7 As 26/2007 — Nejvyšší správní soud

41 A 68/2025- 51 - text 15 41 A 68/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Richarda Galise ve věci žalobkyně: a) TOMI - písek s.r.o., IČO: 26445930 b) České štěrkopísky spol. s r.o., IČO: 27584534 obě sídlem Cukrovarská 34, Praha 9 obě zastoupené advokátem Mgr. Tomášem Uherkem sídlem Jandova 8, Praha 9 proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. SPU 081285/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2024, č. j. SPU 414183/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, Pobočka Mělník (dále jen „pozemkový úřad“) podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), schválil návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Ovčáry u Dřís a v částech katastrálních území Všetaty, Chrást u Tišic a Nedomice. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně bránily společným odvoláním. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) jejich odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Spor mezi žalobkyněmi a žalovaným se týká výhradně pozemku p. č. 225/47 v k. ú. Ovčáry u Dřís (dále jen „obecní pozemek“), jehož vlastníkem je obec Ovčáry. Dle návrhu pozemkových úprav schváleného napadeným rozhodnutím tento pozemek p. č. 1456 zůstává ve vlastnictví obce a bude obklopen zemědělskými pozemky žalobkyně a) p. č. 1364 a p. č. 1355. Níže soud zobrazuje výřez z mapy návrhu nového uspořádání pozemků (je součástí správního spisu): [OBRÁZEK] Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhají zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. 4. Žalobkyně úvodem upozorňují na smysl pozemkových úprav, jímž má dle § 2 zákona o pozemkových úpravách být vytvoření podmínek pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Správní orgány se podle žalobkyně touto zásadou neřídily. Nelze se spokojit pouze se splněním podmínek uvedených v § 10 zákona o pozemkových úpravách a s tím, že došlo ke schválení návrhu kvalifikovanou většinou vlastníků pozemků. Schválený návrh pozemkových úprav je rovněž v rozporu s povinností zajistit podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu a zvýšení ekologické stability krajiny dle § 2 zákona o pozemkových úpravách. 5. Žalobkyně ve správním řízení opakovaně nesouhlasily s návrhem pozemkových úprav z důvodu, že v důsledku pozemkových úprav dojde k „přetržení“ ucelené plochy pozemků ve vlastnictví žalobkyně a) obecním pozemkem. Obecní pozemek zde sice existoval již před provedením pozemkových úprav, ale k jeho ponechání podle žalobkyň neexistuje žádný důvod a je v rozporu s výše uvedenými zásadami dle § 2 zákona o pozemkových úpravách. Žalobkyně a) opakovaně nesouhlasila s ponecháním tohoto úzkého pruhu cizího pozemku uprostřed jejích pozemků bez ohledu na obcí zamýšlené využití. Již s ohledem na jeho šířku (asi 4 metry) je zjevné, že tento pozemek nebude mít nikdy žádné využití. Na obecním pozemku původně obec Ovčáry deklarovala zřízení cesty, pro kterou však neexistuje žádné opodstatnění, protože veškeré sousední pozemky jsou ve vlastnictví žalobkyně a) a cesta by tak dle žalobkyně vedla „odnikud nikam“. To ostatně bylo jedním z důvodů předchozích zrušujících rozhodnutí žalovaného. Až pod „tíhou neudržitelnosti“ zřízení cesty přišla obec Ovčáry s novým záměrem zřídit interakční prvek IP8. Tím by měla být zeleň, jeho konkrétní řešení však zatím není známo (dle správních orgánů by vyplynulo až při zpracování projektové dokumentace). Pozemkový úřad ve stanovisku k odvolání uvedl, že by se mělo jednat o zatravnění s výsadbou keřového patra. Žádný keřový pás ale na místě nikdy nebyl, není a ani není důvod jej zde nyní uměle vytvářet proti vůli vlastníka veškerých okolních pozemků. 6. Obecní pozemek dle žalobkyň patrně byl v minulosti cestou, nicméně v současnosti se dlouhodobě jedná o ornou půdu, která je součástí jednolitého lánu a dlouhodobě zoraného pole. Ostatně i v katastru nemovitostí je tento pozemek veden jako orná půda se způsobem ochrany „zemědělský půdní fond“. Pokud by měl být interakčním prvkem keřový pás, nutně to negativně ovlivní zemědělskou činnost na sousedících pozemcích ve vlastnictví žalobkyně a), jimž ubere světlo i vláhu a mohou v něm přežívat škůdci. Likvidací tohoto pruhu zemědělské půdy by došlo k narušení organizace zemědělského půdního fondu a ztížení hospodaření. 7. Navržený interakční prvek má končit na hranici s pozemkem p. č. 585/2 v k. ú. Křenek (opět obdělávaná orná půda) ve vlastnictví žalobkyně a). Byl by tak veden po délce obecního pozemku (cca 340 metrů), ale dále by již nepokračoval a končil uprostřed pole, což svědčí o jeho nesmyslnosti. V okolí se navíc již nyní nachází značné množství zeleně a vodních ploch. K umisťování nových interakčních prvků tak není žádný racionální důvod. Žalobkyně odkazují na dvě vyjádření J. N., který dlouhodobě obhospodařuje pozemky žalobkyně a), a je tak schopen se odborně vyjádřit k záměru na zřízení interakčního prvku. Tato vyjádření žalobkyně předložily ve správním řízení a čerpají z nich i v rámci žalobní argumentace. 8. Rozhodnutí správních orgánů jsou nedostatečně odůvodněna, neboť interakční prvek v nich není blíže popsán a zdůvodněn, přestože se žalobkyně a) proti němu opakovaně vymezovala. Jsou nepřezkoumatelná, neboť z nich nelze zjistit, jaký interakční prvek by zde měl být umístěn a proč. Obsahují jen obecné proklamace, a nikoliv reakci na věcné výhrady žalobkyně a). 9. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že interakční prvek (pás keřů) reálně nemůže přinést žádné posílení ekologické stability území a nemůže ochránit ani dotvářet životní prostředí, jak uvedly správní orgány. Oblast je dostatečně ekologicky stabilní a z žádného podkladu ve správním spisu nevyplývá potřeba ji jakkoliv posilovat či dotvářet. Takovým podkladem nemůže být ani vyjádření České inspekce životního prostředí ze dne 19. 11. 2021, které je zcela obecné a týká se celé rozsáhlé lokality, v níž se komplexní pozemkové úpravy řeší. Totéž platí o údajném ohrožení území větrnou erozí, které dle žalobkyň v lokalitě nenastalo, nadto by mu relativně krátký pás nízkých keřů nemohl zabránit. 10. Podle žalobkyň nemůže být interakční prvek ani prvkem územního systému ekologické stability (ÚSES). Žalobkyně odkazují na Metodiku vymezování územního systému ekologické stability vydanou Ministerstvem životního prostředí v březnu 2017, ze které citují definici interakčního prvku. Tvrdí, že keřový pás na obecním pozemku je s touto definicí zjevně v rozporu, neboť bezprostředně nenavazuje na jakékoliv biocentrum či biokoridor ani s nimi úzce funkčně nesouvisí. Na území Ovčár je vymezen lokální biokoridor „LBK 95“, který však do dané oblasti nezasahuje a obecního pozemku se nijak nedotýká. Interakční prvek je od něj oddělen širokým lánem pole na pozemcích žalobkyně a). Ani na tuto argumentaci, kterou žalobkyně uvedly již v rámci odvolání, žalovaný v napadeném rozhodnutí věcně nereagoval. 11. Žalobkyně z výše uvedeného dovozují, že reálně neexistující smysl interakčního prvku na obecním pozemku vybočuje ze zákonem vymezených cílů pozemkových úprav. Jediným důvodem zřízení interakčního prvku je umělé vytvoření důvodu, proč obecní pozemek „zanechat na jeho místě“. Zřejmým cílem tohoto obstrukčního a diskriminačního jednání obce je znemožnit hospodaření žalobkyně a) a zachovat stávající rozštěpení bloku jejích pozemků. Ovčáry nejednaly v rámci správního řízení seriózně a poctivě, tj. ve snaze o dosáhnutí účelu pozemkových úprav, ale pouze ve snaze poškodit jiného vlastníka pozemků. To žalobkyně považují za zneužití práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Vzhledem k tomu, že je obecní pozemek velmi úzký, lze si jen těžko představit, že by na něm umístěná zeleň nezasahovala do práv žalobkyně a) coby vlastníka sousedních pozemků, a nebyla tak v rozporu s právními předpisy (§ 1013 odst. 1, § 1016 či 1017 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobkyně a) opakovaně uplatňovala své právo na to, aby se soused (Ovčáry) zdržel sázení stromů nebo keřů v těsné blízkosti společné hranice pozemků a zdůraznila, že pokud budou i přesto vysazeny, bude se domáhat jejich odstranění. Ani tento protiprávní důsledek navržených komplexních pozemkových úprav však žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí nezohlednil. Pouze uvedl, že se jedná o nepodložené spekulace. K takovým spekulacím byly ale žalobkyně donuceny absencí bližního popisu interakčního prvku ze strany správních orgánů. 12.