57 A 3/2026 – Krajský soud v Praze

57 A 3/2026- 16 - text 9 57 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobkyně: T. D. H. narozená X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika nyní zajištěna v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2026, č. j. OAM-169/BE-BE01-VL14-Z-2026, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2026, č. j. OAM-169/BE-BE01-VL14-Z-2026, se ruší. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 12 269 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: Průběh správního řízení 1. Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 6. 2. 2026, č. j. KRPC-19591-29/ČJ-2026-020023, žalobkyni zajistilo za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Doba trvání zajištění byla stanovena na 30 dní. 2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že při pobytové kontrole v nehtovém studiu dne 5. 2. 2026 se žalobkyně sice prokázala maďarským povolením k pobytu platným do 28. 4. 2026, současně je však vedena v Schengenském informačním systému (dále „SIS“) jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení vydané maďarskými orgány s vycestováním do 23. 10. 2025. Žalobkyně policii sdělila, že do ČR přicestovala dne 28. 1. 2026. Maďarské orgány pak policii potvrdily, že žalobkyně byla dne 16. 10. 2025 vyhoštěna a že již nemá platné oprávnění k pobytu. Žalobkyně se bránila tím, že o rozhodnutí maďarských orgánů nevěděla, tamní adresu si kontroluje a pochybuje, že jí bylo příslušné rozhodnutí řádně doručeno. Podle jejího přesvědčení je její maďarské pobytové oprávnění stále platné až do 28. 4. 2026. Podle policie si však žalobkyně musela být maďarského rozhodnutí o navrácení a jím stanovené lhůty vědoma. V ČR navíc nejen neoprávněně pobývala, ale také neoprávněně vykonávala zaměstnání. Při zvažování zvláštních opatření policie konstatovala, že žalobkyně dříve dobrovolně nevycestovala. Nelze proto předpokládat, že se tak stane nyní. Důvěryhodnost žalobkyně snižuje i to, že byla na území zaměstnána bez příslušného povolení. Žalobkyně vědomě a úmyslně nerespektovala jí uložené povinnosti. Její jednání tak vzbuzuje obavu, že se bude na území ČR skrývat a že opět nevycestuje. Policie tak odmítla zvláštní opatření, včetně nabízené finanční záruky, jako nedostatečné garance jejího dobrovolného vycestování. 3. Dne 11. 2. 2026 žalobkyně požádala v zařízení pro zajištění cizinců o mezinárodní ochranu. 4. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím ze dne 12. 2. 2026 (dále „napadené rozhodnutí“) žalobkyni „přezajistil“ podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“), a s odkazem na § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání jejího zajištění do 31. 5. 2026. 5. V odůvodnění žalovaný nejprve zrekapituloval průběh a důvody jejího zajištění policií podle zákona o pobytu cizinců. Žalovaný dále podotkl, že žalobkyně o mezinárodní ochranu požádala až po jejím zadržení, zajištění a umístění v zařízení pro zajištění cizinců. Z ničeho přitom neplyne, že žalobkyně nemohla o mezinárodní ochranu požádat dříve. Je tak zjevné, že svou žádostí usiluje o oddálení či znemožnění realizace vyhoštění. Smyslem § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je zabránit zneužití účelově podané žádosti o mezinárodní ochranu k tomu, aby se cizinec vyhnul vyhoštění. Podle žalovaného není možné uplatnit zvláštní opatření podle § 47 zákon o azylu. Žalobkyně nemá v ČR stabilní adresu, pracovala a pobývala zde nelegálně a nemá zde žádné vazby. Z jednání žalobkyně je zřejmé, že jejím propuštěním ze zajištění by byl ohrožen průběh správního řízení ve věci její žádosti o mezinárodní ochrany i její nucené vycestování. Žalobkyně nerespektovala lhůtu pro dobrovolné vycestování stanovenou maďarskými orgány. Z jejího jednání je zřejmé, že šlo o úmysl z území nevycestovat a dále se zde neoprávněně zdržovat. Dále žalovaný odůvodnil stanovenou dobu zajištění. Shrnutí žaloby 6. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). 7. V ní v prvé řadě poukázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2026, č. j. 60 A 3/2026-30, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 6. 2. 2026 o jejím zajištění podle zákona o pobytu cizinců. Z tohoto rozhodnutí policie přitom napadené rozhodnutí vycházelo. 8. Dále žalobkyně zdůraznila, že zajištění představuje mimořádný zásah do práva na osobní svobodu. S ohledem na povahu a závažné důsledky takového rozhodnutí byl žalovaný povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V jejím případě rozhodně nebylo prokázáno, že by úmyslně a vědomě nerespektovala povinnost stanovenou případným rozhodnutím maďarských orgánů o jejím správním vyhoštění. Žalovaný se nijak nevypořádal s jejím tvrzením, že jí toto rozhodnutí nebylo nikdy doručeno, a nemohla si proto být vědoma nelegálnosti svého pobytu v EU. Žalovaný neobjasnil, zda byla žalobkyni tato rozhodnutí doručena, přesto z jejich doručení dovozoval žalobkynin úmysl porušovat právní předpisy. Přitom zákonnou podmínkou pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je existence platného a účinného rozhodnutí o vyhoštění. O tom nelze v případě maďarského rozhodnutí hovořit. 9. Především se však žalovaný nedostatečně vypořádal s možností využít zvláštní opatření. Závěry žalovaného ohledně zvláštních opatření jsou v prvé řadě zcela v rozporu s obsahem správního spisu. Není pravdou, že by žalobkyně neměla stabilní adresu. Již v řízení o zajištění podle zákona o pobytu cizinců žalobkyně uvedla, že se zdržuje na adrese X a je připravena se tam zdržovat pro účely zvláštních opatření. Rovněž uvedla, že se na dané adrese nachází její příbuzný, pan N. X. D., které se také zavázal složit finanční záruku. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nevysvětil, proč nešlo o místo, kde by se žalobkyně mohla zdržovat a ve stanovené době se hlásit ministerstvu. Stejně tak neopodstatněné jsou závěry žalovaného ohledně nelegálního pobytu a výkonu nelegální práce. Ve správním řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně vědomě a úmyslně pobývala na území ČR neoprávněně a už vůbec ne, že by zde bez potřebného oprávnění vykonávala závislou práci. Šlo o jednorázovou výpomoc, která nesplňuje znaky výkonu nelegální práce, jak jsou definovány například v rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 Ads 46/2013-35. 10. Žalobkyně nebyla seznámena s rozhodnutím maďarských orgánů. Nelze tak hovořit o úmyslném či vědomém porušování předpisů. To potvrzuje i výše citované rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích. Naopak žalobkyně měla důvodně za to, že svůj pobyt v ČR realizuje v rámci volného pohybu v rámci EU. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. V napadeném rozhodnutí vysvětlil, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu pouze účelově s cílem oddálit správní vyhoštění ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci soudem 12. Pokud jde o procesní náležitosti, soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 46a odst. 7 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby. O věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu, ale též s § 76 odst. 1 s. ř. s. 13. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal nejen na základě uplatněných žalobních bodů, ale v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, též zkoumal, zda napadené rozhodnutí není stiženo jinými (v žalobě neuplatněnými) vadami či nezákonnostmi (viz též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2023 Sb. NSS, a usnesení NSS ze dne 29. 3. 2023, č. j. 10 Azs 35/2023-22, odst. 6). K naplnění podmínek pro zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu 14. Žalobkyně byla zajištěna jako žadatelka o mezinárodní ochranu. V tomto režimu platí, že zajištění může být nařízeno pouze v případě nutnosti a na základě individuálního posouzení každého případu, nelze-li účinně uplatnit jiná, mír