1 As 32/2012 — Nejvyšší správní soud

51 A 48/2024- 86 - text 15 51 A 48/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Josefa Straky a Karla Ulíka ve věci žalobců: a) M. P. b) J. P. oba bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Kubíčkem sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) M. Z. bytem X 2) PhDr. P. V., Ph.D. bytem X 3) A. H. bytem X 4) I. M. bytem X 5) R. Z. bytem X 6) J. Z. bytem X 7) M. Š. bytem X 8) M. H. bytem X všichni zastoupeni advokátem JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D. sídlem Na Květnici 713/7, 140 00 Praha 4 9) Bc. H. P. bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Michaelovou Jindrákovou sídlem Ukrajinská 874/3, 101 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, č. j. 036997/2024/KUSK-DOP/HOL, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, č. j. 036997/2024/KUSK-DOP/HOL, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 17 850,50 Kč, a to k rukám jejich zástupce Mgr. Petra Kubíčka, advokáta. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci Situace v území 1. Žalobci jsou spoluvlastníci pozemků parc. č. XA a XB v katastrálním území X (dále též „dotčené pozemky“). Přes části těchto pozemků vede v terénu viditelná cesta, která ústí k bytovému domu čp. XC a XD na pozemku parc. č. st XE, ve kterém jsou vymezeny samostatné bytové jednotky ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení 1)-8). Osoba zúčastněná na řízení 9) vlastní přilehlý pozemek parc. č. XF. 2. Pro lepší představu o situaci v dané lokalitě soud překládá výřez katastrální ortofotomapy: [OBRÁZEK] 3. Osoby zúčastněné usilují o to, aby na cestě nacházející se na dotčených pozemcích byla deklarována existence veřejně přístupové účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Mají za to, že cesta vedoucí přes dotčené pozemky představuje jedinou přístupovou a příjezdovou komunikaci k jejich nemovitostem, avšak žalobci tento přístup od roku 2010 komplikují, neboť užívání cesty podmiňují platbami nájemného, přestože v minulosti byla cesta užívána bezplatně 4. Žalobci však tvrdí, že od okamžiku nabytí dotčených pozemků aktivně projevovali svůj nesouhlas s veřejným užíváním cesty, a to umístěním samonosné brány. Souhlas s veřejným užíváním přitom neudělili ani předchozí vlastníci pozemků, a to ani konkludentně. U vjezdu na pozemky se historicky nacházela svislá dopravní značka zákaz vjezdu s nápisem soukromý pozemek, jak vyplývá ze snímků z mapy.cz v roce 2014 a 2019. Žalobci jsou proto přesvědčeni, že třetí osoby cestu užívají toliko na základě soukromoprávního oprávnění. Průběh správního řízení 5. O určení existence veřejně přístupné účelové komunikace požádaly dne 2. 3. 2023 osoby zúčastněné na řízení 1) a 2), a to v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu č. 360-20/2023, vyhotoveném Jindřichem Tlukou, ověřeném úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. Martinem Appeltem (dále „geometrický plán“). O žádosti rozhodoval Městský úřad v Říčanech (dále „městský úřad“). 6. V průběhu řízení před městským úřadem vyšlo najevo, že vznik cesty byl poprvé zaznamenán v souvislosti s výstavbou bytového domu na (současném) pozemku parc. č. st. 71, neboť se o ní zmiňovalo územní rozhodnutí Okresního národního výboru Praha-východ ze dne 6. 5. 1965, č. j. výst. 3036/65-Mach (dále „rozhodnutí ONV“). Původními vlastníky dotčených pozemků (původně se jednalo o jeden pozemek parc. č. 58 – pozn. soudu) byli v době výstavby cesty J. P. st. aj. P. ml., který se po smrti svého otce v roce 1973 stal jejich výlučným vlastníkem [rozhodnutí Státního notářství Praha-východ ze dne 6. 9. 1974, poř. č. 3653 (dále „rozhodnutí o dědictví ze dne 6. 9. 1974“)]. V roce 1992 tyto pozemky odkoupil S. M. (kupní smlouva ze dne 25. 6. 1992 sepsaná formou notářského zápisu č. j. NZ 695/92 N 861/92). V roce 1995 od něj odkoupila pozemek parc. č. XG osoba zúčastněná na řízení 9) s tím, že si formou dodatku ke kupní smlouvě od prodávajícího zajistila možnost přístupu přes dotčené pozemky „v šíři 3 metrů od obecní komunikace kolem bytovek“ (kupní smlouva za dne 11. 9. 1995 s dodatkem č. 1 ze dne 17. 1. 1996). V roce 2008 od pana M. nabyl dotčené pozemky M. M. a žalobce a) [kupní smlouva o převodu vlastnictví k nemovitostem ze dne 10. 3. 2008]. Od roku 2015 jsou spoluvlastníky pozemků žalobci (kupní smlouva ze dne 8. 4. 2015). 7. Městský úřad nejprve rozhodnutím ze dne 19. 6. 2023, č. j. 152239/2023-MURI/OSAD/1789, žádost zamítl s tím, že osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) se domáhají pouze ochrany svého soukromého práva, k čemuž neslouží řízení o určení právního vztahu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“). Žalovaný nicméně toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil městskému úřadu k novému projednání, v němž se měl zabývat jednotlivými znaky veřejně přístupné účelové komunikace (rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2023, č. j. 090727/2023/KUSK-DOP/Svo). 8. Městský úřad následně rozhodnutím ze dne 24. 11. 2023, č. j. 339117/2023-MURI/OSAD/1789 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), určil, že se na dotčených pozemcích nachází veřejně přístupná účelová komunikace (ve výroku je uvedeno pouze „veřejně přístupná komunikace“ – pozn. soudu). Městský úřad na základě předložených listin shledal, že cesta je v terénu jednoznačně seznatelná a slouží jako jediná příjezdová komunikace k nemovitostem pro potřeby osob zúčastněných na řízení. Cesta byla v minulosti užívána v podstatě neomezeným způsobem, např. k průchodu na pozemky parc. č. XJ a XK. Z ničeho nevyplývá, že by předchozí vlastníci pozemků po době nesvobody, resp. od převodu pozemků v roce 1992 jakkoliv aktivně bránili jejich veřejnému užívání. Omezení možnosti veřejného užívání cesty nelze dovodit ani z rozhodnutí ONV. Brána byla u vjezdu na pozemky umístěna až v roce 2010, ačkoliv v minulosti již předchozí vlastníci konkludentně souhlasili s jejich veřejným užíváním. Ačkoliv je na fotografii z roku 2014 patrná zákazová dopravní značka, nejedná se z hlediska projevení nesouhlasu s veřejným užíváním cesty o relevantní období. Z fotografie není zřejmé, kdy byla značka u vjezdu umístěna. K umístění značky je navíc třeba rozhodnutí silničního správního úřadu, které v daném případě nebylo vydáno. Žalobcům se proto nepodařilo prokázat, že by kdykoliv před umístěním brány aktivně bránil veřejnému užívání cesty. Podle městského úřadu cesta zajišťuje pro osoby zúčastněné na řízení nutnou komunikační potřebu, a naplňuje tak všechny znaky veřejně přístupné účelové komunikace. Jiná alternativní cesta pro přístup k bytovému domu neexistuje. 9. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání. V něm zejména namítali, že předchozí vlastníci projevili aktivní nesouhlas s veřejným užíváním cesty umístěním zákazové značky. Tato značka je zřetelně opotřebovaná, a lze tedy dovodit, že u vjezdu byla umístěna nejméně několik let. Cesta tudíž nikdy nebyla určena k užívání širokou veřejností, užívají ji výhradně osoby zúčastněné na řízení na základě soukromoprávního oprávnění, a to ústní smlouvy o úplatném užívání pozemků uzavřené se Společenstvím vlastníků domu č.p. XH,XCH v X (dále „SVJ“). SVJ přestalo v prosinci 2022 hradit platby za užívání cesty. Od té doby je cesta užívána na základě výprosy. Osoba zúčastněná na řízení 9) cestu užívá na základě dodatku č. 1 ze dne 17. 1. 1996 ke kupní smlouvě. Žalobci pouze požadují, aby osoby zúčastněné na řízení platily za užívání cesty cenu v místě a čase obvyklou. V tomto směru jsou ochotni s nimi jednat, což již od roku 2008 ostatně neúspěšně činí. Na podporu své argumentace žalobci předložili dopisy z 3. 9. 2008, 27. 1. 2011 a 17. 5. 2011 a e-mailovou komunikaci z 24. 10. 2022 a 7. 12 2022. 10. Odvolání podaly rovněž osoby zúčastněné na řízení 1–8) s tím, že rozsah veřejně přístupné účelové komunikace měl být vymezen na základě přiloženého geometrického plánu. Z výroku prvostupňového rozhodnutí bylo navíc zřejmě omylem vypuštěno slovo účelová komunikace. 11. Osoba zúčastněná na řízení 9) ve vyjádření k odvoláním uvedla, že sporná cesta je od svého vzniku veřejně přístupnou účelovou komunikací. Existuje důvodná pochybnost, zda byla zákazová značka u vjezdu umístěna v souladu se zákonem. 12. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 5. 2024, č. j. 036997/2024/KUSK-DOP/HOL (dále „napadené rozhodnutí“), změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že průběh a rozsah veřejně přístupné účelové komunikace upřesnil na základě geometrického plánu. Věcně se však se závěry městského úřadu zcela ztotožnil. Podle žalovaného slouží sporná cesta jako veřejná komunikace nejméně od roku 1965, a to s konkludentním souhlasem předchozích vlastníků. Žalobci neprokázali, že by předchozí vlastníci proje