3Ads 81/2010 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 1/2013- 59 - text 9 pokračování 16Ad 1/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: P. D., bytem M. L., zastoupeného: JUDr. Stanislava Prošková, advokátka, se sídlem Nádražní nám. 299, 353 01 Mariánské Lázně, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 28.12.2012 proti rozhodnutí žalované ze dne 7.11.2012 č.j. X o starobní důchod, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 7.11.2012 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 7.9.2012 č.j. X s e z r u š u j í pro vady řízení a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Stanislavy Proškové na nákladech řízení částku ve výši 7.030,-Kč na účet č. X VS Spr/1/09 nejpozději do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou ze dne 28.12.2012 se žalobce domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 7.11.2012 č.j. X, jelikož se požaduje přiznání starobního důchodu i za období od 16.1.1969 do 30.4.1972, kdy působil jako houslista u Philharmonisches Orchester Bad Reichenhall, kam byl vyslán Pragokoncertem, což doložil čestnými prohlášeními, která však žalovaná v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů nepovažuje za vhodné důkazy, neboť dle jejího mínění stěží mohou prokázat skutečnost, že bylo za něho za předmětné období odvedeno pojistné. Žalobce proto navrhl důkazy výslechem svědků pana M. M. a pana L. T. ze SRN, který rozumí a mluví česky. Dle něho je napadené rozhodnutí navíc nepřezkoumatelné, neboť žalovaná sice tvrdí, že dle své evidence, která byla v předchozích řízeních důkladně prověřována u společnosti Pragokoncert, ale neuvádí, u které společnosti Pragokoncertu šetření prováděli, neboť Československá umělecká agentura Pragokoncert, Praha 1, Maltézské nám. 1, která vznikla 01.01.1972, zanikla 12.10.1996 a dle výpisu z Registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES způsob zániku je nezjištěn; Pragokoncert česká umělecká agentura, spol. s r.o. vznikla až v roce 1995 a v roce 2008 zanikla; Pragokoncert Bohemia, a.s. vnikla sice v roce 1996, kdy zanikla příspěvková organizace Československá umělecká agentura Pragokoncert, ale žalobce si nemůže ověřit, kdo převzal archiv původního Pragokoncertu. Žalobce má za to, že jej žalovaná zkrátila na jeho právech, kdy za situace, kdy archiv Pragokoncertu byl záplavami zničen, nepřipustila důkazy čestnými prohlášeními. Závěrem žalobce navrhl vydání rozsudku, jímž bude rozhodnutí ČSSZ ze dne 07.11.2012 zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení a žalovaná je povinna uhradit mu náhradu nákladů řízení. (K žalobě byla připojena mimo jiné i kopie napadeného rozhodnutí.) Napadeným rozhodnutím ze dne 7.11.2012 žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 7.9.2012 č.j. X, kterým mu byla zamítnuta žádost o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon). V odůvodnění rozhodnutí ze dne 7.11.2012 byl zdůrazněno, že rozhodnutím ze dne 21.6.2006 č.j. 441 124 039 byl žalobci přiznán starobní důchod dle § 29 zákona ve výši 9.126,-Kč měsíčně a také, že rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Cheb ze dne 25.8.2009 č.j. 44002/120-4610-03.08.2009-01/BI/ROZH, které bylo potvrzeno rozhodnutím ČSSZ pracoviště Plzeň ze dne 4.11.2009 č.j. 44091/010-4610-14.9.2009-1/Nek/2, bylo stanoveno, že žalobce nelze v době od 16.1.1969 do 30.4.1972 považovat za osobu účastnou na pojištění umělců ve smyslu § 59 a násl. vyhlášky č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění platném do 31.12.1995. Dle evidence žalované, která byla v předchozích řízeních důkladně prověřována u společnosti Pragokoncert, nebyl žalobce v období od 16.1.1969 do 30.4.1975 zaměstnán, proto nelze mít za prokázané, že byl žalobce v namítané době účasten důchodového zabezpečení, neboť propagační brožura orchestru, v níž je uveden jako jeho stálý člen neprokazuje účast na pojištění, neboť není patrný souhlas příslušné vrcholné ideové organizace, který byl dle § 60 vyhlášky č. 102/1964 Sb. nutný ke vzniku sociálního zabezpečení umělců, ani neprokazuje, vzhledem k výkonu činnosti ve Spolkové republice Německo (dále jen SRN), že by za uvedenou dobu bylo v souladu s § 13 zákona č. 155/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů zaplaceno pojistné. S odkazem na § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád) žalovaná uvedla, že nelze svědecké výpovědi M. M. a L. T. jako členů uvedeného orchestru považovat za vhodný důkaz, když stěží mohou prokázat skutečnost, že v období od 16.1.1969 do 30.4.1972 bylo odvedeno pojistné a splněna tak jedna ze základních podmínek vzniku účasti na důchodovém pojištění v uvedeném období v České republice (dále jen ČR). K námitkám přiložené napomenutí Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně svědčí o protirežimní činnosti žalobce v souvislosti s Chartou 77, ale neprokazuje, že by skutečně vlastnil doklady o namítané době a smlouvy s Pragokoncertem, resp., že by takové doklady jím byly vydány. Předcházejícím rozhodnutím ze dne 7.9.2012 č.j. X žalovaná zamítla žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek § 56 odst. 1 písm. b) zákona s odůvodněním, že i když žalobce předložil dodatečně prohlášení o dobách zaměstnání na dobu od 16.1.1969 do 30.4.1972, kdy působil jako houslista u jmenovaného orchestru v SRN, nelze uvedenou dobu hodnotit pro důchodové účely na základě čestného prohlášení, protože jím nelze prokázat splnění zákonných podmínek účasti na pojištění pro dobu výkonu uměleckého činnosti i s odkazem na rozhodnutí OSSZ Cheb ze dne 25.8.2009, dle něhož nelze požadovanou dobu hodnotit, když správnost tohoto rozhodnutí byla potvrzena rozhodnutím ČSSZ-pracoviště Plzeň ze dne 4.11.2009. Z připojené kopie rozhodnutí OSSZ Cheb ze dne 25.8.2009 č.j. 44002/120-4610-03.08.2009-01/BI/ROZH vyplývá, že bylo rozhodnuto tak, že žalobce nelze považovat v době od 16.1.1969 do 30.4.1972 za osobu účastnou důchodového zabezpečení umělců ve smyslu § 59 a násl. vyhlášky č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění platném do 31.12.1995 s odůvodněním, že šetřením nebyla zajištěna žádná dokumentace na OSSZ Jihlava (podle místa trvalého bydliště žalobce v době výkonu umělecké činnosti) a OSSZ Cheb, takže nebyla prokázána jeho účast na povinném zabezpečení umělců před vysláním do zahraničí a zásadní pochybnosti ve vztahu k otázce účasti na pojištění umělců vzbuzují pochybnosti i umělci, kteří uvádějí, že se jednalo o pracovní poměr zprostředkovaný Pragokoncertem u předmětného orchestru v (SRN). Dále ze založeného rozhodnutí vyplývá, že k odvolání žalobce v této věci ČSSZ, pracoviště Plzeň, dne 4.11.2009 rozhodnutím č.j. 44091/010-4610-14.9.2009-1/Nek/2 bylo zamítnuto odvolání žalobce a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, protože žalobce nepředložil žádné doklady týkající se jeho umělecké činnosti a nebyly nalezeny ani provedeným šetřením OSSZ Cheb a OSSZ Jihlava. Navíc bylo zjištěno, že situace týkající se důchodového pojištění pana M. se liší od případu žalobce a ani jmenovaný Filharmonický orchestr Bad Reichenhall a ani příslušný nositel důchodového pojištění v SRN k žádosti ČSSZ žádné doklady neposkytl. Z připojených potvrzení a prohlášení o dobách zaměstnání přeložených z německého do českého jazyka vyplývá, že tímto potvrzují, že žalobce od 16.1.1969 do 30.4.1972 byl zaměstnán jako houslista, člen filharmonického orchestru a byl vyslán českou státní agenturou Pragokoncert (Dr. W. B. - hudební ředitel; paní G. H., L. T. i M. M. - členové orchestru). Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15.1.2013 uvedla mimo jiné, že nebyla nalezena žádná dokumentace prokazující splnění podmínek účasti na zabezpečení umělců; žalobce svými důkazy prokázal, že vykonával činnost ve Filharmonickém orchestru Bad Reichenhall, ale nebylo prokázáno, že šlo o takovou činnost, která založila účast na důchodovém pojištění, příp. že takové pojištění bylo zaplaceno. Bylo proto vydáno rozhodnutí ze dne 7.9.2012 o zamítnutí žádosti o zvýšení důchodu, potvrzené napadeným rozhodnutím. Žalovaná závěrem uvedla, že souhlasí s předvoláním a výslechem navržených svědků a pokud bude pojištění ve sporné době prokázáno, znovu ve věci rozhodne; za současného stavu navrhla zamítnutí žaloby. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že údaje uvedené ve vyjádření ze dne 15.1.2013 odpovídají obsahu spisu, napadené rozhodnutí ze dne 7.11.2012 bylo zástupci žalobce doručeno dne 9.11.2012. Dále ze spisu vyplývá, že zástupce žalobce podával opakovaně stížnosti žalované kvůli tomu, že sice již 9.11.2009 obdrželi rozhodnutí ČSSZ pracoviště Plzeň ze dne 4.9.2009 o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí OSSZ Cheb ze dne 25.8.2009 ve v