52 A 19/2024 – Krajský soud v Praze

52 A 19/2024- 79 - text 18 52 A 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: J. J. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Horázným sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2024, č. j. 121947/2024/KUSK/OSŽPS, takto: I. Žaloba proti výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2024, č. j. 121947/2024/KUSK/OSŽPS/ZAM, se odmítá. II. Výrok II. rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2024, č. j. 121947/2024/KUSK/OSŽPS/ZAM, a rozhodnutí Městského úřadu Mnichovo Hradiště ze dne 30. 7. 2024, č. j. MH-OD/11222/2023-17, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 476,70 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Ondřeje Horázného, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Mnichovo Hradiště (dále jen „městský úřad“) ze dne 30. 7. 2024, č. j. MH-OD/11222/202317 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Toho se měl dopustit porušením § 5 odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že dne 2. 6. 2023 v obci Mnichovo Hradiště na silnici II/610, ul. Víta Nejedného u domu čp. 1471 řídil motorové vozidlo, na němž nebyly umístěny tabulky s registrační značkou. Za spáchaný přestupek městský úřad žalobci prvostupňovým rozhodnutím uložil dle § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu pokutu ve výši 4 000 Kč a dle § 125c odst. 6 písm. b) téhož zákona též správní trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří měsíců od právní moci rozhodnutí. Vedle toho byla žalobci podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, uložena povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím snížil žalobci pokutu na částku 800 Kč, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Shrnutí přestupkového řízení 2. Dne 2. 6. 2023 žalobce řídil osobní automobil, aby jej z provozovny jednoho podniku převezl do provozovny jiného podniku, kde měl být tento automobil uskladněn. Jízda mezi provozovnami proběhla částečně po trase veřejné pozemní komunikace (silnice II. třídy) tvořené ulicí Víta Nejedlého v Mnichově Hradišti. Během této jízdy byl žalobce zastaven policejní hlídkou, která zjistila, že automobil není opatřen registrační značkou. Policie po ztotožnění žalobce jako řidiče pojala podezření ze spáchání přestupku a předala věc k projednání Městskému úřadu Mnichovo Hradiště (dále „městský úřad“), který zahájil s žalobcem přestupkové řízení. 3. Při ústním jednání dne 24. 4. 2024 žalobce vypovídal a zakreslil do mapy polohu policejního vozidla a směr výjezdu z areálu na pozemní komunikaci. Uvedl, že policejní auto bylo rozpoznatelné, mělo kameru a majáky. Žalobcovo vozidlo musela jeho osádka vidět. Žalobcův zástupce se k obvinění písemně vyjádřil a mj. navrhl výslech zasahujících policistů, kteří silniční kontrolu prováděli. Tento návrh městský úřad usnesením ze dne 25. 7. 2024, č. j. MH-OD/11222/2023-16 (dále jen „usnesení o důkazních návrzích“), zamítl, neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečně. 4. Městský úřad dne 30. 7. 2024 vydal prvostupňové rozhodnutí. Skutkové závěry prvostupňového rozhodnutí založil městský úřad především na podkladech doložených policií a na účastnickém výslechu žalobce. Na jejich základě vzal za dostatečně prokázané, že skutečně došlo k průjezdu žalobcem řízeného automobilu mezi dvěma provozovnami i přes úsek silnice II třídy, aniž by na automobilu byla umístěna registrační značka v souladu se zákonem o silničním provozu a prováděcími předpisy. Proto shledal, že skutková podstata příslušného přestupku byla naplněna. Při ukládání správního trestu zákazu činnosti mj. aplikoval úpravu o mimořádném snížení výměry pokuty podle § 44 přestupkového zákona, neboť vzhledem k okolnostem případu shledal dolní hranici 6 měsíců za nepřiměřenou. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí i prosti usnesení o důkazních návrzích podal žalobce odvolání. V něm vedle řady procesních pochybení vytýkal městskému úřadu též pochybení při výkladu pojmu registrační značka, který je třeba odlišovat od pojmu zvláštní registrační značka. Dle žalobce má toto rozlišení vyplývat ze zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále „zákon č. 56/2001“) a prováděcí vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, v rozhodném znění (dále „vyhláška č. 343/2014“), přičemž požadavky zmiňované městským úřadem nelze extenzivně rozšiřovat na zvláštní registrační značky. 6. Žalovaný však napadeným rozhodnutím obě odvolání žalobce zamítl (usnesení o důkazních návrzích je v něm zjevnou chybnou v psaní nesprávně označeno) a jak usnesení o důkazních návrzích, tak prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Změnil pouze výrok o trestu tak, že peněžitou pokutu snížil na 800 Kč, jinak uložený správní trest potvrdil. Ztotožnil se s nosnými skutkovými a právními závěry městského úřadu, naopak argumentaci žalobce nepřisvědčil. Žalobcův návrh na doplnění dokazování výslechem policistů shledal žalovaný vzhledem k dostatečně zjištěnému skutkovému stavu nadbytečným. Obsah podání účastníků 7. Žalobce v žalobě argumentuje proti usnesení o důkazních návrzích a namítá, že mu městský úřad dne 3. 7. 2024 zaslal výzvu k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí, ve které uvedl, že žalobci „zasílá podklady pro vydání rozhodnutí“ a současně jej vyzval k vyjádření k podkladům do 5 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobce reagoval vyjádřením ze dne 15. 7. 2024, ve kterém namítl, že žádné podklady neobdržel a žádal o možnost osobně se s nimi seznámit. Na toto vyjádření městský úřad nereagoval a následně vydal prvostupňové rozhodnutí, a to ještě v průběhu odvolací lhůty k usnesení o důkazních návrzích. 8. Žalobce dále namítá, že ve svém vyjádření k podkladům (pozn. ze dne 15. 7. 2024 – doplněno soudem) navrhl provedení výslechu svědků (policistů a ředitele společnosti LITRA s. r. o., IČO: 61539821 P. K.). Jejich výslech však byl městským úřadem odepřen, čím dle názoru žalobce došlo k porušení zásady rovnosti zbraní. Právo na výslech je garantováno v § 82 zákona o odpovědnosti za přestupky, ale především v čl. 6 odst. 3 Úmluvy a na ni navazujících Protokolů. Právo na výslech nelze podmiňovat tím, zda by přineslo nové skutečnosti nebo nikoliv a městský úřad ani žalovaný zde nemohou předjímat, zda výslech může přinést nové skutečnosti či nikoliv. 9. Žalobce shledává ve výroku II. napadeného rozhodnutí absenci povinných náležitostí ve smyslu § 93 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalobce tvrdí, že policisté viděli celou jeho jízdu v předmětném vozidle po veřejně přístupné pozemní komunikaci od výjezdu ze soukromého areálu až do místa zastavení. Tato jízda měla podle žalobce délku snad okolo 200 m. Žalobce však v prvostupňovém rozhodnutí (a současně i napadeném rozhodnutí) nenachází přesný popis skutku, který je podstatný pro posouzení materiálního znaku přestupku a pro splnění podmínek stanovených k tomu, aby nebylo skutek možno zaměnit za jiný. 10. Žalovaný se podle žalobce vůbec nevypořádal s odvolacími námitkami a argumentoval alibisticky tím, že „správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.“ Odvolací námitky žalobce při tom byly logické a odůvodněné. Žalovaný se tak dopustil porušení zásady rovnosti zbraní a zneužití vrchnostenského postavení správního orgánu. 11. Žalobce dále namítá, že inkriminovaný skutek se měl týkat tzv. zvláštních registračních značek, které měly být na předmětném vozidle připojeny, nikoliv tzv. převozních značek, o kterých se zmiňuje žalovaný v napadeném rozhodnutí. K demonstraci rozdílu mezi oběma typy značek žalobce odkazuje na části z přílohy č. 26 vyhlášky o registraci vozidel. Již ve správním řízení namítal, že se na projednávaný případ měla použít právní úprava podle zákona č. 56/2001, a nikoliv podle zákona o silničním provozu, kterou aplikoval městský úřad. Žalovaný se však s touto zásadní námitkou nevypořádal. Její podstata přitom spočívala v