4 Afs 94/2023 — Nejvyšší správní soud

51 Af 38/2020- 148 - text 26 51 Af 38/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobkyně: ČSAD Střední Čechy , a.s., IČO: 27616347, sídlem U Přístavu 811, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav zastoupená daňově poradenskou společností BD Consult, s.r.o., sídlem Jeseniova 1196/52, Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 2. 2020, č. j. 8144/20/5200-10421-705721, a ze dne 26. 2. 2020, č. j. 8140/20/5200-10421-705721, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Postup daňových orgánů 1. Dne 16. 3. 2016 zahájil Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále též „správce daně“) u žalobkyně kontrolu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2012 a 2013, včetně ročního zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění za rok 2012 a 2013, které bylo provedeno v roce 2013 a 2014 (a též daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období roku 2012 a 2013 a daně silniční za zdaňovací období roku 2013). 2. Při daňové kontrole založil žalobkynin zástupce do spisu plnou moc ze dne 24. 3. 2016. V rámci daňové kontroly vydal správce daně výzvy k prokázání skutečností podle § 92 odst. 4 daňového řádu dne 10. 10. 2016, 6. 11. 2017 a 23. 4. 2018 a požadoval po žalobkyni mimo jiné doložení oprávněnosti uplatněných slev na zaměstnance a účtování paušálu cest a výdajů. Požadoval též prokázání toho, že odměny vyplacené zaměstnancům (řidičům autobusů) za práci vykonanou na základě dohody o provedení práce byly poskytovány za práci vykonávanou nad rámec pracovní náplně sjednané v pracovních smlouvách. Upozornil žalobkyni, že nevyhoví-li těmto výzvám, může vyměřit daň podle pomůcek. Na základě výzev předložila žalobkyně opakovaná vyjádření a listinné důkazní prostředky (zejména pracovněprávní dokumentaci a mzdovou evidenci). 3. V průběhu daňové kontroly provedl správce daně výslechy šestnácti svědků (zaměstnanců žalobkyně – řidičů autobusů), které se týkaly především okruhu činností, které řidiči vykonávali vedle řízení autobusů (šlo zejm. o přípravu autobusů před jízdou a po ní, výdej jízdenek, obsluhu cestujících, odvoz tržeb a vyplňování výkazů o provozu vozidla – tzv. „stazek“), odměňování, pracovní doby a pracovních cest. Žalobkyně v mnoha případech namítala nesprávnost vedení těchto výslechů, podávala stížnosti a následně žádosti o prošetření způsobu jejich vyřízení. 4. Dne 29. 8. 2018 sdělil správce daně žalobkyni výsledek kontrolního zjištění a současně jí podle § 88 odst. 3 daňového řádu stanovil lhůtu k vyjádření v délce 21 dnů. I proti tomu podala žalobkyně opravný prostředek, který správce daně považoval za nedůvodnou stížnost. Žalovaný ji však posoudil jako odvolání, které ovšem zamítl. 5. Dne 18. 1. 2019 se žalobkyně k výsledku kontrolního zjištění vyjádřila. V rámci vyjádření též uplatnila námitku podjatosti, kterou si vyhradila jmenovitě upřesnit poté, co obdrží kompletní seznam úředních osob, které byly při daňové kontrole činné. Součástí vyjádření byla též v reakci na chybné počítání počtu dnů v měsíci únoru 2012, který je přestupným rokem, žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Tou se dožadovala mimo jiné sdělení, zda jsou úřední osoby správce daně školeny a přezkušovány v používání kalendáře, či zda existuje předpis či metodický pokyn, který rozdílně od obecných pravidel upravuje přestupné roky a počet dní v měsíci únoru pro oblast výkonu finanční správy. 6. Dne 30. 1. 2019 nahlédl žalobkynin zástupce do spisu. Při tom mu nebyly zpřístupněny veškeré listiny a zodpovězeny veškeré jím položené otázky. V návaznosti na to podal další stížnost. Při tomto nahlížení správce daně nabídl, že může proběhnout i projednání zprávy o daňové kontrole. S tím zástupce s poukazem na dosud nevyřízené stížnosti a námitky nesouhlasil. Ústní jednání za účelem projednání zprávy o daňové kontrole tak proběhlo až 27. 2. 2019. Žalobkyně je nicméně nepovažovala za dostatečné a zpochybňovala, že došlo k ukončení daňové kontroly. 7. Správce daně vydal dne 28. 2. 2019 dodatečné platební výměry č. j. 884277/19/2105-50524-204409 a 885689/19/2105-50524-204409 (dále jen „dodatečné platební výměry“), kterými žalobkyni doměřil daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období let 2012 a 2013 podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění pro příslušná zdaňovací období (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a zároveň jí stanovil penále z takto doměřené daně. Daň stanovil podle pomůcek, neboť žalobkyně dle něj neprokázala oprávněnost účtování paušálních náhrad stravného u pracovních cest řidičů autobusů, náhrad za použití vlastních dopravních prostředků pro bezpečný převoz tržeb a odměn z dohod o provedení práce, ve kterých se řidiči autobusů nad rámec povinností vyplývajících z pracovní smlouvy zavázali provádět „obsluhu cestujících, odvody finanční hotovosti a přípravu a odevzdávání stazek“. 8. Dne 28. 2. 2019 vydal správce daně dodatečné platební výměry a zaslal je do datové schránky žalobkynina zástupce. Ten se do datové schránky přihlásil dne 10. 3. 2019. 9. Žalobkyně podala dne 8. 4. 2019 proti dodatečným platebním výměrům odvolání, o kterém žalovaný rozhodl výše uvedenými napadenými rozhodnutími ze dne 26. 2. 2020 a 27. 2. 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí 2012“, resp. „napadené rozhodnutí 2013“, popř. společně jen jako „napadená rozhodnutí“), která nabyla právní moci dne 6. 3. 2020. Žalovaný jimi podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 111/2019 Sb. (dále jen „daňový řád“) snížil doměřenou daň a stanovené penále na částku 868 735 Kč, resp. 173 747 Kč za zdaňovací období 2012 a na částku 1 640 247 Kč, resp. 328 049 Kč za zdaňovací období 2013. Neztotožnil se totiž s postupem správce daně, který nezohlednil žádné paušální náhrady za přepravu tržeb, ačkoliv z dokazování vyplynulo, že někteří zaměstnanci k převozu tržeb soukromé vozidlo užívali. Obsah žalob a splnění procesních podmínek 10. Proti napadeným rozhodnutím žalobkyně brojí dvěma samostatně podanými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) doručenými Městskému soudu v Praze dne 5. 5. 2020, jehož usneseními ze dne 18. 5. 2020, č. j. 14 Af 19/2020-50 a 14 Af 20/2020-47, byly věci postoupeny soudu zdejšímu. Soud pak usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. 51 Af 38/2020-81, řízení o obou žalobách spojil ke společnému projednání. 11. Žalobkyně namítá, že došlo k prekluzi daně, neboť správce daně doručoval dodatečné platební výměry jejímu zástupci, ačkoliv ten nebyl pro jejich přijetí po ukončení daňové kontroly zmocněn. I kdyby správci daně nebyl rozsah zmocnění zřejmý, měl žalobkyni vyzvat dle § 28 odst. 2 daňového řádu k vyjasnění rozsahu zmocnění. Žalobkyně namítá též množství procesních pochybení správce daně (stanovení nedostatečné lhůty pro vyjádření ke kontrolnímu zjištění, neprojednání zprávy o kontrole, podjatost úředních osob, vady nahlížení do spisu, nevrácení poskytnutých podkladů, vynucování formátu podání, vady platebního výměru, nesprávné vyřízení stížností) a nesouhlasí s hodnocením předložených důkazů. Má za to, že daň mohla a měla být stanovena dokazováním, finanční orgány však postupovaly nesprávně i při stanovení daně za užití pomůcek. S ohledem na zachování přiměřené délky rozsudku soud žalobní námitky a případně reakci žalovaného na ně v potřebném rozsahu rekapituluje v rámci jejich vypořádání níže. 12. Soud ověřil, že žaloby byly podány včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňují všechny formální požadavky kladené na ně zákonem. Při přezkumu napadených rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jejich vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Přezkoumal je v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední. Dosavadní rozsudky ve věci 13. Doposud se soud zabýval především otázkou prekluze daně. Podle § 148 odst. 1 daňového řádu nelze daň stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení. Podle odst. 2 písm. b) se lhůta pro stanovení daně prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k oznámení rozhodnutí o stanovení daně. Podle odst. 3 byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně zahájena daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení, běží lhůta pro stanovení d