2 As 25/2007 — Nejvyšší správní soud

55 A 33/2019- 120 - text 11 55 A 33/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Richarda Galise ve věci žalobkyně: M. H. bytem X zastoupená městem Milovice jako opatrovníkem sídlem náměstí 30. června 508, Milovice zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Brožem, LL.M. sídlem Vinohradská 151, Praha 3 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Unica Investment, a. s., IČO: 247 53 203 sídlem Novodvorská 82, Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Martinem Bělinou sídlem Panská 6, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2019, č. j. 041542/2019/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2019, č. j. 041542/2019/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 362,70 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Jiřího Brože, LL.M., advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Soud v této věci řešil historický případ. Žalobkyně podala v roce 2010 odvolání proti stavebnímu povolení výrobní haly z roku 2000. Od té doby se žalovaný snaží posoudit, zda je toto odvolání podané oprávněnou osobou a včasné. Věc se opakovaně řešila před správními soudy, přičemž se již podařilo vyjasnit, že žalobkyně byla opomenutou účastnicí řízení, a proto je oprávněna podat odvolání. Dále soudy dovodily, že je zásadní správně určit okamžik, kdy se žalobkyně s obsahem rozhodnutí z roku 2000 kvalifikovaně seznámila ve standardu požadovaném judikaturou. Teprve poté bude žalovaný moci posoudit včasnost odvolání, a to podle správního řádu z roku 1976, a v návaznosti na to s ním naložit procesně odpovídajícím způsobem. Nyní napadené rozhodnutí je v pořadí čtvrté a tento rozsudek je v pořadí pátý. Soud se tedy zaměřil na posouzení toho, zda žalovaný postupoval v souladu se závazným právním názorem soudu. Shledal, že tomu tak není. Žalovaný v napadeném rozhodnutí postavil svůj závěr o opožděnosti odvolání na písemnostech, o nichž soud opakovaně uvedl, že z nich nelze zjistit nic o okamžiku seznámení žalobkyně se stavebním povolením výrobní haly. Soudu tak nezbylo než napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Vymezení věci, dosavadní průběh správního řízení a navazujících soudních řízení 2. Městský úřad Lysá nad Labem (dále „stavební úřad“) vydal dne 22. 8. 2000 pod č. j. výst. 1086/71/00/Ja rozhodnutí (dále „stavební povolení výrobní haly“), jímž společnosti UNICA TECHNOLOGIES, a. s., povolil stavbu výrobní haly s administrativou na pozemcích p. č. XA, XB a XC (nyní p. č. st. XD) v katastrálním území L. nad L. (stejně jako všechny nemovité věci uváděné dále v tomto rozsudku). 3. Proti stavebnímu povolení podala žalobkyně dne 9. 11. 2010 odvolání. 4. Posouzením tohoto žalobkynina odvolání se od té doby žalovaný zabývá a jeho rozhodnutí byla opakovaně zrušena v soudním přezkumu. Pro podrobnou rekapitulaci soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 26. 6. 2018, č. j. 48 A 56/2016-82 (body 8-12), níže však poskytuje stručné shrnutí. 5. Nejprve žalovaný v pořadí prvním rozhodnutím ze dne 24. 11. 2010 odvolání zamítl jako nepřípustné. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila žalobou a Městský soud v Praze je rozsudkem ze dne 8. 10. 2012, sp. zn. 10 A 68/2011 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (bližší podrobnosti nejsou soudu známy, neboť tento rozsudek není dostupný na vyhledavac.nssoud.cz ani ve správním spisu). 6. Poté žalovaný vydal dne 22. 2. 2013 pod č. j. 027148/2013/KUSK v pořadí druhé rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně opět zamítl jako nepřípustné s odůvodněním, že žalobkynin pozemek nesousedí se stavebními pozemky, a proto nejsou její práva nijak dotčena. Ostatně žalobkyně se svého účastenství v průběhu řízení nedomáhala. Navíc, i kdyby odvolání nebylo nepřípustné, bylo by opožděné. K podané žalobě se věcí zabýval Krajský soud v Praze, který ji rozsudkem ze dne 6. 2. 2015, č. j. 46 A 52/2013-38, zamítl. Nepřisvědčil sice argumentaci žalovaného ohledně nepřípustnosti odvolání, dovodil však, že jde o odvolání opožděné. Minimálně od 3. 2. 2010, kdy žalobkyně (v odvolání v jiném souvisejícím správním řízení) uvedla, že nikdy nedala svůj souhlas k přístavbě haly, prokazatelně věděla, že bylo vydáno rozhodnutí povolující stavbu haly samotné. 7. K podané kasační stížností se věcí zabýval NSS, který rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 5 As 67/2015-54, rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poukázal na to, že ve správním spisu se nenachází žádná písemnost, z níž by bylo možno zjistit, že žalobkyně skutečně podala ono podání, od něhož žalovaný i krajský soud odvozovali, že měla tolik relevantních informací o vydaném stavebním povolení, aby bylo možno od 3. 2. 2010 počítat běh odvolací lhůty podle § 54 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu (dále „správní řád z roku 1967“). Podle NSS žalovaný neprokázal, že od uvedeného data byla žalobkyně s rozhodnutím obeznámena, čímž neunesl důkazní břemeno. 8. Zdejší soud rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. 46 A 52/2013-90, v pořadí druhé rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2013 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovanému mj. vytkl, že z listin, na něž se odvolával, nevyplývá, kdy se žalobkyně se stavebním povolením seznámila. Soud si vyžádal správní spis č. j. SÚ/1061/09/Čí-5 týkající se stavby přístavby výrobní haly a zjistil, že v odvolání (proti tomuto jinému rozhodnutí) žalobkyně uvedla, že se se stavebním povolením seznámila ze soudního spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 459/2009. Soud si proto vyžádal tento soudní spis i (prvostupňový) spis Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 6 C 805/2003 a shledal, že se v nich stavební povolení z 22. 8. 2000 nenachází. Žalovanému tedy ve vztahu k otázce včasnosti podaného odvolání uložil zjistit, resp. prokázat, kdy se žalobkyně se stavebním povolením kvalifikovaně (tj. ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007-118, č. 1838/2009 Sb. NSS) seznámila, neboť listiny dosud založené ve správním spisu o tom nic nevypovídají. 9. Žalovaný tedy pokračoval v řízení a vydal v pořadí třetí rozhodnutí ze dne 22. 3. 2016, č. j. 041728/2016/KUSK, jímž žalobkynino odvolání zamítl. Dospěl k závěru, že v řízení mohlo dojít k dotčení žalobkyniných práv, a proto její odvolání vyhodnotil jako přípustné. Vyhodnotil je ovšem jako opožděné, neboť vyšel z žalobkynina tvrzení obsaženého v odvolání ve věci č. j. SÚ/1061/09/Čí-5 týkající se stavby přístavby výrobní haly, podle něhož se jí stavební povolení dostalo do ruky 18. 1. 2010. 10. K podané žalobě se věcí opět zabýval zdejší soud, který rozsudkem ze dne 26. 6. 2018, č. j. 48 A 56/2016-82, v pořadí třetí rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2016 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Shledal, že žalovaný se neřídil závazným právním názorem soudu vysloveným v předchozím rozsudku. Žalovaný totiž pro potřeby zjištění okamžiku, kdy se žalobkyně se stavebním povolením seznámila, vycházel z týchž listin, o nichž soud již jednou konstatoval, že z nich tato skutečnost nevyplývá. Z žalobkynina tvrzení, že se jí stavební povolení dostalo do ruky 18. 1. 2010, nevyplývá, že se skutečně jednalo o stavební povolení výrobní haly – za logičtější soud pokládal, že se jednalo o stavební povolení přístavby, neboť právě vůči němu toto odvolání směřovalo. Soud žalovanému opět uložil, aby provedeným dokazováním zjistil, kdy se žalobkyně se stavebním povolením seznámila. Dodal, že pokud se to zjistit nepodaří, nemá žalovaný jinou možnost než pokládat odvolání za včasné a rozhodnout o něm věcně. 11. Žalovaný tedy pokračoval v řízení. Správní spis doplnil o nedatovanou písemnost Rekonstrukce odvolání [žalobkyně] evidovaného u Městského úřadu v Lysé nad Labem dne 10. 11. 2010. Z něj vyplývá, že odvolání proti stavebnímu povolení výrobní haly, jehož včasnost má žalovaný posoudit, se nepodařilo dohledat v analogové ani (tehdy částečně) elektronické evidenci stavebního úřadu. Žalovanému tedy nezbývalo než odvolání rekonstruovat. Z podacího deníku je žalovanému známo, že téhož dne podala žalobkyně celkem čtyři odvolání (proti jiným rozhodnutím věcně souvisejícím se stavbou výrobní haly). Ostatní tři podání má žalovaný k dispozici a jsou obsahově obdobná, proto předpokládá, že i ono chybějící podání obsahovalo tatáž tvrzení o tom, že žalobkyně měla být coby vlastnice sousedního pozemku p. č. X účastnicí řízení. Tím, že ji žalovaný opomněl, ji zkrátil na jejích právech. Stavba vrhá stín na žalobkynin pozemek, což brání jeho plnému využití. 12. Napadeným – v pořadí čtvrtým – rozhodnutím (označeným v záhlaví) žalovaný žalobkynino odvolání opět zamítl jako opožděné. Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení, právě zmíněné rekonstrukce odvolání a po konstatov