Z rozhodnutí: II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 404 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Marka Sedláka.…
48 A 5/2026- 31 - text
8 48 A 5/2026
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci
žalobce: N. Q. T., narozen X
státní příslušník Vietnamské socialistické republiky
toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, č. p. 234, Vyšní Lhoty
zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem
sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, Libeň, Praha 8
proti
žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje
sídlem Na Baních 1535, Zbraslav, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2026, č. j. KRPS-176664-74/ČJ-2025-010025-ŽALOBA,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2026, č. j. KRPS-176664-74/ČJ-2025-010025-ŽALOBA, se ruší.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 404 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Marka Sedláka.
Odůvodnění:
Vymezení věci a obsah žaloby
1. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) prodloužila dobu zajištění žalobce podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dobu zajištění stanovila na 60 dnů ode dne 15. 2. 2026.
2. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že se žalovaná nevypořádala se všemi podklady pro vydání rozhodnutí, které měla k dispozici, a to ve vztahu k závěru o nemožnosti využití zvláštního opatření. Žalobce podal dne 28. 1. 2026 žádost o propuštění ze zajištění, ke které doložil doklad o zajištění ubytování a prohlášení svého bratrance, že ho finančně zabezpečí (včetně dojíždění na kontroly u správního orgánu) a že mu zajistí bezplatné ubytování. Žádosti Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, (dále jen „ředitelství“) nevyhověla, ale žalovaná v napadeném rozhodnutí na rozhodnutí ředitelství ze dne 3. 2. 2026 odkázala. Bylo povinností žalované se se žalobcem předloženými listinami a žádostí o propuštění vypořádat a zohlednit, že žalobce má zajištěno ubytování na konkrétní adrese a finanční zabezpečení. Odůvodnění napadeného rozhodnutí žádné takové úvahy neobsahuje.
3. Žalobce dále namítá, že je doba prodloužení zajištění stanovena nepřezkoumatelným způsobem. Žalovaná nevysvětlila, proč by žalobcova kasační stížnost měla mít jakýkoliv vliv na rozhodnutí o prodloužení zajištění o dalších 60 dnů. Pokud dále prodloužení zajištění žalovaná odůvodnila dobou nutnou k zabezpečení přepravních dokumentů, letenky atd., tak shodným způsobem odůvodnila délku doby zajištění již v rozhodnutí o zajištění ze dne 16. 12. 2025. Žalovaná nevysvětlila, proč dokumenty nebylo možno zajistit již v průběhu doby prvních 60 dnů zajištění a proč je k zajištění těchto dokumentů zapotřebí dalších 60 dnů.
4. Konečně žalobce uvádí, že žalovaná rozhodla o prodloužení zajištění až poté, co doba 60 dnů zajištění stanovená ode dne omezení osobní svobody žalobce (2. 7. 2025) uplynula. Není možno prodloužit zajištění, které už uplynutím doby zaniklo. Napadené rozhodnutí o prodloužení zajištění bylo v rozporu se zákonem vydáno až poté, co zajištění skončilo.
Vyjádření žalované
5. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Při vydání napadeného rozhodnutí vycházela především z protokolu o podání vysvětlení ze dne 2. 7. 2025. Žalobce během svého pobytu nenavázal žádné kulturní či společenské vazby a je minimální pravděpodobnost, že by se tato situace změnila. Žalobce nebyl schopen uvést přesnou dočasnou adresu pobytu, nevlastní mobilní telefon, v zemi původu dluží přibližně 300 000 Kč, v ČR nemá žádný majetek. Tvrdí sice, že má prostředky k vycestování, ale nevycestoval. Žalobce proto neskýtá žádnou záruku, že bude plnit uložené povinnosti a je reálné, že se nebude zdržovat na určité adrese a bude se žalované vyhýbat. Prohlášení žalobce, že bude dodržovat zvláštní opatření, je nevěrohodné. Při stanovení doby trvání zajištění žalovaná vycházela z dosavadních zkušeností z praxe a přihlédla k době nutné k zabezpečení přepravních dokumentů na základě konzultace a doporučení ředitelství, které obstarává letenku nebo vyjednává průvoz cizince. Je nutné zajistit policejní eskortu a komunikovat se státem původu o převzetí žalobce. Žalovaná je přesvědčena, že stanovená doba trvání zajištění je přiměřená. V rozhodnutí o zajištění ze dne 16. 12. 2025 žalovaná zajistila žalobce na dobu 60 dnů ode dne omezení svobody. Žalobce byl zajištěn dne 17. 12. 2025 a napadené rozhodnutí proto nebylo vydáno v rozporu se zákonem.
Replika
6. V replice žalobce dodává, že vyjádření žalované neobsahuje nic, co by vedlo k přehodnocení žalobní argumentace. Délku doby zajištění v odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyjádření k žalobě žalovaná odůvodnila obdobně jako již v rozhodnutí ze dne 16. 12. 2025. Žalovaná přitom ani ve vyjádření k žalobě přezkoumatelně nevysvětlila, proč jí zmiňované dokumenty nebylo možno zajistit již v průběhu doby prvních 60 dnů zajištění a proč je k jejich zajištění zapotřebí dalších 60 dnů omezení osobní svobody žalobce.
Posouzení věci
7. Soud ověřil, že žalobu podala osoba k tomu oprávněná ve lhůtě podle § 172 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žaloba také splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Je tedy věcně projednatelná.
8. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud v daném případě neshledal důvody, pro které by měl posuzovat zákonnost zajištění a s tím spojeného omezení osobní svobody žalobkyně podle skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019-48, č. 3933/2019 Sb. NSS, a ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 170/2019-50, č. 3/2020 Sb. NSS].
9. V řízení o žalobě proti rozhodnutí o omezení osobní svobody cizince má soud povinnost rozhodnutí přezkoumat nejen na základě uplatněných žalobních bodů, ale v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C 39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, má též zkoumat, zda napadené rozhodnutí není stiženo jinými (v žalobě neuplatněnými) vadami či nezákonnostmi.
10. S ohledem na to, že žádný z účastníků nepožádal o nařízení jednání a soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné, rozhodl o žalobě bez jednání (§ 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců).
11. Žaloba je důvodná.
12. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť zajištění, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalované ze dne 16. 12. 2025, v době vydání napadeného rozhodnutí skončilo.
13. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl poprvé zajištěn dne 2. 7. 2025 v 0:01 hodin podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Policii ČR“). Rozhodnutím žalované ze dne 2. 7. 2025 byl žalobce zajištěn podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 14. 7. 2025, které nabylo právní moci dne 15. 7. 2025, byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) do 25. 10. 2025. V návaznosti na to žalovaná příkazem ze dne 16. 7. 2025 ukončila žalobcovo zajištění podle § 127 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 21. 10. 2025 prodloužilo žalobcovo zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu až do 19. 12. 2025. Konečně v návaznosti na sdělení Ministerstva vnitra ze dne 15. 12. 2025 o zamítnutí žalobcovy žaloby proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 12. 2025 (právní moci nabylo dne 17. 12. 2025) žalobce opět zajistila podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a to na 60 dnů ode dne omezení osobní svobody. Napadeným rozhodnutím žalovaná prodloužila dobu zajištění žalobce, přičemž dobu zajištění stanovila na 60 dnů ode dne 15. 2. 2026.
14. Již v rozsudku ze dne 9. 1. 2026, č. j. 53 A 5/2025-15, (řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2025) zdejší soud konstatoval, že formulaci výroku o stanovení doby zajištění „na 60 dnů ode dne omezení osobní svobody“ za obdobných skutkových okolností již aprobovala judikatura NSS (byť ji nepovažovala za zcela šťastnou). V rozsudku ze dne 8. 3. 2017, č. j. 10 Azs 332/2016-32, NSS odkázal na § 125 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, dle nějž se nepřihlíží k době zajištění podle § 46a zákona o azylu, je-li o zajištění cizince rozhodnuto poté, co bylo ukončeno zajištění podle § 46a zákona o azylu. Dovodil, že „[s] ohledem na jasný text § 125 odst. 5 zákona o pobytu cizinců nelze žalované vytknout, pokud stanovila dobu zajištění stěžovatele způsobem, který nepřihlíží k již uplynulé době