47 A 5/2025 – Krajský soud v Praze

47 A 5/2025- 34 - text 13 47 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: K. K. státní příslušnost Ruská federace bytem X proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2025, č. j. CPR-37315-2/ČJ-2025-930310-V223, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2025, č. j. CPR-37315-2/ČJ-2025-930310-V223, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2025, č. j. KRPA-60626-27/ČJ-2025-000022-50 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žalobci uložil povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „schengenský prostor“) podle § 50a odst. 2 písm. b), odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Současně žalobci stanovil povinnost vycestovat ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí . Důvodem pro uložení povinnosti opustit schengenský prostor byla skutečnost, že ode dne 16. 12. 2024 do dne 19. 2. 2025 žalobce neoprávněně pobýval na území České republiky (dále jen „ČR“) poté, co uplynula doba platnosti jeho povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. 2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 23. 12. 2025 osobně na podatelně soudu domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že je napadené rozhodnutí v rozporu s § 2 odst. 1, odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalobce má za to, že žalovaná vycházela z neaktuálních informací. Podle žalobce nenaplňuje závazné stanovisko č. j. CPR37315-2/ČJ-2025-930310-V223 požadavky uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81. Informace ve stanovisku musí být v maximální možné míře 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a 4) transparentní a dohledatelné. Žalobce poukázal na to, že zejména z jeho výslechu vyplývá, že na území ČR pobývá nepřetržitě (s výjimkou krátkodobých cest do své vlasti za účelem návštěvy rodiny) od roku 2013. Naposledy navštívil svou vlast před rokem 2022. Žalobce také výslovně při výslechu uvedl, že mu v případě návratu hrozí povolání k výkonu vojenské služby, neboť s ohledem na věk podléhá branné povinnosti. Žalovaná tuto skutečnost redukovala v napadeném rozhodnutí s odkazem na judikaturu toliko na „občanskou povinnost“, aniž by se jakkoli zabývala konkrétními okolnostmi a individuální situací žalobce. Ze spisu je přitom podle žalobce zřejmé, že žalobce dlouhodobě, veřejně a opakovaně vyjadřuje nesouhlas s politikou prezidenta Ruské federace Vladimira Putina, a to mimo jiné prostřednictvím svých veřejně dostupných příspěvků na sociálních sítích. Žalobce v zemi původu fakticky nežije již více než 12 let a ztratil k ní reálné sociální i hodnotové vazby a necítí se být nositelem loajality, jež by od něho mohla být rozumně vyžadována v podobě politické či dokonce vojenské angažovanosti. Riziko povolání k výkonu vojenské služby je třeba posuzovat ve spojení s politickými postoji žalobce a s reálným rizikem represí, které mohou v případě jejich zjištění v zemi původu následovat. 4. Žalobce považuje přístup žalované, která se spokojila pouze s formálními odkazy na judikaturu a neaktuální zdroje za nepřípustný. Žalovaná měla posoudit, zda vycestováním žalobce nedojde k zásahu do jeho základních práv, včetně porušení zásady non-refoulement a zákazu vystavení osoby vážné újmy. Mechanické přebírání judikatorních závěrů žalovanou nemůže obstát s ohledem na aktuální okolnosti případu. 5. Žalobce citoval z rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 23. 8. 2024, č. j. 21 A 34/2024-28, pasáž, ve které se městský soud zabýval odlišením povinnosti vykonat vojenskou službu jako občanskou povinnost a situace, kdy by se cizinec mohl podílet na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti a kdy by mohl být vystaven nepřiměřeným sankcím za nenastoupení výkonu služby. Odkazovaný rozsudek městského soudu se vztahoval k situaci v Ruské federaci s tím, že poukázal na to, že v Ruské federaci může docházet ke skryté mobilizaci, zároveň odkazoval na závěr francouzského nejvyššího azylového soudu Cour nationjale de droit d’asile, podle nějž byla částečná mobilizace stále účinná, neboť dekret prezidenta neobsahuje žádné datum, které by stanovilo její konec, a dále i na analýzu publikovanou v novinách Novaja Gazeta. 6. Žalobce zároveň uvedl, že pokud by byl v rámci řízení o správním vyhoštění učiněn závěr, že návrat žalobce do země původu není možný z důvodu hrozby vážné újmy, mohlo by mu být na základě takového závazného stanoviska uděleno vízum za účelem strpění pobytu. 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula skutkový stav a uvedla, že pokládá žalobu za nedůvodnou s tím, že žalobní body jsou totožné s odvolacími námitkami, proto odkázala na napadené rozhodnutí, ve kterém se s nimi vypořádala. Podstatný obsah správního spisu 8. Podle úředního záznamu ze dne 19. 2. 2025 byla téhož dne vyslána policejní hlídka na adresu X, Praha X, kde se bez platného oprávnění nacházel žalobce. Policejní hlídka provedla pobytovou kontrolu. Žalobce předložil při kontrole cestovní doklad Ruské federace, ze kterého bylo zjištěno, že žalobce naposledy vstoupil do schengenského prostoru dne 10. 6. 2024 přes Hraniční přechod Praha – Ruzyně. Žádným jiným pobytovým oprávněním nedisponoval, lustrací v Cizineckém informačním systému bylo zjištěno, že žalobce pobýval na území ČR na základě dlouhodobého pobytu – zaměstnanecké karty s platností od 16. 12. 2022 do 15. 12. 2024. Dalšími lustracemi nebyl zjištěn žádný záznam, který by žalobce opravňoval k pobytu na území ČR. Proto byl žalobce téhož dne zajištěn a téhož dne s ním bylo zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění. 9. Součástí spisu je informace k pobytu žalobce od Ministerstva vnitra ČR ze dne 19. 2. 2025, ve které uvedlo, že žalobce pobýval na území ČR na základě dlouhodobého pobytu – zaměstnanecké karty od 16. 12. 2022 do 15. 12. 2024. Dne 9. 12. 2024 podal žalobce žádost o trvalý pobyt. Žádost o trvalý pobyt nezakládá fikci pobytu. Jiné řízení. Které by žalobce opravňovalo k pobytu na území ČR v době poskytnutí informace, neprobíhalo. 10. Z protokolu o výslechu žalobce ze dne 19. 2. 2025 vyplývá, že do schengenského prostoru, do Česka přicestoval v roce 2013 za účelem studia. Od roku 2013 pobývá v Česku. Během svého pobytu byl asi 5x v Rusku, naposledy v lednu 2022. Mimo to byl několikrát na dovolené, např. v Egyptě nebo Rakousku. Pracovně byl v roce 2019 v Indii. Při studiích pracoval ve Škodě Mladá Boleslav, a jelikož má Škoda v Indii dvě továrny, pracoval asi týden i tam. Žalobce se dovolával toho, že měl podanou žádost o trvalý pobyt, proto se dostavil k vystavení překlenovacího štítku, jelikož chtěl druhý den odjet na lyže do Rakouska. Při této příležitosti se dozvěděl, že na území pobývá nelegálně a že měl společně se žádostí o trvalý pobyt požádat i o prodloužení dlouhodobého pobytu. Žalobce dále uvedl, že nemá závazky nebo pohledávky na území ČR, nepáchal tu trestnou činnost. Není mu známa žádná překážka nebo důvod, který by mu znemožňoval vycestování. Na dotaz, zda mu hrozí v Rusku po návratu nějaké nebezpečí, odpověděl, že mu hrozí, že by šel do války. Také upozornil na to, že psal příspěvky na sociálních sítích proti režimu. Dále uvedl, že neví, zda mu byl doručen mobilizační rozkaz, nevykonal vojenskou službu ani nestudoval žádnou vojenskou školu. O azyl nežádal. Na dotaz, proč nevycestoval v době legálního pobytu, odpověděl, že až v den zajištění se dozvěděl o tom, že ztratil pobytové oprávnění. Pracuje ve spediční společnosti jako dispečer, má na starosti řidiče. 11. Součástí spisu je závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 20. 2. 2025 (dále jen „závazné stanovisko“), ve kterém je uveden závěr, že vycestování žalobce do Ruské federace je možné. Závazné stanovisko odkazovalo na informace OAMP Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 8. 7. 2024, Základní vojenská služba a Náhradní civilní služba ze dne 28. 1. 2025, Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 8. 7. 2024. Tyto zprávy jsou součástí správního spisu. 12. V informaci OAMP Bezpečnostní a politická situace v zem