51 A 47/2024 – Krajský soud v Praze

51 A 47/2024- 32 - text 12 51 A 47/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobkyně: Betonárna Honzík s.r.o. sídlem Vrutická 237, 277 31 Velký Borek zastoupena advokátem JUDr. Petrem Janem Bakešem sídlem U Olší 280, 277 31 Velký Borek proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2024, č. j. 110682/2023/KUSK-DOP/KUB, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2024, č. j. 110682/2023/KUSK-DOP/KUB, se ruší v rozsahu, v jakém žalovaný rozhodl o vině a trestu žalobkyně ve vztahu ke skutkům označeným v rozhodnutí Městského úřadu Neratovice ze dne 14. 4. 2023, č. j. MěÚN/038502/2023, body 1/ až 4/, a o nákladech řízení, a v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Jana Bakeše, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně byla uznána vinou z několika přestupků, protože provozovala přetížené vozidlo. Soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyni prospívá změna právní úpravy, která nastala až po rozhodování správních orgánů. I ty ale pochybily. Přezkoumatelně totiž neodůvodnily výši uložené pokuty. Jejich rozhodnutí by proto v této části nemohla obstát, ani kdyby soud novou právní úpravu ve prospěch žalobkyně neaplikoval. Průběh správního řízení 2. Městský úřad Neratovice (dále „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 14. 4. 2023, č. j. MěÚN/038502/2023 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobkyni vinnou ze spáchání 31 přestupků podle § 42b odst. 1 písm. u) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť žalobkyní provozovaná vozidla překročila při vysokorychlostním vážení v rozhodnutí specifikovaných časech a místech hodnoty stanovené vyhláškou č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále „vyhláška č. 209/2018 Sb.“). Za spáchané přestupky městský úřad žalobkyni uložil správní trest pokuty ve výši 108 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. 4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) prvostupňové rozhodnutí částečně změnil, a to jednak v části týkající se přestupků specifikovaných pod body 1/ až 4/ prvostupňového rozhodnutí, u nichž žalovaný změnil výši hodnot, o něž žalobkyně překročila největší povolenou hmotnost podle vyhlášky č. 209/2018 Sb., a jednak v části týkající se uložené pokuty, kterou snížil na 54 000 Kč, ale současně vedle toho dalším výrokem uložil ještě pokutu ve výši 20 000 Kč podle § 41 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Dále žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí (v napadeném rozhodnutí zjevně nesprávně uvádí, že zrušil „řízení“ o těchto přestupcích – pozn. soudu) v rozsahu týkajícím se přestupků uvedených pod body 5/ až 31/ prvostupňového rozhodnutí a řízení v tomto rozsahu zastavil. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. V odůvodnění žalovaný předně konstatoval, že ve prospěch žalobkyně zohlednil nové opatření obecné povahy Českého metrologického institutu č. 0111OOP-C010-24, které nabylo účinnosti dne 28. 2. 2024. Jím byla zvýšena největší dovolená chyba pro hmotnost vozidla z původních 5 % na 7 % a největší dovolená chyba pro zatížení na nápravu z původních 11 % na 15 %. V důsledku toho žalovaný zastavil řízení o přestupcích označených pod body 5/ až 31/ v prvostupňovém rozhodnutí, neboť po zohlednění vyšší odchylky naměřené hodnoty nepřekročily stanovené limity. U přestupků specifikovaných pod body 1–4 prvostupňového rozhodnutí byly i po přepočtu limity překročeny. Ve vztahu k nim žalovaný upravil i výši pokuty. Ke správnímu trestu žalovaný dále uvedl, že aplikoval § 41 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky, na základě kterého žalobkyni dále uložil pokutu ve výši 20 000 Kč. Shrnutí žaloby 6. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). 7. Předně namítá, že žalovaný při změně výroku o uložení správního trestu pokuty na 54 000 Kč neodůvodnil, jak dospěl právě k této výši. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Nadto se žalobkyni jeví pokuta ve výši 54 000 Kč za 4 přestupky jako neproporcionální s ohledem na to, že městský úřad původně uložil žalobkyni pokutu ve výši 108 000 Kč za 31 přestupků. 8. Žalovaný dále porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, neboť sám rozhodl o uložení dalšího správního trestu pokuty ve výši 20 000 Kč podle § 41 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. Tímto postupem žalovaný odepřel žalobkyni možnost bránit se proti uloženému správnímu trestu. Učinil tak navíc v rozporu se zásadou zákazu reformatios in peius, neboť pokutu uložil poté, co žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutí řádným opravným prostředkem. Žalovaný nemá zákonné zmocnění doplňovat chybějící výroky nalézacího orgánu o uložení povinnosti. Jeho postup založil těžkou procesní vadu, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008-73. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Argumentuje, že při ukládání správního trestu nevybočil ze zákonných mezí. Výměru pokuty určil podle § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích dle největšího překročení stanoveného limitu, neboť při projednání více přestupků ve společném řízení se správní trest ukládá za přestupek nejzávažnější podle § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. V tomto případě odpovídá výše pokuty 9 000 Kč za každou započatou tunu, která překračuje největší povolenou hmotnost vozidla nebo jízdní soupravy. Žalovaný je proto přesvědčený, že napadené rozhodnutí obsahuje přezkoumatelné úvahy, na základě kterých dospěl k výši pokuty. 10. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že by prvostupňové rozhodnutí změnil v neprospěch žalobkyně. Výslednou pokutu jí totiž v odvolacím řízení snížil. Ze správního spisu nadto plyne, že žádný výrok v rozhodnutí neabsentoval. Proto se nejedná o procesní vadu. Posouzení žaloby soudem 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a po vyčerpání řádných opravných prostředků. Jedná se tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť s tímto postupem účastníci řízení nevyjádřili ve lhůtě stanovené soudem nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Nadto soud shledal důvod pro postup dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 12. Dokazování soud neprováděl, protože si při posouzení věci vystačil s obsahem správního spisu (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 13. Soud úvodem konstatuje, že z žaloby bez pochybností nevyplývalo, v jakém rozsahu se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. V petitu navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí jako celku, avšak v obsahu žaloby výslovně brojila jen proti výrokům o správním trestu (viz zejména odst. [4] žaloby). Soud ji proto vyzval k odstranění vad žaloby. 14. Z následné reakce žalobkyně lze vyvodit, že se domáhá zrušení celého napadeného rozhodnutí vyjma té části napadeného rozhodnutí, jíž žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí ve vztahu ke skutkům označeným v prvostupňovém rozhodnutí body 5/ až 31/ a v tomto rozsahu žalovaný řízení zastavil. Tato nenapadená část, jak sama uvádí žalobkyně, je jí ku prospěchu. Z tohoto pohledu je poněkud matoucí, že přes právě uvedené žalobkyně ve své reakci uvedla, že se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí „jako celku“, nicméně z textu podání je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nechce, aby soud zrušil celé napadené rozhodnutí, tedy včetně této části rušící prvostupňové rozhodnutí ve vztahu ke skutkům označeným 5/ až 31/ a zastavující přestupkové řízení ve vztahu k těmto skutkům. Jak žalobkyně opakovaně uvádí, tato část napadeného rozhodnutí je jí ku prospěchu. Proto soud dovodil, že žalobkyně brojí žalobou proti celému napadenému rozhodnutí vyjma této jeho části, a žalobkyni již znovu k odstranění vad žaloby nevyzýval. Srozumitelnost napadeného rozhodnutí 15. Dále se soud považuje za nutné vyjádřit ke srozumitelnosti napadeného rozhodnutí. Jeho přezkum je totiž možný jen za předpokladu, že je zřejmé, jak žalovaný ve věci rozhodl. Výrok napadeného rozhodnutí přitom není na první pohled pečlivě a srozumitelně formulovaný. 16. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. 17. Nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost je takové rozhodnutí, z něhož nelze seznat, jak správní orgán vůbec rozhodl. To může být dáno absencí výroku, nedostatky jazykového vyjádření výroku nebo vnitřní rozporno