4 As 272/2015 — Nejvyšší správní soud

51 A 75/2023- 56 - text 11 51 A 75/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Petra Šuránka a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobkyně: Ing. M. K. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Jaroslavem Hostinským sídlem Vinohradská 126, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha za účasti: Ing. J. Ž. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Živnůstkou sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2023, č. j. 092427/2023/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2023, č. j. 092427/2023/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 580,50 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Jaroslava Hostinského, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Shrnutí řízení o odstranění stavby oplocení 1. Městský úřad Týnec nad Sázavou (dále „stavební úřad“) na základě podnětu osoby zúčastněné na řízení vyzval dne 12. 1. 2022 žalobkyni k předložení dokladů ke stavbě oplocení na pozemcích parc. č. XA, XB, XC a XD v k. ú. a obci X, které ohraničuje, resp. vymezuje pozemky u nemovitosti č. ev. X na pozemku parc. č. st. p. X. 2. Žalobkyně předložila dne 2. 2. 2022 rozhodnutí rady Místního národního výboru v X ze dne 20. 2. 1974 (pozn. soudu: z důvodu označení měsíce římskou číslicí II. se v podání účastníků a ve správním spise objevují data 20. 2. 1974 a 20. 11. 1974 – jedná se však o jedno a totéž rozhodnutí), které dodatečně povolilo stavbu oplocení na pozemcích parc. č. XE a XF v k. ú. X, chata č. X (pozn. soudu: všechny pozemky uvedené v tomto rozsudku spadají do katastrálního území X). Mezi podmínkami bylo, že nynější oplocení bude osázeno keři tak, aby nenarušovalo ráz krajiny, a že po vzrůstu živého plotu bude původní oplocení odstraněno. K povolení byl připojen situační plánek ze dne 4. 4. 1974. 3. Stavební úřad dne 17. 3. 2022 žalobkyni informoval, že stavba oplocení je provedena v rozporu s dodatečným povolením ze dne 20. 2. 1974. To povolilo umístění oplocení pouze na pozemcích parc. č. XE a XG (v dodatečném povolení je sice uvedeno parc. č. XF, to však byla podle stavebního úřadu zjevná chyba), ale dle geodetického zaměření přiloženého k podnětu osoby zúčastněné na řízení stavba zasahuje na pozemky parc. č. XA, XB, XH, XC a XD. Proto stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby oplocení na těchto pozemcích. 4. Rozhodnutím ze dne 20. 2. 2023, č. j. TnS-2021/5144-19 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), stavební úřad nařídil žalobkyni odstranění stavby oplocení na pozemcích parc. č. XA, XB, XH, XC a XD. Stavbu oplocení popsal jako dřevěný plaňkový plot o výšce 1,60 m, uchycený v zabetonovaných ocelových sloupcích. Pro jeho přesné umístění odkázal na grafickou část prvostupňového rozhodnutí. Stavební úřad současně stanovil, že bourací práce budou provedeny ručním rozebráním. 5. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí stavební úřad konstatoval, že stavba byla provedena v rozporu s žalobkyní předloženým rozhodnutím ze dne 20. 2. 1974. To totiž dodatečně povolilo stavbu oplocení pouze na pozemcích parc. č. XE a XG, nikoli na sousedních pozemcích. Navíc součástí rozhodnutí ze dne 20. 2. 1974 byla podmínka, že oplocení bude po vzrůstu živého plotu odstraněno. Původně povolené oplocení bylo odstraněno, tudíž stavba zanikla. Vybudování nového oplocení pak již nebylo projednáno s příslušným stavebním úřadem. Stavební úřad nesouhlasil s žalobkyní, že šlo pouze o udržovací práce. Předmětná stavba hraničí s pozemky, které jsou veřejným prostranstvím, tudíž vyžaduje povolení [a contrario § 79 odst. 2 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023; dále „stavební zákon“]. 6. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. V něm mimo jiné namítla, že k žádnému odstranění původního oplocení nedošlo. V roce 2008 proběhla pouze renovace oplocení, kdy došlo k nahrazení drátěného pletiva plaňkami. Závěr stavebního úřadu o vybudování nového oplocení nemá oporu ve spise. Nadto podmínka v rozhodnutí ze dne 20. 2. 1974, že po vzrůstu živého plotu bude původní oplocení odstraněno, je neurčitá a obsoletní, a proto k ní nelze přihlížet. Žalobkyně byla při nabytí nemovitosti v dobré víře, že oplocení je legální stavbou. 7. V záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 13. 6. 2023 (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný ztotožnil se stavebním úřadem, že předmětná stavba hraničí s veřejným prostranstvím, a vyžaduje proto územní rozhodnutí o umístění stavby. Rozhodnutím ze dne 20. 2. 1974, které předložila žalobkyně, byla dodatečně povolena stavba oplocení na pozemcích parc. č. XE a XG s podmínkou, podle které mělo být oplocení osázeno keři a po vzrůstu živého plotu odstraněno. Podle geodetického zaměření se předmětná stavba nachází na pozemcích parc. č. XA, XB, XG, XH, XC a XD. Dodatečné povolení ze dne 20. 2. 1974 se nevztahuje na pozemky parc. č. XA, XB, XH, XC a XD. Bez ohledu na podmínku odstranění oplocení po vzrůstu živého plotu lze konstatovat, že předmětná stavba byla provedena i mimo pozemky parc. č. XE a č. XG. Jde o jednání v rozporu s dodatečným povolením ze dne 20. 2. 1974. Žalobkyně tak nedisponuje potřebným rozhodnutím nebo opatřením podle stavebního zákona. Na to nemá vliv skutečnost, že dodatečné povolení bylo vydáno po provedení stavby a se souhlasem vlastníků sousedních pozemků. Povolení ze dne 20. 2. 1974 obsahuje závazné vymezení umístění stavby. Umístění stavby na jiné pozemky není možné. K odvolací námitce žalobkyně, že stavba dodatečně povoleného oplocení nebyla odstraněna, ale v roce 2008 byly provedeny pouze udržovací práce, žalovaný uvedl, že rozhodné je především to, kde je předmětná stavba umístěna. Ani otázka souladu stavby s územním plánem není rozhodující. Shrnutí žaloby 9. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. 10. Zaprvé žalobkyně namítala, že správní orgány vycházely pouze z listin předložených žalobkyní, které však hodnotily bez jakýchkoli dalších zjištění. Žalobkyně jim vytýká, že nedohledaly původní stavební spis k dodatečnému povolení stavby z roku 1974, tudíž nemohly učinit závěr, že stavba je s tímto dodatečným povolením v rozporu. V této souvislosti žalobkyně správním orgánům vytýká, že součástí správního spisu není ani původní žádost o povolení ze dne 21. 9. 1973 ani žádná listina zachycující místní šetření, které tehdy proběhlo. 11. Žalobkyně dále tvrdila, že stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby duplicitně. Ve smyslu § 16 vyhlášky ministra-předsedy Státního výboru pro výstavbu č. 144/1959 Ú.l. bylo řízení o odstranění (resp. tehdejší terminologií o zbourání) stavby oplocení již vedeno a rozhodnutím ze dne 20. 2. 1974 byla stavba po provedeném místním šetření dodatečně povolena. O tom svědčí i listina podepsaná sousedy, včetně právního předchůdce osoby zúčastněné na řízení. 12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdil, že se předmětná stavba oplocení nachází na pozemcích parc. č. XA, XB, XG, XH, XC a XD, přičemž z rozhodnutí ze dne 20. 2. 1974 neplyne, že oplocení na nich bylo povoleno (vyjma pozemku parc. č. XG). Žalobkyně namítala, že ze správního spisu neplyne stav katastrální mapy z roku 1974. V řízení tak nebylo objasněno, zda vůbec citované pozemky v roce 1974 existovaly. Správní orgány se měly obrátit na katastrální úřad. Jelikož tak neučinily, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Podle žalobkyně není většina citovaných pozemků patrná ještě ani na katastrální mapě z roku 2011 a nejsou dohledatelné ani na situačním náčrtku ze dne 4. 4. 1974. Je pravděpodobné, že tyto pozemky v době vydání rozhodnutí ze dne 20. 2. 1974 neexistovaly, a tedy že oplocení vzniklo dříve. V době vzniku nebyly vytyčeny hranice pozemků. V každém případě je napadené rozhodnutí postaveno na premise, kterou nelze ze spisu ověřit. Nebyla provedena ani digitalizace katastrální mapy. Nelze hovořit o tom, že stavba byla provedena na jiných pozemcích, ale došlo k tzv. přeplocení, tedy stavba dle nynějšího měření není umístěna přesně na hranici mezi pozemky žalobkyně a pozemky sousedů. Oplocení v terénu kopíruje jakési přirozené ukončení zahrady před terénním zlomem do úvozové cesty. 13. Podle žalobkyně je třeba vzít v potaz i současný majetkoprávní stav. Bylo by nesmyslné, kdyby bylo rozhodnuto o odstranění předmětné stavby z pozemků žalobkyně. Ta podala civilní žalobu na určení vlastnického práva k dalším pozemkům, na kterých předmětná stavba stojí. Není správný závěr správních orgánů, že řízení o její vlastnické žalobě není předběžnou otázkou, na kterém závisí rozhodnutí v