4 Ads 251/2019 — Nejvyšší správní soud

53 Ad 29/2025- 42 - text 12 53 Ad 29/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: JUDr. D. B. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 2. 5. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, žalobkyni uložila povinnost vrátit žalované přeplatek ve výši 171 654 Kč, který vznikl za období od 16. 9. 2023 do 9. 10. 2024 na starobním důchodu. V odůvodnění odkázala na § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, dle nějž nenáleží výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31 tohoto zákona, do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost. Žalovaná žalobkyni v období od 16. 9. 2023 do 9. 10. 2024 vyplácela starobní důchod přiznaný podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, ačkoliv jí jeho výplata nenáležela, neboť žalobkyně v tomto období vykonávala výdělečnou činnost v rozsahu zakládajícím účast na pojištění podle § 27 zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyni v tomto období náležela jen výplata vdovského důchodu. Žalobkyni bylo v období od 16. 9. 2023 do 31. 12. 2023 vypláceno celkem 27 829 Kč měsíčně, ačkoliv jí náležela jen výplata vdovského důchodu ve výši 14 427 Kč měsíčně; a období od 1. 1. 2024 do 9. 10. 2024 celkem 28 189 Kč měsíčně, ačkoliv jí náležela jen výplata vdovského důchodu ve výši 14 787 Kč měsíčně. Tím vznikl celkový přeplatek 171 654 Kč. Podle § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení má žalovaná nárok na vrácení neoprávněně vyplacené dávky. Odpovědnost je objektivní. Žalobkyně je proto odpovědná za vznik přeplatku bez ohledu na zavinění. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná zamítla žalobkyniny námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Konstatovala, že obsahem správního spisu je rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2023, jímž žalobkyni přiznala od 31. 12. 2022 starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění ve výši 20 346 Kč měsíčně bez výplaty důchodové dávky. Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2024 dále žalovaná žalobkyni přiznala od 16. 9. 2023 vdovský důchod ve výši 5 194 Kč měsíčně v souběhu s vypláceným starobním důchodem ve výši 22 635 Kč měsíčně. Žalovaná dále odcitovala § 118a odst. 1 a odst. 2 větu první zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Důležitá pro posouzení toho, zda žalované vznikl vůči žalobkyni nárok na vrácení nesprávně vyplacené částky podle § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je dle žalované skutečnost, že žalobkyni byl vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny zákonné podmínky pro jeho výplatu. Žalobkyně žalované nepodala žádost o výplatu starobního důchodu podle § 54 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, což žalobkyně sama uvedla, čímž potvrdila nesplnění zákonných podmínek. Žalovaná dodala, že pokud by snad žalobkyně měla pochybnosti o naplnění dikce § 118a odst. 2 „ZDP“, v souladu s § 118a odst. 1 „ZDP“ není pochyb o tom, že přijala důchod, ačkoliv musela z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel. Ode dne doručení rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2024 až do 9. 10. 2024 žalobkyně žalované nesdělila jakoukoliv informaci či pochybnost ani se nedotázala na správnost vypláceného důchodu. V rámci své právní erudice musela předpokládat, že jsou jí důchodové dávky vypláceny neprávem a ve vyšší částce, než náležely. Částka vdovského důchodu významně přesahovala částku starobního důchodu přiznaného žalobkyni dle § 31 zákona o důchodovém pojištění, o jehož výplatu sama nežádala z důvodu, že ode dne přiznání až dosud je žalobkyně výdělečně činná v rozsahu zakládajícím účast na pojištění dle § 27 zákona o důchodovém pojištění u Hlavního města Praha – Městské policie Praha, a protože by nedodržela zákonnou podmínku pro nárok na výplatu důchodových dávek a na základě toho by vznikl žalované nárok na jejich vrácení dle § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žalovaná shrnula, že jí podle § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vznikl nárok na vrácení přeplatku. Odpovědnost podle tohoto ustanovení je objektivní, žalobkyně je tedy povinna přeplatek vrátit bez zřetele na zavinění. Řízení bylo zahájeno z moci úřední z důvodu zjištění objektivní skutečnosti, kterou bylo neoprávněné pobírání důchodové dávky žalobkyní při současné účasti na důchodovém pojištění. Její počínání bylo v rozporu s § 54 odst. 2 a § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, dle nichž do dosažení důchodového věku nenáleží výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, pokud je vykonávána výdělečná činnost v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění. Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. 4. Žalobkyně popisuje, že byla napadeným rozhodnutím překvapena a pokládala je za omyl, neboť výdělečnou činnost, její existenci žalovaná zjistila, žalobkyně podle § 27 zákona o důchodovém pojištění vykonává nepřetržitě od roku 1982 a v uvedeném období se nijak nezměnila. V žádosti o vdovský důchod pravdivě uvedla, že nepobírá důchod, předdůchod, výsluhový příspěvek ani důchod z ciziny. V rozhodnutí o přiznání vdovského důchodu ze dne 13. 2. 2024 je uveden vdovský důchod ve výši 5 194 Kč. Při jeho zpětném a důkladném studiu žalobkyně zjistila, že částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí neodpovídají částkám v jeho odůvodnění; částka vdovského důchodu podle výroku tohoto rozhodnutí neodpovídá částce tvrzené v prvostupňovém rozhodnutí; a v rozhodnutí o přiznání vdovského důchodu je ve výroku uveden „vyplácený starobní důchod ve výši 22 635 Kč“, zatímco v odůvodnění se odkazuje na invalidní důchod žalobkynina zesnulého manžela. Žalobkyně tedy podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, v nichž upozorňovala na to, že žádným svým jednáním nezpůsobila potenciální pochybení žalované. Až na základě napadeného rozhodnutí žalobkyně zjistila, že pod pojmem „vyplácený starobní důchod ve výši 22 635 Kč“ měla žalovaná na mysli žalobkynin starobní důchod, který byl žalobkyni přiznán rozhodnutím žalované ze dne 12. 6. 2023 ke dni 31. 12. 2022 ve výši 20 346 Kč a který přesně dle žalobkyniny žádosti nebyl vyplácen. Tento starobní důchod tak ke dni 16. 9. 2023 nebyl vyplácený, ale tímto rozhodnutím byla jeho výplata zahájena. Žalobkyně je přesvědčena, že jí „v této změti nesprávných pojmů a částek“ nelze dovodit povinnost podle § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Rozhodnutí o přiznání vdovského důchodu je při zpětném hodnocení prizmatem odůvodnění prvostupňového a napadeného rozhodnutí vnitřně rozporné. Nebylo zrušeno, pouze se jím žalovaná přestala ke dni 9. 10. 2024 řídit, přestože se u správních rozhodnutí uplatní zásada presumpce správnosti. 5. Žalobkyně dále namítá, že v prvostupňovém rozhodnutí jí byla povinnost vrátit přeplatek stanovena na základě § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V napadeném rozhodnutí ale žalovaná nesprávně odkázala na § 118a odst. 1 „ZDP“ a následně znova nesprávně na § 118a odst. 2 „ZDP“, byť je žalobkyně s ohledem na kontext schopna tento nedostatek logickou úvahou odstranit. 6. Žalovaná se dále nevyrovnala s naplněním podmínek podle § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Odpovědnost je dle odborné literatury dána, jsou-li splněny všechny objektivní předpoklady, tj. protiprávní jednání, vznik přeplatku a příčinná souvislost. Žalobkyně opakuje, že výdělečnou činnost provádí nepřetržitě od roku 1982, tuto skutečnost byla žalovaná schopna zjistit bez jakékoliv součinnosti již k 16. 9. 2023 (a nikoliv až dodatečně) a žalobkyně neporušila žádnou povinnost spočívající v neoznámení skutečnosti. Není zřejmé, na základě čeho žalovaná dovodila, že povinnost vrátit přeplatek lze stanovit žalobkyni. Jestliže žalobkyně poskytla od počátku úplné a pravdivé informace při podání žádosti o vdovský důchod, je podle ní požadavek na vrácení přeplatku v rozporu s principy dobré správy, ochrany legitimního očekávání, ochrany práv nabytých v dobré víře a presumpce správnosti správních aktů. Pokud by mělo být protiprávní jednání spatřováno v tom, že žalobkyně něco neučinila (nepodala žádost o výplatu starobního důchodu) nebo přijala dávku, o kterou nežádala, nelze zde spatřovat příčinnou souvislost. Jednou příčinou je podle žalobkyně neznalost právních předpisů nebo nedostatečné matematické schopnosti zaměstnanců žalovan