1 Ao 1/2005 — Nejvyšší správní soud

54 A 46/2025- 83 - text 20 54 A 46/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci navrhovatelů: a) JUDr. L. L. bytem X b) Ing. L. L. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1 proti odpůrci: město Rakovník sídlem Husovo náměstí 27, 269 01 Rakovník v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024, Změny č. 1 Územního plánu Rakovník, přijatého usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 10. 6. 2024, č. 37/24, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Navrhovatelé se společným návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodaným do datové schránky soudu dne 9. 6. 2025, domáhají zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024, Změny č. 1 Územního plánu Rakovník, přijatého usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 10. 6. 2024, č. 37/24 (dále jen „napadená změna“). Napadenou změnou byly na částech pozemků navrhovatelů p. č. XA a XB v k. ú. a obci X (dále zmiňované nemovitosti se nacházejí v tomto katastrálním území a obci) vymezeny plochy veřejných prostranství pro dopravní infrastrukturu s možností vyvlastnění. Obsah návrhu 2. Navrhovatelé připomněli, že zastupitelstvo odpůrce usnesením ze dne 25. 1. 2021, č. 6/21, schválilo vydání opatření obecné povahy č. 1/2021 – Územní plán Rakovník (dále jen „územní plán města“), ve kterém již jednou na částech jejich shora uvedených pozemků vymezilo stabilizované plochy PV – veřejné prostranství, čemuž se bránili návrhem, jemuž Krajský soud v Praze v této části vyhověl a rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. 59 A 5/2022-163 (dále jen „zrušující rozsudek“), odpovídající část územního plánu města zrušil. 3. Nyní napadenou změnou přitom podle navrhovatelů odpůrce zrušené části znovu vydal. Regulaci upravil jen formálně tím, že plochy vymezil jako plochy přestavby (plochy změn), zároveň ovšem s ještě větším dotčením vlastnického práva navrhovatelů, jelikož tyto plochy vymezil jako plochy dopravní infrastruktury určené pro místní komunikaci III. nebo IV. třídy s možností vyvlastnění. V případě pozemku p. č. XB vlastněného navrhovatelem a) se jedná o plochu přestavby 266P, na níž je vymezen koridor veřejné dopravní infrastruktury VD77, a v případě pozemku p. č. XA vlastněného navrhovatelem b) se jedná o plochu přestavby 265-P, na níž je vymezen koridor veřejné dopravní infrastruktury VD76. 4. Navrhovatelé s tímto vymezením nesouhlasí a požadují zrušení těchto ploch a koridorů v textové i grafické části sporné změny (jednotlivé pasáže výrokové části textu a příslušných výkresů přesně specifikují). Do textu navrhovatelé vložili též související ortofotomapy, na které odkazují. 5. Navrhovatelé pro dokreslení uvádějí, že až do roku 2004 měli dobré vztahy s odpůrcem a v rámci spolupráce s ním vyměňovali pozemky, které byly potřebné např. za účelem přípravy silničního obchvatu města. Od roku 2005 se však podle nich přístup odpůrce změnil na nepřátelský. Odpůrce tehdy veřejně závaznou vyhláškou neoprávněně prohlásil pozemky navrhovatele a) s placeným parkovištěm za veřejné prostranství a uložil mu úhradu místního poplatku ve výši 156 000 Kč za jejich zvláštní užívání, proti čemuž se musel navrhovatel a) úspěšně bránit u soudu (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, č. j. 10 Ca 97/2006-101). Odpůrce též např. bez vysvětlení v roce 2019 nepovolil navrhovateli a) a posléze ani společnosti navrhovatele b) a jeho manželky uložení vodovodního a kanalizačního řadu do svých pozemků, čímž jim znemožnil realizovat stavební záměry na pozemku p. č. XC. 6. Navrhovatelé uvádí, že vymezením ploch veřejného prostranství byli zcela zásadně omezeni v nakládání s dotčenými částmi svých pozemků, ač odpůrce musel vědět, že navrhovatelé s vymezením veřejného prostranství a veřejně přístupné komunikace na svých pozemcích dlouhodobě nesouhlasí a předkládají věcné důvody, proč by jejich pozemky takto neměly být územním plánem regulovány. V důsledku této regulace mohou být navrhovatelé zbaveni svého vlastnického práva nebo jim k dotčeným částem pozemkům zůstane jen holé vlastnictví. Odpůrce si nesouhlasu navrhovatelů musel být vědom jak z předchozího soudního řízení, tak z podrobných námitek, které navrhovatelé v procesu projednání sporné změny uplatnili. 7. Konkrétně navrhovatel b) připomněl, že v námitkách upozorňoval na to, že není nezbytné vymezovat veřejné prostranství na jeho pozemku pro obsluhu zemědělského areálu Bulovna provozovaného Školním statkem Středočeského kraje (dále jen „Školní statek“), jelikož do areálu vedou tři další vjezdy z komunikace na pozemku p. č. XD ve vlastnictví Středočeského kraje (a právem hospodaření pro Školní statek), které jsou pro dopravní obslužnost zcela dostačující. Komunikace přes pozemek navrhovatele b) je pouze pohodlnější, neboť je při příjezdu od železničního podjezdu kratší o 140 m, což ale k omezení vlastnického práva nestačí. Příjezd přes pozemek navrhovatele b) je navíc i bez nutnosti vymezení veřejného prostranství zajištěn soukromoprávní cestou podnájemní smlouvou ze dne 31. 12. 2016 uzavřenou mezi Školním statkem a společností LiAgra, s.r.o., jíž pozemek pronajal navrhovatel b) jako nový vlastník, a to za nájemné stanovené znaleckým posudkem. Této smlouvě předtím předcházela nájemní smlouva Školního statku s navrhovatelem a) jakožto původním vlastníkem ze dne 17. 12. 2012. Navrhovatel b) též připomíná, že namítal, že navrhovatelé nikdy nesouhlasili, výslovně ani konkludentně, s veřejným užíváním dotčené části pozemku p. č. XA, ostatně právě proto byl přístup přes něj řešen cestou nájmu. Navrhovatel b) konečně upozornil i na srovnatelnou situaci, kdy se na pozemku navrhovatele a) p. č. XE nachází obdobná příjezdová cesta k provoznímu areálu společnosti STRABAG, jež si také příslušnou část pozemku pro příjezdovou komunikaci pronajímá, ale územní plán města ani sporná změna kvůli tomu na pozemku p. č. XE veřejné prostranství ani místní komunikaci III. nebo IV. třídy nevymezily, a to dokonce přestože k tomuto areálu jiná přístupová cesta nevede. 8. Navrhovatel b) připomíná zásadu minimalizace zásahů a namítá, že odůvodnění zamítnutí jeho námitek odpůrcem (jež podrobně cituje) je téměř absurdní a zakládá se na nepochopení námitek. Trvá na tom, že vymezení čtvrtého vjezdu jako veřejného prostranství s možností vyvlastnění, zejména je-li jeho užívání dlouhodobě zajištěno instituty soukromého práva, není potřebné. V odůvodnění chybí konkrétní přesvědčivé vysvětlení, proč se odpůrce rozhodl k takto významnému zásahu do vlastnického práva a čím je takový zásah ospravedlněn, podle navrhovatele b) je pouze opakovaně zmiňováno, že se jedná o formální změnu oproti zrušené části územního plánu města, a je patrná snaha zacelit zrušenou část územního plánu. Odpůrce podle navrhovatele b) nevyvrátil jeho konzistentní obranu v námitkách a nezohlednil jiné možnosti řešení, které by do vlastnického práva navrhovatele b) zasáhly méně. Podle něj je zjevné, že plocha 265-P neřeší nutnou komunikační potřebu a nezohledňuje existenci tří dalších přístupových cest spolu s existujícím soukromoprávním zajištěním přístupu přes pozemek navrhovatele b). Napadenou regulaci považuje za neproporcionální omezení svého vlastnického práva. 9. Obdobně argumentuje i navrhovatel a). I zde podle něj odpůrce nereflektuje dlouhodobě deklarovaný nesouhlas s vymezením plochy veřejného prostranství na částech jeho pozemku p. č. XB podepřený věcnými důvody a hrozí, že navrhovatel a) vlastnické právo ztratí či mu zůstane jen holé vlastnictví. Přitom ani v tomto případě podle navrhovatele a) nejsou zasažené části jeho pozemku potřebné pro dopravní napojení lokality. To považuje navrhovatel a) za nepřiměřené, zejména když odpůrci opakovaně nabízel spravedlivé vyřešení sporné otázky cestou směny pozemků. 10. Navrhovatel a) upozorňuje, že již v námitkách uplatněných v procesu přijímání napadené změny argumentoval tím, že pro dopravní obslužnost zcela dostačuje pozemek p. č. XF (vzniklý sloučením dřívějších pozemků p. č. XG, XH a XI) ve vlastnictví odpůrce, na němž je komunikace. I zde přitom navrhovatel a) a jeho právní předchůdce nikdy nesouhlasili s veřejným používáním pozemku p. č. XI, pročež jen na základě toho, že si přes jeho části krátí cestu obyvatelé lokality, vůči čemuž opakovaně brojil, neznamená, že by na jeho pozemku vznikla místní komunikace III. nebo IV. třídy a veřejné prostranství. Navrhovatel a) v námitkách poukazoval i na úřední záznam obvodního oddělení Rakovník Policie České republiky ze dne 18. 11. 2013, v němž policejní orgán v souvislosti s odstraněním betonových panelů z pozemku navrhovatele a) konstatoval, že okolo vyňatých panelů zůstává prostor, jímž by se případně dalo projet. Odkazoval též na výřezy z