47 Ad 36/2024 – Krajský soud v Praze

47 Ad 36/2024- 34 - text 15 47 Ad 36/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: P. P., narozený X bytem X zastoupený obecným zmocněncem Ing. M. K. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/232366-912, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/232366-912, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V projednávané věci soud již potřetí řeší nárok matky žalobce na příspěvek na péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o sociálních službách“). První rozhodnutí žalovaného soud zrušil pro nepřezkoumatelnost. Druhé rozhodnutí žalovaného zrušil pro nedodržení závazného právního názoru soudu, nepřezkoumatelnost a nedostatečně zjištěný skutkový stav. Dosavadní průběh řízení 2. Dne 12. 4. 2021 podala matka žalobce (dále jen „žadatelka“) u Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Příbrami (dále jen „úřad práce“) žádost o příspěvek na péči. 3. Podkladem pro vydání prvostupňové rozhodnutí bylo mj. sociální šetření ze dne 29. 4. 2021, které bylo provedla z epidemiologických důvodů pouze pečující osoba (žalobcem), a to vyplněním dotazníku, přičemž v jeho ručně psaném záznamu je u základní životní potřeby (dále jen „ZŽP“) mobilita uvedeno, že žalobkyně nezvládá schody, nezvládá se pohybovat v běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, nezvládá nastupovat a vystupovat do/z dopravních prostředků a používat je. Podrobněji je k užívání dopravních prostředků uvedeno, že žadatelka nikam necestuje, cvičně byla minulý měsíc v doprovodu nakupovat 200 metrů na náměstí a cesta trvala skoro 2 hodiny, po únavě dlouho spala. Doprovod musely dělat dvě osoby. Pohyb se týden od týdne horší, pro žadatelku zamluvily vozík a chodítko. U ZŽP komunikace bylo uvedeno, že se žadatelka nevyjadřuje bez problémů, vymýšlí si, občas mluví z cesty, ale jsou chvíle, kdy se vyjadřuje normálně. Dále bylo zaškrtnuto, že nerozumí všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům. Mobilní telefon nepoužívá, přičemž ani před třemi lety nepochopila funkce telefonu. Počítač/notebook/tablet nepoužívala. U osobních aktivit bylo uvedeno, že televizi nevnímá, „asi myslí na něco jiného“, ani časopisy nelistuje, vaří syn, uklízí syn i pere prádlo. Loni v létě vydržela i pár hodin sedět na sluníčku na zahradě. Sociální kontakt měla jen se synem, se kterým žila ve společné domácnosti, dcera přijížděla jednou za měsíc přibližně na tři dny. S jinými rodinnými příslušníky se již skoro nevídala. Osobní záležitosti si vyřizovat sama nezvládala, a to ani s pomocí. Se sousedy nebo přáteli není v kontaktu, prakticky nevyjde z domu, u lékaře byla naposledy před šesti měsíci. Nikam nechodí. 4. Podle posudku posudkové lékařky ČSSZ ze dne 28. 6. 2021, č. j. LPS/2021/1066-PB_CSSZ, je rozhodující příčinou pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pohybové postižení gonatrosou. Posudková lékařka učinila závěr, že nejde o osobu, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) považuje za závislou na pomoci jiné osoby. Žadatelka nezvládla samostatně v přijatelném standardu ani s běžnými facilitátory pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ZŽP péče o zdraví a péči o domácnost. Posudková lékařka vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. B. a ze sociálního šetření ze dne 29. 4. 2021. 5. Úřad práce rozhodnutím ze dne 31. 8. 2021, č. j. 6756/2021/SED (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žadatelce nepřiznal příspěvek na péči, neboť dle posudku posudkové lékařky samostatně nezvládala pouze dvě z deseti ZŽP dle zákona o sociálních službách a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“), a to péče o zdraví a péče o domácnost. 6. Žadatelka podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, ve kterém namítala, že její zdravotní stav byl hodnocen pouze „od stolu“ na základě dotazníkového sociálního šetření ze dne 29. 4. 2021, aniž by bylo provedeno průkazné místní sociální šetření. Podkladem pro posudek byla neaktuální zdravotní dokumentace praktického lékaře, k němuž téměř nedocházela. Dále žadatelka vyjmenovala všech deset ZŽP, které dle svého tvrzení nezvládá. 7. Posudková komise v posudku ze dne 13. 12. 2021, který byl vypracován v nepřítomnosti žadatelky, a ve kterém vycházela z totožných podkladů rozhodnutí jako úřad práce, shodně s posudkovou lékařkou dospěla k závěru, že se žadatelka nepovažuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách. Žadatelka nebyla schopna zvládat dvě ZŽP: péče o zdraví a péče o domácnost. 8. Žadatelka ve vyjádření k podkladům ze dne 6. 1. 2022 opět poukázala na skutečnost, že nebylo provedeno sociální šetření na místě. Dále poukazovala na to, že je nemyslitelné, aby ve věku 91 let byla zcela samostatná. Naopak, syn (žalobce) byl okolnostmi donucen ke každodenní péči o žadatelku. V doplnění vyjádření ze dne 10. 1. 2022 žadatelka podrobně uvedla, proč nepokládá za zvládané konkrétní ZŽP: mobilita, orientace, komunikace, stravování a osobní aktivity. Zdůrazňovala, že k dovození zvládání ZŽP dle prováděcí vyhlášky musí být i schopna rozpoznat a zkontrolovat správnost zvládnutí ZŽP. 9. Žalovaný provedl dne 9. 2. 2022 sociální šetření v místě bydliště žadatelky za účasti žadatelky a žalobce. 10. V návaznosti na to žadatelka ve vyjádření ze dne 2. 3. 2022, v němž s odkazem na zjištění místního sociálního šetření podrobně odůvodňovala nezvládání dalších dvou ZŽP: tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. 11. Posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 7. 3. 2022 nad rámec dříve uvedených podkladů zohlednila i záznam ze sociálního šetření ze dne 9. 2. 2022. Žadatelka nebyla při jednání posudkové komise přítomna, neboť se omluvila, ale přítomen byl žalobce a žadatelčin zástupce. Posudková komise uzavřela, že žadatelka je osobou, která se podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), neboť nezvládá celkem sedm ZŽP v přijatelném standardu: orientace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a péče o domácnost. Tento stav trval již od 12. 4. 2021. Posudková komise konstatovala, že u žadatelky šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, progredující geriatrický syndrom při významné interní polymorbiditě (hypertenze, ischemická choroba srdeční, diabetes mellitus) s degenerativním kloubním postižením. Při posuzování mobility posudková komise uvedla, že za potřebu pomoci nelze považovat doprovod z důvodu zvýšené bezpečnosti pro riziko pádu nebo zvýšených obav z pádu. Žadatelka se pohybovala samostatně, i když drobnými krůčky a využívala vycházkovou hůl. Podle komise nejde o těžké postižení končetin či páteře. Trpěla občasnými závrativými stavy, ale podle praktického lékaře neměla závratě ani dechové obtíže. Celkově se jednalo o kombinaci obtíží při degenerativním postižení kolenních kloubů a senilní poruchy motoriky s úbytkem fyzických sil. Ohledně komunikace poukázala posudková komise na to, že žadatelka mluvila srozumitelně, rozuměla hlasité řeči, byla schopna použít pevnou telefonní linku a také podpis zvládala. Nepochybně však trpěla významnou poruchou paměti, která již ovlivňovala každodenní činnosti. Byly zde obtíže při orientaci v časové ose při zachované orientaci místem. Objevovaly se závažné obtíže při řešení problémů. Žadatelka měla problémy při rozpoznávání osob ani nebyla schopna rozpoznat správnost zvládnutí úkonů základní sebeobsluhy, tj. při stravování dodržovat diabetickou dietu, konzumovat stravu v pravidelném režimu, zvládnout výběr oblečení včetně obouvání a navlékání kompresivní punčochy, i když samotné oblékání a svlékání bylo možné. Problém byl i s dodržováním hygieny včetně výměny inkontinenčních pomůcek a udržováním osobních věcí. Ke zvládání ZŽP osobní aktivity posudková komise uvedla, že i přes redukované schopnosti ze sociálního šetření vyplývá snaha o sociální aktivity, byla v kontaktu především s rodinou. Lékařskými nálezy nebyla potvrzena ztráta rozumových schopností a projevy těžké demence, které by sociální kontakt vylučovaly. 12. Žadatelka se dne 14. 3. 2022 podrobně vyjádřila k podkladům rozhodnutí, přičemž rozporovala závěry ohledně zvládání následujících ZŽP: mobilita, komunikace a osobní aktivity. Žádala provedení dalšího sociálního šetření a namítala, že posudek nerespektuje závazná pravidla vyhlášky, neboť nehodnotí jednotlivé aktivity. 13. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 3. 2022, č. j. MPSV-2022/49380-912 (dále též jen „r