5 Afs 261/2018 — Nejvyšší správní soud

51 Af 11/2025- 26 - text 8 51 Af 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Straky, soudkyně Johany Jandusové a soudce Karla Ulíka ve věci žalobce: RNDr. M. R. bytem X proti žalovanému: Obecní úřad Zbuzany sídlem Na Návsi 1, 252 25 Zbuzany o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025, č. j. ZBU-665/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou vztahu úpravy zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále „zákon o místních poplatcích“), a zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále „daňový řád“), zda je poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci daní ve smyslu daňového řádu a zda jej lze vymáhat v rámci daňové exekuce. II. Průběh správního řízení 2. Žalovaný vydáním platebního výměru č. 1 ze dne 15. 4. 2024, č. j. ZBU-479/2024 (dále „platební výměr č. 1“), vyměřil žalobci místní poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci za rok 2023 v celkové částce 600 Kč. Důvodem vyměření byla skutečnost, že žalobce je vlastníkem nemovitosti č. p. X v obci Zbuzany, čímž se stal plátcem poplatku za odkládání komunálního odpadu z této nemovité věci na území obce Zbuzany za rok 2023, který obec zavedla na základě čl. 2 odst. 3 obecně závazné vyhlášky obce Zbuzany č. 1/2021 o místním poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci ve spojení s § 14 zákona o místních poplatcích. 3. Proti platebnímu výměru č. 1 podal žalobce dne 12. 6. 2024 odvolání. Žalovaný konstatoval, že platební výměr č. 1 byl žalobci doručen fikcí dne 3. 5. 2024. Zákonná lhůta 30 dnů k podání odvolání tak marně uplynula 3. 6. 2024. Proto žalovaný odvolání jako opožděné dle § 113 odst. 1 písm. c) daňového řádu zamítl a odvolací řízení zastavil. 4. Jelikož žalobce poplatek vyměřený platebním výměrem č. 1 ve stanovené lhůtě neuhradil, rozhodl žalovaný s odkazem na § 11c odst. 1 zákona o místních poplatcích o zvýšení poplatku v maximální výši a platebním výměrem č. 2 ze dne 29. 8. 2024, č. j. ZBU-1008/2024 (dále „platební výměr č. 2“) stanovil žalobci zvýšení poplatku ve výši 1 200 Kč. 5. Ani poplatek vyměřený platebním výměrem č. 2 žalobce neuhradil, proto mu žalovaný zaslal přípis ze dne 11. 2. 2025, v němž ho vyrozuměl o nedoplatku v celkové výši 1 800 Kč a upozornil, že nebude-li poplatek uhrazen, přistoupí k jeho vymáhání podle § 178 a násl. daňového řádu. 6. Exekučním příkazem ze dne 24. 4. 2025, č. j. ZBU-665/2025 (dále jen „napadený exekuční příkaz“) žalovaný nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobce vedeného u poskytovatele platebních služeb, a to za účelem vymožení nedoplatků z titulu platebních výměru č. 1 a č. 2, a dále za účelem vymožení nákladů řízení daňové exekuce ve výši 500 Kč. Celková výše vymáhané částky činila 2 300 Kč. Námitku žalobce proti exekučnímu příkazu žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 22. 5. 2025, č. j. ZBU-782/2025. 7. Proti exekučnímu příkazu nyní žalobce brojí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). III. Obsah podání účastníků Žaloba 8. Žalobce za prvé namítá, že poplatek za odkládání odpadu není daní ve smyslu daňového řádu, tudíž na jeho vymáhání nelze použít daňovou exekuci podle § 178 téhož zákona. Odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 15. 2. 2012, č. j. 2 Afs 88/2011-158, neboť má za to, že podle tohoto rozsudku nelze poplatek za odkládání odpadu vymáhat daňovou exekucí bez výslovného zákonného zmocnění. 9. Za druhé namítá, že napadený exekuční příkaz byl vydán bez existence pravomocného a vykonatelného exekučního titulu. Nebyl mu totiž doručen ani platební výměr, ani exekuční příkaz. O obou se dozvěděl až od banky. 10. Za třetí namítá, že výpočet výše poplatku za odkládání odpadu neodpovídá skutečné produkci odpadu žalobcem a současně nebyl proveden žádný svoz odpadu. Není ani založen žádný právní titul ke stanovení poplatku za odkládání odpadu. V této souvislosti žalobce zdůrazňuje, že není přihlášen k účasti v systému odpadového hospodářství v obci Zbuzany. Navíc si zaslané předpisy plateb vzájemně protiřečí tím, že pro stejná období stanovují různé částky za různé služby. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný připomíná, že místní poplatky upravuje zákon o místních poplatcích, který obcím umožňuje zavést místní poplatky za komunální odpad formou obecně závazné vyhlášky. Dále připomíná, že podle § 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu se daní pro účely daňového řádu rozumí peněžité plnění, kterým je daň, clo nebo poplatek. Správce poplatku má při vymáhání daní – a tedy i místních poplatků, protože jde o shodné ustanovení – na výběr z možností, které stanovuje § 175 odst. 1 daňového řádu. Způsob vymáhání nedoplatku pak musí správce poplatku zvolit tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. K podpoře této argumentace žalovaný rovněž odkazuje na metodiky Ministerstva financí. 12. Žalovaný dále shrnuje průběh doručování obou platebních výměrů, u nichž došlo k doručení fikcí v důsledku uplynutí úložní lhůty. Ani proti jednomu platebnímu výměru žalobce nepodal řádné odvolání, proto oba nabyly právní moci i vykonatelnosti, čímž se staly exekučními tituly, na jejichž základě byl vydán napadený exekuční příkaz. K jeho doručení žalobci se přistoupilo až poté, co byl doručen poskytovateli platebních služeb, což je v souladu s § 190 odst. 1 daňového řádu. 13. Žalovaný dále podrobně líčí postup při stanovení místního poplatku za odkládání odpadu v případě, že plátce či poplatník nesplní ohlašovací povinnost. Má za to, že tyto podmínky byly splněny. Současně předkládá podrobný popis toho, jak k výpočtu poplatku dospěl v případě žalobce. Replika žalobce 14. Na vyjádření žalovaného zareagoval žalobce replikou. V ní uvedl, že daňový řád nelze aplikovat automaticky, naopak se použije jen tam, kde zvláštní zákon nestanoví jinak. K použití daňové exekuce zde chybí exekuční titul. K podložení svých tvrzení žalobce odkazuje na rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2025, č. j. 7 Afs 331/2024-27. Žalobce dále setrvává na svém tvrzení, že odvolání proti platebnímu výměru č. 1 podal včas. Exekuční příkaz vydaný během řízení o opravném prostředku porušuje zásadu ochrany práv účastníka a je v rozporu s § 178 daňového řádu. Exekuce nesmí obcházet opravné prostředky, pokud exekuční titul není vykonatelný. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2024, č. j. 10 Afs 283/2023-38. Dále žalobce setrvává na svém tvrzení, že doručení bylo vadné. Žalobce rovněž setrvává na svém dřívějším tvrzení, že výpočet poplatku za odkládání odpadu nebyl správný. Současně navrhuje provést důkaz výpisem ze svého bankovního účtu, podacími lístky a záznamy o doručení platebních výměrů a exekučních příkazů, kalkulací k výpočtu poplatku, obecně vyhláškou obce Zbuzany č. 1/2021, metodikou Ministerstva financi MP/01/2025 a výslechem zástupce obce Zbuzany k metodice výpočtu. IV. Posouzení věci soudem 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 16. Žaloba je rovněž přípustná, a to bez ohledu na to, že žalobce brojí přímo proti napadenému exekučnímu příkazu, a nikoliv proti navazujícímu rozhodnutí o námitce podle § 159 daňového řádu. Judikatura totiž dovozuje, že rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je jak exekuční příkaz vydaný podle § 178 daňového řádu, tak i rozhodnutí o námitce podané podle § 159 daňového řádu proti tomuto exekučnímu příkazu, a to bez ohledu na praktické obtíže, které toto rozdvojení soudního přezkumu může vyvolat (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2019, č. j. 1 Afs 271/2016-53, č. 3873/2019 Sb. NSS, a rozsudky NSS NSS ze dne 25. 7. 2019, č. j. 5 Afs 126/2018-27, odst. 17, ze dne 17. 1. 2024, č. j. 8 Afs 59/2023-39, č. 4575/2024 Sb. NSS, a ze dne 27. 3. 2024, č. j. 6 Afs 245/2023-32, odst. 13). Proti exekučnímu příkazu i proti rozhodnutí o námitce tedy lze podat samostatnou žalobu a v rámci každé ze samostatných žalob se věnovat i přezkumu shodných skutkových a právních otázek, třebaže v rámci odlišného správního aktu. V tomto případě však žaloba směřuje výlučně proti exekučnímu příkazu. 17. Soud rozhodl o žalobě bez jednání za podmínek § 51 s. ř. s. Dokazování soud neprováděl, protože všechny okolnosti rozhodné pro posouzení věci vyplývají z obsahu správního spisu (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 18. Žaloba je nedůvodná. Poplatek za odkládání odpadu je vymahatelný postupem podle daňového řádu 19. Žalobce se předně mýlí, domnívá-li se, že na vymáhání poplatku za odkládání odpadu nelze použít úpravu o daňové exekuci podle § 178 daňového řádu. 20. Daňový řád je uceleným procesním předpisem pro správu daní, přičemž pojmem „daň“ se rozumí každé peněžité plnění, které záko