49 A 2/2026 – Krajský soud v Praze

49 A 2/2026- 14 - text 10 49 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně: Y. S., narozená X státní příslušnice X toho času bytem X zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 963/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2026, č. j. OAM-55/BE-BE01-VL15-PŘZ-2026, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 2. 2026, č. j. OAM-55/BE-BE01-VL15-PŘZ-2026, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou zdejšímu soudu prostřednictvím žalovaného dne 11. 3. 2026 se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný v reakci na žádost žalobkyně o propuštění ze zajištění podle § 46a odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném od 1. 10. 2025 (dále jen „zákon o azylu“) rozhodl, že žalobkyně ve smyslu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu bude nadále zajištěna v zařízení pro zajištění cizinců (dále jen „ZZC“) a podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání jejího zajištění do 4. 5. 2026. Obsah podání účastníků řízení 2. V podané žalobě žalobkyně namítla, že žalovaný nedostatečně posoudil skutečnosti nově uvedené v řízení. Žalobkyně připomněla, že zajištění představuje závažný zásah do ústavně garantovaného [čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, která byla jako součást ústavního pořádku ČR vyhlášena usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb., (dále jen „Listina“) a čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších protokolů, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“)] práva na osobní svobodu, k němuž lze přistoupit jen v krajních případech, jsou-li vyčerpány mírnější dostupné alternativy a takové zajištění je nezbytné a přiměřené. Přitom musí být kumulativně splněny všechny podmínky stanovené v aplikovaném § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 3. Žalobkyně doložila, že má zajištěné ubytování na adrese X, se svou matkou, potvrzením o zajištění ubytování a úředně ověřenou kopií nájemní smlouvy. Na této adrese se může dlouhodobě zdržovat a bude dostupná správnímu orgánu pro účely řízení o její žádosti o mezinárodní ochranu. 4. Žalobkyně přitom nesouhlasí s názorem žalovaného, že by předložené dokumenty nemohly vést ke změně předchozího rozhodnutí o zajištění z důvodu, že žalobkyně je bez příjmů, jelikož není oprávněna pracovat. Jednoznačně totiž prokázala, že má na území České republiky (dále jen „ČR“) zajištěné ubytování na místě, k němuž má osobní vazbu a kde může být dostupná. Protože jde o ubytování zajištěné její matkou, je podle žalobkyně také přirozené, že se o ni matka postará též finančně a materiálně během doby, po kterou to zákon nedovoluje samotné žalobkyni. Spekulace žalovaného, že žalobkyně z důvodu absence příjmů nebude plnit povinnosti stanovené zvláštním opatřením (pravidelně se hlásit žalovanému ve stanoveném časovém intervalu) není opodstatněná a postrádá oporu ve shromážděném správním spisu. 5. Žalobkyně žalovanému vytýká, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné z hlediska popisu úvah, jimiž se žalovaný řídil při hodnocení podkladů rozhodnutí a výkladu ustanovení zákona o azylu. Žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je s ohledem na konkrétní okolnosti případu nezbytný. Porušil tak ustanovení § 2 odst. 4, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 30. 10. 2025, č. j. 9 Azs 147/2025-26, podle nějž je nutné při prodlužování zajištění vždy nově podle aktuálních skutečností hodnotit, zda žádost o mezinárodní ochranu byla skutečně podána s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, aniž by postačovalo jen odkázat na původní rozhodnutí o zajištění. Při absenci takového odůvodnění je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným. Tyto závěry lze přitom podle žalobkyně uplatnit i na případy posuzování žádostí o propuštění ze zajištění, jelikož § 46a odst. 10 zákona o azylu počítá s průběžným zkoumáním existence důvodů zajištění. Žalovaný měl v kontextu důvodů uvedených žalobkyní v rámci její žádosti o mezinárodní ochranu zhodnotit, zda je třeba její žádost i nadále považovat za účelově podanou, což však žalovaný neuvedl. Napadené rozhodnutí je tak podle žalobkyně nepřezkoumatelné. 6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Po rekapitulaci žaloby a obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že argumenty žalobkyně prostudoval, ale neshledal v nich žádné důvody pro její propuštění ze ZZC, do nějž byla umístěna nikoliv z důvodu absence místa ubytování, ale proto, že žalovaný je přesvědčen, že mimo ZZC by žalobkyně neposkytovala správním orgánům součinnost v řízení o mezinárodní ochraně a že by se vyhýbala nucenému vycestování z ČR. K tomuto závěru žalovaný dospěl již v rozhodnutí o zajištění žalobkyně ze dne 16. 1. 2026, č. j. OAM-55/BE-BE01-VL15-Z-2026 (dále jen „rozhodnutí o zajištění ze dne 16. 1. 2026“) a je přesvědčen o tom, že na situaci žalované se dosud nic nezměnilo. 7. Žalovaný z Cizineckého informačního systému (dále jen „CIS“) zjistil, že žalobkyni bylo vydáno dlouhodobé vízum za účelem studia v ČR platné od 9. 8. do 31. 8. 2023 a posléze jí byl povolen dlouhodobý pobyt za účelem studia splatnosti od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Žádná další žádost o prodloužení pobytu či udělení jiného druhu pobytu již není v CIS evidována. Následně byla žalobkyně v lednu 2025 zajištěna Policií ČR z důvodu zjištěného nelegálního pobytu a bylo jí uloženo vyhoštění spojené s povinností vycestovat do 15. 5. 2025. To však žalobkyně neučinila, nadále pobývala v ČR a pracovala zde bez povolení v kosmetickém studiu. Teprve po svém zajištění a umístění v ZZC žalobkyně požádala dne 15. 1. 2026 o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně tak pobývala v ČR vědomě nelegálně a z jejího postupu plyne, že ani neměla v plánu žádat o mezinárodní ochranu. Ke své situaci pak uvedla, že v Kazachstánu má jen tátu a dědu, s nimiž však není v kontaktu, naopak v ČR má matku a bratra, který je toho času ve vazební věznici. Sice uvádí, že se obává návratu do Kazachstánu, protože je to muslimská země a mohla by tam být vztata do otroctví či by si ji mohl někdo vzít proti její vůli, protože je tam povoleno mnohoženství, ale zároveň nebyla schopna uvést, kdo konkrétně by ji měl zotročit, přičemž tvrzené nebezpečí podle svých slov ani nemůže doložit, protože jde jen o její pocit. Podle žalovaného tak nic z její výpovědi nenasvědčuje tomu, že by žalobkyni dříve něco bránilo v podání žádosti o mezinárodní ochranu, a naopak je patrné, že se svou žádostí pouze snaží zabránit vyhoštění, protože osoba opravdu potřebující ochranu by o ni požádala okamžitě. Nebyly zjištěny ani žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by žalobkyně byla zranitelnou osobou, takže její zajištění nic nebrání. S argumenty uplatněnými v žádosti o propuštění, jež žaloba rekapituluje, se žalovaný podle svého přesvědčení v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal. Podstatný obsah správního spisu 8. Dle protokolu o podání vysvětlení ze dne 14. 1. 2026 žalobkyni předchozího dne v Hradci Králové hlídka cizinecké policie vyzvala k prokázání totožnosti, při níž žalobkyně předložila cestovní pas, na základě nějž byla ztotožněna a současně bylo lustrací zjištěno, že žalobkyně pravděpodobně maří vyhoštění, jež jí bylo uloženo rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 29. 4. 2025 s tím, že vycestovat měla v době od 1. do 15. 5. 2025. Žalobkyně do protokolu uvedla, že je svobodná a bydlí X s matkou na adrese X, byť zde oficiálně není přihlášena. V ČR má i bratra, který je ale aktuálně ve vazbě. V Kazachstánu má jen otce a dědu, ale není s nimi v kontaktu a ani neví, kde přesně její otec bydlí a kolik mu je let. Jiné příbuzné nemá. V ČR měla povolený pobyt kvůli studiu platný do 31. 8. 2024. V lednu 2025 ji kontrolovala policie v Praze a byla vyhoštěna. Proti rozhodnutí se prostřednictvím advokáta odvolala aten jí vůbec neřekl o tom, že odvolání již bylo zamítnuto. Čekala na informaci od právníka s tím, že měla v úmyslu žádat o azyl. Po uplynutí lhůty pro vycestování bydlela v Praze a pracovala jako brigádnice v kosmetickém studiu, i když věděla, že nemá pracovní povolení. myslela si, že má povolený pobyt a je projednáváno její odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění. Do Kazachstánu se vrátit nechce, protože by se tam sama bála. Nemá tam kde bydlet a její matka i bratr žijí v ČR. Je to muslimská země a mo