1 As 172/2025 — Nejvyšší správní soud

37 A 14/2025- 83 - text 7 37 A 14/2025 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobce: Krajina pro život, spolek sídlem Bohumila Kavky 933, Průhonice zastoupen advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Vodičkova 704/36, Praha – Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha – Staré Město za účasti: D1 Land Beta s.r.o. sídlem Anglická 336/21, Praha – Vinohrady zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Šafkou sídlem Pod Hybšmankou 19/2339, Praha – Smíchov v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2025, č. j. MMR-84326/2024-83, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: 1. Dne 4. 8. 2022 Městský úřad Říčany (dále jen „stavební úřad“) uzavřel s osobou zúčastněnou na řízení (dále jen „stavebník“) veřejnoprávní smlouvu, č. j. 212061/2022, o umístění stavby „D1 Land Čestlice“ na pozemcích parc. č. 337/144, 338/5, 338/14, 338/16, 338/18, 338/19, 338/20, 338/21, 358/1, 358/2, 337/77, 337/79 a 337/80 v katastrálním území Čestlice (dále jen „stavební záměr“). Konkrétně měl stavební záměr obsahovat objekt D (administrativní objekt – zvláště kancelářské prostory), objekt E (autosalon se servisem, administrativní a sociální zázemí), příjezdovou a propojovací komunikaci, areálové komunikace a inženýrské sítě. 2. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhal zrušení veřejnoprávní smlouvy. Pro případ, že by soud neposoudil napadenou veřejnoprávní smlouvu jako rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., žalobce se domáhal ochrany před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. spočívajícím v uzavření veřejnoprávní smlouvy. 3. Usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. 54 A 91/2022-54, Krajský soud v Praze žalobu proti veřejnoprávní smlouvě odmítnul pro nepřípustnost. Podle soudu nebylo možné brojit přímo proti veřejnoprávní smlouvě žalobou proti rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. (subordinační veřejnoprávní smlouva není vrchnostenským rozhodnutím), ani žalobou na ochranu před nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Žalobce, který tvrdil, že byl „opomenutou osobou“ a k uzavření veřejnoprávní smlouvy byl třeba jeho souhlas, se mohl ochrany svých práv domáhat prostřednictvím žádosti o určení právního vztahu podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že veřejnoprávní smlouva je neúčinná. Proti rozhodnutí o této žádosti je přípustné odvolání a následně žaloba ke správnímu soudu podle § 65 s. ř. s. 4. Rozsudkem ze dne 19. 2. 2024, č. j. 2 As 8/2023-33, NSS zamítl kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 54 A 91/2022. Řízení podle § 142 správního řádu NSS považoval za účinný nástroj ochrany práv environmentálních spolků [i s ohledem na požadavky Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, č. 124/2004 Sb. m. s. (Aarhuská úmluva)]. 5. Žalobce následně požádal Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) o určení právního vztahu podle § 142 odst. 1 správního řádu. Rozhodnutím ze dne 30. 9. 2024, č. j. 125583/2024/KUSK (dále „prvostupňové rozhodnutí“), krajský úřad určil, že veřejnoprávní smlouva nabyla právních účinků dne 9. 9. 2022. Rozhodnutím ze dne 6. 1. 2025, č. j. MMR84326/2024-83 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 6. Žalobou podanou dne 20. 2. 2025 se žalobce podle § 65 a násl. s. ř. s. domáhá zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci krajskému úřadu. 7. Soud nejprve zkoumal včasnost podané žaloby. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě upozornil na to, že žaloba byla podána opožděně. Podle § 306 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon 2021“), je možné podat žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. 9. Stavebník měl ve svém vyjádření též za to, že žaloba byla podána opožděně. 10. Žalobce v replice uvedl, že se na napadené rozhodnutí § 306 stavebního zákona 2021 nevztahuje. Stavební úřad uzavřel veřejnoprávní smlouvu. Žalobce se proti veřejnoprávní smlouvě bránil postupem podle § 142 správního řádu. Napadené rozhodnutí není rozhodnutím stavebního úřadu, ale rozhodnutím o výsledku řízení o žádosti o určení neúčinnosti veřejnoprávní smlouvy a určení (ne)umístění stavby. Žalobce také uvedl, že stavební zákon 2021 již neobsahuje úpravu veřejnoprávních smluv. 11. Podle § 330 odst. 1 stavebního zákona 2021 řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 12. Řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu bylo zahájeno dne 7. 2. 2024. Krajský úřad a žalovaný zkoumali podmínky účinnosti veřejnoprávní smlouvy podle § 161 a § 27 správního řádu, § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, § 3 písm. g) a § 9c odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), a § 78a a § 85 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování s stavebním řádu (stavební zákon) [dále jen „stavební zákon 2006“]. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 19. 1. 2025, kdy se do žalobcovy datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno a žalobci oznámeno za účinnosti stavebního zákona 2021. 13. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. 14. Takovou zvláštní úpravu představuje mj. stavební zákon 2021. Ten obsahuje vlastní pravidla pro soudní přezkum rozhodnutí stavebních úřadů. Podle § 306 stavebního zákona 2021 lze žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno (odst. 1). Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky nebo ji rozšířit o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě 2 měsíců poté, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno (odst. 2). 15. Podle § 331 stavebního zákona 2021 soudní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 16. Podle § 334a odst. 3 věty druhé stavebního 2021 zákona pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 4 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024. 17. V souvislosti se změnou stavebních právních předpisů se judikatura zabývala otázkou „zkrácení“ žalobních lhůt. V tomto směru dospěl NSS opakovaně k závěru, že § 306 odst. 1 stavebního zákona 2021 se plně uplatní v případech, kdy bylo správní rozhodnutí vydáno i doručeno žalobci již za účinnosti nové právní úpravy, tj. od 1. 7. 2024 (rozsudky NSS ze dne 9. 4. 2025, č. j. 1 As 10/2025-34, body 10 až 15, ze dne 9. 4. 2025, č. j. 1 As 10/2025-34, bod 21, ze dne 15. 5. 2025, č. j. 3 As 254/2024-26, bod 15, či ze dne 15. 5. 2025, č. j. 3 As 242/2024-39, bod 20). Právo žalobce podat žalobu proti správnímu rozhodnutí totiž vzniklo až jeho doručením, tedy za účinnosti nové právní úpravy (rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2025, č. j. 21 As 106/2025-25, bod 24). 18. V posuzované věci je nesporné, že k vydání i doručení napadeného rozhodnutí došlo po 1. 7. 2024, tedy již za účinnosti § 306 odst. 1 stavebního zákona 2021. Spornou je ovšem otázka, zda se úprava podle § 306 odst. 1 stavebního zákona uplatní i v případě, kdy žalovaný rozhodoval v řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu. 19. V rozsudku ze dne 27. 11. 2025, č. j. 1 As 172/2025-19, se NSS zabýval případem zkrácení žalobní lhůty u rozhodnutí, kterým bylo ve smyslu § 142 správního řádu určeno, že územní rozhodnutí pozbylo platnosti a kdy se tak stalo. NSS poukázal na usnesení zvláštního senátu podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 6. 9. 2012, č. j. Konf 25/2012-9, č. 2717/2012 Sb. NSS, podle kterého je § 142 správního řádu „kompetenčního charakteru; v tomto je ‚samonosné‘ a umožňuje správním orgánům v jednotlivých oborech veřejné správy rozhodovat podle něj bez ohledu na to, zda předpis práva hmotného s takovýmto rozhodnutím počítá; určující je tu jen to, zda podmínky § 142 spr. ř. jsou splněny“. Podle NSS z citovaného rozhodnutí plyne, že je nerozhodné, zda stavební zákon má nebo nemá upravenu pravomoc stavebního úřadu k vydávání deklaratorních rozhodnutí. Z toho ovšem také vyplývá, že pravomoc vydat rozhodnutí podle § 142 správního řádu