, že se žalovaný nevypořádal s námitkami žalobkyně vznesenými dne 8. 1. 2023 a 9. 1. 2023. Žalovaný pouze uvedl, že není oprávněn se jimi zabývat, protože nemá potřebné znalosti a k odborným zjištěním slouží PK MPSV. Takto plošně však nelze námitky žalobkyně odmítnout s pouhým odkazem na posudek. Ani PK MPSV se nevypořádala s námitkami žalobkyně a zejména nevysvětlila, proč dospěly různé komise k různým výsledkům. Žalovaný opět pouze zkopíroval posudkové zhodnocení PK MPSV, aniž by posudek či jiné důkazy hodnotil. Posudek PK MPSV a i napadené rozhodnutí jsou tudíž nepřezkoumatelné. 14. Zatřetí žalobkyně namítla, že žalovaný nesprávně posoudil její schopnost zvládat ZŽP oblékání a obouvání a tělesnou hygienu (a odkázala na námitky ze dne 8. 1. 2023). 15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě podrobně zrekapituloval průběh dosavadního řízení. K žalobním námitkám uvedl, že zdravotní stav žalobkyně PK MPSV posoudila řádně, zohlednila sociální šetření, zabývala se lékařskými nálezy a vyjádřila se ke sporným posuzovaným ZŽP mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena. Vyjádřil se i k námitkám žalobkyně ze dne 8. 1. 2023. K novému posudku PK MPSV se žalobkyně ani v prodloužené lhůtě nevyjádřila. Žalovaný respektoval právní názor zdejšího soudu v druhém zrušujícím rozsudku. Nový posudek PK MPSV se zabýval ZŽP mobilitou a odůvodnila, proč je považována za zvládnutou v období od října 2019 do dubna 2020 (body 75 až 80 druhého zrušujícího rozsudku). Rovněž zdůvodnila neuznání ZŽP orientace s odkazy na lékařské nálezy a neuznání ZŽP komunikace (body 81 až 86 druhého zrušujícího rozsudku). PK MPSV neshledala důvody pro uznání ZŽP stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena (body 87 až 95 druhého zrušujícího rozsudku). Posouzení věci 16. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Soud neprováděl dokazování, a tak v souladu s vůlí vyjádřenou žalobkyní (srov. č. l. 38 soudního spisu) rozhodl bez nařízení jednání. S tímto postupem vyslovil žalovaný souhlas implicitně podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Nerespektování závazného právního názoru 17. Zdejší soud rozhoduje o nároku žalobkyně na příspěvek na péči již potřetí. 18. V prvním zrušujícím rozsudku vytkl žalovanému nejenom procesní vady (např. nevyrozumění o doplnění podkladů a neumožnění se k nim vyjádřit), ale i to, že žalovaný nedostatečně posoudil žalobkyninu schopnost zvládat 3 ZŽP (oblékání a obouvání, tělesná hygiena a osobní aktivity). Zdůraznil, že přezkoumání jiných ZŽP se žalobkyně v předchozím řízení nedomáhala (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2015, č. j. 3 Ads 238/2014-21). Zdejší soud rovněž žalovanému vytknul, že doslovně přebírá odůvodnění vyslovené v posudku PK MPSV, přestože žalobkyně jednotlivé posudkové hodnocení zpochybňovala. PK MPSV ani žalovaný se nevyjádřili k rozporným závěrům PK MPSV v jednotlivých posudcích a některé závěry o zvládání ZŽP soud považoval z