— Nejvyšší správní soud

30 Ca 75/2009- 49 - text 10 pokračování 30Ca 75/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: BORGERS CS spol. s r.o., se sídlem Mánesova 81, 301 00 Plzeň, IČ 497 87 365, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Medunou, daňovým poradcem se sídlem Jetelová 2, 326 00 Plzeň, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, 305 72 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.8.2009 č.j. 6061/09-1400-403003, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 5.8.2009 č.j. 6061/09-1400-403003 s e z r u š u j e a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 7.448,- Kč, a to na účet č. 1497345761/0100 vedený u Komerční banky a.s., pobočka Plzeň, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobou ze dne 15.10.2009 doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) dne 19.10.2009 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5.8.2009 č.j. 6061/09-1400-403003 (dále též jen „napadené rozhodnutí“) a náhrady nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí - platebnímu výměru Finančního úřadu v Rokycanech (dále též jen „správce daně“) ze dne 7.5.2009 č.j. 40977/09/150960402903 na daň z převodu nemovitostí (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“ nebo „platební výměr“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyni vyměřena daň z převodu nemovitostí ve výši 366.069,- Kč. Správa daní a poplatků byla upravena zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „daňový řád“). Problematika daně z převodu nemovitostí byla upravena zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí“). Žalobkyně připomněla, že dne 16.3.2009 s ní bylo na základě výzvy k odstranění pochybností ze dne 13.3.2009 č.j. 22031/09/150960402903 zahájeno řízení podle § 43 daňového řádu, tzv. vytýkací řízení. Předmětem řízení bylo odstranění pochybností v přiznání k dani z převodu nemovitostí podaného žalobkyní dne 23.12.2008, konkrétně údajů na řádcích 77 a 79. V průběhu řízení žalobkyně podala písemné vysvětlení dle požadavků správce daně. Dne 16.4.2009 byla vydána zpráva o vytýkacím řízení (č.j. 36371/09/150960402903), ve které správce daně shrnul pochybení žalobkyně zjištěná v průběhu vytýkacího řízení a vyměřil daň z převodu nemovitostí ve výši 366.069,- Kč. Na základě závěrů z provedeného vytýkacího řízení byl dne 7.5.2009 pod č.j. 40977/09/150960402903 vydán platební výměr na daň z převodu nemovitostí. Žalobkyně se proti němu dne 10.6.2009 odvolala. Dne 5.8.2009 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítl. Dle žalobkyně bylo napadené rozhodnutí nezákonné, neboť bylo vydáno v rozporu s právními předpisy na základě nesprávného právního posouzení. Žalobkyně zopakovala, že dne 19.8.2008 uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod nemovitosti - pozemku parc.č. 904/8 o výměře 43.000 m2 v obci a k.ú. Volduchy - z vlastnictví žalobkyně do vlastnictví společnosti ASSET RENT - STOREHOUSE s.r.o. Kupní cena byla sjednána ve výši 476.000,- EUR. Žalobkyně dne 22.12.2008 podala v souladu s § 21 odst. 2 zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí daňové přiznání k dani z převodu nemovitostí, kde na řádku 83 vyčíslila základ daně ve výši ceny sjednané v souladu s § 10 odst. 1 písm. a) zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Pro stanovení základu daně žalobkyně vycházela ze sjednané kupní ceny ve výši 476.000,- EUR a kurzu ČNB ke dni podpisu předmětné kupní smlouvy, tedy ke dni 19.8.2009 ve výši 24,395 Kč/EUR. Žalovaný se skrze napadené rozhodnutí ztotožnil s názorem správce daně. Podle právního názoru žalovaného je vůle smluvních stran, v konkrétním případě ujednání o splatnosti kupní ceny, závazná i pro daňové řízení. Jestliže tedy smluvní strany projevily vůli zaplatit kupní cenu ve lhůtě 90 dnů od dne podpisu kupní smlouvy, mohlo dle názoru žalovaného dojít k úhradě v libovolný den tohoto období, takže pro přepočet částky kupní ceny stanovené v EUR na českou měnu je nutné použít kurz platný v den skutečného provedení této platby. Jedině tak lze podle žalovaného říci, v jaké výši žalobkyně (prodávající) obdržela kupní cenu v české měně, tedy jaká je ve smyslu § 10 odst. 1 písm. a) zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí cena sjednaná. Jak dále žalovaný uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, není případný pohyb měnového kurzu v čase směrem nahoru nebo dolů relevantní, neboť jediným jmenovatelem, kterým je správce daně povinen se při stanovení základu daně z převodu nemovitostí při prodeji nemovitostí za zahraniční měnu řídit, je respektování vůle smluvních stran kupní smlouvy. Závěrem pak žalovaný argumentoval tím, že žalobkyní uváděné účetní postupy nejsou důkazem o správnosti použitého přepočtu kupní ceny. Podle právního názoru žalovaného je nutné v konkrétním případě odlišovat problematiku vzniku pohledávky na straně žalobkyně (prodávající) a samotné náležitosti úplatného převodu vlastnického práva, který je podle § 9 odst. 1 zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí předmětem daně z převodu nemovitostí. Žalobkyně s názorem žalovaného nesouhlasila. Dle žalovaného smluvní strany projevily v rámci ujednání předmětné kupní smlouvy vůli zaplatit kupní cenu ve výši 476.000,- EUR ve lhůtě 90 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy, tedy v kterýkoliv den této lhůty. Podle žalovaného je nutné pro daňové řízení vycházet z tohoto projevu vůle. Zároveň žalovaný uvádí, že za účelem přepočtu kupní ceny stanovené v měně EUR na české koruny je nutné určit skutečný den úhrady kupní ceny. Nicméně, jak je uvedeno v rozhodnutí žalovaného, úhrada byla skutečně provedena až 93 dní po podpisu smlouvy, tedy po lhůtě sjednané smluvními stranami. Je tedy otázkou, zda pro daňové řízení má přednost vůle smluvních stran vyjádřená v kupní smlouvě (lhůta splatnosti v délce 90 dnů od podpisu kupní smlouvy), nebo skutečný den úhrady bez ohledu na ujednání v kupní smlouvě. Odpověď na tuto otázku není z odůvodnění rozhodnutí žalovaného zřejmá. Zodpovězení této otázky má však vliv na určení kurzu ČNB použitého pro přepočet kupní ceny stanovené v zahraniční měně na českou měnu, tedy na výši ceny sjednané, potažmo výši základu daně z převodu nemovitostí. Argumentace žalovaného však odporuje jeho vlastnímu postupu, když použil kurz skutečného dne úhrady, tedy kurz ze dne 20.11.2008. K argumentaci žalovaného týkající se odlišnosti zaúčtování pohledávky a náležitosti úplatného převodu vlastnického práva žalobkyně uvedla, že základ daně z převodu nemovitostí má být stanoven ve výši ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu, resp. ceny sjednané, platné v den nabytí nemovitosti. Jelikož daňové předpisy neupravují způsob přepočtu cizí měny na českou měnu v případě stanovení základu daně z převodu nemovitostí, použila žalobkyně pro přepočet úpravu účetních předpisů o ocenění majetku a závazků k okamžiku uskutečnění účetního případu. Ocenění majetku a závazků se podle účetních předpisů provádí prvotně k okamžiku uskutečnění účetního případu (§ 24 odst. 2 zákona o účetnictví). Okamžik uskutečnění účetního případu není upraven ani v zákoně o účetnictví, ani ve vyhlášce provádějící zákon o účetnictví č. 500/2002 Sb., ale v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 001 - Účty a zásady účtování na účtech, v bodě 2.4.3. Jaký okamžik je považován za uskutečnění účetního případu při převodu nemovitostí, zde není výslovně upraveno. Na daný případ lze tedy aplikovat poslední větu bodu 2.4.3., podle níž lze pro potřeby oceňování pohledávek a závazků vyjádřených v cizí měně ke dni jejich vzniku za okamžik uskutečnění účetního případu považovat u dodavatele den vystavení faktury nebo obdobného dokladu, u odběratele den přijetí faktury nebo obdobného dokladu. Jelikož po podpisu kupní smlouvy již nebyla žalobkyní - „dodavatelem“ nemovitosti - vystavena faktura, ale došlo k zaúčtování na základě interního dokladu, lze za den vystavení faktury nebo obdobného dokladu považovat den podpisu kupní smlouvy, v tomto případě 19.8.2008. Ocenění bylo provedeno kurzem ČNB k datu 19.8.2008, a to 24,395 CZK/EUR. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je vhodné vymezit den uskutečnění účetního případu ve vnitropodnikové směrnici. Žalobkyně vypracovala a postupuje podle interní účetní směrnice, která stanoví, že za den uskutečnění účetního případu v případě převodu nemovitosti kupní smlouvou je tímto okamžikem den podpisu kupní smlouvy. K tomuto datu žalobkyně provedla ocenění v peněžních jednotkách české měny, tj. aktuálním kurzem ČNB